Česká strana národně sociální

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o původní národně socialistické straně. O politické straně založené v roce 2005 pojednává článek Česká strana národně socialistická.
Česká strana národně sociální
Zkratka: ČSNS
Datum založení: 4. dubna 1897
Předseda: Michal Klusáček.JPG
Michal Klusáček
Sídlo: Praha;
doručovací adresa:
Praha 4, Kotorská 18, 140 00
Ideologie: Euroskepticismus
patriotismus
národní socialismus
národní liberalismus (90.léta)
národní konzervatismus (90.léta)
separatismus (v období Rakouska-Uherska)
Politická pozice: Politický střed
Evropská strana: žádná
Stranické noviny: České slovo, později Svobodné slovo
Barvy: Modrá, červená, bílá, žlutá(zlatá)
Volební výsledek: 0,00 % (PSP ČR 2010)
Zisk mandátů ve volbách
Zastupitelstva obcí
9 / 62178
Oficiální web
www.csns.cz

Česká strana národně sociální (zkratkou ČSNS) je česká mimoparlamentní politická strana, nalézající se od roku 2003 v konkurzním řízení, v minulosti však (pod různými názvy) významná. IČO strany 00442721.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko

Strana byla založena roku 1897 jako Česká strana národně sociální odštěpením vlastenecky orientované části od dosud převážně jednotného dělnického hnutí. Bezprostředním impulsem k založení strany se stalo protistátoprávní prohlášení českých sociálnědemokratických poslanců v říšské radě.

První republika

Po vzniku Československa na svém 8. sjezdu (30. 3. – 1. 4. 1918) přijala název Československá strana socialistická. V prvních letech republiky úzce spolupracovala s Československou sociální demokracií a uvažovala o opětovném sloučení s ní. Kvůli vnitřním problémům sociální demokracie a programovým rozdílům však ke sloučení nedošlo.

V roce 1923 byli vyloučeni ze strany radikální levicoví členové, kteří vytvořili Neodvislou socialistickou stranu dělnickou.

Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Podíleli se na vládě v letech 19181926 a 19291938. Mezi významné představitele ČSNS patřili Václav Klofáč, Emil Franke, Jiří Stříbrný a od roku 1923, kdy vstoupil do strany, i Edvard Beneš a jiní další politici.

Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická, tento sjezd také rozhodl spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a J. Stříbrným (fašistický proud) ve prospěch předsedy Klofáče a jeho spojenců, zejména E. Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni.

Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš. ČSNS se zasazovala o obranu republiky a po zániku demokratického rozdělení stran se přidala k pravicové Straně národní jednoty (1938), část jejích příznivců přešla do Národní strany práce (ve spojení se sociálními demokraty).

2. světová válka a po válce[editovat | editovat zdroj]

Během války mnoho národních socialistů trpělo v nacistických koncentračních táborech, jednou z vězněných byla i Dr. Milada Horáková, dlouholetá členka ČSNS. Nacisty byla dokonce odsouzena k trestu smrti, ten však nebyl vykonán.

V roce 1945 byla strana obnovena (předsedou se stal Petr Zenkl); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. V rámci Národní fronty představovala spolu s Československou stranou lidovou nejvýraznější vnitrokoaliční opozici proti narůstající hegemonii KSČ. Podařilo se jí však na svou stranu přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. agrárníků) a ve volbách v roce 1946 získala 23,66 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentní stranou. Strana vypracovala vlastní návrh nové československé ústavy, na němž započala práci v červnu 1946. Návrh této ústavy zahrnoval i vytvoření tří zemských sněmů (českého, moravskoslezského a slovenského) s taxativně vymezenými zákonodárnými kompetencemi [1].

