Československý svaz mládeže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Československý svaz mládeže
Nástupce Socialistický svaz mládeže
Vznik 1949
Zánik 1968
Právní forma spolek
Sídlo Praha, Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Československý svaz mládeže (zkratka ČSM) byla jednotná mládežnická organizace v Československu řízená KSČ. Vznikla v roce 1949 sloučením existujících mládežnických organizací. V roce 1968 se rozpadla, později byla obnovena jako Socialistický svaz mládeže (SSM).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přímým předchůdcem ČSM byly jednotné národní organizace mládeže zakládané postupně na národnostním principu na osvobozeném území Československa, které byly od počátku pod vlivem KSČ:

Svaz české mládeže se formoval z odbojových složek už v květnu 1945 a 12. května bylo ustaveno jeho prozatímní vedení.[1] V červnu 1945 se strany „Národního bloku” (Komunistická strana Československa, Československá strana národně socialistická a Československá strana sociálně demokratická) dohodly na budování jednotného svazu české mládeže s tím, že nebudou zakládat vlastní stranické mládežnické organizace.

Jednotná mládež a tělovýchova — Sokol základem.

8. Strany Národního bloku se zavazují netvořit vlastní stranické mládeže, nýbrž budou spolupracovat na vybudování jednotného svazu české mládeže, který sdružuje mládež na nestranické všenárodní základně a v němž bude organisována především pracující mládež měst i venkove, mládež dělnická, rolnická, studentská atd. Strany se starají o své mladé členy po stránce ideové výchovy ve smyslu svého programu. Jednotný svaz české mládeže bude nezávislou organisací mládeže s demokratickou vnitřní samosprávou a bude se těšit podpoře stran Národního bloku.

9. Strany Národního bloku jsou si zajedno v tom, že tělovýchovné a sportovní hnutí nutno rovněž znovu budovat jako hnutí národní, nestranické a jednotné. Základem nové, sjednocené národní tělovýchovné organisace bude Sokol, kde mají místo všichni věrní vlastenci bez ohledu na politicko-stranickou příslušnost.

—Svobodné slovo, 17.06.1945, s. 1

Svaz české mládeže (1945-1948)[editovat | editovat zdroj]

Závěrečný průvod na I. Světovém festivalu mládeže a studentstva v Praze 1947, delegace Svazu české mládeže v uniformách
Československá delegace ČSM na II. Světovém festivalu mládeže a studentstva v Budapešti 1949 v uniformách

Svaz české mládeže se poprvé veřejnosti představil v úterý dne 5. června 1945 na manifestaci na Staroměstském náměstí v Praze.[2] Manifestační (ustavující) sjezd Svazu české mládeže se konal ve dnech 4. až 7. července na Pustevnách na Radhošti (v bývalém zotavovacím středisku Kuratoria). Dne 6. července se ho účastnili zástupci vlády (ministři Jaroslav Stránský, Václav Kopecký, Jozef Šoltész), zástupce země Moravskoslezské Václav Hanák (tajemník za národní socialisty), slezské expozitury zemského Národního výboru v Ostravě prof. Antonín Dobeš (místopředseda za národní socialisty),[3] zástupci Rudé armády (poručík Krupov) a Čsl. armády (z 3. pěší divize Prešov Jaroslav Selner a plk. letectva Vladislav Květoň) a poselstva okolních krajů, okresů a měst.[4] Na zasedání delegátů svazáckých krajů Čech a Moravy ve dnech 21. až 22. července 1945 byl zvolen prozatímní Ústřední výbor SČM v čele s předsedou Václavem Koutným.[5]

Mládež Československé strany lidové odmítla připojení ke Svazu české mládeže a strana trvala na vlastním spolku, který ze začátku formálně fungoval jako odbor mládeže strany. Poprvé se lidovecká mládež veřejnosti předvedla v srpnu 1945 při oslavách 75. narozenin Jana Šrámka v Praze. Předsedou lidovecké mládeže byl na prosincovém sjezdu zvolen Jindřich Synek.[6]

Na poradách 6. - 7. září 1945 se zástupci vlády Zdeněk Nejedlý a Václav Kopecký, zástupci Ústředního národního tělovýchovného výboru (ÚNTV), SČM a Junáka jednomyslně dohodli, „že junácká výchova bude organizována výlučně ve Svazu české mládeže”.[7] Na valném sjezdu Junáků v pondělí 10. září 1945, který se konal v městské knihovně v Praze, se pak sešli zástupci skautských jednotek z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý, zástupci Ústředního národního tělovýchovného výboru a Svazu české mládeže (SČM), aby dojednali se Svazem české mládeže podmínky sjednocení. Junák byl následně zapojen do SČM a vystupoval pod názvem „Junák, ústředí skautské výchovy SČM”.[8]

