Albert Lebrun
| Albert Lebrun | |
|---|---|
.jpg) Albert Lebrun (1932) | |
| 15. prezident Francie | |
| Ve funkci: 10. května 1932 – 11. července 1940 | |
| Předchůdce | Paul Doumer |
| Nástupce | Vincent Auriol (nepřímo) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratická republikánská aliance |
| Narození | 29. srpna 1871 Mercy-le-Haut |
| Úmrtí | 6. března 1950 (ve věku 78 let) 16. pařížský obvod |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Mercy-le-Haut |
| Občanství | Francie |
| Choť | Marguerite Lebrunová (1902–1947) |
| Děti | Marie Freysselinard |
| Příbuzní | Pierre Freysselinard (vnuk) |
| Alma mater | Polytechnická škola Mines ParisTech |
| Profese | politik, entomolog a báňský inženýr |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Řád bílé orlice (1932) rytíř Řádu slona (1933) Řád Serafínů velkokříž Řádu čestné legie velkokříž Řádu lázně … více na Wikidatech |
| Podpis | .png) |
| Commons | Albert Lebrun |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.
Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.
Politické působení
[editovat | editovat zdroj]V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.[2]
Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.
Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ABC-politique.com, Dostupné online
- ↑ Albert Lebrun. Britannica.com,
- ↑ Élysée.fr Dostupné online
- ↑ Spartacus Educational, Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Lebrun na Wikimedia Commons
