Ferdinand Peroutka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o spisovateli zemřelém v roce 1978. Možná hledáte: Jeho synovec Ferdinand Peroutka, jr..
Ferdinand Peroutka
Narození 6. února 1895
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. dubna 1978 (ve věku 83 let)
New York
USAUSA USA
Povolání spisovatel, dramatik, publicista
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pamětní deska na domě v Praze na Smíchově, Matoušova ulice

Ferdinand Peroutka (6. února 1895 Praha20. dubna 1978 New York) byl český spisovatel, dramatik a publicista. Je považován za nejvýznamnějšího představitele české demokratické žurnalistiky.[1] Je autorem díla Budování státu, pojednávajícího o vzniku a prvních letech Československa. Svoji novinářskou kariéru započal hned po maturitě v roce 1913 příspěvky do Masarykova a Herbenova časopisu Čas.

Působení během první republiky[editovat | editovat zdroj]

V letech 19191924 působil jako redaktor časopisu Tribuna, později od roku 1924 do 1939 jako šéfredaktor revue Přítomnost. Od roku 1924 do 1939 byl také politickým komentátorem Lidových novin. Patřil mezi Pátečníky.

V politických komentářích se jako novinář věnoval širokému rozsahu témat vnitřní i mezinárodní politiky. Patřil k výrazným kritikům nacismu a komunismu, jejichž ideologie považoval za zhoubné. Z těchto důvodů byl už během první republiky často kritizován jak komunisty, tak i z krajně pravicových kruhů. Hitlera opakovaně kritizoval za jeho lži a falešné sliby.[2]

Během okupace[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 byl na něj z oficiálních okupačních míst vyvíjen tlak, aby psal v duchu protektorátních potřeb. To se však podařilo jen zčásti, pokud vůbec. V dubnu 1939 pod Peroutkovým jménem sice vyšel v Přítomnosti článek Dynamický život k 50. narozeninám Adolfa Hitlera, kde autor uznal jeho moc, zároveň však razantně odmítl, že by Češi měli s Hitlerem jít. Podle Peroutkova vyjádření byl tento článek hlavním důvodem jeho pozdějšího uvěznění v koncentračním táboře.[3]

Zatčení a jeho příčiny[editovat | editovat zdroj]

K Peroutkovu prvnímu zatčení došlo už v prvních dnech okupace. Zatímco komunisté, sociální demokraté a němečtí antifašisté byli tehdy ve většině případů odtransportováni do koncentračních táborů, občané nespadající do těchto kategorií byli většinou po několika dnech propuštěni. To byl i Peroutkův případ. O několik měsíců později byl však začátkem září 1939 zatčen znovu. Jakmile totiž Německo rozpoutalo válku s Polskem, mělo eminentní zájem na tom, aby v protektorátu panoval klid. Nacistická správa se proto rozhodla všechny nespolehlivé prominenty urychleně pozatýkat.[4]

K důvodům, které byly přičinou tohoto druhého Peroutkova zatčení, se on sám po válce vyjádřil takto:

„… týž článek [Dynamický život z roku 1939] je schopen připravit svému autoru dvojí osud: nejdříve [v roce 1939] mu ho přečte komisař gestapa jako hlavní důkaz, proč autor musí zůstat doživotně v koncentračním táboře, a potom, po revoluci [tj. po osvobození 1945], ho cituje jiný český novinář, patrně na důkaz, že autor se chtěl zalichotit Němcům. Jak je možno tak lhát a nestydět se? “[5]

Peroutka byl nejprve vězněn v koncentračním táboře Dachau, dlouhodobě pak v táboře Buchenwald, kde se v roce 1945 dočkal osvobození americkou armádou. V letech 1942/19431944 byl dočasně umístěn v pražské věznici na Pankráci.[6]

Působení během třetí republiky[editovat | editovat zdroj]

Po válce se Peroutka stal šéfredaktorem Svobodných novin, což byly noviny založené na místo předválečných Lidových novin. Současně redigoval i týdeník Dnešek[7] (19451948), který zase byl obdobou předválečné Přítomnosti. Původní předválečné názvy periodik nebylo možné použít. Oba tituly totiž vycházely i za Protektorátu, což je v poválečném prostředí zásadním způsobem diskvalifikovalo.