Pražský sjezd mládeže. Pražský sjezd SČM podal přehled své dosavadní práce a nastínil hlavni úkoly budoucnosti. Mládež SČM je nyní organisována ve 196 okresích a 20 krajích. Zasílá kromě tisku i materiál k besedám a schůzím. Má celkem 1.413 divadelních a 863 recitačních kroužků. Jeho rekreačními středisky prošlo 1.000 repatriantů. Nyní, když jednotná tělovýchova se dosud neuskutečnila, nechce déle čekat a bude mít také svou rekreační tělovýchovu. Pro budoucnost se chce SČM přičinit o vytvoření užší spolupráce se SSM (Svazem slovenské mládeže).

—Dorost: věstník české mládeže pro vzdělání, zábavu a poučení, 04.1946[9]

Mládež Československé strany národně socialistické byla na základě výše zmíněné dohody mezi stranami Národního bloku organizována přímo ve straně jako odbor mladých (před 2. sv. válkou Svaz československé mládeže národně socialistické). Neustálé spory se SČM, který nehodlal respektovat jakoukoliv jinou mládežnickou organizaci, vyvrcholily před volbami v roce 1946, kdy národně socialistická mládež plánovala na dny 10. – 12. května sjezd svých odborů mladých. SČM vyhlásil jako protiútok ve stejném termínu „Radostné dny mládeže”. Obě mládežnické akce se nakonec konaly skutečně ve stejné termínu. Neochota SČM dohodnout se na jiném termínu tak dala podnět národně socialistické mládeži k vystoupení ze Svazu české mládeže a odvolat z něj všechny své členy.[10]

Československá strana národně socialistická odvolává s okamžitou platností všechny své zástupce ve Svazu české mládeže, t. j. vyzývá příslušníky čs. strany národně socialistické, aby se vzdali ve Svazu české mládeže svých funkcí. Zároveň předsednictvo strany prohlašuje, že od tohoto okamžiku nepovažuje vedení Svazu české mládeže za instituci nadstranickou a nestranickou, protože nyní, když lidová strana není ve Svazu vůbec zastoupena a sociálně demokratická strana jen neúměrně, jest vedení Svazu české mládeže téměř výhradně v rukou příslušníků strany komunistické.

—Slovo národa, 08.05.1946, s. 3: SČM bez národních socialistů[11]

Československá strana lidová, Československá strana národně socialistická a slovenská Demokratická strana začaly po odvolání svých členů z SČM budovat své vlastní mládežnické organizace.[12]

Ve dnech 4. až 6 července 1946 zasedal ve Zlíně pracovní sjednocovací sjezd Svazu české mládeže a Svazu slovenskej mládeže, jehož výsledkem byly organizační směrnice, stanovy a zvolení nejvyšší výkonný orgán „Ústředí mládeže Československé republiky” v čele s profesorem Ernestem Sýkorou s Bratislavy. Sjezdu se účastnili také zástupci mládeže ROH, Junáka a Svazu vysokoškolského studenstva, tělovýchovy, JSČZ, Svazu brannosti a armády. Na sjezdu byl zastoupen také Svaz mládeže Karpat z východního Slovenska.[13]

Organizace lidovecké mládeže ČSL a slovenské mládeže Demokratické strany (Odbor mladých demokratov, OMD) se odmítly v roce 1947 účastnit I. Světovém festivalu mládeže a studenstva v Praze, jehož hlavním československým nositelem byla mládež SČM.[14]

Kroj SČM[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1946 deník Mladá Fronta oznámil, že Svaz české mládeže bude mít kroj. Kroj se skládal z modré sportovní košile, na kapsičce byl umístěn znak Svazu české mládeže. Součástí kroje byla kravata a baret, opatřený odznakem SČM. Pro dívky byla doporučena modrá sukně, pro chlapce tmavé kalhoty. V létě mohli chlapci nosit manšestrové modré šortky.[15]

Organizace SČM[editovat | editovat zdroj]

Sídlo Svazu české mládeže se nacházelo od července 1945 v Praze v budově na rohu Senovážného náměstí čp. 24.[pozn. 1] a to v moderní budově, ve které sídlily kanceláře bývalého Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.[pozn. 2] Budovu zpočátku sdílelo s Jednotným svazem českých zemědělců.[16][17] Také první zářijový kurz ideových referentů SČM se konal v bývalém výcvikovém táboře Kuratoria na Čeperce u Unhoště.

