Jan Syrový
arm. gen. Jan Syrový, KCB | |||||||||||||||
![]() Jan Syrový na fotografii z roku 1938 | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Narození |
24. leden 1888 Třebíč ![]() | ||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Úmrtí |
17. října 1970 (ve věku 82 let) Praha ![]() | ||||||||||||||
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy | ||||||||||||||
Národnost | česká | ||||||||||||||
Příbuzní | Jaroslav Malínský (švagr) | ||||||||||||||
Zaměstnání | voják, politik, noční hlídač | ||||||||||||||
Profese | stavební technik | ||||||||||||||
Ocenění |
Kříž svatého Jiří (1915) Řád sv. Stanislava 3. třídy (1915) Řád sv. Jiří 4. třídy (1915) Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1916) Řád sv. Anny 4. třídy (1917) … více na Wikidatech | ||||||||||||||
Podpis |
![]() | ||||||||||||||
Commons | Kategorie Jan Syrový | ||||||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Bohumír Syrový (24. ledna 1888 Třebíč[1] – 17. října 1970 Praha) byl československý armádní generál, příslušník a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938. V období první republiky byl uctíván jako národní hrdina, přesto byl po 2. světové válce odsouzen za údajnou vlastizradu. Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Třebíči na Stařečce v domě číslo popisné 13 v tehdejší Klimentově ulici dne 24. ledna 1888 do rodiny třebíčského klempíře Jana Syrového a jeho manželky Anny Syrové.[2]
V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu však vystudoval již v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně.[2] Odmaturoval roku 1906[3] a poté nastoupil do rakousko-uherské armády.
V době, kdy nepobýval v Brně, se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského Sokola. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl Jan Máchal, absolvent třebíčského gymnázia, který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na třebíčské novodvorské škole Josef Jiří Švec, se kterým se Syrový spřátelil.[2] Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou službou v Brně. Ve Varšavě pracoval coby zaměstnanec stavební firmy, díky čemuž si mohl našetřit na další studium. Tím prošel rovněž ve Varšavě, specializoval se na speciální železobetonové stavitelství a následně roku 1913 nastoupil do státní stavební kanceláře jako stavební technik.[2]
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády. V průběhu války byl několikrát povýšen a vyznamenán, ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka.
Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které 2. července 1917 přišel o pravé oko (byl těžce zraněn v průběhu dělostřelecké přípravy). Jako starodružinník nově vznikající Československé brigády provedl mnohé úspěšné průzkumné akce, jak dokládají hlášení hlavního štábu Ruské armády. Později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku a všech protibolševických vojenských sil na Sibiři. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.[3]
- V československých legiích na ruské frontě
Jako jeden z prvních českých dobrovolníků - důstojníků[4]
Jako velitel československého vojska v Sibiři (kolem 1918–1920)[5]
Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.
30. května 1938 se jeho portrét objevil na titulní straně amerického časopisu Life s popiskem "Commander of the Czech army".
Podzim 1938[editovat | editovat zdroj]
Syrový byl skeptický, že by československá armáda dokázala odolat německému útoku.[6] 21. září 1938 československá vláda přijala německý požadavek na postoupení pohraničních území s převahou německého obyvatelstva Německu.[7] To v Československu vyvolalo silné protesty. Syrový byl povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“. Protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven, před dav vystoupil a přednesl několik uklidňujících vět, po nichž se dav rozešel.[7] Druhého dne vláda odstoupila, a nahradila ji úřednická vláda, které Syrový předsedal.[7] V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.
Jako ministr národní obrany se Syrový následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.
Prožívám nejtěžší chvíli svého života, neboť plním svůj nejbolestnější úkol, nad kterým lehčí by bylo zemřít. Zůstali jsme sami. Měli jsme volbu mezi zoufalou a bezvýslednou obranou, která by znamenala nejen obětování celého dospělého pokolení, ale i žen a dětí. A mezi přijetím podmínek, které v bezohlednosti jsouce položeny po nátlaku bez války, nemají příkladu v dějinách.—Jan Syrový, projev k národu, [8]
Odsouzení a uvěznění[editovat | editovat zdroj]
Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval, a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a později odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský Hrad.
Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti je nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Bratrem jeho manželky Anny byl akademický malíř Jaroslav Malínský.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Seznam vyznamenání udělených Janu Syrovému:[9]

- Československo
Československý válečný kříž 1914–1918, se čtyřmi lipovými ratolestmi
Řád sokola, s meči
Československá revoluční medaile, se štítky „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“
Československá medaile Vítězství
- Belgie
Řád koruny, II. třídy – velkodůstojník
Válečný kříž 1915[10]
- Estonsko
Řád orlího kříže[11], I. třída
- Francie
Řád čestné legie, II. třída – velkodůstojník [kdy?]