Strana je spojena i s počátky politologie u nás, a to díky Vlastislavu Chalupovi, který v roce 1945 založil v Brně Oddělení pro vědeckou politiku Zemské kulturní rady Československé strany národně socialistické, které vydávalo Přehledy a dokumenty k československé politice, jež pod názvem Tři roky vydal MPÚ v Nakladatelství Melantrich Praha 1991 a tato činnost pokračovala v rámci třetího odboje, kdy členové oddělení Chalupa (později místopředseda Československé národní rady americké), Mojmír Povolný (později předseda Rady svobodného Československa) a Ivan Gaďourek emigrovali a další členové Jaroslav Bohanes s Dušanem Novákem byli součástí domácí skupiny zasílající do zahraničí politické přehledy o domácí situaci, za což byli dlouhodobě vězněni. Tyto zprávy vyšly pod názvem Prameny k dějinám III. odboje v Centru pro studium československé exilové politiky Univerzity Palackého v Olomouci 1995 v 5 svazcích. Nakonec spoluzaložili 1991 Mezinárodní politologický ústav v Brně.

Poúnorový vývoj[editovat | editovat zdroj]

Historická budova Melantrichu, vydavatelství ČSS

V únoru 1948 ČSNS iniciovala demisi demokratických ministrů, po únorovém převratu byla tzv. obrozena (zbavena protikomunisticky orientovaných představitelů) a jako Československá strana socialistická sehrávala až do roku 1989 úlohu loutkové strany komunistů jako součást Národní fronty se všemi negativy i částečnými pozitivy. Přestože komunisté nepřikládali přívržencům ČSNS/ČSS takový význam, jako například stoupencům lidovců, v systému Národní fronty připadla obrozené straně úloha působit a "zpracovávat" hlavně maloburžoazní vrstvy a zastánce masarykovsko-benešovské republiky.[zdroj?] V listopadu 1989 měla strana 14 000 členů.[2]

Souběžně od roku 1948 existovala exilová Československá národně socialistická strana, jejím předsedou byl až do své smrti Petr Zenkl. Exilová ČSNS se také výrazně podílela na vzniku a fungování Rady svobodného Československa, jejímž prvním předsedou byl zvolen právě Zenkl. Dalšími významnými politiky ČSNS, kteří působili v poúnorovém exilu byli např. Vladimír Krajina nebo bývalí ministři Hubert Ripka a Jaroslav Stránský.

Polistopadový vývoj[editovat | editovat zdroj]

Období střídání předsedů a názvů strany (1989 - 2002)[editovat | editovat zdroj]

Již v létě roku 1989 otiskl vnitrostranický časopis Demokrat prohlášení tzv. obrodného proudu, ve kterém se poprvé otevřeně hovořilo o politickém pluralismu, svobodných volbách a přihlášení se k osobnostem typu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše nebo Milady Horákové. Významnou pozitivní roli sehrála strana v počátcích Sametové revoluce. Její ústřední deník Svobodné slovo začalo otiskovat první necenzurované informace. V době, kdy Československá televize hlásala, že v Praze došlo k drobným nepokojům, na Svobodné slovo stály fronty lidí už před otevřením trafik. Stranické vydavatelství Melantrich, které mělo sídlo na Václavském náměstí, nezištně nabídlo svůj balkón Občanskému fóru. Právě z balkonu Melantrichu Václav Havel poprvé promluvil k desetitisícům shromážděných lidí. Vše nasvědčovalo tomu, že Socialistická strana bude hrát významnou úlohu v polistopadovém vývoji, kvůli vnitrostranickým půtkám se toto však nakonec nestalo.

V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany. Rozčarovaní představitelé obrodného proudu založili vlastní platformu Národně sociální sněm (NSS) a po jejich vyloučení ze strany založili vlastní Národně sociální stranu, která se marně pokoušela prosadit v politice. Ve volbách v roce 1992 byla ČSS jednou ze 3 stran levicového uskupení Liberálně sociální unie (LSU) a byla zastoupena v Poslanecké sněmovně, po složitém vývoji uvnitř tohoto uskupení i strany se však v roce 1996 do Poslanecké sněmovny znova nedostala. V roce 1993 pod vedením předsedy Pavla Hirše došlo k návratu představitelů NSS, posunu politické orientace více doprava a strana se přejmenovala na název Liberální strana národně sociální (LSNS). V roce 1996 se LSNS sloučila se stranou Svobodní demokraté (nástupce Občanského hnutí) a změnila název na Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (SD-LSNS). Toto spojení však nebylo příliš úspěšné vzhledem k výrazně odlišným prioritám obou zakládajících subjektů. V roce 1997 oslavila strana pod vedením předsedy JUDr. Tomáše Sokola 100. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana. Krátce poté bývalí Svobodní demokraté stranu většinou opustili a strana se vrátila k historickému názvu Česká strana národně sociální. Nikdy se však již nevrátila do velké politiky.