Všem okresním a krajským sekretariátům SČM! Kurs školení ideových referentů SČM se koná od 17. do 29. září. V pondělí dne 17. 9. se sejdou všichni účastníci v hotelu „Na Čeperce” u Unhoště. Přinesou si s sebou potravinové i přídavkové lístky na 14 dní a příslušné množství cukru. Okresy, které ještě neodeslaly vyplněné dotazníky, nechť tak učiní neprodleně a přiloží pověření okresu. Doporučujeme vzíti si s sebou pokrývku, teplé oblečení a dostatek papíru a tužek.

—Mladá fronta, 14.09.1945, s. 2

Tiskovým orgánem Svazu české mládeže byl deník Mladá fronta, který tisklo a vydávalo nakladatelství Mladá fronta. V roce 1945 redakci (Praha II, Panská ulice 8) vedl šéfredaktor František Nečének, vedoucí redaktor Jan Buda, odpovědný redaktor Jaromír Hořec.[18]

Organizační struktura SČM vycházela z místních skupin, na které navazovaly okresní výbory SČM v okresních městech (v roce 1945 v Čechách 131, na Moravě 38, ve Slezsku 11 okresů). Každá místní skupina vysílala k volbě okresního výboru SČM dva delegáty, okresy volily krajské výbory, které delegovaly své zástupce do volby ÚV SČM. Ústřední výbor (ÚV SČM) se skládal z odborů (komisí), v jejichž čele stáli referenti. V čele Ústředního výkonného výboru SČM stálo předsednictvo. Struktura ústředního sekretariátu vypadala v roce 1945 následovně:[19]

  • Ústřední organizační komise: referent Zdeněk Hejzlar
  • Ústředí vnitřní organizace: referenti Eda Tůma, Jindra Maňďák
  • Ústřední hospodářská komise: referent Ing. Dobroslav Koutník
  • Ústřední programová komise: referent Dr. Jiří Hájek
  • Ústřední výchovná komise: referent Zbyněk Mareš
  • Ústřední kulturní komise: referent Jaroslav Žert
  • Ústřední školská komise: referent Pavlík
  • Ústřední propagační komise: referent Zounek
  • Ústřední sociální komise: referentka Jiřina Marešová
  • Ústřední tělovýchovná komise: referent Stanislav Pošusta
  • Ústřední oddělení práce: Václav Köhler

Kulturní oddělení se dělilo na odbory: divadlo, literatura, hudba, tanec, výtvarné umění. Do agendy propagačního oddělení spadal: tisk, film, rozhlas, výstavy.Ústřední organisace je rozdělena na Čechy východ — Čechy západ — a organisace Moravy a Slezska.[19]

Ústřední sekretariát SČM[20]
Čestný soud mládeže Ústřední výbor Svazu české mládeže Ústřední revizní komise
Ústřední výkonný výbor SČM
Předsednictvo SČM
Ústřední komise sekretariátu SČM[20]
Organizační komise Středoškolská komise Propagační komise Ideová komise Kulturní komise Sociální komise Komise dělnické mládeže Zemědělská komise Školská komise Tělovýchovná komise a zájmový odb. Hospodářská komise

Krajské referáty SČM se v Čechách nacházely:

Krajské referáty SČM na Moravě:

Krajské referáty SČM ve Slezsku:

Svaz české mládeže úzce spolupracoval s nadřízenými ministerstvy a s jejich podřízenými institucemi:

Organizační jednota Svazu české mládeže vydržela jen jeden rok, ale přesto posloužila komunistům jako odrazový můstek k dosažení vytčeného cíle vybudování jednotné mládežnické organizace pod dohledem KSČ, do které v roce 1949 sloučila všechny národní organizace československé mládeže - pod novým názvem Československý svaz mládeže (ČSM).[21]

Československý svaz mládeže[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 23. – 24. dubna 1949 proběhla v pražském Radiopaláci ustavující konference, na které se čtyři národní mládežnické organizace sloučily v jednotný Československý svaz mládeže. Současně byla ustavena jednotná dětská organizace – Pionýrská organizace ČSM. Svaz byl složkou Národní fronty a podléhal přímému řízení KSČ, přičemž ostatní mládežnické organizace byly zlikvidovány. Hlavním cílem svazu bylo ideologické působení na mládež a prosazování politiky vládnoucí strany, jeho tiskovým orgánem se stalo nakladatelství Mladá fronta.

