François Mitterrand

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
François Mitterrand
François Mitterrand (1984)
François Mitterrand (1984)

21. Prezident Francie
Ve funkci:
21. květen 1981 – 17. květen 1995
Předchůdce Valéry Giscard d'Estaing
Nástupce Jacques Chirac
Stranická příslušnost
Členství Union démocratique et socialiste de la Résistance (UDSR) (1946–1964)
Parti socialiste (1971–1996)
Federation of the Democratic and Socialist Left (1965–1968)
Convention of Republican Institutions (1964–1971)

Narození 26. října 1916
Jarnac
Úmrtí 8. ledna 1996 (ve věku 79 let)
17. obvod, Paříž, FrancieFrancie Francie
Místo pohřbení Jarnac
Choť Danielle Mitterrandová
Rodiče Joseph Mitterrand a Yvonne Lorrainová
Děti Jean-Christophe Mitterrand
Gilbert Mitterrand
Mazarine Pingeotová
Příbuzní Jacques Mitterrand a Robert Mitterrand (sourozenci)
Alma mater Pařížská právní fakulta
Institut d'études politiques de Paris
Profese politik, advokát a novinář
Ocenění Řád Francisque (1943)
čestný doktor Univerzity Waseda (1982)
velkokříž s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1982)
Cena Karla Velikého (1988)
čestný doktor Lutyšské univerzity (1992)
… více na Wikidatech
Podpis François Mitterrand, podpis
Commons François Mitterrand
Některá data mohou pocházet z datové položky.

François Maurice Marie Mitterrand zvuk [fʀɑ̃ˈswa mitɛˈʀɑ̃] (26. října 19168. ledna 1996 Paříž) byl francouzský levicový politik a státník. V roce 1981 se stal francouzským prezidentem a v této funkci působil až do roku 1995. Významně se podílel na pádu socialismu ve Střední a Východní Evropě.

Život a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

François Mitterrand se narodil 26. října 1916 v Jarnacu v západní Francii v katolické rodině jako pátý z osmi dětí. Studoval na náboženské škole, posléze na právnické a filozofické fakultě Pařížské univerzity. Po studiích pracoval jako novinář. Za druhé světové války bojoval jako voják proti invazi Francie nacistickým Německem a v roce 1940 byl raněn a zajat u Verdunu. V roce 1941 se mu podařilo uprchnout a dostat se na jih Francie pod správu vichistické vlády kolaborující s německou okupační mocí. Jako státní sekretář (zástupce ministra) se zapojil do práce Legie bojovníků a dobrovolníků národní revoluce a byl pověřen vedením kartotéky bezpečnostní služby, shromažďující údaje o komunistech, gaullistech a ostatních nepřátelích vichistického režimu. Roku 1943 se Mitterand přidal k hnutí odporu na jihu Francie (jeho krycí jméno bylo Morland) a v té době začal spolupracovat s generálem de Gaullem, s kterým později soupeřil o politickou moc. Účastnil se také v Paříži hnutí odporu a po skončení války se podílel na osvobozování vězňů v koncentračním táboře Dachau. V šedesátých letech a na začátku let sedmdesátých se mu podařilo sjednotit do té doby roztříštěnou francouzskou levici, v roce 1971 proběhl sjednocovací sjezd Francouzské socialistické strany (PS). Tato skutečnost ho vynesla o deset let později do nejvyšší státní funkce. Poprvé se prezidentského klání zúčastnil už v roce 1965, byl však poražen Charlesem de Gaullem, podruhé (opět neúspěšně) v roce 1974. Prezidentských voleb v roce 1969 se nezúčastnil. Francouzským prezidentem byl zvolen dvakrát, poprvé v roce 1981, kdy v druhém kole porazil stávajícího prezidenta Giscarda d'Estaing, a stal se tak prvním socialistickým prezidentem Francie od vzniku Páté republiky. Podruhé byl zvolen v roce 1988, kdy v druhém kole porazil kandidáta pravice Jacquese Chiraca. Dohromady tedy strávil v prezidentském úřadě 14 let, což je nejdelší období v dějinách V. francouzské republiky. Měl také silné obavy ze sjednocení Německa a jeho posílení na evropské politické i ekonomické scéně.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Mitterand o svém působení pod vládou ve Vichy dlouhá léta mlčel a vše teprve přiznal až v roce 1994 v knize Francouzské mládí. Utajované dokumenty odhalily Mitterandovy postoje, které vedly v zapojení do rasistické politiky vlády ve Vichy. Připojil se k odboji poté co se pod vichistickou vládou začala houpat židle.[zdroj?]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. října 1959 došlo k pokusu o atentát a pachatelé měli být pravicoví extrémisté. Ve Francii dodnes panuje přesvědčení[zdroj?], že šlo o atentát na objednávku samotného Mitteranda v době jeho klesající popularity.

