Raymond Poincaré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Raymond Poincaré
Raymond Poincaré.jpg

10. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
18. února 1913 – 17. ledna 1920
Předchůdce Armand Fallières
Nástupce Paul Deschanel

76., 89. a 95. předseda vlády Francie
Ve funkci:
23. července 1926 – 29. července 1929
Předchůdce Édouard Herriot
Nástupce Aristide Briand
Ve funkci:
15. ledna 1922 – 8. června 1924
Předchůdce Aristide Briand
Nástupce Frédéric François-Marsal
Ve funkci:
21. ledna 1912 – 21. ledna 1913
Předchůdce Joseph Caillaux
Nástupce Aristide Briand

Ministr zahraničních věcí Francie
Ve funkci:
15. ledna 1922 – 8. června 1924
Předchůdce Aristide Briand
Nástupce Edmond Lefebvre du Prey
Ve funkci:
14. ledna 1912 – 21. ledna 1913
Předchůdce Justin de Selves
Nástupce Charles Jonnart

Ministr financí Francie
Ve funkci:
23. července 1926 – 11. listopadu 1928
Předchůdce Anatole de Monzie
Nástupce Henry Chéron
Ve funkci:
14. března 1906 – 25. října 1906
Předseda vlády Ferdinand Sarrien
Předchůdce Pierre Merlou
Nástupce Joseph Caillaux
Ve funkci:
30. května 1894 – 26. ledna 1895
Předseda vlády Charles Dupuy
Předchůdce Auguste Burdeau
Nástupce Alexandre Ribot

Ministr školství
Ve funkci:
26. ledna 1895 – 1. listpadu
Předseda vlády Alexandre Ribot
Předchůdce Georges Leygues
Nástupce Émile Combes
Ve funkci:
4. dubna 1893 – 3. prosince 1893
Předseda vlády Charles Dupuy
Předchůdce Charles Dupuy
Nástupce Eugène Spuller
Stranická příslušnost
Členství Demokratická republikánská aliance

Narození 20. srpna 1860
Bar-le-Duc
Úmrtí 15. října 1934 (ve věku 74 let)
Paříž
Místo pohřbení Nubécourt
Choť Henriette Poincaré
Rodiče Antoni Poincaré a Nanine Marie Ficatier
Příbuzní Lucien Poincaré (sourozenec)
Alma mater Pařížská právní fakulta
Profese politik, advokát a novinář
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna
Řád Mahá Čakrí
rytíř velkokříže Řádu italské koruny
velkokříž Řádu annámského draka
Řád bílé orlice
… více na Wikidatech
Commons Raymond Poincaré
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Poincaré [rémon puenkaré] (20. srpen 1860, Bar-le-Duc15. října 1934, Paříž) byl francouzský konzervativní a nacionalistický politik, prezident Francouzské republiky v letech 19131920 a předtím i poté celkově třikrát premiér. Byl bratrancem matematika Henriho Poincaré.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1870, když byl Poincaré 10 let starý, bylo jeho rodné město Bar-le-Duc během prusko-francouzské války obsazeno nepřátelským vojskem, což pravděpodobně negativně ovlivnilo jeho pozdější postoj k Německé říši.[1]

Poincaré vystudoval práva na pařížské univerzitě Sorbonne a poté pracoval jako advokát. Jeho manželkou se stala Henriette roz. Benucci (* 8. května 1858).

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Poslanec, premiér a prezident Francie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 byl zvolen do poslanecké sněmovny za departement Meuse. V letech 1890 až 1892 se profiloval jako znalec při projednávání státního rozpočtu, přičemž vynikl jako zprostředkovatel mezi různými politickými tábory.