Na prvním sjezdu ČSM, který započal 7. června 1950 ve Vinohradské sokolovně v Praze, byl přijat organizační řád, kterým se všichni členové ČSM museli řídit a jehož součástí byl slib ve znění:

„Slibuji, že nejvyšším zájmem, který chci ve svém životě sledovati, je zájem lidově demokratické Československé republiky. Pro její rozvoj, obranu a socialistickou budoucnost chci usilovně pracovat a učit se a být republice i jejímu presidentu Klementu Gottwaldovi vždy věren. Budu vždy milovat Sovětský svaz, ochránce svobody, pokroku a míru, a stát pevně ve frontě pracujících celého světa v boji proti útlaku národů a proti imperialismu. Slibuji na svou čest, že jako věrný syn (věrná dcera) pracujícího lidu učiním vše k tomu, abych byl(a) členství v Československém svazu mládeže hoden (hodna).“

—A. Faukner, J. Pechar: Jak je vybudován ČSM, 1952, s. 43-44

V závěru sjezdu se konal v neděli 11. černa 1950 na Václavském náměstí sjezdový průvod tzv. „modré armády”, která v průvodu nesla celou řadu portrétů Rudolfa Slánského, generálního tajemníka ÚV KSČ.[22] II. sjezd ČSM už se konal v Sjezdovém paláci v Praze a to ve dnech 3.- 6. února 1955 za účasti 600členné delegace pionýrů.[23] Na sjezdu vystoupil například Antonín Zápotocký, tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, Emil Zátopek, spisovatel Pavel Kohout, generálplukovník Vladimír Janko, generálporučík Jan Zeman. ČSM také obdržel od sovětské delegace vlajku sovětského Komsomolu.[24] Po ukončení sjezdových jednání se konal 6. února ve večerních hodinách ve Sjezdovém paláci maškarní ples (karneval), pořádaný Městským výborem ČSM v Praze a Parkem kultury a oddechu Julia Fučíka (PKOJF).[25]

Školské skupiny Československého svazu mládeže[editovat | editovat zdroj]

Po přechodných předúnorových pokusech organizovat žáky na školách III. stupně v žákovských organizacích (ŽO) a školských skupinách (ŠS) podle Sovětského svazu vyšel po únoru 1948 ve „Věstníku ministerstva školství, věd a umění” řád žákovské organizace na školách III. stupně, podle něhož měl SČM (od r. 1949 ČSM) zakládat na všech školách III. stupně školské skupiny, přičemž docházelo k ustavení prozatímních školských skupin.[26]

ŠKOLSKÁ SKUPINA ČSM NA OA K. FIŠARY V BRNĚ. Školská skupina na našem ústavě byla založena 12. března 1948. Do konce školního roku 1947-48 se nám podařilo přes velké překážky získati pro myšlenku ČSM 92 studentů. Po prázdninách dne 6. září 1948 na první schůzi byl vytvořen prozatímní výbor skupiny, který se ihned ujal své práce a do začátku si vytýčil za hlavní úkoly: provádění náboru do ČSM, organisační vybudování skupiny, zapojení do STM (Soutěž tvořivosti mládeže), pořádání pracovních brigád a sběr odpadků a styk s dělnickou mládeží...24. října 1948 se konala první valná hromada školské skupiny, na které byl zvolen 22členný výbor, který vyhlásil pracovní plán pro celou další činnost skupiny. Po celý školní rok se činnost skupiny vyvíjela v těsné spolupráci s okresním a krajským vedením ČSM...Mnozí členové pracovali po celý rok v okresním výboru, okresních a krajských komisích ČSM a osvědčili se jako výborní pracovníci. Ve dnech 13.—15. května 1949 proběhla na naší škole akce Mládež vede Brno.