Socialistické myšlenky v praxi[editovat | editovat zdroj]

Během svého politického působení po volbách v roce 1981 přišel s programem znárodňování, které bylo typické pro východní blok. Byl přesvědčen, že tento krok lidem naplní kapsy[zdroj?] a podpoří ekonomiku. Snížil důchodový věk na 60 let a zvedl plošně minimální mzdu o 10 procent. Už o rok později se ukázalo, že tyto kroky nejsou moc šťastné a došlo ke snížení životní úrovně obyvatel.[zdroj?]

Vznik ghett[editovat | editovat zdroj]

Kombinace jeho sociální a imigrační politiky vedla k vytvoření ghett, kam se policisté mnohdy neopovážili vstoupit.[zdroj?]

Návštěva Československa[editovat | editovat zdroj]

Mitterand navštívil Československo třikrát. Poprvé se tak uskutečnilo na podzim roku 1967 a byl přijat prezidentem Novotným, ten ho přivítal slovy[zdroj?]: "Vidím ve vás budoucího prezidenta". Toto se dozvěděl generál de Gaulle a z jeho návštěvy Československa tehdy sešlo[zdroj?]. Další návštěva se uskutečnila 8. prosince 1988 Mitterrand přijel navštívit Československou republiku, čímž se stal vůbec prvním francouzským prezidentem, který tak učinil od jejího založení v roce 1918. Další podstatný aspekt této návštěvy byl ten, že kromě oficiálních ceremoniích a jednání s komunistickými státníky se prezident Mitterrand 9. prosince setkal s představiteli českého disentu a signatáři charty 77. Byli to Václav Havel, Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier starší, Miloš Hájek, Ladislav Lis, Václav Malý, Karel Srp a Petr Uhl. Tato takzvaná snídaně s Mitterrandem se odehrála v jídelně Buquoyského paláce. Později se Mitterrand obdobně ještě setkal s ruským disidentem Andrejem Sacharovem a polským disidentem Lechem Wałęsou.[1] V prosinci 1989 navštívil Kyjev a východní Berlín.[2] Potřetí navštívil Prahu 15. září 1991, aby zopakoval svou proslavenou snídani s disidenty. Tentokrát byla však ve formě oběda a českoslovenští účastníci už byli významnými politiky - Havel prezidentem, Battek předsedou Sněmovny lidu FS, Dienstbier místopředsedou vlády a ministrem zahraničí, Lis předsedou výboru Sněmovny národů FS, Uhl ústředním ředitelem ČTK, Uhl ředitelem odboru ministerstva kultury, Malý administrátorem kostela sv. Gabriela. Nově přibyli předseda FS Alexander Dubček, dále předseda Čs. helsinského výboru a poradce předsedy FS Jiří Hájek. Při této návštěvě prezident otevřel zrenovovaný Francouzský institut ve Štěpánské ulici.

V květnu 1990 přijal čestné členství, které mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí.

