Přeskočit na obsah

Alexej Čepička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Armádní generál
JUDr. Alexej Čepička
Předseda MNV Kroměříže
Ve funkci:
1945 – 1946
PředchůdceAntonín Ševčík
NástupceJosef Plíhal
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Čs. ministr vnitřního obchodu
Ve funkci:
3. prosince 1947 – 25. února 1948
PředchůdceAntonín Zmrhal
NástupceFrantišek Krajčír
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
25. února 1948 – 25. dubna 1950
PředchůdceProkop Drtina
NástupceŠtefan Rais
Čs. ministr národní obrany
Ve funkci:
25. dubna 1950 – 25. dubna 1956
PředchůdceLudvík Svoboda
NástupceBohumír Lomský
Náměstek čs. vlády
Ve funkci:
31. ledna 1953 – 14. září 1953
První náměstek čs. vlády
Ve funkci:
14. září 1953 – 25. dubna 1956
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Československa (1929–1963)
Rodné jménoAleksej (Josef) Čepička
Narození18. srpna 1910
Kroměříž
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. září 1990 (ve věku 80 let)
Dobříš
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMarta Čepičková
PříbuzníKlement Gottwald (tchán)
Marta Gottwaldová (tchyně)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik, advokátní koncipient a právník
OceněníŘád 25. února (1948)
Řád Klementa Gottwalda (1955)
CommonsAlexej Čepička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexej Čepička (18. srpna 1910[1][2][pozn. 1] Kroměříž – 30. září 1990 Dobříš) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, zeť Klementa Gottwalda, ministr.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Politické začátky

[editovat | editovat zdroj]

Původně byl advokátním koncipientem v Ostravě. Hned po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1929,[5] kdy byl přijat na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, vstoupil do KSČ. V letech 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po válce se stal v letech 1945–1946 předsedou MNV v Kroměříži.

„Velká kariéra“

[editovat | editovat zdroj]

Svou politickou kariéru odstartoval až sňatkem s jedinou dcerou Klementa Gottwalda Martou.

V letech 1947–1956 zastával vysoké stranické i státní funkce. Od 3. prosince 1947 byl ministrem vnitřního obchodu v první vládě Klementa Gottwalda. Funkci zastával do 25. února 1948, kdy v nové druhé vládě Klementa Gottwalda zaujal post ministra spravedlnosti. Ten si udržel i v následující vládě Antonína Zapotockého až do 25. dubna 1950. Toho dne přešel na pozici ministra národní obrany. Od 31. ledna 1953 do 14. září 1953 byl navíc náměstkem předsedy vlády (místopředsedou vlády), od 14. září 1953 až do konce funkčního období této vlády (od března 1953 pod předsednictvím nového premiéra Viliama Širokého), tedy do 12. prosince 1954 byl pak prvním náměstkem vlády. Ministrem národní obrany a prvním náměstkem předsedy vlády byl i v druhé vládě Viliama Širokého. Obě funkce ztratil 25. dubna 1956.

Kromě toho zastával v letech 1949–1950 post předsedy Státního úřadu pro věci církevní. IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ. Od září 1951 do června 1954 byl členem předsednictva ÚV KSČ, a od září 1951 do června 1954 též členem politického sekretariátu ÚV KSČ. Od června 1954 do dubna 1956 zastával funkci člena politického byra ÚV KSČ.[6]

Měl značnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948–1955. Spolu s Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským byl hlavním architektem plánů KSČ na likvidaci římskokatolické církve, osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů.[7]

Zasedal i v zákonodárných sborech. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[8] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Olomouc.[9] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Kroměříž I).[10]

Konec kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Jeho moc upadla po smrti jeho tchána a v roce 1956 byl odvolán z významných stranických funkcí. Poté několik let vykonával funkci předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. V roce 1963 byl z KSČ vyloučen za nezákonností, kterých se dopustil v padesátých letech. Byl mu odňat Řád Klementa Gottwalda, psychicky se zhroutil a prodělal srdeční infarkt. V pozdějším věku se u něj vyvinula Alzheimerova choroba. Dožil zapomenut v pečovatelském domě, zemřel necelý rok po sametové revoluci ve věku 80 let.[11]