—Roční zpráva české vyšší obchodní školy v Brně, 1949, s. 56

Školské skupiny ČSM měly získávat žáky k aktivní účasti na budování republiky, soustřeďovat nejpokrokovější a nejagilnější žáky k plnění programu ČSM (v r. 1948 ještě SČM), vést žákovskou organizaci (dříve žákovskou samosprávu), přičemž školská skupina měla pravomoc zbavit aktivního a pasivního volebního práva v žákovské organizaci takové žáky, kteří neměli kladný poměr k lidové demokracii a neplnili školní povinnosti. Školské skupiny ČSM organizovaly pracovní soutěže, výchovné kampaně, vzorné dny a týdny, doučování skupiny, zájmové kroužky, exkurze, návštěvy divadel, povinné tělesné práce žactva, spolupráci se závody a továrnami a působit při volbě povolání. Obdobnou spolupráci s žákovskou organizací vykonával na školách také Junák.[27][26]

Ve školním roce 1949/50 byl školám uložen a na školách prováděn hromadný nábor do ČSM. Sjezdem v r. 1950 měl ČSM vstoupit „do nového, vyššího období svazácké práce”. Žákovské organizace byly rušeny a jejich činnost převzaly třídní výbory tvořené školními skupinami ČSM. Podle sovětského vzoru se měl nábor do ČSM provádět jednotlivě, obzvláště v první třídě z bývalých funkcionářů pionýrské organizace. Na základě vydaných směrnic ve Věstníku MŠVU z 20. ledna 1951 (ročník 7, 2. sešit) měla Školská skupina ČSM právo podávat řediteli návrhy na zlepšení práce školy a ředitel školy byl povinen tyto návrhy projednat na poradách učitelského sboru za účasti zástupce výboru školské skupiny. Školské skupiny prováděly také pravidelné týdenní prověrky (hodnocení vedoucích ŠS, posudky ke kázni a chování žáků).[26]

Po uvedení ŠŘ (Školního řádu) doporučilo krajské vedení Svazu v Brně pravidelná třídní shromáždění týdně všem školám III. stupně v kraji, a to oběžníkem, který vydal Kroužek pro organisace mládeže při KPS (Krajská politická škola) v Brně dne 26. dubna 1951. Označuje v něm takové pravidelné hodnocení jako týdenní pracovní prověrku a určuje jeho cíl a postup. Prověrkou se má zajistit co nejlepší využití vyučovací doby (u profesorů i žáků), mají se jí odstraňovat závady, které brzdí práci ve škole, a „podepřít činnost ČSM v zaměření na pomoc škole”.

—Úkol školských skupin Československého svazu mládeže při plnění školního řádu na školách III. stupně[26]

Na základě vydaných směrnic organizovalo vedení ČSM na školách tzv. základní školení, která se od počátku školního roku 1950/51 nesla v duchu tzv. výchovného roku. K základnímu školení přibyly další ideové činnosti: zakládání politických kroužků, čtenářských kroužků, kulturních souborů a ve volném čase žáků to byly tzv. „drobné formy výchovné práce”. Činnost politických a čtenářských kroužků se odehrávala v menších skupinách, přičemž rozdělení žáků do kroužků „podle stupně jejich uvědomě­losti” měl za úkol výbor ŠS: v čtenářském kroužku měli žáci ideové uvědomění teprve získávat, v politických kroužcích již prohlubovat. Kroužky čtenářské připravovaly členy ČSM především na akci plnění «Fučíkova odznaku» (od října 1949). K vedení politických kroužků pořádaly pro vyškolení kádrů okresní a krajské výbory KSČ na všech okresních a krajských politických školách KSČ čtrnáctidenní kurzy, vedení Svazu činnost politických kroužků řídilo a vydávalo pro ně osnovy i bro­žury.[26]

ŠKOLSKÁ SKUPINA ČSM NA OA K. FIŠARY V BRNĚ. Vedle pravidelných referátů na členských schůzích uspořádali jsme dvakrát školení pro nové členy. 30 členů se zúčastnilo stálého školení krajské školské komise ČSM, 15 svazáků absolvovalo týdenní krajskou školu a 10týdenní okresní školu. Tím jsme získali dobrý kádr pracovníků pro vedení skupiny. Výchovná činnost se vyvíjela i v několika třídních diskusních kroužcích, kde se prolínala témata politická, hospodářská a kulturní, a potom hlavně v hodinách občanské výchovy, kde svazáci v jednotlivých třídách často zařazovali své referáty. Pro prázdninový běh krajské školy jsme vybrali 10 svazáků.

—Roční zpráva české vyšší obchodní školy v Brně, 1949, s. 57

ČSM po III. sjezdu (1958)[editovat | editovat zdroj]

Na III. sjezdu, opět konaném ve Sjezdovém paláci v Praze, ve dnech 13. – 15. prosince 1958, odsouhlasili účastníci sjezdu nové stanovy, které zvýšily věkovou hranici pro přijetí na 15 let a přijaly zásadu, že při vstupu z Pionýrské organizace do ČSM je nutné doporučení skupinové rady Pionýrské organizace (PO).[28] Podle nových stanov z roku 1958 se členem Československého svazu mládeže mohl stát každý občan ve věku od 15 do 26 let, který uznával stanovy ČSM. O přijetí rozhodla příslušná základní organizace, která mohla rovněž na základě žádosti členství prodloužit nad horní věkovou hranici.

