Miloslav Švandrlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miloslav Švandrlík

Busta spisovatele na pražském Chodově
Narození 10. srpna 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 26. října 2009 (ve věku 77 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Povolání spisovatel a autor sci-fi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Švandrlík (10. srpna 1932 Praha26. října 2009 Praha[1]) byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 získal maturitu (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1953–1954 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.

Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.

Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.

Spolupracoval i s celou řadou časopisů (Dikobraz) a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Z chlévů i bulvárů aneb Smrt je moje východisko (1960)
  • Krvavý Bill a viola (1961)
  • Od Šumavy k Popokatepetlu (1962)
  • Každý na svém koni (kabaret,1963)
  • Kovbojská romance (pásmo,1964)
  • Volno, zelená (estrádní pásmo, 1966, s J. Kratochvílem a dalšími)
  • Pražská strašidla (1968; 1970 rozšíř. s tit. Praha plná strašidel)
  • Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969, líčí zde osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období pražského jara, po tomto období nesměl krátce publikovat. Druhé doplněné vydání této knihy bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál; 2. díl s tit. Černí baroni, Zürich 1975, pod pseud. Rudolf Kefalín; oba díly společně 1990; autorem 3. dílu podepsaného rovněž Rudolf Kefalín a vydaného v Zürichu 1981 není M. Š., ale údajně M. Miltner)
  • Draculův švagr  (1970, povídková sbírka, řazená do sci-fi[3])
  • Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem (1970)
  • Hrdinové a jiní podivíni (1971, náklad zničen)
  • Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka (1973; 1991 přeprac. a zkrác. vyd.; 1999–2000 rozšíř. na 4 díly, první dva díly obsahují kapitoly z pův. vyd.)
  • Honorace z pastoušky (1975)
  • Doktor od Jezera hrochů (1980)
  • 99 národních specialit sovětské kuchyně (1981, s A. Vlčkovou; 1986 rozšíř. s tit. 3x 99 národních specialit sovětské kuchyně, s A. Vlčkovou a O. Dufkem)
  • Rodiče se zbláznili! (1982)
  • Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (1982)
  • Dívka na vdávání (1983; 2000 s tit. Nemravná dívka na vdávání)
  • Muž, který se topil (1985)
  • Starosti korunovaných hlav (1986)
  • Šance jako hrom (1989)
  • Příšerná smrt krásné dívky (1990)
  • Vražda mlsného humoristy (1990)
  • Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1990, dramatizace)
  • Černí baroni (1990, text-appeal, s J. Somešem a J. Bauerem)
  • Ještě máme, co jsme chtěli (1991, 1999 s tit. Kam to kráčíš, Kefalíne? aneb Ještě máme, co jsme chtěli)
  • Lásky černého barona. Příběhy Romana Kefalína z let 1947 až 1952 (1991)
  • Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků (1991)
  • Říkali mu Terazky (1991, dramatizace, s M. Fialou a J. Bauerem, podle prózy Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků)
  • Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví (1991)
  • Tlustý muž pod Jižním křížem (1991; 1996 s tit. Příliš tlustý dobrodruh)
  • Rakev do domu (1991)
  • Sexbomba na doplňkovou půjčku (1991)
  • Poručíme větru, dešti... aneb V bouři kulturní revoluce (1991, s tit. Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti...1999)
  • Šlo mi o krk, pánové(1991)
  • Zazvoňte mi umíráčkem! (1992)
  • Žáci Kopyto a Mňouk na stopě (1992)
  • Unesli Mňouka, Baskerville! (1992)
  • Na nebožku vypadáte skvěle! (1992)
  • Černý baron od Botiče (vzpomínky, b. d., 1993; 2007 rozšíř. s tit. Zrovna teď musíš čůrat?)
  • Pět sekyr poručíka Hamáčka (1993)
  • Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují (1993)
  • Jak byli vyhubeni draci v Čechách (1994)
