Jiří Ješ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Ješ

3. předseda Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci:
20. dubna 1995 – 15. dubna 1998
Předchůdce Zdeňka Hůlová
Nástupce Martin Přibáň

Člen Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci:
15. dubna 1993 – 15. dubna 1998

Narození 19. června 1926
Praha
Československo Československo
Úmrtí 20. července 2011 (ve věku 85 let)
Praha
Česko Česko
Národnost česká
Rodiče Štěpán Ješ
Děti jeden syn [1]
Profese novinář
Ocenění Cena Ferdinanda Peroutky (1995)
Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Ješ
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Ješ (19. června 1926 Praha20. července 2011 Praha[2]) byl český novinář, publicista a komentátor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války.

Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná EvropaMnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek.

Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem ProzatímníhoÚstavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku.

Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována.

Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost.

Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy.

V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 19931998 byl členem a později (1995-98) předsedou Rady České tiskové kanceláře.

Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 získal jako první Cenu Ferdinanda Peroutky.[3]

V roce 2011 vstoupil do Síně slávy Českého rozhlasu.

Autorská tvorba[editovat | editovat zdroj]

Je autorem brožury Jak pořádat koncerty vážné hudby (ÚKDŽ 1980), vzpomínkové knihy Co přines čas (Academia 1997), výboru z rozhlasových promluv 19921997 Hovořil Jiří Ješ (Brána 1997) a kazety a kompaktní desky Naši presidenti (Český rozhlas 1995).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Katolický týdeník: Jiří Ješ
  2. KUBIČKO, Radko. Radko Kubičko: Zemřel Jiří Ješ [online]. Český rozhlas 6, 2011-7-20 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online. 
  3. Cena Ferdinanda Peroutky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]