Základem ČSM byly základní organizace ustanovované v rámci pracoviště, školy, vojenské jednotky a podobně. Všechny základní organizace na území okresu či města tvořily okresní nebo městskou organizaci, ty pak dále tvořily krajské organizace. Krajské organizace na Slovensku tvořily územní organizaci ČSM na Slovensku, všechny krajské organizace tvořily celostátní organizaci ČSM. Všechny orgány byly voleny zdola nahoru veřejným hlasováním, v rozhodování platil většinový princip.

Nejvyšším orgánem ČSM byl sjezd svolávaný jednou za čtyři roky, v období mezi sjezdy řídil činnost ústřední výbor. Na Slovensku navíc existoval Slovenský ústřední výbor ČSM, který každé dva roky svolával slovenský sjezd ČSM. Nejvyšším orgánem krajské organizace byla krajská konference a krajský výbor ČSM, obdobně tomu bylo pro okresní a městské organizace. Ve městech a velkých obcích mohl navíc existovat místní výbor ČSM. Základní organizace musela mít nejméně 5 členů. Nejvyšším orgánem základní organizace byla členská schůze konaná nejméně jednou měsíčně, účast na členských schůzích byla povinná. Činnost základní organizace řídil výbor, který volil ze svého středu předsedu. Členové se nazývali „svazáci“, nosili jednotné modré uniformy.[29]

ČSM vytvářel a každodenně vedl Pionýrskou organizaci pro děti ve věku od 9 do 15 let. Ve stanovách bylo zakotveno přímé vedení Komunistickou stranou Československa a výchova mládeže v duchu komunismu.

ČSM po IV. sjezdu (1963)[editovat | editovat zdroj]

IV. sjezd ČSM se konal v Praze ve dnech 18. – 21. dubna 1963 a novým předsedou ÚV ČSM byl zvolen Miroslav Zavadil.[30] V důsledku nrůstající porodnosti v poválečném období se v první polovině 60. let objevila ve společnosti silná generace dospívající mládeže. Komunistické vedení od nové generace, která již vyrůstala v nových společenských podmínkách, byla vychovávána ve školách podle sovětských vzorů a podle chruščovovských vizí měla už naplno nastoupit cestu komunismu. Tyto představy zcela zkrachovaly.

ČSM měl být masovou organizací sdružující všechny sociální skupiny, ve skutečnosti však již v polovině šedesátých let většinu členů tvořila studující mládež. Během šedesátých let zesílil v ČSM proud, který vyústil v kritiku přímého stranického vedení svazu, jakož i dogmatičnosti a striktní závaznosti marxisticko-leninské filosofie. Dostalo se mu podpory od publicistů a spisovatelů zejména na stránkách Literárních novin, Mladého světa, Studenta a fakultních časopisů jako byl například časopis Buchar na Fakultě strojního inženýrství Českého vysokého učení technického (FSIČVUT), v jehož redakci aktivně působili především Jiří Müller a Lubomír Holeček. Došlo také k založení nezávislé organizace Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy (SVS).

Na konci roku 1963 byly znovuobnoveny samostatné vysokoškolské obvody ČSM. V Praze byl vysokoškolský obvodní výbor (VOV) zřízen 30. listopadu 1963. Radikální studenti se dostávali do opozice svým nezávislým chováním na zavedených strukturách (např. organizování volební agitace do fakultních výborů ČSM, přejmenování výboru na Studentskou akademickou radu (STAR), zavedení oslovení „vážení kolegové” místo „soudruzi”, pořádání majálesů, prvomájová setkávání mladých lidí na Petříně u pomníku Karla Hynka Máchy, v dubnu 1964 článek Jiřího Müllera v časopise Buchar). Na I. celostátní vysokoškolské konferenci v Praze v prosinci 1965 se pražští radikálové dostali konfliktu s ministrem školství Jiřím Hájkem. Dokladem jistého uvolnění byl i nový vysokoškolský zákon z roku 1966. Od poloviny šedesátých umožnila liberalizována výjezdní politika československým studentům i cesty do západních zemí.