V těchto i pozdějších letech byl Peroutka ze strany komunistů opakovaně nařknut z toho, že nacistům v roce 1939 podlehl. Odpůrci poukazovali mimo jiné na jeho článek Dynamický život a později též na text Hitler po lidské stránce, který však Peroutkovi přisoudili neprávem. Ve všech případech jejich argumentace spočívala v záměrném vytrhávání starších Peroutkových citací z kontextu. Peroutka také tyto útoky pro jejich faleš opakovaně odsoudil.[8]

V letech 19451946 byl Peroutka rovněž poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V parlamentu zasedal do parlamentních voleb v roce 1946.[9]

Exil po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

Hrob Ferdinanda Peroutky na Vyšehradském hřbitově

Po únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1951 do r. 1961 vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa. Byl jedním z členů Rady svobodného Československa, pro niž roku 1949 sepsal ustavující deklaraci.

Peroutka byl jedním z významných představitelů tzv. Třetího odboje, za totality, díky uzavřenému Československu, spíše známým mimo něj. Čtení a šíření jeho politických rozborů a komentářů bylo v Československu pronásledováno. Zatímco o Karlu Čapkovi a dalších Pátečnících se psalo a hovořilo alespoň sporadicky, Peroutka jako by neexistoval. Mládež, která vyrostla během normalizace, Peroutkovo jméno prakticky neměla možnost zaznamenat. V roce 1989 se postava Peroutky nesměla objevit ani v Čapkově životopisném filmu Člověk proti zkáze z období první republiky.[10]

Zemřel roku 1978 v exilu. Po změně politických poměrů byly jeho ostatky v roce 1991 pohřbeny na Vyšehradě.

Rehabilitace po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 scénárista a režisér Josef Protiva natočil televizní film Muž Přítomnosti Ferdinand Peroutka[11]

V roce 1991 mu tehdejší prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně, in memoriam.

V roce 1995 byla k 50. výročí ukončení 2. světové války natočena televizní inscenace divadelní hry Valčík na uvítanou, kterou na motivy Peroutkova románu Oblak a valčík napsal a režíroval Antonín Přidal.

V roce 1996 u příležitosti 100. výročí jeho narození vydala Česká pošta známku Peroutkovým portrétem[12] a byla zřízena Cena Ferdinanda Peroutky, která je jedním z nejvýznamnějších ocenění pro české novináře.[13]

Ještě v exilu uspořádala z jeho pozůstalosti knihu Muž přítomnosti Peroutkova třetí žena Slávka Peroutková. Kniha vyšla v roce 1995 v Nakladatelství Lidové noviny pod názvem Deníky, dopisy, vzpomínky. Úvod k ní napsal Jiří Kovtun a doslov Pavel Tigrid.

V roce 2005 pak Peroutková vydala v nakladatelství Dokořán svoje vzpomínky na manžela pod názvem Třetí ženou svého muže - Třiatřicet let s Ferdinandem Peroutkou.[14]

Nové pokusy o zpochybnění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kauza Hitler je gentleman.

V lednu roku 2015 se český prezident Miloš Zeman vyjádřil v tom smyslu, že Peroutka byl fascinován nacismem a údajně (podle prezidenta) napsal i oslavný článek Hitler je gentleman.[15] Jeho výrok vyřčený při proslovu k 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi v médiích vyvolal vášnivou debatu, do které se zapojila celá řada novinářů a blogerů.[16][17]

Na základě článku Češi, Němci a židé, který vyšel na stránkách Přítomnosti v únoru 1939, přišli někteří komentátoři dokonce s tvrzením, že obsahuje antisemitské tendence.[18] Další takové výklady naopak označili za pokračující dezinterpretaci původního smyslu Peroutkových slov.[19][20]

Ačkoli se ukázalo, že i další citace, které zazněly při proslovu prezidenta, byly smyšlené (resp. převzaté z tendenčních publikací a neověřené),[20] mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček přesto odmítl cokoli z proslovu dementovat[20] a prezident slíbil, že jeho tým Peroutkův údajný článek Hitler je gentleman dohledá.[21]