Státní vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odraz v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Jméno Alexeje Čepičky použil Miloslav Švandrlík v názvu svého humoristicko-satirického dokumentárního románu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky.[13]

V české dokumentární minisérii Generálové (2021) mu byl věnován 4. díl „Z maršála vězeň, z vojína generál“. Tento díl popisuje simultánně životní dráhu Karla Janouška, československého legionáře, organizátora čs. jednotek v RAF a jediného československého leteckého maršála RAF, který byl nedlouho po komunistickém převratu zatčen, následně degradován na vojína a odsouzen na několik let do vězení, a Alexeje Čepičky, komunistického funkcionáře, který krátce před Mnichovem ze strachu z nasazení ani nedokončil základní výcvik, simuloval zdravotní problémy, ačkoliv byl v dobré fyzické kondici, načež byl propuštěn s modrou knížkou v hodnosti vojín-aspirant a následně, po komunistickém převratu, byl po šplhání po stranickém žebříčku a zejména díky vmíšení se do rodiny Klementa Gottwalda povýšen do nejvyšší generálské hodnosti (armádní generál) a jmenován ministrem národní obrany.

V praxi se na těchto dvou mužích demonstruje to, co o personální strategii v československé poválečné armádě prohlásil prezident Gottwald: „Nebudeme dělat z generálů komunisty, ale z komunistů generály.“