Už v roce 1966 nastolilo vedení KSČ proti liberalizovanému studentskému hnutí ostrý kurs, 22. prosince 1966 byl Jiří Müller za údajné sympatie s maoismem vyloučen předsednictvem Městského výboru (MV) ČSM ze svazácké organizace a 5. ledna 1967 musel nastoupit v mimořádném termínu vojenskou prezenční službu, za nesouhlas s jeho postihem byl potrestán i Lubomír Holeček. Na zasedání ÚV KSČ ve dnech 8. - 9. února 1967 bylo rozhodnuto o přímém stranickém řízení ČSM.[31]

ČSM po V. sjezdu (1967)[editovat | editovat zdroj]

V duchu ostré upevňovací linie ÚV KSČ proběhl i V. sjezd ČSM, konaný ve dnech 6. – 9. června 1967. ÚV ČSM se k otázce navržených strukturálních změn vyjádřil ještě před jeho konáním, kdy jednotnou organizaci mládeže označil „za revoluční vymoženost naší společnosti” a též se postavil „proti všem návrhům vedoucím k narušení této jednoty”. Opozičnímu proudu se podařilo prosadit volný výklad stanov ve věci členství a organizační výstavby. Základními organizacemi se mohly stát kluby ČSM, členové si mohli vybrat svou základní organizaci, vznikaly neformální skupiny mimo dříve závazný územně výrobní princip. Rozjitřenou atmosféru ve Svazu podtrhly na podzim 1967 tzv. strahovské události, kdy bylo proti studentům brutálně zakročeno, přičemž ústřední výbor komunistické strany postup Veřejné bezpečnosti schválil a prohlásil, že „iniciátoři“ budou potrestáni.[32] Na konci roku 1967 měl ČSM přibližně 900 000 členů.

ČSM a Pražské jaro[editovat | editovat zdroj]

Politické změny na jaře 1968 se nevyhnuly ani Československému svazu mládeže. Počátkem dubna se konalo zasedání ÚV KSČ, jehož nejdůležitějším dokumentem byl akční program KSČ, který vymezoval základní prvky nové politické linie. Rostla vnitřní kritika v ČSM, která prosazovala přeměnu svazu ve federaci nezávislých organizací. Na IV. plénu ÚV ČSM v březnu 1968 ovládli reformátoři pozice ve vedení a v mládežnickém tisku. Vzniklo 18 samostatných dětských a mládežnických organizací (jednou z nich byla Juvena - Svaz mládeže českomoravského venkova), což znamenalo faktický rozpad ČSM.[33] Ve stanovách těchto organizací byl marxismus-leninismus nahrazen Deklarací lidských práv OSN, byla zdůrazněna jejich samostatnost a politická nezávislost, vztah ke KSČ byl vymezen jako partnerství a namísto třídního přístupu byl přijat přístup obecně humanistický.

ČSM po invazi vojsk Varšavské smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se vývoj začal obracet. Na konci února 1969 se z iniciativy středočeského krajského výboru sešla v Příbrami konference ČSM. Delegáti z okresních organizací Příbram a Benešov, které nepřerušily činnost, a dalších základních organizací zvolili koordinační výbor ČSM. Dubnové a květnové zasedání ÚV KSČ podpořilo opětovné sjednocení mládežnických organizací. Usnesení předsednictva ÚV KSČ ze 17. 11. 1969 definitivně rozhodlo o obnově jednotné masové organizace mládeže.

Začaly vznikat nové základní, okresní a krajské organizace. Ve dnech 24. – 25. dubna 1970 proběhla republiková konference na Slovensku, 16. – 17. října v České republice a konečně 9. – 11. listopadu se ve sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze sešla celostátní ustavující konference. Devět set přítomných delegátů ustavilo obnovenou jednotnou organizaci pod pozměněným názvem Socialistický svaz mládeže (SSM) a přijalo základní dokumenty – Programové prohlášení, Stanovy SSM a Programové a organizační zásady Pionýrské organizace SSM. Svaz opět podléhal řízení KSČ a byl obdobou bývalého ČSM. Nezávislé organizace byly zlikvidovány.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORÁK, Karel. Nejvýznamnější mezníky historie pokrokového mládežnického hnutí v Československu. Praha: Ideologické oddělení ÚV SSM v nakladatelství Mladá fronta, 1976. 
  • Stanovy Československého svazu mládeže přijaté na III. sjezdu ČSM 13. - 15. prosince 1958. Praha: Ústřední výbor ČSM, 1959. 

