Martin Dzúr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Martin Dzúr
Martin Dzúr
Martin Dzúr

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1971 – 1976
Ve funkci:
1976 – 1981
Ve funkci:
1981 – 1985

ministr národní obrany ČSSR
Ve funkci:
1968 – 1985
Předchůdce Bohumír Lomský
Nástupce Milan Václavík
Stranická příslušnost
Členství KSS (KSČ)

Narození 12. července 1919
Ploštín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 15. ledna 1985 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik a vojenská osoba
Ocenění Leninův řád
medaile Za osvobození Prahy
Řád Tudora Vladimireska
Řád Klementa Gottwalda
Řád rudého praporu
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozkaz č.13: Dzúr nabádá vojsko k vyhnutí se zbytečné konfrontaci s okupanty. (Čtvrtek 22. srpna 1968, druhý den invaze.)

Ing. Martin Dzúr (12. července 1919 PloštínLiptovského Mikuláše15. ledna 1985 Praha) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, armádní generál, dlouholetý ministr národní obrany ČSSR (od 24. dubna 1968 do 11. ledna 1985) a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1941 nastoupil základní vojenskou službu v armádě Slovenského státu, v lednu 1943 na východní frontě z ní přeběhl k Rudé armádě. Příslušníkem československé vojenské jednotky v SSSR byl od června 1943. Zúčastnil se bojů o Kyjev, Dukelský průsmyk, také i o své rodné město Liptovský Mikuláš.

V roce 1946 se stal vojákem z povolání. Vykonával řadu funkcí, především v týlu 2. vojenského okruhu. V letech 19581968 byl náčelníkem týlu – zástupcem ministra národní obrany. V dubnu 1968 byl jmenován do funkce ministra národní obrany v první vládě Oldřicha Černíka. Na post se dostal díky přátelství s Alexanderem Dubčekem. Zároveň měl, coby absolvent válečné školy Generálního štábu SSSR, dobré jméno i v Moskvě.[1]

V srpnu 1968 byl prvním členem československé vlády, který se oficiálně od sovětských míst dozvěděl o začínající invazi a byl varován, aby československá armáda nekladla odpor. Sověti mu tvrdili, že invaze probíhá se souhlasem vedení KSČ a Dzúr tak přislíbil, že okupaci nebude vojensky bráněno. Ještě v noci na 21. srpna byl nicméně invazními jednotkami internován.[2] O rok později v srpnu 1969 dal příkaz ČSLA k násilnému potlačení demonstrací při příležitosti prvního výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy.[3]

Po nástupu normalizace se udržel ve vysokých funkcích. Ministerskou funkci zastával až do roku 1985 v druhé vládě Oldřicha Černíka, třetí vládě Oldřicha Černíka, první vládě Lubomíra Štrougala, druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala a čtvrté vládě Lubomíra Štrougala.

V dubnu 1969 se účastnil schůzky mezi československými představiteli a sovětským maršálem Andrejem Antonovičem Grečkem, na které sovětské vedení nastolilo nutnost odchodu Alexandera Dubčeka z vedení strany.[4] Zastával i stranické a parlamentní posty. V letech 1968-1981 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[5] Vysočanský sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa, formálně pak byl do této funkce kooptován k 31. srpnu 1968. XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ ho v této funkci potvrdil.[6]

Po volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 189 - Michalovce, Východoslovenský kraj). Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 (obvod Trenčín) a volbách v roce 1981. Ve Federálním shromáždění setrval do své smrti roku 1985. Nahradil ho pak Milan Václavík.[7][8][9][10]

V roce 1969 mu byl udělen Řád práce, roku 1974 Řád Vítězného února, roku 1983 Leninův řád.[6] 2. října 1984 byl také vyznamenán Řádem Klementa Gottwalda.[11] 11. ledna 1985 jej prezident Gustáv Husák z vážných zdravotních důvodů odvolal z funkce ministra; nástupcem byl téhož dne jmenován generálplukovník Milan Václavík.[12] O čtyři dny později poté zemřel.

Byl tchánem geografky Dagmar Dzúrové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 493. (česky)  
  2. Ministr obrany Martin Dzúr se v srpnu 1968 stal zajatcem Sovětů [online]. zpravy.idnes.cz, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  3. JAK NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ ŠETŘÍ BRNĚNSKÝ MASAKR ? [online]. cibulka.com, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  4. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 533. (česky)  
  5. Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  10. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  11. Řád Klementa Gottwalda soudruhu M. Dzúrovi. Rudé právo. 10 1984, roč. 65, čís. 234, s. 1. Dostupné online.  
  12. Jmenován nový ministr národní obrany ČSSR. Rudé právo. 1 1985, roč. 65, čís. 10, s. 1. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 283.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha : Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 508–509.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]