Vladimír Janko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Janko

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1954 – 1960
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 8. srpna 1917
Nosislav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. března 1968
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Voj. akad. Hranice
Profese poslanec
Ocenění Řád Bílého lva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Janko (8. srpna 1917 Nosislav14. března 1968 Praha[1]) byl český a československý odbojář, generálplukovník, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Spojenec Antonína Novotného, v roce 1968 spáchal sebevraždu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny zámečníka. Rodiště má v Nosislavi[2]. Otec se s rodinou za prací přestěhoval do Brna. Vladimír Janko chodil na základní školu v Brně–Židenicích, maturoval s vyznamenáním na České reálce v Brně v Křenové ulici. V roce 1936 nastoupil do československé armády k pěšímu pluku 43 v Brně. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a s hodností četař aspirant byl zapsán na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval 14. srpna 1938 s hodností poručíka. V září 1938 velel pohotovostnímu oddílu v bojích proti dobrovolnickým jednotkám Freikorps ve Šluknovském výběžku. Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 se napojil na vznikající odbojovou síť Obrana národa. V létě roku 1939 odešel do emigrace, přes Polsko, kde se zapsal do československého legionu v Bronowicích (26.8.1939).[3] Po záboru Polska byl internován v SSSR.

Působil od začátku roku 1942 u československých jednotek na východní frontě (odvod do vojska 7.2.1942 v Buzuluku[4]). Organizoval výcvik a řízení bojů tankistů. V červenci 1942 se stal velitelem Třetí pěší roty v rámci Prvního československého polního praporu. Po odjezdu na frontu v lednu 1943 velel své rotě při obraně na řece Mža, řídil útok na Sokolovo v noci z 9. na 10. března 1943. Za bojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939 a sovětskou Medailí za odvahu.[5] V roce 1943 absolvoval odborný velitelský kurz v tankovém učilišti v Tambově a byl jmenován velitelem 1. československé samostatné tankové brigády v SSSR. Ta se zapojila do bojů v Karpatsko-dukelské operaci a v Ostravské operaci.[3] 4. května 1945 tanková brigáda majora Janka osvobozovala Město Libavá. 8. května 1945 byla tato brigáda již v Olomouci.[6]

V letech 19461947 absolvoval Akademii generálního štábu maršála Vorošilova v Moskvě. Byl mu udělen Leninův řád, Řád bílého lva a byl nositelem Československých válečných křížů. Ještě před únorem 1948 ale jeho vojenskou kariéru překazil mocenský boj vedený Bedřichem Reicinem.[3] Svou kariéru zachránil za blíže neobjasněných okolnost. Zůstaly jen dohady[7]. Do první generálské hodnosti byl povýšen k 1.10.1950. Roku 1954 se uvádí jako nositel různých státních vyznamenání včetně vyznamenání Za vynikající práci.[8]

Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Opava II.-jih. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960.[9] Patřil do okruhu spojenců Antonína Novotného. V roce 1968 působil jako náměstek ministra obrany ČSSR. Poté, co emigroval generál Jan Šejna a došlo k otevření armádních kauz z éry Novotného, spáchal Janko 14. března 1968 sebevraždu zastřelením. Spekulovalo se o tom, že Šejna a Janko plánovali vojenský převrat s cílem obnovit moc Antonína Novotného.[10] V roce 1970 se začaly objevoval pochybnosti ohledně okolností jeho sebevraždy[7]. Tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák ovšem prohlásil, že o Jankovi už nechce nic slyšet.[3]

Hodnostní postup[editovat | editovat zdroj]

četař-aspirant (?), poručík (14.8.1938), nadporučík (1942), kapitán (15.2.1944), štábní kapitán (29.7.1944, major (1.10.1944), podplukovník (17.4.1945), plukovník (1.4.1946), brigádní generál (1.10.1950), generálporučík (1953), generálplukovník (říjen 1961).[2][11][3][7]

Zařazení a funkce[editovat | editovat zdroj]

pěší pluk 43 v Brně (1936–?), škola pro důstojníky v záloze (?–?), Vojenská akademie Hranice (?–?), pěší pluk 47 v Mladé Boleslavi (1938–1939), velitel pohotovostního oddíl ve Šluknovském výběžku (září 1938), propuštěn z armády (15.3.1939), emigrace (léto 1939), čs. legion v Bronowicích – Polsko (26.8.1939), internace Rudou armádou po jejím obsazení části Polska (18.9.1939), pobyt v internaci (1939–1941), velitel 3. pěší roty 1. čs. polního praporu v Buzuluku (7.2.1942), bojové nasazení v prostoru Sokolovo (březen 1943), velitelský kurz tankové učiliště Tambovo (1943), bojové nasazení – postupně velitel tankové roty, náčelník štábu, velitel tankového praporu, velitel pluku (od 20.5.1944) a velitel 1. čs. samostatné tankové brigády (od 25.7.1944 do konce války), náčelník tankového praporu v Moravské Třebové (1945), náčelník štábu velitelství tankového vojska MNO (listopad 1945), profesor taktiky a náčelník katedry na Vysoké vojenské škole v Praze (?), frekventant Akademie generálního štábu maršála Klimenta Vorošilova v Moskvě (1946–1947), náčelník tankového vojska MNO (jaro 1948), velitel tankových vojsk v Olomouci (?), ...další funkce.....zástupce ministra (1966–1968).[2][11][3][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimír Janko [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c KOLEKTIV. Nosislav v proměnách času. první. vyd. Brno : F.R.Z.agency s.r.o.pro městys Nosislav, 2016. 216 s. ISBN 978-80-88131-06-9. S. 184.  
  3. a b c d e f Nosislavský zpravodaj, 5/2007 [online]. www.nosislav.cz, [cit. 2012-01-25]. Dostupné online. (česky) 
  4. Záznam vojáka | VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV. www.vuapraha.cz [online].  [cit. 2016-09-02]. Dostupné online.  
  5. Jiří Fiedler: Sokolovo 1943 - Malý encyklopedický slovník ; Vydavatelství Naše vojsko, 2004, ISBN 80-206-0716-1, str. 46
  6. MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. čtvrté doplněné. vyd. [s.l.] : [s.n.], 2012. ISBN 978-80-260-2270-1. S. 73.  
  7. a b c d VÁCLAVÍK, Jiří. Vladimír Janko [online]. Častolovice: 13.8.2010, [cit. 2016-08-19]. Dostupné online.  
  8. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online.  
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-25]. Dostupné online. (česky) 
  10. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 476. (česky)  
  11. a b Váleční hrdinové - Vladimír Janko [online]. Městys Nosislav, [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]