Kniha[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1995 vydal knihu Dvouhlasá paměť, kde se snažil zanechat svůj duchovní odkaz a zároveň přemítal nad blížící se smrtí.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Od 90. let trpěl rakovinou prostaty. Zemřel 8. ledna 1996 a to 8 měsíců po skončení svého prezidentství. Na sklonku jeho života se veřejnost dozvěděla nejen jeho spornou činnost za války, ale i existenci nemanželské dcery.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ČeskoČesko Česko CZE Rad Bileho Lva 1 tridy BAR.svg Řád Bílého lva I. třídy[3] in memoriam 1999
DánskoDánsko Dánsko Orderelefant ribbon.png rytíř Řádu slona 1982
FilipínyFilipíny Filipíny PHL Order of Sikatuna - Grand Collar BAR.png Řád Sikatuny 1984, 11. července
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[4] 1983
FrancieFrancie Francie Legion Honneur Officier ribbon.svg důstojník Řádu čestné legie
Medaille de la Resistance avec rosette ribbon.svg Medaile odboje
Croix de Guerre 1939-1945 ribbon.svg Croix de Guerre 1939–1945
Řád Francisque 1943
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 1983, 12. dubna
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[5] 1982, 5. července
Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika Ord.GoodHope-ribbon.gif velkokříž Řádu mysu Dobré naděje[6] 1994
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko LVA Order of the Three Stars - Commander BAR.png velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd
MexikoMexiko Mexiko MEX Order of the Aztec Eagle 1Class BAR.png řádový řetěz Řádu aztéckého orla 1981, 19. října
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of the Dutch Lion - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu nizozemského lva 1991
NorskoNorsko Norsko St Olavs Orden storkors stripe.svg velkokříž Řádu svatého Olafa
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi PRL kl1 BAR.png velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky 1991
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[7][8] PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha 1983, 29. září
PRT Order of Liberty - Grand Collar BAR.png velkokříř s řetězem Řádu svobody 1987, 28. října
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Order of the Bath UK ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[9] 1984
Royal Victorian Chain Ribbon.gif Královský Viktoriin řetěz 1992
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Isabella the Catholic - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[10] 1982, 10. července
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Seraphimerorden ribbon.svg rytíř Řádu Serafínů 1984, 11. května
TuniskoTunisko Tunisko Order of the Republic (Tunisia) - ribbon bar.gif velkostuha Řádu republiky

Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]

V pondělí 13. července 2015 odhalila v Praze Jazzová sekce bustu Françoise Mitterranda. Předseda Sekce Karel Srp k tomu získal souhlas tehdejšího francouzského předsedy vlády Manuela Vallse. Záštitu převzal prezident republiky Miloš Zeman. Autorem busty je akademický sochař Jan Zelenka, který žije téměř 30 let v Paříži. Busta bude první v bývalé východní Evropě, a kromě Francie, pravděpodobně i ve světě.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Snídaně u Mitterranda: Husák musel počkat, přednost dostal Havel [online]. Česká televize [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  2. François Mitterrand – mistr politické taktiky [online]. Český rozhlas [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  3. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  6. SAHOBOSS. National Orders Recipients 1994. South African History Online [online]. 2011-04-03 [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-23. (anglicky) 
  7. PORTUGAL. CHANCELARIA DAS ORDENS. Anuário das ordens honoríficas Portuguesas: Cidadaos Estrangeioros 1910 - 2006. [s.l.]: A Chancelaria 496 s. OCLC 220725779 S. 306. 
  8. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  9. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  10. https://www.boe.es/boe/dias/1982/07/10/pdfs/A18875-18875.pdf
  11. Jako první promluvil s disidenty, Zeman nyní Mitterrandovi odhalil bustu [online]. Mafra - Idnes.cz [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SYRUČEK, Milan. Růže pro prezidenta : Životopis Francoise Mitterranda. 1. vyd. Praha: Irma, 1996. 182 s. ISBN 80-901353-7-4. 
  • SYRUČEK, Milan. Osud velkého muže na pozadí dějin Francie. Praha: Cosmopolis, 2016. 435 s. ISBN 978-80-271-0163-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]