Velkou výhodou strany byl po roce 1989 velký majetek (mj. nemovitosti, např. budova na Náměstí Republiky v Praze, vypracovaná organizační struktura (pokrytí státu pobočkami a sekretariáty) i početná členská základna (ovšem s relativně vysokým věkovým průměrem). Straně se však tyto výhody nepodařilo využít k získání respektive udržení slušných volebních výsledků a špatnou ekonomickou politikou postupně přišla o veškerý svůj majetek. Během této doby strana vyměnila 9 předsedů. Postupně byl nevýhodně rozprodáván její majetek a z nich hrazeny předražené a neefektivní politické kampaně. Až po spojení strany se Svobodnými demokraty si vedení strany uvědomilo, že dluhy Svobodných demokratů nyní přešly na ČSNS. V roce 2002 byla prodána hlavní nemovitost strany - budova na Náměstí republiky v Praze.

Předsednictví Jaroslava Rovného (2002 - 2012)[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Rovný, předseda ČSNS v letech 2002 - 2012

Jaroslav Rovný se stal předsedou ČSNS po Janu Šulovi. Strana v té době měla stále ještě zhruba 3,5 tisíce členů a celorepublikovou strukturu. Sídlo bylo po prodeji domu na Náměstí republiky přesunuto do Holešovic. Osudovým se pro ČSNS stalo to, že její vedení v té době nebylo intelektuálně schopné čelit hrozbě konkurzu, který byl následně rozhodnutím soudu vyhlášen dne 11. srpna 2003. Vedení strany pod předsednictvím Jaroslava Rovného neprojevilo žádnou vlastní iniciativu ani před ani po vyhlášení konkurzu. Předseda ČSNS a předsednictvo strany rezignovalo i na své povinnosti ze zákona, kdy od roku 2003 přestali dodávat do Parlamentu ČR výroční zprávy. Strana v tu dobu nebyla zrušena jen díky tomu, že probíhal její konkurz. Následovaly vnitrostranické spory, odchod členů, štěpení strany rozvrat a úpadek.

Vznik ČSNS 2005 a období do roku 2010[editovat | editovat zdroj]

V prosinci roku 2005 se Ústřední rada ČSNS rozhodla založit sesterskou stranu s názvem Česká strana národně sociální 2005. Mělo se jednat o dočasné opatření, kterým by se překlenulo období konkurzu a umožnilo straně hospodařit s finančními prostředky, což úpadek strany omezoval. V plánu bylo, že všichni členové ČSNS kromě tří členů vedení, přejdou do ČSNS2005 a po ukončení konkurzu se členové vrátí a strany opět spojí. Ovšem hned na ustavujícím sjezdu ČSNS2005 4. března 2006 došlo k situaci, které vedení ČSNS nezvládlo podle původních představ a dopustilo, aby si nově vznikající strana změnila svůj název na Česká strana národně socialistická (zkratka zůstala stejná ČSNS2005). Zároveň s tím došlo k osobnímu a částečně názorovému rozkolu mezi vedením původní ČSNS a nově vzniklé ČSNS2005, které vyústilo v to, že obě strany spolu dále spolupracovaly jen minimálně. ČSNS to dále rozštěpilo a oslabilo, došlo k odlivu jejích členů a její význam na české politické scéně dále upadal. K přestupu všech členů do ČSNS2005 také nedošlo, strany dále fungovaly odděleně. ČSNS2005 pod vedením Jiřího Stanislava a dále potom Karla Janka se profilovala více doleva, ČSNS pod vedením Jaroslava Rovného více doprava. Od roku 2004 do roku 2010 došlo k téměř absolutnímu útlumu jakékoliv činnosti strany nebo náboru nových členů a strana se prakticky přestala účastnit voleb.

