Česká strana národně sociální

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o původní národně socialistické straně. O politické straně založené v roce 2005 pojednává článek Česká strana národně socialistická.
Česká strana národně sociální
Zkratka: ČSNS
Datum založení: 4. dubna 1897
Předseda: Michal Klusáček.JPG
Michal Klusáček
Sídlo: Praha;
doručovací adresa:
Praha 4 - Nusle, Kotorská 1572/18, 140 00
Ideologie: Euroskepticismus
patriotismus
národní socialismus
národní liberalismus (90.léta)
národní konzervatismus (90.léta)
separatismus (v období Rakouska-Uherska)
Politická pozice: Politický střed
Evropská strana: žádná
Stranické noviny: České slovo, později Svobodné slovo
Barvy: Modrá, červená, bílá, žlutá(zlatá)
Volební výsledek: 0,00 % (PSP ČR 2010)
Zisk mandátů ve volbách
Zastupitelstva obcí
9 / 62178
Oficiální web
www.csns.cz

Česká strana národně sociální (zkratkou ČSNS) je česká mimoparlamentní politická strana, nalézající se od roku 2003 v konkurzním řízení, v minulosti však (pod různými názvy) významná.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko

Strana byla založena roku 1897 jako Česká strana národně sociální odštěpením vlastenecky orientované části od dosud převážně jednotného dělnického hnutí. Bezprostředním impulsem k založení strany se stalo protistátoprávní prohlášení českých sociálnědemokratických poslanců v říšské radě.

První republika

Po vzniku Československa na svém 8. sjezdu (30. 3. – 1. 4. 1918) přijala název Československá strana socialistická. V prvních letech republiky úzce spolupracovala s Československou sociální demokracií a uvažovala o opětovném sloučení s ní. Kvůli vnitřním problémům sociální demokracie a programovým rozdílům však ke sloučení nedošlo.

V roce 1923 byli vyloučeni ze strany radikální levicoví členové, kteří vytvořili Neodvislou socialistickou stranu dělnickou.

Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Podíleli se na vládě v letech 19181926 a 19291938. Mezi významné představitele ČSNS patřili Václav Klofáč, Emil Franke, Jiří Stříbrný a od roku 1923, kdy vstoupil do strany, i Edvard Beneš a jiní další politici.

Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická, tento sjezd také rozhodl spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a J. Stříbrným (fašistický proud) ve prospěch předsedy Klofáče a jeho spojenců, zejména E. Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni.

Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš. ČSNS se zasazovala o obranu republiky a po zániku demokratického rozdělení stran se přidala k pravicové Straně národní jednoty (1938), část jejích příznivců přešla do Národní strany práce (ve spojení se sociálními demokraty).

2. světová válka a po válce[editovat | editovat zdroj]

Během války mnoho národních socialistů trpělo v nacistických koncentračních táborech, jednou z vězněných byla i Dr. Milada Horáková, dlouholetá členka ČSNS. Nacisty byla dokonce odsouzena k trestu smrti, ten však nebyl vykonán.

V roce 1945 byla strana obnovena (předsedou se stal Petr Zenkl); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. V rámci Národní fronty představovala spolu s Československou stranou lidovou nejvýraznější vnitrokoaliční opozici proti narůstající hegemonii KSČ. Podařilo se jí však na svou stranu přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. agrárníků) a ve volbách v roce 1946 získala 23,66 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentní stranou. Strana vypracovala vlastní návrh nové československé ústavy, na němž započala práci v červnu 1946. Návrh této ústavy zahrnoval i vytvoření tří zemských sněmů (českého, moravskoslezského a slovenského) s taxativně vymezenými zákonodárnými kompetencemi [1].