Server abcHistory.cz v té souvislosti upozornil na to, že výrokem „Hitler je gentleman“ byl ve skutečnosti znám Neville Chamberlain, zatímco duchu Peroutkových aktivit takové vyjádření charakterově odporuje.[22] Server také naznačil možnost, že hledaným textem Hitler je gentleman by ve skutečnosti mohl být už po válce kritizovaný článek Hitler po lidské stránce.[23] Prakticky by pak šlo o stejný spor, jaký musel Peroutka absolvovat už v poválečných letech a k němuž se i jasně vyjádřil.[24]

V dubnu 2015 Peroutkova vnučka Terezie Kaslová podala za výroky prezidenta na adresu jejího dědečka žalobu na český stát.[25] Naproti tomu podle tvrzení prezidenta Zemana jeho mluvčí objevil při prohledávání písemností Ferdinanda Peroutky jiná vyjádření,[26] než prezident citoval na mezinárodním fóru, a ke konci dubna začal, namísto omluvy za nařčení či původního článku,[27][28] postupně zveřejňovat některé Peroutkovy články z období druhé republiky a počátku Protektorátu Čechy a Morava.[29] Byly uveřejněny články "Češi, Němci a židé", "Povinnost je jasná", "Dynamický život", "Nový poměr k Německu" a "Ani - Ani", [30][31][32][33][34] předcházené heslovitým komentářem a vybranými citáty. Znalci Peroutkova života a díla zpochybnili schopnost prezidenta Zemana a jeho mluvčího Ovčáčka vést fundovanou diskusi o Ferdinandu Peroutkovi a daném období,[35] Ovčáčkovu schopnost pochopit obsah textu,[36][37] zdůraznili tendenčnost jimi vybíraných citací,[35][38][39] a také upozornili na to, že jeden z článků, který má dokládat prezidentovu původní tezi, Dynamický život [Přítomnost, 26. dubna 1939], patřil mezi důvody Peroutkova uvěznění v koncentračním táboře.[40][36][38] Odborníci se naopak shodují, že texty byly, s ohledem na dobovou situaci, psané s odvahou.[36][38][39][41] Ovčáček popírá, že by Peroutka byl kvůli článku Dynamický život gestapem perzekvován, což odůvodňuje tím, že k zatčení nedošlo bezprostředně po jeho publikaci, a na své interpretaci článků trvá, navzdory vlně kritiky již vyvolal.[42]

Zatímco podle názorů mnoha odborníků a komentátorů je cílem Zemanova a Ovčáčkova úsilí pokus odvést pozornost veřejnosti a médií od prezidentovy neochoty omluvit se za jeho původní nedoložený výrok,[20][43][36][44][45][46][47][48][49] případně i od dalších kontroverzních témat spojených s osobou prezidenta[45] či snaha „vyřídit si účty“ s celou českou novinářskou obcí,[43] jiní nechápou jaký smysl má tato mediální kampaň vůbec mít.[50]

Martin Jan Stránský, současný vydavatel Přítomnosti a neurolog, vyjádřil domněnku, že prezident může na neexistující Peroutkův článek mít falešnou vzpomínku následkem svého zdravotního stavu, a z téhož důvodu se za své výroky o něm není ochoten omluvit.[51]

Dne 3. května Zeman v online rozhovoru pro Blesk TV řekl, že pokud mluvčí Hradu Jiří Ovčáček nenajde do konce června článek "Hitler je gentleman", vypíše Zeman z vlastních prostředků odměnu pro toho, kdo ho najde. V rozhovoru také uvedl, že oslavný článek na Třetí říši za války napsal i spisovatel Jaroslav Seifert.[52]

Na konci června se Zeman omluvil za to, že text nebyl nalezen, zároveň vypsal výše zmíněnou odměnu.[53]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Je autorem knihy úvah o české národní povaze Jací jsme a rozsáhlého díla o počátcích Československa Budování státu.