Události po roce 2010[editovat | editovat zdroj]

Budínka 28. října 2011

28. října 2011 u příležitosti výročí založení Československa a výročí studentských nepokojů z roku 1939 a zavraždění Václava Sedláčka uspořádal 1. místopředseda ČSNS Michal Klusáček setkání na louce Budínka u Dobronína, kde stojí kříž na památku tam zavražděných nacistů. Na protest proti překrucování dějin a pro zdůraznění posloupnosti historických událostí členové ČSNS před železný kříž umístili 64 dřevěných křížů, které připomínaly oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí a jména obcí, které byly v Československu za války vypáleny. Kvůli medializaci dále natřeli železný kříž narůžovo[3][4].

Dne 26. listopadu 2011 u vstupu do Obecního domu v Praze, kde se konal ustavujícím sjezdu strany LEV21 - Národní socialisté, uspořádali členové ČSNS protest[5] proti zneužívání historie ČSNS nově vzniklým politickým subjektem. Na ulici členové ČSNS rozdávali narcisky s poukazem na předsedu strany LEV21 a na chodník umístili hanlivé a zesměšňující nálepky.

Oslava 115 let ČSNS na Staroměstské radnici

V dubnu roku 2012 ČSNS pod vedením předsedy Jaroslava Rovného oslavila v historických prostorech ustavujícího sněmu z roku 1897 na Staroměstské radnici své 115. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana.

Volby za předsednictví Jaroslava Rovného[editovat | editovat zdroj]

Komunální volby[editovat | editovat zdroj]

V komunálních volbách v roce 2002 získala ČSNS celkem 0,28 % hlasů a to pro ni znamenalo zisk 123 zastupitelů v obecních zastupitelstvech.[6] V roce 2006 získala ČSNS celkem 0,01 % hlasů, což znamenalo získání 14 zastupitelů[7]. Jedním z nich byl i sám předseda Jaroslav Rovný, kterého následně zastupitelstvo Hroznětína zvolilo starostou obce – jediný za dlouhou dobu za ČSNS. V roce 2010 získala ČSNS celkem 0,02 % hlasů a v obecních zastupitelstvech za ni zasedlo celkem 20 zastupitelů.[8] Jaroslav Rovný tehdy však již starostu Hroznětína zvolen nebyl.

Krajské volby[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 kandidovala ČSNS v krajských volbách pouze v Libereckém kraji a získala 0,17 % hlasů.[9] V následujících krajských volbách v roce 2008 kandidovala také pouze v Libereckém kraji a obdržela 0,11 % hlasů.[10] V roce 2012 kandidovala ČSNS v krajských volbách samostatně v Ústeckém (0,07 % hlasů[11]), Libereckém (0,07 % hlasů[12]) a Královéhradeckém kraji (0,09 % hlasů[13]) a Kraji Vysočina (0,05 % hlasů[14]), dále pak v koalici s Klubem angažovaných nestraníků s názvem Změna 2012 ve Středočeském kraji, kde tato koalice získala 0,75 %, což představovalo 2636 hlasů.[15]

Parlamentní volby[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002, ještě za předsednictví Jana Šuly kandidovala ČSNS ve všech krajích a získala 0,81%, což představovalo 38.655 hlasů[16]. To bylo však ještě do předsednictví Jaroslava Rovného a v podstatě tento volební neúspěch (při kterém se strana kromě jiného také velmi zadlužila) mu otevřel dveře k tomu, aby se předsedou ČSNS vůbec stal. Pod jeho předsednictvím se strana parlamentních voleb v roce 2006 neúčastnila a v roce 2010 kandidovala ČSNS pouze v Praze, kdy ve volebním videoklipu vyzýval Jaroslav Rovný občany ke vstupu do strany. Tehdy strana získala 295 hlasů[17].

Senátní volby[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 kandidoval Jaroslav Rovný na senátora za ČSNS v senátním obvodu č. 1 - Karlovy Vary, kde skončil v prvním kole na 7. místě se ziskem 5,34% hlasů (1791 hlasů). V roce 2012 kandidoval za ČSNS v senátním obvodu č. 23 - Praha 8 Jan Zenkl a v skončil v prvním kole na předposledním 11. místě se ziskem 1,04% hlasů (311 hlasů).

