Československý svaz mládeže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Československý svaz mládeže
Nástupce Socialistický svaz mládeže
Vznik 1949
Zánik 1968
Právní forma spolek
Sídlo Praha, Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Československý svaz mládeže (zkratka ČSM) byla jednotná mládežnická organizace v Československu řízená KSČ. Vznikla v roce 1949 sloučením existujících mládežnických organizací. V roce 1968 se rozpadla, později byla obnovena jako Socialistický svaz mládeže (SSM).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přímým předchůdcem ČSM byly jednotné národní organizace mládeže zakládané postupně na národnostním principu na osvobozeném území Československa, které byly od počátku pod vlivem KSČ:

Závěrečný průvod na I. Světovém festivalu mládeže a studentstva v Praze 1947, delegace Svazu české mládeže v uniformách
Československá delegace ČSM na II. Světovém festivalu mládeže a studentstva v Budapešti 1949 v uniformách

Sídlo Svazu české mládeže (od roku 1949 Československý svaz mládeže) se nacházelo od července 1945 v Praze v budově na rohu Senovážného náměstí (Havlíčkovo náměstí 1945-1947, Františka Soukupa 1947-1951, Maxima Gorkého 1951-1989) čp. 24 a to v moderní budově bývalého republikánského Svazu statkářů a nájemců, kterou v roce 1942 získal Svaz zemědělství a lesnictví (využívalo jako kanceláře Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě). Budovu zpočátku sdílelo s Jednotným svazem českých zemědělců.[1] Od roku 1998 sídlo České rady dětí a mládeže.[2]

Už v červnu 1945 se strany Národního bloku dohodly na tom, že nebudou zakládat vlastní stranické mládežnické organizace a že vytvoří jednotný svazu české mládeže.

Jednotná mládež a tělovýchova — Sokol základem. 8. Strany Národního bloku se zavazují netvořit vlastní stranické mládeže, nýbrž budou spolupracovat na vybudování jednotného svazu české mládeže, který sdružuje mládež na nestranické všenárodní základně a v němž bude organisována především pracující mládež měst i venkove, mládež dělnická, rolnická, studentská atd. Strany se starají o své mladé členy po stránce ideové výchovy ve smyslu svého programu. Jednotný svaz české mládeže bude nezávislou organisací mládeže s demokratickou vnitřní samosprávou a bude se těšit podpoře stran Národního bloku. 9. Strany Národního bloku jsou si zajedno v tom, že tělovýchovné a sportovní hnutí nutno rovněž znovu budovat jako hnutí národní, nestranické a jednotné. Základem nové, sjednocené národní tělovýchovné organisace bude Sokol, kde mají místo všichni věrní vlastenci bez ohledu na politicko-stranickou příslušnost.

—Svobodné slovo, 17.06.1945, s. 1

O prázdninách 1945 pořádal Svaz české mládeže na zámečku v Jinošově kurzy pro kulturní referenty Svazu české mládeže a vedoucí Junáka. Novopečení kulturní referenti a junáčtí vedoucí se pak na podkladě získaných vědomostí a instrukcí z dialektického a historického materialismus a marxistické hospodářské soustavy rozjeli do všech krajů republiky vést kulturní život mládeže.[3] Pod parolou jednotné tělovýchovy (JTV) se Svaz české mládeže (SČM) účastnil i na budování jednotné tělovýchovy a společně se Sokolem, Junákem a sportovními kluby zakládal „místní národní tělovýchovné výbory”.[4]

Na poradě v sobotu 7. září 1945 se zástupci vlády Zdeněk Nejedlý a Václav Kopecký, zástupci Ústředního národního tělovýchovného výboru (ÚNTV), SČM a Junáka jednomyslně dohodli, „že junácká výchova bude organizována výlučně ve Svazu české mládeže”.[5] Na valném sjezdu Junáků v pondělí 10. září 1945, který se konal v městské knihovně v Praze, se pak sešli zástupci skautských jednotek z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý, zástupci Ústředního národního tělovýchovného výboru a Svazu české mládeže (SČM), aby dojednali se Svazem české mládeže podmínky sjednocení. Junák byl následně zapojen do SČM a vystupoval pod názvem „Junák, ústředí skautské výchovy SČM”.[6]

Strana lidová, strana národně socialistická a slovenská strana demokratická během roku 1946 své členy z JTV odvolaly a začaly budovat své vlastní mládežnické organizace: lidovecké mládeže, národně-socialistické mládeže[7] a mladých demokratov.