Strana je spojena i s počátky politologie u nás, a to díky Vlastislavu Chalupovi, který v roce 1945 založil v Brně Oddělení pro vědeckou politiku Zemské kulturní rady Československé strany národně socialistické, které vydávalo Přehledy a dokumenty k československé politice, jež pod názvem Tři roky vydal MPÚ v Nakladatelství Melantrich Praha 1991 a tato činnost pokračovala v rámci třetího odboje, kdy členové oddělení Chalupa (později místopředseda Československé národní rady americké), Mojmír Povolný (později předseda Rady svobodného Československa) a Ivan Gaďourek emigrovali a další členové Jaroslav Bohanes s Dušanem Novákem byli součástí domácí skupiny zasílající do zahraničí politické přehledy o domácí situaci, za což byli dlouhodobě vězněni. Tyto zprávy vyšly pod názvem Prameny k dějinám III. odboje v Centru pro studium československé exilové politiky Univerzity Palackého v Olomouci 1995 v 5 svazcích. Nakonec spoluzaložili 1991 Mezinárodní politologický ústav v Brně.

Poúnorový vývoj[editovat | editovat zdroj]

Historická budova Melantrichu, vydavatelství ČSS

V únoru 1948 ČSNS iniciovala demisi demokratických ministrů, po únorovém převratu byla tzv. obrozena (zbavena protikomunisticky orientovaných představitelů) a jako Československá strana socialistická sehrávala až do roku 1989 úlohu loutkové strany komunistů jako součást Národní fronty se všemi negativy i částečnými pozitivy. Přestože komunisté nepřikládali přívržencům ČSNS/ČSS takový význam, jako například stoupencům lidovců, v systému Národní fronty připadla obrozené straně úloha působit a "zpracovávat" hlavně maloburžoazní vrstvy a zastánce masarykovsko-benešovské republiky.[zdroj?] V listopadu 1989 měla strana 14 000 členů.[2]

Souběžně od roku 1948 existovala exilová Československá národně socialistická strana, jejím předsedou byl až do své smrti Petr Zenkl. Exilová ČSNS se také výrazně podílela na vzniku a fungování Rady svobodného Československa, jejímž prvním předsedou byl zvolen právě Zenkl. Dalšími významnými politiky ČSNS, kteří působili v poúnorovém exilu byli např. Vladimír Krajina nebo bývalí ministři Hubert Ripka a Jaroslav Stránský.

Polistopadový vývoj[editovat | editovat zdroj]

Období střídání předsedů a názvů strany (1989 - 2002)[editovat | editovat zdroj]

Již v létě roku 1989 otiskl vnitrostranický časopis Demokrat prohlášení tzv. obrodného proudu, ve kterém se poprvé otevřeně hovořilo o politickém pluralismu, svobodných volbách a přihlášení se k osobnostem typu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše nebo Milady Horákové. Významnou pozitivní roli sehrála strana v počátcích Sametové revoluce. Její ústřední deník Svobodné slovo začalo otiskovat první necenzurované informace. V době, kdy Československá televize hlásala, že v Praze došlo k drobným nepokojům, na Svobodné slovo stály fronty lidí už před otevřením trafik. Stranické vydavatelství Melantrich, které mělo sídlo na Václavském náměstí, nezištně nabídlo svůj balkón Občanskému fóru. Právě z balkonu Melantrichu Václav Havel poprvé promluvil k desetitisícům shromážděných lidí. Vše nasvědčovalo tomu, že Socialistická strana bude hrát významnou úlohu v polistopadovém vývoji, kvůli vnitrostranickým půtkám se toto však nakonec nestalo.

V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany. Rozčarovaní představitelé obrodného proudu založili vlastní platformu Národně sociální sněm (NSS) a po jejich vyloučení ze strany založili vlastní Národně sociální stranu, která se marně pokoušela prosadit v politice. Ve volbách v roce 1992 byla ČSS jednou ze 3 stran levicového uskupení Liberálně sociální unie (LSU) a byla zastoupena v Poslanecké sněmovně, po složitém vývoji uvnitř tohoto uskupení i strany se však v roce 1996 do Poslanecké sněmovny znova nedostala. V roce 1993 pod vedením předsedy Pavla Hirše došlo k návratu představitelů NSS, posunu politické orientace více doprava a strana se přejmenovala na název Liberální strana národně sociální (LSNS). V roce 1996 se LSNS sloučila se stranou Svobodní demokraté (nástupce Občanského hnutí) a změnila název na Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (SD-LSNS). Toto spojení však nebylo příliš úspěšné vzhledem k výrazně odlišným prioritám obou zakládajících subjektů. V roce 1997 oslavila strana pod vedením předsedy JUDr. Tomáše Sokola 100. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana. Krátce poté bývalí Svobodní demokraté stranu většinou opustili a strana se vrátila k historickému názvu Česká strana národně sociální. Nikdy se však již nevrátila do velké politiky.