Evropské volby[editovat | editovat zdroj]

Strana se v roce 2004 stavěla proti našemu vstupu do Evropské unie. Do Evropských voleb v roce 2004 dohodl Jaroslav Rovný a Petra Edelmannová koalici ČSNS a Národní strany pod názvem Národní koalice, která ve volbách získala 0,12% hlasů. V roce 2009 kandidovala ČSNS samostatně a získala ve volbách 0,03% (791 hlasů).

Současnost (2012 - nyní)[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. listopadu 2012 na 35. sjezdu strany Jaroslav Rovný dále odmítl kandidovat na předsedu a na jeho místo byl zvolen letecký inženýr Michal Klusáček. Konkurz strany dále trvá. Strana se distancuje od všech projevů extrémismu, ať již levicového (komunismus) nebo pravicového (fašismus, nacismus). ČSNS se nyní profiluje jako strana středová, národní a sociální.

Těžištěm programu ČSNS je česká svrchovanost, monetární, energetická a potravinová nezávislost (bez pěstování geneticky upravených potravin). Strana je pro bezplatné školství a nekomerční zdravotnictví. Prosazuje, aby velké vodohospodářské, těžební, energetické a rozvodné podniky byly státní, stejně tak jako školství a síť krajských a fakultních nemocnic. Strana je pro vybudování národního výrobce generických léčiv a rozvoj a stavbu jaderných elektráren. ČSNS dále prosazuje nezpoplatněný provoz na silnicích a dálnicích pro osobní vozidla a zjednodušení daňových zákonů a zákonů vůbec. Strana požaduje znovuzavedení povinného vojenského školení, probíhajícího souběžně se středoškolskou výukou zakončeného půlročním vojenským cvičením. ČSNS usiluje o novou ústavu, ve které by bylo jasně určeno, že volby výkonné a zákonodárné moci jsou oddělené na všech úrovních (starosta, hejtman, prezident) a usiluje o prezidentský systém, snížení počtu poslanců na 103 (jeden poslanec na sto tisíc obyvatel) a zrušení senátu.[18] Strana ostře vystupuje proti majetkovým a historicky revizionickým požadavkům sudetských Němců a považuje tzv. Benešovy dekrety za nedotknutelné.

ČSNS: 4 programové body Eurovolby 2014

Ve volbách do parlamentu v roce 2013 spolupracovala ČSNS se Stranou zdravého rozumu a její členové se na kandidátce této strany zúčastnili voleb. Od roku 2013 probíhá užší spolupráce s Českou stranou národně socialistickou (ČSNS2005). ČSNS a ČSNS2005 spolupracovali ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kdy na kandidátce ČSNS kandidoval i předseda ČSNS2005 Karel Janko. Kandidátka se pod heslem EU není COOL[19] vymezovala především proti tzv. juvenilní justici.

V komunálních volbách v roce 2014 kandidovala ČSNS samostatně pouze v Kladrubech nad Labem[20], kde obdržela 57,24 % hlasů, což znamenalo 9 z 15 zastupitelů.[21] Pro volby do zastupitelstva hl. m. Prahy bylo ve spolupráci s ČSNS2005 vytvořeno Sdružení nezávislých kandidátů a ČSNS2005, které neslo název Řešení pro Prahu - STOP nízkoemisní zóně, zrušit modré zóny, MHD zdarma - www.reseniproprahu.cz[22][23] a získalo 0,27 % hlasů[24]. Na této kandidátce kandidovali kromě nezávislých kandidátů a předsedy Strany rovných příležitostí pouze členové ČSNS navržení ČSNS2005. Dále ČSNS kandidovala v koalici s ČSNS2005 s názvem Vize Národních Socialistů[25] v Českých Budějovicích a s názvem Vize pro změnu ve Strakonicích[26] ve Strakonicích.