  • Ano a ne, 1932
  • Budování státu, 1933 – 1936 toto dílo je nedokončené a zabývá se historií Československa v letech 19181922. Je považováno za stěžejní dílo tvorby F. Peroutky.
  • Demokratický manifest, 1957
  • Osobnost, chaos a zlozvyky
  • Byl Edvard Beneš vinen? – 50./60. léta, Praha 1993

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Z deníku žurnalistova, 1922 fejetony
  • Šťastlivec Sulla, divadelní hra
  • Oblak a valčík, (divadelní hra z prostředí Třetí říše, premiéra 30. dubna 1947 ve Stavovském divadle; románová verze: 1976, New York, nakladatelství '68 Publishers)
  • Pozdější život Panny, (1980, New York) - román: jedná se o spekulativní příběh alternativní historie, pojednávající o tom, čeho by se dožila Johanka z Arku, kdyby byla zachráněna před smrtí na hranici

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ferdinand Peroutka v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století.
  2. Peroutka kontra Hitler gentleman - Ať promluví obviněný, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  3. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  4. http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=4&name=PEROUTKA+FERDINAND
  5. http://www.abchistory.cz/ferdinand-peroutka-boj-o-citaty.htm
  6. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  7. Historie Přítomnosti
  8. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  10. G. Ward Price (Daily Mail): „Hitler má i ‚lidské stránky‘“, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  11. Muž Přítomnosti Ferdinand Peroutka
  12. Výročí osobností - Peroutka
  13. Cena Ferdinanda Peroutky
  14. Slávka Peroutková: Třetí ženou svého muže - Třiatřicet let s Ferdinandem Peroutkou
  15. ZÍDEK: Ohrožuje nás hradní superdebilita, Lidovky.cz, 31. 1. 2015
  16. Peroutka a Hitler, Blog.Respekt.cz, 3. 2. 2015
  17. Ctitelé Peroutky požadují od Zemana omluvu, novináře spojil s nacismem, iDnes.cz, 1. 2. 2015
  18. Ferdinand Peroutka: "Nejsem antisemita, ale...", Blisty.cz, 3. 2. 2015
  19. Selhal Peroutka, nebo Zeman?, Blisty.cz, 5. 2. 2015
  20. a b c d ZÍDEK: Miloš Zeman, superlhář... a jeho Ovčáček na špinavou práci, Lidovky.cz, 4. 2. 2015
  21. Sporný Peroutkův článek existuje, tvrdí Zeman. Dohledá ho, iDnes.cz, 4. 2. 2015
  22. Peroutka kontra Hitler gentleman - Ať promluví obviněný, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  23. G. Ward Price (Daily Mail): „Hitler má i ‚lidské stránky‘“, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  24. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  25. Vnučka Peroutky zažalovala stát. Chce po Zemanovi omluvu. Týden.cz [online]. 2015-04-21, rev. 2015-04-21 [cit. 2015-05-01]. Dostupné online.  
  26. ČTK. Peroutka psal i horší věci o Hitlerovi, řekl prezident Zeman. Aktuálně.cz [online]. 2015-04-13 [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  27. KOPECKÝ, Josef. Hrad místo omluvy Peroutkovi zveřejnil text Češi, Němci a židé. iDNES.cz [online]. 2015-04-20 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.  
  28. Hrad místo omluvy zveřejnil Peroutkův "kontroverzní" článek. Aktuálně.cz [online]. 20.04.2015 [cit. 30.04.2015]. Dostupné online.  
  29. Prezident osočil bezbranného, podám žalobu na stát, říká Peroutkova vnučka
  30. OVČÁČEK, Jiří. Ferdinand Peroutka: Češi, Němci a židé. Tiskové zprávy [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2015-04-20 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.  
  31. OVČÁČEK, Jiří. Ferdinand Peroutka: Povinnost je jasná. Tiskové zprávy [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2015-04-21 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.  
  32. OVČÁČEK, Jiří. Ferdinand Peroutka: Dynamický život. Tiskové zprávy [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2015-04-27 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.  