Velkou výhodou strany byl po roce 1989 velký majetek (mj. nemovitosti, např. budova na Náměstí Republiky v Praze, vypracovaná organizační struktura (pokrytí státu pobočkami a sekretariáty) i početná členská základna (ovšem s relativně vysokým věkovým průměrem). Straně se však tyto výhody nepodařilo využít k získání respektive udržení slušných volebních výsledků a špatnou ekonomickou politikou postupně přišla o veškerý svůj majetek. Během této doby strana vyměnila 9 předsedů. Postupně byl nevýhodně rozprodáván její majetek a z nich hrazeny předražené a neefektivní politické kampaně. Až po spojení strany se Svobodnými demokraty si vedení strany uvědomilo, že dluhy Svobodných demokratů nyní přešly na ČSNS. V roce 2002 byla prodána hlavní nemovitost strany - budova na Náměstí republiky v Praze.

Předsednictví Jaroslava Rovného (2002 - 2012)[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Rovný, předseda ČSNS v letech 2002 - 2012

Jestliže v roce 2000 ČSNS kandidovala v 11 krajích, přičemž v Královéhradeckém (4,44 %) a Karlovarském (3,98 %) kraji chybělo málo, aby se dostala do zastupitelstva[3], ve volbách 2004 kandidovala už jen v Libereckém kraji se ziskem 0,17 % hlasů[4] stejně tak jako v roce 2008, kdy získala 0,11 %[5]. Co se týká komunální politiky, tak v roce 2002 za stranu kandidovalo 1354 kandidátů[6] a dále 90 kandidátů na koaličních kandidátkách. Strana tehdy získala 120 zastupitelů. V roce 2006 za stranu kandidvalo už jen 36 lidí[7] a strana získala pouze 20 zastupitelů[8][9].

Budínka 28. října 2011

28. října 2011 u příležitosti výročí založení Československa a výročí studentských nepokojů z roku 1939 a zavraždění Václava Sedláčka uspořádal 1. místopředseda ČSNS Michal Klusáček setkání na louce Budínka u Dobronína, kde stojí kříž na památku tam zavražděných Němců (viz Masakr u Dobronína. Na protest proti údajnému překrucování dějin a pro zdůraznění posloupnosti historických událostí členové ČSNS před železný kříž umístili 64 dřevěných křížů, které připomínaly oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí a jména obcí, které byly v Československu za války vypáleny. Kvůli medializaci dále natřeli železný kříž narůžovo[10][11].

ČSNS: 4 programové body Eurovolby 2014

Dne 26. listopadu 2011 u vstupu do Obecního domu v Praze, kde se konal ustavujícím sjezdu strany LEV21 - Národní socialisté, uspořádali členové ČSNS protest[12] proti zneužívání historie ČSNS nově vzniklým politickým subjektem. Na ulici členové ČSNS rozdávali narcisky s poukazem na předsedu strany LEV21 a na chodník umístili hanlivé a zesměšňující nálepky.[13]

Oslava 115 let ČSNS na Staroměstské radnici

Současnost (2012 - nyní)[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. listopadu 2012 na 35. sjezdu strany Jaroslav Rovný dále odmítl kandidovat na předsedu a na jeho místo byl zvolen letecký inženýr Michal Klusáček.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 se ČSNS vymezovala především proti juvenilní justici.

