Félix Faure

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Félix Faure
Felix Faure.jpg
7. prezident Francie
Ve funkci:
17. ledna 1895 – 16. února 1899
PředchůdceJean Casimir-Perier
NástupceÉmile Loubet
Stranická příslušnost
ČlenstvíProgressive Republicans

Narození30. ledna 1841
Paříž
Úmrtí16. února 1899 (ve věku 58 let)
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
ChoťBerthe Faure (od 1865)
Partner(ka)Marguerite Steinheil
RodičeJean-Marie Faure a Rose Cuissard
DětiLucie Faure-Goyau
Antoinette Faure
Profesepolitik
Oceněnívelkokříž Řádu nizozemského lva (1886)
Montyonova cena za vědu (1888)
rytíř Řádu čestné legie
Řád Spasitele
velkokříž Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
CommonsFélix Faure
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Félix Faure (30. ledna 1841 Paříž16. února 1899 Paříž) byl francouzský politik a francouzský prezident v letech 18951899. Zemřel v úřadu.

Pocházel z chudé rodiny a v mládí pracoval jako koželuh, postupně se vypracoval na významného obchodníka s kůží v Le Havre. Roku 1865 se stal svobodným zednářem a podporoval opozici proti Napoleonovi III. V letech 1870 až 1873 byl místostarostou Le Havru a řídil obranu města za prusko-francouzské války. Od roku 1881 byl poslancem francouzského parlamentu za Umírněné republikány.[1] Od května 1894 zastával pozici ministra námořnictva ve vládě Charlese Dupuye. V lednu 1895 byl zvolen prezidentem republiky, když překvapivě porazil protikandidáta Henriho Brissona poměrem hlasů 430:361. V době jeho prezidentství vypukla Dreyfusova aféra a Francouzi kapitulovali u Fašody. Faure usiloval o sbližování Francie s Ruskem a roku 1897 vykonal státní návštěvu Petrohradu.[2]

Faure měl pověst elegána a záletníka. Jednou z jeho milenek byla Marguerite Steinheil, manželka malíře Adolphe Steinheila. Navečer 16. února 1899 byl v její společnosti nalezen mrtev ve Stříbrném salonku Elysejského paláce. Ve francouzské veřejnosti se pak rozšířilo přesvědčení, že prezident zemřel na mrtvici v důsledku příliš divokých milostných hrátek, i když pro tuto verzi neexistují spolehlivé důkazy.[3]

Je pohřben na Père-Lachaise, autorem jeho náhrobku je René de Saint-Marceaux.

Jeho dcera Lucie Faure-Goyau (1866–1913) byla známá charitativní činností, cestami po Blízkém východě a psaním náboženských knih.

Jean-Pierre Sinapi o Faurově životě v roce 2008 natočil televizní film La Maîtresse du président.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]