Současné programové cíle strany[27][editovat | editovat zdroj]

ČSNS usiluje o svrchovaný nezávislý stát, který je jednoduchým způsobem řízen, a který jednoduchým způsobem vybírá daně (1); za které zajišťuje svým obyvatelům vnitřní a vnější bezpečnost (2); právní prostředí a spravedlnost (3); zdroje a infrastrukturu (4); vzdělání a kulturu (5); měnu a hospodářskou politiku (6); zdravotní a sociální péči (7).

Těchto sedm funkcí státu, které jsou podrobněji popsány níže, jsou pro ČSNS tím, co chce nastolit a čeho chce docílit. Pokud aktuální politická situace neodpovídá popsanému ideálnímu stavu, snaží se strana politicky prosadit nápravu konkrétními kroky, které jsou poté programem strany pro dané volební období. Program strany na komunální, krajské i celostátní úrovni se vždy odkazuje k jednomu ze sedmi bodů a není s žádným z nich v rozporu.

1. Řízení státu a výběr daní[editovat | editovat zdroj]

Na chodu státu se může podílet kterýkoliv jeho svéprávný občan – politik. Výběr politiků na všech úrovních se provádí přímou volbou, volební právo mají všichni svéprávní občané. Zákonodárná a výkonná moc jsou odděleny. území státu je nedělitelné, správní členění třístupňové. Hlava státu řídí stát prostřednictvím ministrů a ministerstev. Způsob řízení nižších územních celků státu vychází ze stejného principu jako řízení státu. Zákonodárná moc je nezávislá a náleží jednokomorové volené sněmovně čítající na každých 100 tisíc občanů státu jednoho poslance se zaokrouhlením na lichý počet dolů. Daňový systém a výběr daní je jednoduchý a spravedlivý. Existují daně ústavní a daně výjimečné. Daně ústavní jsou dané ústavním zákonem a stát je vybírá vždy. Daně výjimečné stát vybírá na základě požadavku vlády vždy pouze následující rok a jejich vypsání je podmíněno souhlasem sněmovny. Provoz církví a politických stran je nezávislý na státu a je financován pouze z příspěvků svých členů a výnosů z vlastní činnosti.

2. Vnitřní a vnější bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Měřítkem pro zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti státu je její dlouhodobá prospěšnost pro jeho občany. Vnitřní bezpečnost zajišťuje policie, která chrání práva a majetek jednotlivých obyvatel, aniž by neúměrně narušovala jejich soukromí. Stát provozuje vlastní zpravodajské služby. Vnější bezpečnost se opírá o zahraniční politiku a o armádu. Armáda je obranného charakteru, a pokud je to možné, je vyzbrojována domácími dodavateli. Armáda průběžně připravuje obyvatelstvo na případ konfliktu nebo živelné pohromy. Ochranu před živelnými pohromami zajišťují hasiči, záchranáři a vojáci. Stát zahraniční politikou zajišťuje mírové vztahy s okolním světem samostatně nebo v případě nutnosti v rámci spojeneckých svazků. Spojenectví stát uzavírá zrušitelným způsobem pouze na nezbytně nutnou dobu.

3. Právní prostředí a spravedlnost[editovat | editovat zdroj]

Stát je jediným tvůrcem a prosazovatelem práva. Povinnosti a práva obyvatel státu jsou upraveny zákony, které jsou psány jednoznačně bez potřeby jejich výkladů. Zákonů je vydáváno jen nezbytně nutné množství. Stát nereguluje veškerou lidskou činnost. Vymahatelnost práva zajišťuje třístupňový soudní systém. Zvolení politici ručí veškerým svým majetkem za chyby, kterých se dopustí ve výkonu funkce. Politici a soudci ručí za svou profesionální bezúhonnost veškerým svým majetkem.