  • Sek a Zula (1994, kreslený příběh pro děti)
  • Kopyto, Mňouk a černá magie (1995)
  • Kopyto, Mňouk a mimozemšťané (1995)
  • Válka skřetů (1996)
  • Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1996)
  • Kopyto, Mňouk a lesní netvor (1996)
  • Kopyto, Mňouk a maharadžova pomsta (1996)
  • Kopyto, Mňouk a tajemství džungle (1997)
  • Kopyto, Mňouk a vesmírná brána (1997)
  • Kopyto, Mňouk a divá Elvíra (1997)
  • Draculův zlověstný doušek (1997)
  • Kopyto, Mňouk a ohnivý myslivec (1998)
  • Kopyto, Mňouk a Indiáni (1998)
  • Černí baroni po čtyřiceti letech (1998)
  • Černí baroni těsně před kremací (1999)
  • Kopyto, Mňouk a Ryšavý upír (1999)
  • Kopyto, Mňouk a akta X (1999)
  • Kopyto, Mňouk a únos policajtovy ženy (1999)
  • Pokušení z vesmíru (2000)
  • Stoletý major Terazky (2000)
  • Dejte napít Babinskému (2001)
  • Děs čiší z minulosti aneb Reinkarnace (2001)
  • Zubatá za krkem (2001)
  • Kopyto, Mňouk a konec světa (2001)
  • Tatínek je úchyl, Tajemství ohnivých koulí (2002)
  • Terazky na Hrad (2002)
  • Terazkyho poslední džob (2002)
  • Pozor! Zlý pavouk (2002)
  • Kopyto, Mňouk a keltští duchové (2002)
  • Antikuchařka aneb Žvanec – náš nepřítel (2003, recepty)
  • Abychom úplně nezpustli (2003, humor. průvodce etiketou)
  • Terazky v tunelu doktora Moodyho (2003)
  • Nesmiřitelný Terazky (2003)
  • Černí baroni útočí na obrazovku (vzpomínky, 2003)
  • Draculův temný stín (2003)
  • Kopyto, Mňouk a hromada zlata (2003)
  • Kopyto, Mňouk a Stříbrňáci (2003)
  • Z archívů krále humoru 2 (2003)
  • Kopyto, Mňouk a náměsíčníci (2004)
  • Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách (2004)
  • Blanka, oběť sexuálního harašení (2004)
  • To v pohádkách nebylo! (2004)
  • Kostlivec v kredenci (2004, + J. Kos a Š. Zavadil)
  • 100 nejlepších hororů (2004)
  • Proč se to říká? (2005, přísloví a rčení; původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1975–77)
  • Jak to, že jsme tady? (2005, původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1977–81)
  • Markýz de Sádlo (2005)
  • Stařec a moře piva (2005)
  • Kopyto, Mňouk, sumo a čáry (2005)
  • Kopyto, Mňouk a zaživa pohřbený fakír (2005)
  • Hajlující upír (2006)
  • Harry Fotr (2006)
  • Přesýpací strejda (2006)
  • NEPRAKTYcká historie (2006)
  • Kopyto a Mňouk honí superhvězdu (2007)
  • S Nepraktou za zvířenou (2007)
  • S Nepraktou in flagranti (2008)
  • S Nepraktou u výprasku (2008)
  • S Nepraktou v mokrém živlu (2008)
  • Hrdinové a nebojsové (2008)
  • Lásky komické a tragické (2008)
  • Vodník Fanda (2009)
  • Nové příběhy Seka a Zuly (2010)
  • Draculův poslední doušek (2011)
  • Kouzelný míč (2016)
  • Přátelé z pravěku - Pravěk ve slavném komiksu pro děti (2016)
  • Šumavský upír (2017)
  • Čertova bažina (2017)
  • Koktavé strašidlo (2017)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Švandrlíkovo náměstí P3256107.jpg

Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11.[4]

21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.[5]

Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miroslava Pangráce.[6]

Miloslav Švandrlík je pohřben na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice v Kutné Hoře.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Švandrlík, Miloslav, s. 221.  
  3. Adamovič, str. 221
  4. Čestná občanství, ceny Prahy 11 a jiná ocenění
  5. Švandrlíkovo náměstí
  6. Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka
  7. Karel Kýr: Miloslav Švandrlík vypráví. ePub. Martin Koláček, 2014. ISBN 978-80-87976-91-3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 987.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 666.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 714.  
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov : O.K. – Soft, 2003.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 329-330.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]