  33. OVČÁČEK, Jiří. Ferdinand Peroutka: Nový poměr k Německu. Tiskové zprávy [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2015-04-28 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.  
  34. OVČÁČEK, Jiří. Ferdinand Peroutka: Ani – ani. Tiskové zprávy [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2015-04-29 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.  
  35. a b KUBIŠTOVÁ, Pavla; WIRNITZER, Jan. Znalci Peroutky: Neselhal on, ale Zeman. Je to nechutná záležitost. iDNES.cz [online]. 20.04.2015 [cit. 29.04.2015]. Dostupné online.  
  36. a b c d KOPECKÝ, Josef. Hrad znovu dehonestuje Peroutku. Vytáhl článek k narozeninám Hitlera. iDNES.cz [online]. 2015-04-27, rev. 2015-04-27 [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  37. sho. Historik amatér Ovčáček odsoudil Peroutku za článek, který mu přitížil u gestapa. Lidovky.cz [online]. 2015-04-27 [cit. 2015-04-30]. Dostupné online.  
  38. a b c jas. Hrad zveřejnil pátý náhradní Peroutkův článek. Novinky.cz [online]. 2015-04-29 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online.  
  39. a b zpe. Vybírat citáty z článků je podlé, napsal kdysi sám Peroutka. Novinky.cz [online]. 2015-04-29 [cit. 2015-04-30]. Dostupné online.  
  40. KUBIŠTOVÁ, Pavla. Historik: Hrad na Peroutku vytáhl text, za který musel do koncentráku. iDNES.cz [online]. 2015-04-27 [cit. 2015-04-28]. Dostupné online.  
  41. Hrad vydal Peroutkův článek. Stejným ho vydíralo gestapo. Aktuálně.cz [online]. 2015-04-27, rev. 2015-04-27 [cit. 2015-05-01]. Dostupné online.  
  42. jh. Ovčáček hledá, hledá a nenachází. Tak chrlí jeden článek za druhým. Echo24 [online]. 2015-04-30 [cit. 2015-05-01]. Dostupné online.  
  43. a b KOPECKÝ, Josef; TRACHTOVÁ, Zdeňka. Ovčáček pitvá další Peroutkův článek. Kydání hnoje, komentuje historik. iDNES.cz [online]. 2015-04-21 [cit. 2015-04-30]. Dostupné online.  
  44. KÁLAL, Jan. ‚Zatloukají jako děti.‘ Hrad schytává kritiku zleva, zprava. Echo24 [online]. 2015-04-28 [cit. 2015-05-01]. Dostupné online.  
  45. a b FENDRYCH, Martin. Kopání do Peroutky. Zeman je nemocný a jeho nemoc nakažlivá. Aktuálně.cz [online]. 2015-04-22 [cit. 2015-04-30]. Dostupné online.  
  46. STRÁNSKÝ, Martin Jan. Jací jsme: Štamprle, Hurvínek a Peroutka. Přítomnost [online]. 2015-04-15 [cit. 2015-05-01]. Dostupné online.  
  47. TABERY, Erik. Editorial: Lež se nedá zapomenout. Respekt [online]. 2015-04-11, rev. 2015-04-12 [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  48. BUCHERT, Viliam. Zemanův a Ovčáčkův spor o Peroutku je už pro Pražský hrad zcela nedůstojný a trapný. Reflex [online]. 2015-04-30 [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  49. ŠVEC, Kamil. KOMENTÁŘ: Zeptejte se, na co chcete. Hrad odpoví, na co chce sám. iDNES.cz [online]. 2015-04-20 [cit. 2015-05-03]. Dostupné online.  
  50. LIPOLD, Jan. Hrad místo Vrtěti psem uvádí mýdlovou operu podle Peroutky. Aktuálně.cz [online]. 2015-04-22 [cit. 2015-04-30]. Dostupné online.  
  51. DRTINOVÁ, Daniela. Stránský: Zemanova diagnóza? Ohrožen je prezident i stát. DVtv [Videozáznam]. 2015-05-01 [cit. 2015-05-03]. Dostupné online.  
  52. KUBIŠTOVÁ, Pavla. Zeman vypíše odměnu pro toho, kdo najde údajný Peroutkův článek. iDNES.cz [online]. 2015-05-03, rev. 2015-05-03 [cit. 2015-05-03]. Dostupné online.  
  53. Peroutkův článek Hrad nenašel. Zeman se omluvil

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • KOSATÍK, Pavel. Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938 - 1978). Praha : Mladá fronta, 2011. 352 s. ISBN 978-80-204-2074-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek II (P - Z). Praha : Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Peroutka Ferdinand, s. 617.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]