Miloš Hájek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Doc. Miloš Hájek, DrSc.
Narození 12. května 1921
Dětenice
Úmrtí 25. února 2016 (ve věku 94 let)
Praha
Ocenění Medaile Za zásluhy
Politické strany Česká strana sociálně demokratická
Komunistická strana Československa
Občanské fórum
Funkce mluvčí Charty 77
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miloš Hájek (12. května 1921 Dětenice25. února 2016 Praha) byl český historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny, jejíž národně-socialistické smýšlení předurčilo utváření jeho občanského postoje. Pod dojmem událostí přelomu 30. a 40. let vstoupil do Komunistické strany, v jejímž rámci se angažoval v odbojovém hnutí. V důsledku svých aktivit v organizaci Přehledy byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. Tomu nakonec unikl díky květnovému povstání.

Po válce se angažoval jako přesvědčený komunista, jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely evolucí, jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v demokratickém socialismu. Jeho první manželka, Alena rozená Divišová, přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, Anna Hájková, je také historička na britské University of Warwick. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své revizionistické postoje vyhozen z Vysoké školy politické, odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu ČSAV, později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech srpnové invaze do Československa byl jedním z organizátorů vysočanského sjezdu KSČ.

Po nástupu normalizace se stal aktivním členem pražského disentu, publikoval v samizdatu, se svou partnerkou Hanou Mejdrovou vydávali periodikum Historické studie, věnované otázkám moderních dějin, a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem Charty 77 a v roce 1988 byl jejím mluvčím (a v této pozici též účastníkem známé snídaně disidentů s Françoisem Mitterandem). V 80. letech rovněž předsedal Klubu Obroda, usilujícímu o naplnění odkazu pražského jara, který se po revoluci integroval do ČSSD. Členem této strany se stal Hájek v roce 1991 a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů a ideových podkladů pro tvorbu programu.

V roce 1995 mu bylo uděleno ocenění Spravedlivý mezi národy.[1]

Po odchodu do penze se stal soukromým badatelem a příležitostným překladatelem z německého tisku. V roce 2012 publikoval své vzpomínky, Paměť české levice. Zemřel v Praze ve věku 94 let.[2]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Národnostní otázka v lidově demokratickém Československu Praha : SNPL, 1956. (spoluautor Olga Staňková)
  • Od Mnichova k 15. březnu. Příspěvek k politickému vývoji českých zemí za pomnichovské republiky. Praha : SNPL, 1959.
  • Přehled nejnovějších dějin. (dva svazky podle období) Praha : NPL, 1962-3. (vedoucí autorského kolektivu)
  • Mezinárodní dělnické hnutí po druhé světové válce. Praha : NPL, 1965. (spoluautor Miroslav Soukup)
  • Jednotná fronta. K politické orientaci Komunistické internacionály v letech 1921-1935. Praha : Academia, 1969.
  • Vznik Třetí internacionály. Praha : Karolinum, 2000.
  • Paměť české levice. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Righteous Among The Nations: Miloš Hájek [online]. Jad Vašem [cit. 2016-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Zemřel historik a někdejší mluvčí Charty 77 Miloš Hájek. Bylo mu 94 let. Lidovky.cz [online]. 2016-2-25. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • kol. 75 let Miloše Hájka. In: Listy starohradské kroniky. 2/1996, s. 52-53. ISSN 1210-6194.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav AV ČR ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.
  • MENCL, Vojtěch. Vysoké státní vyznamenání Miloši Hájkovi. In: Listy starohradské kroniky. 1/2002, s. 2-4. ISSN 1210-6194.
  • JANIŠOVÁ, Milena; KŘEN, Jan (edd.). Křižovatky dvou životů. Sborník k poctě Hany Mejdrové a Miloše Hájka. Praha: Masarykova dělnická akademie, 2008. 162 s., ISBN 978-80-903670-7-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]