4. Zdroje a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Výrobu elektrické energie a její rozvod kontroluje stát. Velké elektrárny a rozvodné sítě vlastní stát. Energetické zdroje vybírá stát tak, aby jejich produkce byla levná a neničila životní prostředí. Rozvod elektrické energie zajišťuje stát tak, aby byl spolehlivý. Výstavbu a provoz infrastruktury, rozvodných sítí a velkých energetických zdrojů zajišťuje stát. Soukromé energetické zdroje mohou být připojovány do sítě, podřizují se však centrálnímu řízení. Stát spravuje ostatní rozvody kapalných a plynných paliv. Stát staví a pro své občany bezplatně provozuje silnice a dálnice. Stát řídí letový provoz a zajišťuje v provozu říční a železniční dopravní cesty. Stát kontroluje těžbu nerostných surovin. Stát podporuje tuzemské zemědělství a brání zemědělskou půdu před jejím prodejem do vlastnictví zahraničních subjektů nebo cizích státních příslušníků. Stát vlastní hlavní zdroje pitné vody, její rozvod a odkanalizování vlastní obce nebo stát. V energetice a zemědělství je stát soběstačný. Stát spravuje hmotné rezervy pokrývající jeho půlroční spotřebu.

5. Vzdělání a kultura[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání je občanům státu poskytováno bezplatně na základě jejich schopností po dobu maximálně 20 let. Bezplatné vzdělání zahrnuje 2 roky mateřské školy, 12 let základní a střední školy a 5 nebo 6 let vysoké školy. Gymnázia, střední a vysoké školy rozhodují o přijetí studentů samostatně. Podmínky doktorandského studia jsou upravovány vysokými školami nezávisle. Způsob financování škol nenarušuje kvalitu výuky a výběr schopných studentů. Stát financuje Akademii věd, která se zabývá základním a aplikovaným výzkumem. Stát se stará o materiální a duchovní kulturní dědictví.

6. Měna a hospodářská politika[editovat | editovat zdroj]

Stát je prostřednictvím Národní banky jediným vydavatelem zákonného oběživa – peněz. Jako jejich vydavatel reguluje jejich množství a hodnotu tak, aby to prospívalo hospodářství a neznehodnocovalo úspory obyvatel. Hospodaření státu je dlouhodobě vyrovnané. K hospodaření s vyrovnaným rozpočtem výběrem ústavních daní není potřeba souhlasu zákonodárného sboru, který je naopak nutný vždy při vypsání výjimečných daní a při schodkovém státním rozpočtu. Stát se nezadlužuje u zahraničních subjektů. Nezaměstnanost je řešena vytvářením pracovních míst. Stát podporuje konkurenci v odvětvích vytvářejících hodnoty a neklade zde překážky v podnikatelské činnosti. Stát určuje pravidla u provozování sázkových her.

7. Zdravotní a sociální péče[editovat | editovat zdroj]

Zdravotní péče je placena ze státního rozpočtu a je občanům českého státu poskytována bezplatně. Stát zajišťuje v každém kraji dostupnost zdravotní péče ve svých zařízeních. Ve zdravotnictví je kladen důraz na diagnostiku a prevenci. Dostupnost základních léků je zabezpečena státním výrobcem léčiv. Ochranu zdraví podporuje stát při vzdělávání tím, že na školách učí zdravému způsobu života a propaguje sport. Stát potírá drogový obchod, omezuje spotřebu cigaret a alkoholu. Sociální péče je poskytována potřebným formou hmotné nebo nehmotné pomoci. Stát vyplácí starobní důchody.


Předsedové strany[editovat | editovat zdroj]

Přehled názvů strany[editovat | editovat zdroj]

  • Strana národních dělníků (1897 - 1898)
  • Česká strana národně sociální (18981914), v prvních letech strany se používal také název Národně-sociální strana českoslovanská
  • Česká strana socialistická (1918)
  • Československá strana socialistická (19181926)
  • Československá strana národně socialistická (19261938, 19451948)
  • Československá strana socialistická (19481993)
  • Liberální strana národně sociální (19931996)
  • Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (19961997)
  • Česká strana národně sociální (od 1997)

V přehledu není zahrnuto sloučení do Strany národní jednoty v roce 1938, členství v Národní frontě po roce 1948 a koalice Liberálně sociální unie v roce 1992.