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Datum narození bývá chybně udáváno i 18. října[3][4]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_cepickaa.php
  2. ↑ Matrika narozených – křtěn jako Aleksej (Josef)
  3. ↑ KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. www.libri.cz [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. aut.nkp.cz [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28. 
  5. ↑ 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 
  6. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ KAPLAN, Karel. Alexej Čepička, dobová dramata komunistické moci. 1. vyd. vyd. Brno: Barrister & Principal 226 pages s. Dostupné online. ISBN 978-80-87474-22-8, ISBN 80-87474-22-8. OCLC 774526766 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čepička Alexej, s. 48. 
  12. ↑ Valka.cz, Pamětní kříž věrnosti
  13. ↑ ŠVANDRLÍK, Miloslav: Černí baroni [online]. Slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
První vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
2. července 1946
Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS)
Členové jmenovaní později
28. srpna 1946
Jan Kopecký (technika, ČSL)
3. prosince 1947
Alexej Čepička (vnitřní obchod, KSČ)
25. listopadu 1947
Štefan Kočvara (náměstek předsedy vlády, Demokratická strana)
František Tymeš (náměstek předsedy vlády, ČSD)
Ludmila Jankovcová (průmyslu, ČSD)
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948.
Druhá vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 25. února 1948, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
25. února 1948
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Antonín Zápotocký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Bohumil Laušman (náměstek předsedy vlády, ČSD) • Jan Masaryk† (zahraniční – zemřel 10. března 1948, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika, ČSS) • Ludmila Jankovcová (výživy, KSČ) • Alois Neuman (pošty, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů, Strana slobody)
Členové jmenovaní později
18. března 1948
Vladimír Clementis (zahraničí, KSČ)
†podrobně smrt Jana Masaryka
Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého
Předseda vlády
Antonín Zápotocký (jmenován 15. června 1948, KSČ) • Viliam Široký (jmenován 21. března 1953, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
15. června 1948
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády do 21. března 1953, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Ján Ševčík (náměstek předsedy vlády do 29. května 1952, SSO) • Vladimír Clementis¹ (zahraničí do 18. března 1950, KSČ) • Ludvík Svoboda (obrana do 25. dubna 1950, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod do 2. prosince 1952, KSČ) • Václav Nosek (vnitro do 14. září 1953, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance do 5. dubna 1949, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta do 31. ledna 1953, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost do 25. dubna 1950, KSČ) • Václav Kopecký (informace do 31. ledna 1953, KSČ) • Augustin Kliment (průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství do 10. září 1951, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava do 14. prosince 1951, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče do 8. září 1951, KSČ) • Ludmila Jankovcová (výživa, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika do 20. prosince 1950, ČSS) • Alois Neuman (pošty, od 30. dubna 1952 spojů, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů do 6. prosince 1950, Strana slobody)
Členové jmenovaní později
5. dubna 1949
Jaromír Dolanský (předseda Státního úřadu plánovacího do 21. prosince 1951, KSČ) • Jaroslav Kabeš (financí do 14. září 1953, KSČ)
18. března 1950
Viliam Široký (zahraničních věcí do 31. ledna 1953, KSČ)
25. dubna 1950
Ludvík Svoboda (náměstek předsedy vlády do 8. září 1950, KSČ) • Alexej Čepička (obrana, KSČ) • Štefan Rais (spravedlnost do 14. září 1953, KSČ)
23. května 1950
20. prosince 1950
8. září 1951
Rudolf Slánský¹ (náměstek předsedy vlády do 24. listopadu 1951, KSČ) • Alois Málek (lehký průmysl, KSČ) • Jaroslav Havelka (sociální péče do 14. září 1953, KSČ) • Václav Pokorný (paliva a energetika do 14. září 1953, KSČ) • Karol Bacílek (státní kontrola do 23. ledna 1952, KSČ) • Jan Bílek (hutní průmysl a rudné doly do 24. března 1953, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl do 31. ledna 1953, KSČ) • Jozef Púčik (chemický průmysl do 21. prosince 1951, KSČ)
10. září 1951
Josef Nepomucký (zemědělství do 14. září 1953, KSČ)
21. prosince 1951
Jaromír Dolanský (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Púčik (Státní úřad plánovací do 22. června 1954, KSČ) • Antonín Pospíšil (doprava, ČSL)
23. ledna 1952
Karol Bacílek (národní bezpečnost do 14. září 1953, KSČ) • Jan Harus (státní kontrola do 14. září 1953, KSČ)
28. května 1952
4. června 1952
Jozef Kyselý (náměstek předsedy vlády do 31. ledna 1953, SSO)
1. srpna 1952
Josef Pospíšil (železnice do 14. září 1953, KSČ) • Július Maurer (těžký průmysl do 31. ledna 1953, KSČ)
2. prosince 1952
Richard Dvořák (zahraniční obchod, KSČ)
31. ledna 1953
Antonín Novotný (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Karol Bacílek (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Alexej Čepička (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jindřich Uher (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Kopecký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Oldřich Beran (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Rudolf Barák (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Václav David (zahraničních věcí, KSČ) • Ladislav Štoll (vysoké školy do 14. září 1953, KSČ) • Karel Poláček (těžký průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (lesy a dřevařský průmysl do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Kyselý (stavební hmoty do 14. září 1953, SSO) • Marek Smida (státních statků do 14. září 1953, KSČ) • Bohumil Šrámek (energetika do 14. září 1953, KSČ) • Július Maurer (bez portfeje, KSČ)
24. března 1953
Oldřich Beran (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Púčik (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Josef Reitmajer (hutní průmysl a rudné doly, KSČ)
14. září 1953
Jaromír Dolanský (první náměstek, KSČ) • Alexej Čepička (první náměstek, KSČ) • Rudolf Barák (vnitro, KSČ) • Július Ďuriš (finance, KSČ) • Ladislav Štoll (školství a osvěta, KSČ) • Václav Škoda (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (kultura, KSČ) • Jindřich Uher (zemědělství, KSČ) • Václav Nosek (sociální péče, KSČ) • Oldřich Beran (státní kontrola, KSČ) • Josef Jonáš (paliva a energetika, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl, KSČ) • Jozef Kyselý (místní hospodářství, SSO) • Zdeněk Nejedlý (bez portfeje, KSČ)
22. června 1954
Otakar Šimůnek (Státní úřad plánovací, KSČ) • Jozef Púčik (chemický průmysl, KSČ)
¹podrobně proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským
Ministři národní obrany Československa
První republika
Druhá republika
Exilová vláda
Třetí republika
Komunistický režim
ČSFR
Ministři spravedlnosti Československa
Ministři spravedlnosti první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
V letech (1945–1968)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexej_Čepička&oldid=24394065“