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Náměstí neslo název Havlíčkovo náměstí 1945-1947, Františka Soukupa 1947-1951, Maxima Gorkého 1951-1989.
  2. Původně patřila budova republikánskému Svazu statkářů a nájemců, v roce 1942 ji získal Svaz zemědělství a lesnictví a využívalo ji též Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Od roku 1998 je sídlem České rady dětí a mládeže.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠUBRT, Jiří a kolektiv. O Československém svazu mládeže. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1960. 156 s., str. 59.
  2. Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 3.6.1945, s. 2.
  3. Sborník prací moravských historiků: Josef Bieberle, Jana Burešová, Zdeněk Fišer a Vít Machálek, ÚSD, 1996, s. 62.
  4. Kramerius, Slovo národa: orgán československé strany národně-socialistické, 08.07.1945, s. 2.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-11-20]. Dostupné online. 
  5. Generace 45 - Katalog Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, obsahuje: KOUTNÝ, Václav. O počátcích Svazu mládeže a Mladé fronty.. katalog.kfbz.cz [online]. [cit. 2019-11-20]. Dostupné online. 
  6. RENNER, Jan. Československá strana lidová 1945 – 1948. Vyd. 1. Brno: Prius, 1999. s. 45.
  7. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 28.10.1945, s. [4].
  8. Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 11.09.1945, s. 4.
  9. Dorost: věstník české mládeže pro vzdělání, zábavu a poučení. Praha: Duchovní služba katolické mládeže, 04.1946, s. 3.
  10. Kramerius, Svobodné slovo, 08.05.1946.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  11. Slovo národa: orgán československé strany národně-socialistické. V Brně: Přípravný výbor československé strany národně-socialistické, 08.05.1946, s. 3.
  12. Kramerius, Svobodné slovo, 14.05.1946, s. 1.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online. 
  13. Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 1946, s. 2.
  14. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 01.08.1947, s. [1].
  15. Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 19.04.1946, s. 5.
  16. Badatelna.eu | Národní archiv - Jednotný svaz českých zemědělců, Praha. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-10-31]. Dostupné online. 
  17. SELA.CZ (PRODUKCE), hazmi cz (design&kód) |. Kontakty | ČRDM - Česká rada dětí a mládeže. crdm.cz [online]. [cit. 2019-10-31]. Dostupné online. (česky) 
  18. Kramerius, Mladá fronta, 14.09.1945. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  19. a b c d e Organisace československého státního zřízení. Přehled státních úřadů a veřejných institucí s rozvrhem jejich agend. Praha: Orbis, 1946, s. 217-219.
  20. a b c Kramerius, Svět v obrazech. Praha: Novinář, 17.03.1946, 2(10). s. 6: Mládež od května do března.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-11-20]. Dostupné online. 
  21. KOCIAN, Jiří. Politický systém v letech 1945 – 1948. In: MALÍŘ, Jiří; MAREK, Pavel a kolektiv. Politické strany II. Díl: období 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. s. 1128.
  22. Fotobanka ČTK: Praha - Československý svaz mládeže, sjezd - průvod - Rudolf Slánský - Václavské náměstí.. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  23. Fotobanka ČTK: Československý svaz mládeže, II.sjezd, pionýr, trubači.. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  24. Fotobanka ČTK: Československý svaz mládeže, II.sjezd, vlajka Komsomolů. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  25. Fotobanka ČTK: III.sjezd ČSM, svazák, hlasování.. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  26. a b c d e SLOUKA, Vojtěch. Úkol školských skupin Československého svazu mládeže při plnění školního řádu na školách III. stupně [online]. Brno: Výzkumný ústav pedagogický. Dostupné online. 
  27. Kramerius, Lidové noviny. 23.10.1948, s. 2.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  28. Fotobanka ČTK: III. sjezd ČSM.. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 
  29. ČINÁTL; KAMIL. Věčné časy. Praha: Respekt, 2009. ISBN 978-80-87331-01-9. Kapitola Názvosloví totality, s. 141-169. 
  30. Miroslav Buchvaldek: Československé dějiny v datech, Nakl. Svoboda, 1986, s. 528.
  31. Libri prohibiti, Českoskoslovenské studentské hnutí v šedesátých letech dvacátého století (sbírka Ivana Dejmala) [online]. Praha: 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-09. 
  32. https://www.lidovky.cz/noviny/studenti-v-roce-1967-chceme-svetlo.A071031_000057_ln_noviny_sko. Lidovky.cz [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 
  33. Pražské jaro 1968 a probuzení občanské společnosti II.. Radio Prague International [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Fotobanka ČTK: Svaz české mládeže. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  • Fotobanka ČTK: Československý svaz mládeže. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.