František Udržal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Udržal

8. předseda vlády Československa
Ve funkci:
1. února 1929 – 29. října 1932
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předchůdce Antonín Švehla
Nástupce Jan Malypetr

Čs. ministr národní obrany
Ve funkci:
26. září 1921 – 9. prosince 1925
Předchůdce Otakar Husák
Nástupce Jiří Stříbrný
Ve funkci:
12. října 1926 – 16. září 1929
Předchůdce Jan Syrový
Nástupce Karel Viškovský

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1897 – 1918

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1899 – 1903

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1935

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1937

Stranická příslušnost
Členství mladočeši
agrární strana

Narození 3. ledna 1866
Dolní Roveň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. dubna 1938
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Choť Marie Udržalová
Děti Jiří Udržal
Jarmila Udržalová
Příbuzní zeť Arnošt Košťál
Commons Kategorie František Udržal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Udržal (3. ledna 1866 Dolní Roveň24. dubna 1938 Praha) byl český politik, meziválečný československý ministerský předseda a ministr národní obrany.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Svatební fotografie Františka a Marie Udržalových

Narodil se v české statkářské rodině. V letech 18831886 studoval na hospodářské akademii v Táboře a posléze strávil ještě dva semestry studia na zemědělské univerzitě v Halle. Po vojenské službě v rakousko-uherské armádě se stal záložním důstojníkem.[1]

Mladočeským a agrárním politikem za Rakouska-Uherska[editovat | editovat zdroj]

Roku 1894 převzal rodinné hospodářství v Dolní Rovni na Pardubicku. Od počátku 90. let 19. století se též začal politicky angažovat na Pardubicku. Nejprve se podílel na činnosti mladočeské strany, později České strany agrární, v níž již v roce 1906 patřil mezi hlavní politiky.[1]

Ve volbách roku 1897 byl (za mladočechy[2]) zvolen poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za všeobecnou kurii v Čechách, obvod Chrudim, Pardubice atd. Opětovně byl za stejný obvod zvolen ve volbách roku 1901.[3] V roce 1903 se ovšem rozešel s mladočechy a nadále působil v Říšské radě coby nezávislý zákonodárce.[2] Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil ve volbách roku 1907 konaných již podle rovného volebního práva, po zrušení kurií (nyní již za Českou agrární stranu[2], volební obvod Čechy 059). V parlamentu usedl do frakce Klub českých agrárníků. Mandát obhájil ve volbách roku 1911 za stejný obvod. Během XXII. zasedání v letech 1917–1918 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918.[3]

Byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, podle jednoho zdroje od roku 1898,[2] v dobových zápisech ze schůzi sněmu ale je uváděno, že nastoupil v doplňovacích volbách roku 1899. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí, Louny.[4] Mandát zde za mladočechy obhájil v řádných zemských volbách roku 1901.[5] Rezignoval roku 1903.[6]

Zatímco Antonín Švehla jako předseda strany se orientoval na politickou práci v Čechách, Udržal byl hlavním parlamentním řečníkem.[2] Za světové války pobýval coby parlamentní politik většinou ve Vídni, udržoval kontakty s domácím odbojem a poskytoval mu informace. V závěru existence monarchie se roku 1918 stal člen Národního výboru československého.[1][2]

Československým poslancem a senátorem[editovat | editovat zdroj]

Jeho politická kariéra vyvrcholila po vzniku samostatného Československa. V samotný den vyhlášení nezávislého státu ovšem ještě pobýval ve Vídni, do Prahy nicméně dorazil ještě toho dne. Jako předseda prozatímního branného výboru Národního výboru se podílel na převzetí moci v Praze, když neutralizoval pražské velitelství rakousko-uherské armády vedené podmaršálkem Kestrankem. Zneškodnil také plány vojenského velitele v Litoměřicích podniknout pacifikační vojenskou akci proti Praze. Převrat tak proběhl bez násilí.[2]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[7] Pak byl dlouhodobě poslancem Národního shromáždění ČSR, kam byl opakovaně zvolen v parlamentních volbách v roce 1920, parlamentních volbách v roce 1925 a parlamentních volbách v roce 1929 a kde zasedal až do roku 1935.[8][9][10] Pak ještě po parlamentních volbách v roce 1935 usedl na křeslo senátora Národního shromáždění, kde setrval do prosince 1937, kdy rezignoval a nahradil ho Josef Stržil.[11] Dlouhodobě byl předsedou poslaneckého a senátorského klubu agrární strany.[2]

Ministrem národní obrany a předsedou vlády[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější ale byly jeho vládní funkce. Od 26. září 1921 do 9. prosince 1925 byl československým ministrem národní obrany ve vládě Edvarda Beneše a první vládě Antonína Švehly. Na tento ministerský post se vrátil znovu v období od 12. října 1926 do 16. září 1929 ve třetí vládě Antonína Švehly.

Mezitím již od 1. února 1929 – do 29. října 1932 byl československým ministerským předsedou dvou po sobě jdoucích kabinetů (první vláda Františka Udržala, druhá vláda Františka Udržala). V rámci agrární strany patřil mezi výrazné představitele takzvaného prohradního křídla. Právě to přispělo k jeho nucenému odchodu z funkce předsedy vlády, protože ve vlastní straně nebyla jeho orientace přijímána. V zákulisí proti němu vystupovali konzervativněji a pravicověji naladění agrární předáci jako Rudolf Beran, Josef Vraný nebo František Staněk. Sám Udržal svou koncepci obhajoval s tím, že „buď budeme mít partaje, nebo republiku.“[2]

V roce 1937 se ze zdravotních důvodů stáhl z aktivní politiky.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Byl ženat s Marií, roz. Pýchovou.

Jeho syn JUDr. Ing. Jiří Udržal (28. května 1904 – 1971) byl pracovníkem firmy J. A. Bati a údajně členem KSČ, po druhé světové válce proti němu svědčil před Národním soudem.[12][13] Dcera Jarmila se roku 1928 provdala za Arnošta Košťála, hoteliéra a pozdějšího protinacistického odbojáře.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c František Udržal [online]. vlada.cz, [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f g h i kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 561. (česky)  
  3. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://www.psp.cz/eknih/1895skc/3/stenprot/003schuz/s003002.htm
  5. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.  
  6. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/028schuz/s028002.htm
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. (česky) 
  11. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky, [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. (česky) 
  12. http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-proces-s-janem-batou-2-dex-/p_spolecnost.aspx?c=A070430_235213_p_spolecnost_wag
  13. http://books.google.cz/books?id=E0laAgAAQBAJ&pg=PA52&lpg=PA52&dq=udr%C5%BEal+ba%C5%A5a&source=bl&ots=TkMh3LfSh#v=onepage&q=udr%C5%BEal%20ba%C5%A5a&f=false
  14. http://www.valka.cz/clanek_12137.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L. Morávková-Udržalová, Naše Roveň. Praha : Vyšehrad 1998 (Vzpomínky dcery F. Udržala)
  • Ottův slovník naučný, heslo Udržal. Sv. 26, str. 16
  • VONDRA, Roman. František Udržal: (1866-1938). Historický obzor, 2007, 18 (9/10), s. 226-230. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]