Jiří Fiedler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Fiedler
Jiří Fiedler 01.jpg
Narození 4. března 1935
Olomouc
Úmrtí 31. ledna 2014 (ve věku 78 let)
Praha
Povolání spisovatel, překladatel, lektor a historik
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Fiedler (4. března 1935 Olomouc[1]31. ledna 2014 Praha) byl český historik, redaktor, překladatel a muzejník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros. Zároveň také překládal z polštiny a srbochorvatštiny. Ačkoli sám nebyl židovského původu, zhruba od 70. let aktivně dokumentoval židovské památky v Čechách a na Moravě, z nichž mnohé byly v dalších letech zničeny. Svou činnost v této době musel provádět navzdory značné nevůli tehdejších úřadů a StB.

Po pádu komunistické diktatury vydal knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě, unikátní dílo, které zachycuje mnoho dnes již neexistujících židovských obcí. Od roku 1996 byl odborným spolupracovníkem Židovského muzea v Praze.

V polovině února 2014 byl nalezen zavražděný společně se svou manželkou Dagmar v jejich bytě v pražských Stodůlkách. Policie pachatele dopadla 19. února 2015 a ten se k činu přiznal. Jeho motivem byla snaha získat peníze – z bytu ukradl pár šperků a knih, které prodal asi za pět tisíc korun. V srpnu 2015 byl Dalibor Škopán odsouzen k 28 letům ve věznici s nejpřísnějším režimem. Rozsudek je pravomocný.[2]

Dlouhý nekrolog byl Jiřímu Fiedlerovi věnován v amerických novinách The New York Times.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAVLÁT, Leo. Vzpomínka na tragicky zesnulého Jiřího Fiedlera. Český rozhlas [online]. 23. března 2014. Dostupné online. 
  2. BOHATA, Jan. Vrah historika a jeho ženy dostal definitivně 28 let, motiv neobjasnil. iDNES.cz [online]. 2015-11-04. Dostupné online. 
  3. EPSTEIN, Helen. Eulogy for a Source. The New York Times [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]