Raymond Poincaré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Raymond Poincaré

10. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
18. února 1913 – 17. ledna 1920
Předchůdce Armand Fallières
Nástupce Paul Deschanel

95. premiér Francie
Ve funkci:
23. červenec 1926 – 29. červenec 1929
Předchůdce Édouard Herriot
Nástupce Aristide Briand

89. premiér Francie
Ve funkci:
15. leden 1922 – 8. červen 1924
Předchůdce Aristide Briand
Nástupce Frédéric François-Marsal

76. premiér Francie
Ve funkci:
21. leden 1912 – 21. leden 1913
Předchůdce Joseph Caillaux
Nástupce Aristide Briand

Stranická příslušnost
Členství Demokratická republikánská aliance

Narození 20. srpna 1860
Bar-le-Duc
Úmrtí 15. října 1934 (ve věku 74 let)
Paříž
Choť Henriette Poincaré
Alma mater Pařížská právní fakulta
Profese politik, advokát a novinář
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna
Řád sv. Ondřeje
Commons Raymond Poincaré
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Poincaré [rémon puenkaré] (20. srpen 1860, Bar-le-Duc15. října 1934, Paříž) byl francouzský konzervativní a nacionalistický politik, prezident Francouzské republiky v letech 19131920 a předtím i poté celkově třikrát premiér. Byl bratrancem matematika Henriho Poincaré.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1870, když byl Poincaré 10 let starý, bylo jeho rodné město Bar-le-Duc během prusko-francouzské války obsazeno nepřátelským vojskem, což pravděpodobně negativně ovlivnilo jeho pozdější postoj k Německé říši.[1]

Poincaré vystudoval práva na pařížské univerzitě Sorbonne a poté pracoval jako advokát. Jeho manželkou se stala Henriette roz. Benucci (* 8. května 1858).

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Poslanec, premiér a prezident Francie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 byl zvolen do poslanecké sněmovny za departement Meuse. V letech 1890 až 1892 se profiloval jako znalec při projednávání státního rozpočtu, přičemž vynikl jako zprostředkovatel mezi různými politickými tábory.

Předsedou rady ministrů (président du Conseil des ministres) se poprvé stal 21. ledna 1912. Po roce působení v čele vlády byl zvolen 10. prezidentem Francouzské republiky a dne 18. února 1913 uveden do tohoto úřadu. Zůstal hlavou státu po celou dobu první světové války až do 17. ledna 1920. Již 15. ledna 1922 vystřídal socialistického politika Aristida Brianda v úřadě premiéra a zůstal jím do 8. června 1924. Po mezihře s premiérem Édouardem Herriotem se Poincaré vrátil do této funkce dne 23. července 1926 a zůstal premiérem do 29. července 1929. Ve věku 68 let pak odešel do politické výslužby.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během červencové politické krize v Evropě roku 1914 odcestoval Poincaré spolu s premiérem Reném Vivianim do Petrohradu. Zde dal představitelům Ruského impéria „slavnostní příslib závazků“, které vyplývaly ze spojenectví obou zemí. To posílilo cara Nikolaje II. a ruskou vládu v jejich odhodlání pomoci Srbsku, které bylo po atentátu v Sarajevě ohrožováno Rakouskem-Uherskem. Týden poté vyhlásilo Rusko generální mobilizaci, po které mu Německá říše vyhlásila válku. Poincaré se po celou dobu trvání první světové války rozhodně zasazoval pro její pokračování ze strany Francie a jejích spojenců až do vítězného konce.

Jako prezident podepsal Poincaré dne 4. června 1917 dekret o založení polské Modré armády ve Francii, což byl významný krok na cestě k obnovení Polska jako samostatného státu.[2]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Poincaré obdržel mj. tato vyznamenání:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CLARK, Christopher: Rozhovor se švýcarským deníkem Der Bund, http://www.derbund.ch/wissen/geschichte/Das-Buch-ist-kein-Freispruch-fuer-die-Deutschen/story/24143098?track, 28. června 2014 (německy).
  2. Dekret o utworzeniu Armii Polskiej we Francji. dzieje.pl. . Dostupné online [cit. 2017-02-01]. (polsky) 
  3. „W zamian za otrzymane wstążeczki biało-amarantowe b. armii gen. Hallera”; Rozkaz Ministra Spraw Wojskowych L. 2034 z 1921 r. (Dziennik Personalny z 1921 r. Nr 41, s. 1617)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Flag of France.svg Chronologie prezidentů Francouzské republiky Armoiries république française.svg
1848 1852 1871 1873 1879 1887 1894 1895 1899
Ludvík Napoleon
Bonaparte
Adolphe
Thiers
Patrice
de Mac-Mahon
Jules
Grévy
Sadi
Carnot
Jean
Casimir-Perier
Félix
Faure
1899 1906 1913 1920 1920 1924 1931 1932 1940 1947
Émile
Loubet
Armand
Fallières
Raymond
Poincaré
Paul
Deschanel
Alexandre
Millerand
Gaston
Doumergue
Paul
Doumer
Albert
Lebrun
1947 1954 1959 1969 1974 1981 1995 2007 2012
Vincent
Auriol
René
Coty
Charles
de Gaulle
Georges
Pompidou
Valéry
Giscard d'Estaing
François
Mitterrand
Jacques
Chirac
Nicolas
Sarkozy
François
Hollande
  

DějinyFrancieII. republikaIII. republikaIV. republikaV. republika

34. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Émile Gebhart
19091934
Raymond Poincaré
Nástupce:
Jacques Bainville