Předsedou rady ministrů (président du Conseil des ministres) se poprvé stal 21. ledna 1912. Po roce působení v čele vlády byl zvolen 10. prezidentem Francouzské republiky a dne 18. února 1913 uveden do tohoto úřadu. Zůstal hlavou státu po celou dobu první světové války až do 17. ledna 1920. Již 15. ledna 1922 vystřídal socialistického politika Aristida Brianda v úřadě premiéra a zůstal jím do 8. června 1924. Po mezihře s premiérem Édouardem Herriotem se Poincaré vrátil do této funkce dne 23. července 1926 a zůstal premiérem do 29. července 1929. Ve věku 68 let pak odešel do politické výslužby.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během červencové politické krize v Evropě roku 1914 odcestoval Poincaré spolu s premiérem Reném Vivianim do Petrohradu. Zde dal představitelům Ruského impéria „slavnostní příslib závazků“, které vyplývaly ze spojenectví obou zemí. To posílilo cara Nikolaje II. a ruskou vládu v jejich odhodlání pomoci Srbsku, které bylo po atentátu v Sarajevě ohrožováno Rakouskem-Uherskem. Týden poté vyhlásilo Rusko generální mobilizaci, po které mu Německá říše vyhlásila válku. Poincaré se po celou dobu trvání první světové války rozhodně zasazoval pro její pokračování ze strany Francie a jejích spojenců až do vítězného konce.

Jako prezident podepsal Poincaré dne 4. června 1917 dekret o založení polské Modré armády ve Francii, což byl významný krok na cestě k obnovení Polska jako samostatného státu.[2]

Prezident vydal 16. prosince 1917 dekret, kterým prohlásil nově vznikající legionářské vojsko ve Francii za "samostatnou československou armádu". [3]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
DánskoDánsko Dánsko Orderelefant ribbon.png rytíř Řádu slona 1914, 16. května
Italské královstvíItalské království Italské království Order of the Most Holy Annunciation BAR.svg rytíř Řádu zvěstování 1915
Cavaliere di gran Croce Regno SSML BAR.svg rytíř velkokříže Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara
Cavaliere di Gran Croce OCI Kingdom BAR.svg rytíř velkokříže Řádu italské koruny
KambodžaKambodža Kambodža Ordre Royal du Cambodge GC ribbon.svg velkokříž Královského řádu Kambodže
PolskoPolsko Polsko POL Order Orła Białego BAR.svg rytíř Řádu bílé orlice 1921
Kříž za chrabrost[4] 1921
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium St.AndrewOrder.png rytíř Řádu svatého Ondřeje
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of the Golden Fleece Rib.gif rytíř Řádu zlatého rouna[5] 1913, 5. května
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Seraphimerorden ribbon.svg rytíř Řádu Serafínů[6] 1913, 16. dubna
ThajskoThajsko Thajsko Order of the Royal House of Chakri (Thailand) ribbon.svg rytíř Řádu Mahá Čakrí
VietnamVietnam Vietnam Ordre du Dragon d'Annam (par le Gouvernement Francais) GC ribbon.svg velkostuha Řádu annámského draka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CLARK, Christopher: Rozhovor se švýcarským deníkem Der Bund, http://www.derbund.ch/wissen/geschichte/Das-Buch-ist-kein-Freispruch-fuer-die-Deutschen/story/24143098?track, 28. června 2014 (německy).
  2. Dekret o utworzeniu Armii Polskiej we Francji. dzieje.pl. Dostupné online [cit. 2017-02-01]. (polsky) 
  3. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 18, 46 - 47, 77 - 83, 140 - 148, 159 – 164, 184 - 190
  4. „W zamian za otrzymane wstążeczki biało-amarantowe b. armii gen. Hallera”; Rozkaz Ministra Spraw Wojskowych L. 2034 z 1921 r. (Dziennik Personalny z 1921 r. Nr 41, s. 1617)
  5. Gaceta de Madrid. 1919-05-08, čís. 128, s. 370. Dostupné online. 
  6. Sveriges statskalender. Stockholm. 1925. S. 903 Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

34. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Émile Gebhart
19091934
Raymond Poincaré
Nástupce:
Jacques Bainville