Alexej Čepička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Armádní generál
JUDr.
Alexej Čepička
Alexej Čepička v 50. letech 20. století
Alexej Čepička v 50. letech 20. století
Předseda MNV Kroměříže
Ve funkci:
1945 – 1946
PředchůdceAntonín Ševčík
NástupceJosef Plíhal
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Čs. ministr vnitřního obchodu
Ve funkci:
3. prosince 1947 – 25. února 1948
PředchůdceAntonín Zmrhal
NástupceFrantišek Krajčír
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
25. února 1948 – 25. dubna 1950
PředchůdceProkop Drtina
NástupceŠtefan Rais
Čs. ministr národní obrany
Ve funkci:
25. dubna 1950 – 25. dubna 1956
PředchůdceLudvík Svoboda
NástupceBohumír Lomský
Náměstek čs. vlády
Ve funkci:
31. ledna 1953 – 14. září 1953
První náměstek čs. vlády
Ve funkci:
14. září 1953 – 25. dubna 1956
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Československa (1929–1963)

Narození18. srpna 1910
Kroměříž
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. září 1990 (ve věku 80 let)
Dobříš
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostČeši
ChoťMarta Čepičková
PříbuzníKlement Gottwald (manželčin otec)
Marta Gottwaldová (manželčina matka)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik a advokátní koncipient
OceněníŘád 25. února (1948)
Řád Klementa Gottwalda (1955)
CommonsAlexej Čepička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexej Čepička (18. srpna 1910[1][2][pozn. 1] Kroměříž30. září 1990 Dobříš) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, zeť Klementa Gottwalda, ministr.

Život[editovat | editovat zdroj]

Politické začátky[editovat | editovat zdroj]

Původně byl advokátním koncipientem v Ostravě. Hned po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1929,[5] kdy byl přijat na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, vstoupil do KSČ. V letech 19421945 byl vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po válce se stal v letech 1945–1946 předsedou MNV v Kroměříži.

„Velká kariéra“[editovat | editovat zdroj]

Svou politickou kariéru odstartoval až sňatkem s jedinou dcerou Klementa Gottwalda Martou.

V letech 19471956 zastával vysoké stranické i státní funkce. Od 3. prosince 1947 byl ministrem vnitřního obchodu v první vládě Klementa Gottwalda. Funkci zastával do 25. února 1948, kdy v nové druhé vládě Klementa Gottwalda zaujal post ministra spravedlnosti. Ten si udržel i v následující vládě Antonína Zapotockého až do 25. dubna 1950. Toho dne přešel na pozici ministra národní obrany. Od 31. ledna 1953 do 14. září 1953 byl navíc náměstkem předsedy vlády (místopředsedou vlády), od 14. září 1953 až do konce funkčního období této vlády (od března 1953 pod předsednictvím nového premiéra Viliama Širokého), tedy do 12. prosince 1954 byl pak prvním náměstkem vlády. Ministrem národní obrany a prvním náměstkem předsedy vlády byl i v druhé vládě Viliama Širokého. Obě funkce ztratil 25. dubna 1956.

Kromě toho zastával v letech 19491950 post předsedy Státního úřadu pro věci církevní. IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ. Od září 1951 do června 1954 byl členem předsednictva ÚV KSČ, a od září 1951 do června 1954 též členem politického sekretariátu ÚV KSČ. Od června 1954 do dubna 1956 zastával funkci člena politického byra ÚV KSČ.[6]

Měl značnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 19481955. Spolu s Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským byl hlavním architektem plánů KSČ na likvidaci římskokatolické církve, osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů.

Zasedal i v zákonodárných sborech. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[7] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Olomouc.[8] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Kroměříž I).[9]

Konec kariéry[editovat | editovat zdroj]

Jeho moc upadla po smrti jeho tchána a v roce 1956 byl odvolán z významných stranických funkcí. Poté několik let vykonával funkci předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. V roce 1963 byl z KSČ vyloučen za nezákonnosti, kterých se dopustil v padesátých letech. Byl mu také odňat Řád Klementa Gottwalda a z toho důvodu se psychicky zhroutil, a utrpěl srdeční infarkt. Dožil, defakto zapomenut, ve věku 80 let.[10]

Státní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Jméno Alexeje Čepičky použil Miroslav Švandrlík v názvu svého humoristicko-satirického dokumentárního románu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Datum narození bývá chybně udáváno i 18. října[3][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_cepickaa.php
  2. Matrika narozených – křtěn jako Aleksej (Josef)
  3. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
  4. http://aut.nkp.cz/jk01021267
  5. 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 
  6. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-06]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné online. (česky) 
  10. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čepička Alexej, s. 48. 
  11. Valka.cz, Pamětní kříž věrnosti
  12. ŠVANDRLÍK, Miloslav: Černí baroni [online]. Slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]