Pražský sjezd mládeže. Pražský sjezd SČM podal přehled své dosavadní práce a nastínil hlavni úkoly budoucnosti. Mládež SČM je nyní organisována ve 196 okresích a 20 krajích. Zasílá kromě tisku i materiál k besedám a schůzím. Má celkem 1.413 divadelních a 863 recitačních kroužků. Jeho rekreačními středisky prošlo 1.000 repatriantů. Nyní, když jednotná tělovýchova se dosud neuskutečnila, nechce déle čekat a bude mít také svou rekreační tělovýchovu. Pro budoucnost se chce SČM přičinit o vytvoření užší spolupráce se SSM (Svazem slovenské mládeže).

—Dorost: věstník české mládeže pro vzdělání, zábavu a poučení, 04.1946[8]

Organizace lidovecké mládeže ČSL a slovenské mládeže Demokratické strany (Odbor mladých demokratov, OMD) se odmítly v roce 1947 účastnit I. Světovém festivalu mládeže a studenstva v Praze, jehož hlavním československým nositelem byla mládež SČM.[9]

Československý svaz mládeže[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 23. – 24. dubna 1949 proběhla v pražském Radiopaláci ustavující konference, na které se čtyři národní mládežnické organizace sloučily v jednotný Československý svaz mládeže. Současně byla ustavena jednotná dětská organizace – Pionýrská organizace ČSM. Svaz byl složkou Národní fronty a podléhal přímému řízení KSČ, přičemž ostatní mládežnické organizace byly zlikvidovány. Hlavním cílem svazu bylo ideologické působení na mládež a prosazování politiky vládnoucí strany, jeho tiskovým orgánem se stalo nakladatelství Mladá fronta. První sjezd ČSM proběhl v roce 1950, nadále se sjezdy konaly každé čtyři roky. Na třetím sjezdu ve dnech 13. – 15. prosince 1958 byly schváleny nové stanovy, které zvýšily věkovou hranici pro přijetí na 15 let a přijaly zásadu, že při vstupu do ČSM z Pionýrské organizace je nutné doporučení skupinové rady.

ČSM měl být masovou organizací sdružující všechny sociální skupiny, ve skutečnosti však již v polovině šedesátých let většinu členů tvořila studující mládež. Během šedesátých let sílil kritický proud v ČSM, který vyústil v kritiku přímého stranického vedení svazu, jakož i dogmatičnosti a striktní závaznosti marxisticko-leninské filosofie. Dostalo se mu podpory od publicistů a spisovatelů zejména na stránkách Literárních novin, Mladého světa a Studenta. Na pátém sjezdu, konaném ve dnech 6. – 9. 6. 1967, prosadil opoziční proud volný výklad stanov ve věci členství a organizační výstavby. Základními organizacemi se mohly stát kluby ČSM, členové si mohli vybrat svou základní organizaci, vznikaly neformální skupiny mimo dříve závazný územně výrobní princip. Na konci roku 1967 měl ČSM přibližně 900 000 členů.

Lednové zasedání ÚV KSČ v roce 1968 vyvolalo spontánní souhlas většiny mládeže. Rostla vnitřní kritika v ČSM, která prosazovala přeměnu svazu ve federaci nezávislých organizací. Na IV. plénu ÚV ČSM v březnu ovládli reformátoři pozice ve vedení a v mládežnickém tisku. Vzniklo 18 samostatných dětských a mládežnických organizací (jednou z nich byla Juvena - svaz vesnické mládeže), což znamenalo faktický rozpad ČSM. Ve stanovách těchto organizací byl marxismus-leninismus nahrazen Deklarací lidských práv OSN, byla zdůrazněna jejich samostatnost a politická nezávislost, vztah ke KSČ byl vymezen jako partnerství a namísto třídního přístupu byl přijat přístup obecně humanistický.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se vývoj začal obracet. Na konci února 1969 se z iniciativy středočeského krajského výboru sešla v Příbrami konference ČSM. Delegáti z okresních organizací Příbram a Benešov, které nepřerušily činnost, a dalších základních organizací zvolili koordinační výbor ČSM. Dubnové a květnové zasedání ÚV KSČ podpořilo opětovné sjednocení mládežnických organizací, usnesení předsednictva ÚV KSČ ze 17. 11. 1969 definitivně rozhodlo o obnově jednotné masové organizace mládeže. Začaly vznikat nové základní, okresní a krajské organizace. Ve dnech 24. – 25. dubna 1970 proběhla republiková konference na Slovensku, 16. – 17. října v České republice a konečně 9. – 11. listopadu se ve sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze sešla celostátní ustavující konference. Devět set přítomných delegátů ustavilo obnovenou jednotnou organizaci pod pozměněným názvem Socialistický svaz mládeže (SSM) a přijalo základní dokumenty – Programové prohlášení, Stanovy SSM a Programové a organizační zásady Pionýrské organizace SSM. Svaz opět podléhal řízení KSČ a byl obdobou bývalého ČSM. Nezávislé organizace byly zlikvidovány.

