Černí baroni (film)
| Černí baroni | |
|---|---|
| Původní název | Černí baroni |
| Země původu | Československo |
| Jazyky | čeština, slovenština |
| Délka | 110 minut |
| Žánr | komedie |
| Námět | Miloslav Švandrlík |
| Scénář | Miloslav Švandrlík Zdenek Sirový |
| Režie | Zdenek Sirový |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | A další.... |
| Produkce | Space films |
| Hudba | Luboš Fišer |
| Kamera | Jiří Macháně |
| Kostýmy | Inka Braťková Hana Malátová |
| Střih | Ivana Kačírková |
| Zvuk | Vladimír Skall |
| Architekt | Zbyněk Hloch |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 4. června 1992 |
| Produkční společnosti | Filmové studio Barrandov Space Films |
| Distribuce | Barrandov Studio a.s. |
| Černí baroni na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Černí baroni je česká filmová komedie z roku 1992 režiséra Zdeňka Sirového natočená na motivy stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka.
Film představuje „pétepáky“ – příslušníky Pomocného technického praporu (Ondřej Vetchý, Václav Vydra, Boris Rösner aj.) – praporu, tvořeného lidmi označovanými jako třídní nepřátelé komunismu v Československu padesátých let 20. století. Mezi ně se řadili intelektuálové, lidé buržoazního původu, sedláci, věřící – režimu nepřátelské „reakcionářské“ živly. Jejich veliteli byli nevzdělaní, zato politicky aktivní důstojníci (Pavel Landovský, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík). Ze vzájemných střetů obou skupin vznikaly absurdní situace parodující poměry tehdejší doby.
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]- Pavel Landovský – major Haluška („Terazky“), velitel praporu
- Bronislav Poloczek – kapitán Ořech
- Alois Švehlík – kapitán Honec
- Jiří Schmitzer – poručík Hamáček, velitel roty
- Miroslav Donutil – poručík Troník, zástupce velitele pro věci politické
- Josef Dvořák – nadporučík Pavel Mazurek, velitel roty po por. Hamáčkovi
- Rudolf Hrušínský ml. – kapitán MUDr. Hořec, kasárenský lékař
- Václav Postránecký – generál
- Daniel Landa – svobodník Halík, zupácký velitel čety
- Ondřej Vetchý – vojín Roman Kefalín, v civilu asistent režie
- Vladimír Javorský – vojín Dušan Jasánek, svazák a redaktor časopisu
- Milan Šimáček – vojín Vata, bývalý kulak
- Boris Rösner – vojín JUDr. Macháček, bývalý advokát
- Zdeněk Podhůrský – vojín Vločka
- Michal Dosedla – vojín Nalezenec
- Jan Kraus – vojín Voňavka
- Jaromír Dulava – vojín Štětka, bývalý farář
- Václav Vydra – vojín hrabě Šternberk, bývalý feudál
- Milan Gunár – vojín Laco Kotlár, cikán
- Jiří Fero Burda – vojín Ciml, v civilu zloděj
- Michal Dlouhý – desátník Fišer, velitel čety po svob. Halíkovi
- Miroslav Táborský – Voháňka, lékařský asistent, v civilu drogista
- Milan Sandhaus – Francl, mistr na stavbě
- Štěpánka Lisá – žádostivá svazačka
- Josef Somr – hostinský
- Hana Čížková – Magda
Citáty
[editovat | editovat zdroj]
- „Bože môj, oni mi tuná jebú.“ (major Haluška při inspekci cel)
- „Boha jeho, zase jebú.“ (major Haluška při inspekci kamenolomu nachytá vojína Jasánka se svazačkou)
- „Já, soudruzi, já ale nesouložil…“ (vojín Jasánek se obhajuje před komisí důstojníků)
- „Čo bolo, to bolo, terazky som majorom.“ (major Haluška kapitánu Ořechovi)
- „Jestlipak si myslíte, soudruzi, že to přežil? No přežil, protože mu to politicky myslelo, vy šmejdi!“ (poručík Troník)
- „… samopal má kadenci: ta ta ta ta ta, a někdy i mnohem rychlejší…“ (poručík Troník)
- „O tom, co je krásné, rozhodujeme my! Strana!“ (kpt. Ořech na koncertě)
- „Já zapomněl, vepřová hlavo.“ (voj. Voňavka odpovídá Ořechovi)
Pamětní deska s Pavlem Landovským jako majorem Haluškou
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Černí baroni ve Filmovém přehledu
- Černí baroni na Filmová místa.cz
- Černí baroni na Kinoboxu
- Černí baroni v Česko-Slovenské filmové databázi
