Miloslav Švandrlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miloslav Švandrlík
Busta spisovatele na pražském Chodově
Busta spisovatele na pražském Chodově
Narození 10. srpna 1932
Úmrtí 26. října 2009 (ve věku 77 let)
Povolání spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Švandrlík (10. srpna 1932 Praha26. října 2009 Praha[1]) byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 získal maturitu (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1953–1954 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.

Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.

Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.

Spolupracoval i s celou řadou časopisů (Dikobraz) a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Z chlévů i bulvárů, 1960
  • Krvavý Bill viola, 1961
  • Od Šumavy k Popokatepetlu, 1962
  • Kovbojská romance, 1964
  • Hrdinové a jiní podivíni, 1969
  • Drakulův švagr, 1970, povídková sbírka, řazená do sci-fi[3]
  • Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem
  • Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, 1973
    • Žáci Kopyto a Mňouk a mimozemšťané
    • Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují
    • Žáci Kopyto a Mňouk a lesní netvor
    • Žáci Kopyto a Mňouk a stříbrňáci
    • Žáci Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách
    • Žáci Kopyto a Mňouk a černá magie, řazeno do sci-fi
    • Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví
    • Žáci Kopyto a Mňouk na stopě
    • Žáci Kopyto a Mňouk a náměsíčníci
    • Žáci Kopyto a Mňouk a maharadžova pomsta
    • Žáci Kopyto a Mňouk a akta X
  • Doktor od jezera Hrochů, 1980
  • Dívka na vdávání, 1983
  • Muž, který se topil, 1985
  • Šance jako hrom, 1989
  • Vražda mlsného humoristy, 1990
  • Starosti korunovaných hlav, 1992
  • Na nebožtíka vypadáte skvěle, 1992, vyvolán duch zemřelé vědmy
  • Sexbomba na doplňkovou půjčku, 1994
  • Blanka oběť sexuálního harašení, 2004
  • Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, 1969, líčí zde osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období pražského jara, po tomto období nesměl krátce publikovat. Druhé doplněné vydání této knihy bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál.

Po roce 1990 vydal řadu knih navazujících na Černé barony:

  • Říkali mu Terazky aneb šest půllitrů u Jelínků
  • Pět sekyr poručíka Hamáčka
  • Lásky Černého barona
  • Kam to kráčíš, Kefalíne?
  • Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti
  • Černí baroni po čtyřiceti letech
  • Černí baroni těsně před kremací
  • Stoletý major Terazky
  • Černý baron od Botiče
  • Terazky na hrad
  • Terazkyho poslední džob
  • Terazky v tunelu doktora Moodyho
  • Nesmiřitelný Terazky
  • Černí baroni útočí na obrazovku – nahlédnutí do natočeného stejnojmenného filmu

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Švandrlíkovo náměstí P3256107.jpg

Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11.[4]

21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.[5]

Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miroslava Pangráce (* 1924).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Švandrlík, Miloslav, s. 221.  
  3. Adamovič, str. 221
  4. Čestná občanství a ceny Prahy 11
  5. Švandrlíkovo náměstí
  6. Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 987.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 666.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 714.  
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov : O.K. – Soft, 2003.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 329-330.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]