Řád čestné legie, III. třída – komandér
Řád čestné legie, IV. třída – důstojník
Řád čestné legie, V. třída – rytíř
Válečný kříž 1914–1918, s palmou
- Itálie
Řád italské koruny, II. třída – velkodůstojník
Válečný záslužný kříž[12]
- Japonsko
Řád Posvátného pokladu[13], II. třída
- Jugoslávie
Řád svatého Sávy, I. třída
Řád bílého orla, I. třídy – velkokříž
Řád bílého orla, II. třídy – velkodůstojník
Řád Karadjordjevičovy hvězdy, II. třídy
- Litva
Řád Vytisova kříže[14], II. třídy
- Lotyšsko
Řád medvědobijce[15], II. třídy
Řád tří hvězd, II. třídy
- Maroko
Řád Nischan el Quissam Alaouite, I. třída
- Polsko
Řád znovuzrozeného Polska, II. třídy
- Rumunsko
Řád rumunské hvězdy[16], I. třídy
Řád rumunské koruny, II. třídy
Řád Za věrné služby[17]
Pamětní Kříž na válku 1916–1919[18]se štítkem „Siberia“
- Ruské impérium
Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
Imperátorský Řád svaté Anny, IV. třída
Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
Řád sv. Jiří, IV. třída
- Řecko
- Tunisko
Řád Nichan Iftikhar[21], I. třídy
- Spojené království
Řád lázně,II. třídy (KCB)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 177.
- ↑ a b Vojenské osobnosti předválečné armády - Armádní generál Jan Syrový [online]. armada.vojenstvi.cz [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914–1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916–1917. strana 227-867). Foto ze strany 54.
- ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. "Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920". Kniha 4, díl V, "Od Volhy na Urál, magistrála, návrat do vlasti", 1918–1920. Praha: Za svobodu, 1929. 900 stran, Strana 1 (obrazová příloha na samém úvodu knihy).
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 159-162. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.
- ↑ a b c PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 163-167
- ↑ JOS. Syrový: Mnichov? Horší než smrt. 5 plus 2 (Praha, pátek 21. září 2018). 09. 2018, roč. VII, čís. 34, s. 14.
- ↑ Válka.cz, arm. gen. Jan Syrový
- ↑ Válka.cz, Válečný kříž 1915
- ↑ Válka.cz, Řád orlího kříže
- ↑ Válka.cz, Válečný záslužný kříž
- ↑ Válka.cz, Řád Posvátného pokladu
- ↑ Válka.cz, Řád Vytisova kříže
- ↑ Válka.cz, Řád medvědobijce
- ↑ Válka.cz, Řád rumunské hvězdy
- ↑ Válka.cz, Řád Za věrné služby
- ↑ Válka.cz, Pamětní Kříž na válku 1916–1919
- ↑ Válka.cz, Řád Fénixe
- ↑ Válka.cz, Medaile Za vojenské zásluhy 1917
- ↑ Válka.cz, Řád Nichan Iftikhar
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.
- GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.
- PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden–březen 2012, ISSN 1210-1648.
- ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 176-179.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Syrový na Wikimedia Commons
Osoba Jan Syrový ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Syrový
- Jan Syrový v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- Vojenské osobnosti – gen. Jan Syrový
- Armádní generál Jan Syrový o situaci v září 1938
- Gen. Jan Syrový: Rozhlasový projev po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938
- Galerie náčelníků NGŠ – seznam náčelníků Hlavního (Generálního) štábu
- Generál Jan Syrový – video z cyklu České televize Historický magazín
Předchůdce | Jan Syrový | Nástupce |
---|---|---|
Milan Hodža | premiér Československa 1938 |
Rudolf Beran |
František Machník | ministr národní obrany ČSR 1938–1939 |
gen. Sergěj Ingr |
Jiří Stříbrný | ministr národní obrany ČSR 1926 |
František Udržal |
Vojenské úřady | ||
Eugène Mittelhausser | náčelník Hlavního štábu čs. branné moci 1926–1933 |
Ludvík Krejčí |
- Předsedové československých vlád
- Čeští armádní generálové
- Čeští generálové
- Českoslovenští ministři národní obrany
- Čeští svobodní zednáři
- Českoslovenští legionáři
- Ministři vlád Protektorátu Čechy a Morava
- Náčelníci generálního štábu československé armády
- Starodružiníci
- Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Nositelé Řádu Bílého lva
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu svatého Sávy
- Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko)
- Nositelé Řádu svatého Vladimíra
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu rumunské koruny 2. třídy
- Nositelé Řádu znovuzrozeného Polska
- Nositelé Řádu Fénixe
- Nositelé Řádu Ouissam Alaouite
- Nositelé Řádu hvězdy Karadjordjevićů
- Nositelé Řádu slávy (Tunisko)
- Nositelé Řádu orlího kříže
- Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko)
- Nositelé Řádu posvátného pokladu II. třídy
- Nositelé Řádu Vitolda Velikého
- Nositelé Řádu Vytisova kříže
- Nositelé Kříže svatého Jiří
- Nositelé Válečného kříže (Belgie)
- Nositelé velkokříže Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé velkokříže Řádu Vitolda Velikého
- Nositelé velkokříže Řádu Fénixe
- Nositelé Válečného kříže 1914–1918
- Nositelé Válečného záslužného kříže (Itálie)
- Držitelé Československé revoluční medaile
- Velkodůstojníci Řádu koruny (Belgie)
- Velkodůstojníci Řádu znovuzrozeného Polska
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Velkodůstojníci Řádu italské koruny
- Velkodůstojníci Řádu tří hvězd
- Čestní rytíři-komandéři Řádu lázně
- Čestní občané města Třebíče
- Osobnosti ruské občanské války
- Osobnosti první světové války
- Oběti komunistického režimu v Československu
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Narození 1888
- Narození 24. ledna
- Narození v Třebíči
- Úmrtí 1970
- Úmrtí 17. října
- Úmrtí v Praze
- Pohřbení na Olšanech