Jiří Ješ
| Jiří Ješ | |
| Narození |
19. června 1926 Praha  Československo |
|---|---|
| Úmrtí |
20. července 2011 (ve věku 85 let) Praha Česko |
| Národnost | česká |
| Znám jako | novinář |
| Ocenění | Cena Ferdinanda Peroutky (1995) |
| Děti | 1[1] |
| Rodiče | Štěpán Ješ |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Ješ (19. června 1926 Praha – 20. července 2011[2]) byl český novinář, publicista a komentátor.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války.
Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek.
Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku.
Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována.
Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost.
Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy.
V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1993 až 1998 byl členem a později (1995-98) předsedou Rady České tiskové kanceláře.
Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1995 získal jako první Cenu Ferdinanda Peroutky.[3]
V roce 2011 vstoupil do Síně slávy Českého rozhlasu.
Autorská tvorba[editovat | editovat zdroj]
Je autorem brožury Jak pořádat koncerty vážné hudby (ÚKDŽ 1980), vzpomínkové knihy Co přines čas (Academia 1997), výboru z rozhlasových promluv 1992–1997 Hovořil Jiří Ješ (Brána 1997) a kazety a kompaktní desky Naši presidenti (Český rozhlas 1995).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Katolický týdeník: Jiří Ješ
- ↑ KUBIČKO, Radko. Radko Kubičko: Zemřel Jiří Ješ [online]. Český rozhlas 6, 2011-7-20 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online.
- ↑ Cena Ferdinanda Peroutky
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Ješ
- Jiří Ješ na portálu Paměť národa
- Stránky ČRo 6
- Blog na portálu ČT24
- Jiři Ješ: Poslední slovo na vlnách Českého rozhlasu 6 – Poděkování kolegům
