Jiří Ješ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Ješ
Narození 19. června 1926
Úmrtí 20. července 2011(ve věku 85 let)
Národnost česká
Znám jako novinář
Ocenění Cena Ferdinanda Peroutky (1995)
Děti 1[1]
Rodiče Štěpán Ješ
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Ješ (19. června 1926 Praha20. července 2011[2]) byl český novinář, publicista a komentátor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války.

Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná EvropaMnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek.

Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem ProzatímníhoÚstavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku.

Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována.

Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost.

Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy.

V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 19931998 byl členem a později (1995-98) předsedou Rady České tiskové kanceláře.

Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 získal jako první Cenu Ferdinanda Peroutky.[3]

V roce 2011 vstoupil do Síně slávy Českého rozhlasu.

Autorská tvorba[editovat | editovat zdroj]

Je autorem brožury Jak pořádat koncerty vážné hudby (ÚKDŽ 1980), vzpomínkové knihy Co přines čas (Academia 1997), výboru z rozhlasových promluv 19921997 Hovořil Jiří Ješ (Brána 1997) a kazety a kompaktní desky Naši presidenti (Český rozhlas 1995).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Katolický týdeník: Jiří Ješ
  2. KUBIČKO, Radko. Radko Kubičko: Zemřel Jiří Ješ [online]. Český rozhlas 6, 2011-7-20 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online. 
  3. Cena Ferdinanda Peroutky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]