Josef Vraný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O českém statkáři politikovi z 19. století pojednává článek Josef Vraný (poslanec Říšské rady).
Josef Vraný
Josef Vraný
Josef Vraný

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1937
Stranická příslušnost
Členství agrární strana

Narození 9. května 1874
Stránka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. března 1937 (ve věku 62 let)
Monako
MonakoMonako Monako
Místo pohřbení Horní Libchava
Profese spisovatel, novinář a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vraný (9. května 1874 Stránka[1]27. března 1937 Monako[2][3][4]) byl český a československý novinář, spisovatel, podnikatel a politik; meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu. Jako spisovatel beletrie používal pseudonymy: Jan Kobr, Vavřinec Řehoř, popř. Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl absolventem vyšší hospodářské školy v Táboře a vysoké školy zemědělské v Halle. Do roku 1906 působil jako nájemce statku v Bohnicích.[4] Byl stoupencem Alfonse Ferdinanda Šťastného, zakladatele českého agrarismu a stal se dopisovatelem jím vedených Selských novin.[5]

V roce 1905 a zejména roku 1909 patřil do mladé generační skupiny okolo Antonína Švehly, která se ve straně tehdy ujala moci. Od r. 1906 se podílel na budování agrárnického listu Venkov, kde působil zpočátku jako národohospodářský redaktor. Během první světové války již jeho vliv na agrární tisk rostl. Přímo se podílel na vydávání večerníku Večer, který byl na rozdíl od vůči Rakousku loajálního Venkova naladěn nacionálně radikálněji. Stal se díky tomu jedním z nejpopulárnějších českých periodik té doby. Vraný byl díky pozici v tiskových orgánech strany trvalým členem předsednictva jejího výkonného výboru.[6] Během války napsal a vydal několik románů, zpravidla pod různými pseudonymy (viz výše). Román Dvojí svět byl zfilmován, přičemž mnohé záběry byly pořízeny v údolí přírodní památky Peklo. V rámci pozemkové reformy za první republiky usiloval o opětovné počeštění pohraničí, za jeho nutnou podmínku pokládal silný český kapitál, proto inicioval výkup velkostatků v pohraničí českými vlastníky. Sám byl jedním z podílníků v akciové společnosti Severočeské stromovky, která od suverénního řádu Maltézských rytířů koupila velkostatek Horní Libchava. Později byl majetek společnosti rozdělen, zbývající podílníci časem vystoupili a místo nich se stali podílníky potomci Jos. Vraného. Společnost zámek opravila a na pozemcích hospodařila (s výjimkou let 1938-1945, kdy bylo území zabráno nacistickým Německem) až do r. 1948, kdy byl velkostatek zabaven státem.

Byl aktivní v událostech 28. října 1918. V letech 19181920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[7] Podle údajů k roku 1920 byl profesí šéfredaktorem Lidového Denníku a Domoviny domkářů a malorolníků v Praze.[8]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění.[9] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929[10] a parlamentních volbách v roce 1935. Senátorem byl do své smrti roku 1937, kdy ho nahradil Stanislav Horný.[11]

Počátkem 30. let 20. století patřil stejně jako Rudolf Beran nebo Viktor Stoupal do pravicového křídla agrární strany, které vystoupilo proti vlivu Františka Udržala a docílilo jeho odchodu z funkce předsedy vlády. Již předtím v roce 19271928 byl aktivním odpůrcem politiky Hradu a spolu s dalšími konzervativně orientovanými agrárními politiky (například Milan Hodža) v tomto ohledu ovlivňoval koaliční politiku.[12][13]

Hrobka je u libchavského kostela

Měl vážnou srdeční vadu, která jej za 1. světové války zachránila před odvodem, způsobila však – následkem celoživotní vyčerpávající práce a poněkud hektického způsobu života, daného jeho dynamickou povahou – konečně jeho předčasnou smrt. Zemřel roku 1937 ve věku 63 let na dovolené v Monaku na selhání srdce. Byl pohřben s politickými poctami v Horní Libchavě na Českolipsku.[5]

Josef Vraný byl autorem několika lidových románů (např. Na zámku vojetínském, 1916; Dvojí život, 1918–20, Okovy, 1919) a fejetonů (Nejdříve něco z domova, 1938).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1314. (česky) 
  3. Kulturní kalendář Mšenska [online]. mestomseno.cz [cit. 2011-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Vraný, Josef, 1874-1937 [online]. svk7.svkkl.cz [cit. 2011-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Svědkové ze hřbitova, s. 23. 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 426–427, 429, 431, 574. (česky) 
  7. Josef Vraný [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  8. 1. schůze, připis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-03. (česky) 
  11. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. (česky) 
  12. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 561. (česky) 
  13. kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 579, 584. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]