Jiné strany podobného nebo stejného jména[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby do národního parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce Počet hlasů Hlasy v % Počet získaných mandátů
1920 500 821 8,1 % 24
1925 609 153 8,5 % 28
1929 767 328 10,4 % 31
1935 755 872 9,2 % 28
1946 1 298 917 18,37 % 55
1990 192 922 2,68 % 0
19921 421 988 6,52 % 16
19962 124 165 2,05 % 0
1998 17 185 0,29 % 0
2002 38 655 0,81 % 0
20063 - - -
20104 295 0,00 % 0
20135 - - -

Volby do Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce Počet hlasů Hlasy v % Počet získaných mandátů
20041 2 944 0,12 % 0
2009 791 0,03 % 0
2014 502 0,03 % 0
  • 1V rámci Národní koalice (ČSNS + Národní strana)

Volby do zastupitelstev obcí[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce Hlasy v % Počet získaných mandátů
1994 0,95 % 589
1998 0,46 % 288
2002 0,22 % 135
2006 0,02 % 14
2010 0,03 % 20
2014 0,01 % 9

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBEŠ, Vladimír. O novou ústavu. Praha : Melantrich, 1948. (čeština)  
  2. BENDA, Václav. Lidová strana- problémy a naděje. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 52-53.
  3. http://www.csns.cz/files/2011-10-28_TZ_CSNS_Budinka.pdf
  4. http://zpravy.idnes.cz/clenove-csns-natreli-kriz-na-pamatku-zabitych-nemcu-na-ruzovo-p6z-/domaci.aspx?c=A111029_111607_domaci_fih
  5. http://www.novinky.cz/domaci/251674-paroubek-je-zkrachovaly-levicak-a-narcis-protestovalo-par-lidi.html
  6. http://volby.cz/pls/kv2002/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
  7. http://volby.cz/pls/kv2006/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  8. http://volby.cz/pls/kv2010/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  9. http://volby.cz/pls/kz2004/kz21?xjazyk=CZ&xdatum=20041105&xkraj=6
  10. http://volby.cz/pls/kz2008/kz311?xjazyk=CZ&xdatum=20081017&xkraj=6
  11. http://volby.cz/pls/kz2012/kz311?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=5
  12. http://volby.cz/pls/kz2012/kz311?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=6
  13. http://volby.cz/pls/kz2012/kz311?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=7
  14. http://volby.cz/pls/kz2012/kz311?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=9
  15. http://volby.cz/pls/kz2012/kz311?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=1
  16. http://volby.cz/pls/ps2002/ps41?xjazyk=CZ
  17. http://volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ&xkraj=0
  18. http://www.csns.cz/novinka.php?cln=182#wrapper
  19. http://www.eunenicool.cz
  20. http://volby.cz/pls/kv2014/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=1&xnumnuts=5302&xobec=575178&xstrana=2
  21. http://volby.cz/pls/kv2014/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=1&xnumnuts=5302&xobec=575178&xstat=0&xvyber=0
  22. http://volby.cz/pls/kv2014/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=4&xnumnuts=1100&xobec=554782&xstrana=453
  23. http://www.reseniproprahu.cz
  24. http://volby.cz/pls/kv2014/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=4&xnumnuts=1100&xobec=554782&xstat=0&xvyber=0
  25. http://volby.cz/pls/kv2014/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=3&xnumnuts=3101&xobec=544256&xstrana=1078
  26. http://volby.cz/pls/kv2014/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=2&xnumnuts=3106&xobec=550787&xstrana=1078
  27. www.csns.cz [online]. www.csns.cz, [cit. 2016-03-02]. Dostupné online.  
  28. http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=301

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 : organizace, program, politika. Brno : Doplněk, 2002. 262 s. ISBN 80-7239-138-0.  
  • PETERA, Jaromír. Československá strana socialistická a rok 1968. In KUBEŠ, Jiří. Historie 2003 : celostátní studentská vědecká konference : Pardubice, 4.-5. prosince 2003. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-697-4. S. 269-293.
  • KALETA, Martin. Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 - 1946. Bakalářská práce. Unicorn College, Praha, 2015. 113 s.
  • SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany? : vzpomínky a analýza 1967-2006. Krásná Lípa : Marek Belza, 2007. 236 s. ISBN 978-80-903360-9-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]