V komunálních volbách v roce 2014 kandidovala ČSNS samostatně pouze v Kladrubech nad Labem, kde obdržela 57,24 % hlasů, což znamenalo 9 z 15 zastupitelů.

Předsedové strany[editovat | editovat zdroj]

Přehled názvů strany[editovat | editovat zdroj]

  • Strana národních dělníků (1897 - 1898)
  • Česká strana národně sociální (18981914), v prvních letech strany se používal také název Národně-sociální strana českoslovanská
  • Česká strana socialistická (1918)
  • Československá strana socialistická (19181926)
  • Československá strana národně socialistická (19261938, 19451948)
  • Československá strana socialistická (19481993)
  • Liberální strana národně sociální (19931996)
  • Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (19961997)
  • Česká strana národně sociální (od 1997)

V přehledu není zahrnuto sloučení do Strany národní jednoty v roce 1938, členství v Národní frontě po roce 1948 a koalice Liberálně sociální unie v roce 1992.

Jiné strany podobného nebo stejného jména[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby do národního parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce Počet hlasů Hlasy v % Počet získaných mandátů
1920 500 821 8,1 % 24
1925 609 153 8,5 % 28
1929 767 328 10,4 % 31
1935 755 872 9,2 % 28
1946 1 298 917 18,37 % 55
1990 192 922 2,68 % 0
19921 421 988 6,52 % 16
19962 124 165 2,05 % 0
1998 17 185 0,29 % 0
2002 38 655 0,81 % 0
20063 - - -
20104 295 0,00 % 0
20135 - - -

Volby do Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce Počet hlasů Hlasy v % Počet získaných mandátů
20041 2 944 0,12 % 0
2009 791 0,03 % 0
2014 502 0,03 % 0
  • 1V rámci Národní koalice (ČSNS + Národní strana)

Volby do zastupitelstev obcí[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce Hlasy v % Počet získaných mandátů
1994 0,95 % 589
1998 0,46 % 288
2002 0,22 % 135
2006 0,02 % 14
2010 0,03 % 20
2014 0,01 % 9

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBEŠ, Vladimír. O novou ústavu. Praha : Melantrich, 1948. (čeština)  
  2. BENDA, Václav. Lidová strana- problémy a naděje. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 52-53.
  3. http://volby.cz/pls/kz2000/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20001112
  4. http://volby.cz/pls/kz2004/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20041105
  5. http://volby.cz/pls/kz2008/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20081017
  6. http://volby.cz/pls/kv2002/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=4&xdz=6&xnumnuts=0&xstrana=2
  7. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22115?xjazyk=CZ&xid=0&xv=5&xdz=8&xnumnuts=0&xvyber=1
  8. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=2&xvyber=1
  9. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=361&xvyber=1
  10. http://www.csns.cz/files/2011-10-28_TZ_CSNS_Budinka.pdf
  11. http://zpravy.idnes.cz/clenove-csns-natreli-kriz-na-pamatku-zabitych-nemcu-na-ruzovo-p6z-/domaci.aspx?c=A111029_111607_domaci_fih
  12. http://www.novinky.cz/domaci/251674-paroubek-je-zkrachovaly-levicak-a-narcis-protestovalo-par-lidi.html
  13. http://www.novinky.cz/domaci/251674-paroubek-je-zkrachovaly-levicak-a-narcis-protestovalo-par-lidi.html
  14. http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=301

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 : organizace, program, politika. Brno : Doplněk, 2002. 262 s. ISBN 80-7239-138-0.  
  • PETERA, Jaromír. Československá strana socialistická a rok 1968. In KUBEŠ, Jiří. Historie 2003 : celostátní studentská vědecká konference : Pardubice, 4.-5. prosince 2003. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-697-4. S. 269-293.
  • KALETA, Martin. Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 - 1946. Bakalářská práce. Unicorn College, Praha, 2015. 113 s.
  • SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany? : vzpomínky a analýza 1967-2006. Krásná Lípa : Marek Belza, 2007. 236 s. ISBN 978-80-903360-9-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]