Stanovy a organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Podle stanov z roku 1958 se členem Československého svazu mládeže mohl stát každý občan ve věku od 15 do 26 let, který uznával stanovy ČSM. O přijetí rozhodla příslušná základní organizace, která mohla rovněž na základě žádosti členství prodloužit nad horní věkovou hranici.

Základem ČSM byly základní organizace ustanovované v rámci pracoviště, školy, vojenské jednotky a podobně. Všechny základní organizace na území okresu či města tvořily okresní nebo městskou organizaci, ty pak dále tvořily krajské organizace. Krajské organizace na Slovensku tvořily územní organizaci ČSM na Slovensku, všechny krajské organizace tvořily celostátní organizaci ČSM. Všechny orgány byly voleny zdola nahoru veřejným hlasováním, v rozhodování platil většinový princip.

Nejvyšším orgánem ČSM byl sjezd svolávaný jednou za čtyři roky, v období mezi sjezdy řídil činnost ústřední výbor. Na Slovensku navíc existoval Slovenský ústřední výbor ČSM, který každé dva roky svolával slovenský sjezd ČSM. Nejvyšším orgánem krajské organizace byla krajská konference a krajský výbor ČSM, obdobně tomu bylo pro okresní a městské organizace. Ve městech a velkých obcích mohl navíc existovat místní výbor ČSM. Základní organizace musela mít nejméně 5 členů. Nejvyšším orgánem základní organizace byla členská schůze konaná nejméně jednou měsíčně, účast na členských schůzích byla povinná. Činnost základní organizace řídil výbor, který volil ze svého středu předsedu.

ČSM vytvářel a každodenně vedl Pionýrskou organizaci pro děti ve věku od 9 do 15 let. Ve stanovách bylo zakotveno přímé vedení Komunistickou stranou Československa a výchova mládeže v duchu komunismu.

Členové[editovat | editovat zdroj]

Členové se nazývali „svazáci“, nosili jednotné modré uniformy.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Badatelna.eu | Národní archiv - Jednotný svaz českých zemědělců, Praha. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-10-31]. Dostupné online. 
  2. SELA.CZ (PRODUKCE), hazmi cz (design&kód) |. Kontakty | ČRDM - Česká rada dětí a mládeže. crdm.cz [online]. [cit. 2019-10-31]. Dostupné online. (česky) 
  3. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 23.09.1945, 1(15). s. [2].
  4. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 16.09.1945, s. [4].
  5. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 28.10.1945, s. [4].
  6. Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 11.09.1945, s. 4.
  7. Kramerius, Svobodné slovo, 14.05.1946, s. 1.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online. 
  8. Dorost: věstník české mládeže pro vzdělání, zábavu a poučení. Praha: Duchovní služba katolické mládeže, 04.1946, s. 3.
  9. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 01.08.1947, s. [1].
  10. ČINÁTL; KAMIL. Věčné časy. Praha: Respekt, 2009. ISBN 978-80-87331-01-9. Kapitola Názvosloví totality, s. 141-169. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

HORÁK, Karel. Nejvýznamnější mezníky historie pokrokového mládežnického hnutí v Československu. Praha: Ideologické oddělení ÚV SSM v nakladatelství Mladá fronta, 1976. 

Stanovy Československého svazu mládeže přijaté na III. sjezdu ČSM 13. - 15. prosince 1958. Praha: Ústřední výbor ČSM, 1959.