Židovské muzeum v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Židovské muzeum v Praze
Administrativní budova ŽMP, někdejší židovská nemocnice s přilehlou Španělskou synagogou
Administrativní budova ŽMP, někdejší židovská nemocnice s přilehlou Španělskou synagogou
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Město Praha
Založeno 1906
Zaměření expozice náboženských a rituálních předmětů, rukopisů a spisů
Objekty Synagogy a hřbitovy v Praze
Zeměpisné souřadnice 50°5′19″ s. š., 14°25′22″ v. d.
Webové stránky

Židovské muzeum v Praze je trvale jedním z nejvíce navštěvovaných muzeí v České republice[1]. Spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik na světě, která obsahuje na 40 000 sbírkových předmětů, 100 000 knih a bohatý archiv židovských náboženských obcí v Čechách a na Moravě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik muzea a jeho vývoj (1906-1939)[editovat | editovat zdroj]

Židovské muzeum vzniklo roku 1906[2]. U jeho zrodu stáli dr. Salomon Hugo Lieben (1881-1942) a dr. August Stein (1854-1937), pozdější předseda Pražské židovské obce. Účelem muzea bylo dokumentovat historii, tradice a zvyky židovského obyvatelstva v Čechách a zachovat cenné umělecké předměty z pražských synagog, zaniklých během asanace pražského židovského ghetta.[3]

Muzeum za okupace českých zemí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Židovské ústřední muzeum.

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava vznikla v Praze v rámci okupačního aparátu Ústředna pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung), později přejmenovaná na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě. Za instituci, která bude vykonávat příkazy Ústředny, byla určena Židovská náboženská obec v Praze, která v té době spravovala i muzeum. V roce 1942 přišel pracovník Pražské obce JUDr. Karel Stein (1906-1961) s návrhem, aby byl v Praze pod hlavičkou muzea uschován movitý majetek židovských obcí na území Protektorátu. Předměty z vylidněných židovských obcí, jejichž členové byli deportováni do terezínského ghetta, byly interpretovány jako výlučně umělecké, a tedy vhodné pro uchování.

Nacisté s tímto návrhem souhlasili. Z jejich pohledu jim měli židovští pracovníci muzea ulehčit práci. Konvenovala jim představa, že v Praze bude shromážděn veškerý movitý majetek židovských obcí Čech a Moravy, i když se nedá vyloučit, že sledovali i jiné záměry. Často citovaná domněnka, že nacisté usilovali vytvořit takzvané muzeum vyhynulé rasy, není fakticky doložena. Skutečností naproti tomu je, že v důsledku válečných událostí počet muzejních předmětů  mezi lety 1941–1945  z několika tisíc mnohonásobně vzrostl a že veškerá aktivita v tomto směru vycházela ze strany Pražské židovské obce. Muzeum pracovalo velmi profesionálně pod odborným vedením Tobiase Jakobovitse a Josefa Poláka.

Poválečné období (1945 - 1994)[editovat | editovat zdroj]

Po válce, jejímiž obětmi se stalo na 80 000 českých a moravských židů, nebylo až na výjimky komu vracet v muzeu uschované a konfiskované předměty. Muzeum s novým posláním připomínat válečnou tragédii obnovilo již 13. května 1945 svou činnost pod správou Rady židovských náboženských obcí a vedením Hany Volavkové a 26. června 1946 se pak uskutečnila první poválečná výstava muzea. Kromě předmětů židovské hmotné kultury začalo muzeum spravovat také knihy, které ve válce ztratily své majitele: tyto knihy se pak staly součástí muzejní knihovny, jež oficiálně vznikla roku 1950.

Dne 4. dubna 1950 bylo muzeum komunistickým režimem zestátněno a přejmenováno na Státní židovské muzeum. V období komunistické diktatury až do jejího pádu v listopadu 1989 byla existence muzea z ideologických důvodů opakovaně zpochybňována. Činnost muzea podléhala přísnému dohledu státních orgánů. Pod záminkou boje proti sionismu byla omezována až znemožňována jeho výstavní, badatelská a publikační činnost stejně jako kontakty se zahraničními odborníky. Snáze se prosazovala jen vybraná témata, která se hodila do konceptu boje za mír a proti fašismu. Stát se nestaral ani o sbírky, ani o budovy, v nichž muzeum sídlilo. To nicméně neznamená, že muzeum rezignovalo na jakoukoli iniciativu: Mimo jiné začalo v roce 1965 vydávat odborný časopis Judaica Bohemiae, který vychází dosud.   

Novou ředitelkou muzea po Sametové revoluci se v roce 1991 stala Ludmila Kybalová. Také její zásluhou  byly v roce 1994 budovy, v nichž muzeum působilo, stejně jako Starý židovský hřbitov navráceny Židovské obci v Praze a sbírky byly restituovány Federaci židovských obcí v České republice jako právnímu nástupci zaniklých židovských komunit. Následně v září 1994 bylo založeno zájmové sdružení právnických osob Židovské muzeum v Praze, jehož členy se staly Federace židovských obcí v České republice a Ministerstvo kultury České republiky. Ve správní a dozorčí radě muzea je dále zastoupena Židovská obec v Praze. Roku 1994 se na základě volby rady stal ředitelem Židovského muzea v Praze Leo Pavlát.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Židovské muzeum v Praze v současnosti tvoří následující objekty:

Židovské muzeum v Praze je jedním z nejstarších a kontinuálně existujících židovských muzeí na světě. Spravuje rozsáhlou sbírku judaik a bohatý knižní a archivní fond. Většina exponátů pochází z majetku židovských obcí a rodin, které byly vyvražděny během holokaustu. Kromě svého tragického válečného osudu je sbírka ojedinělá i tím, že pochází z jednoho uceleného území. Ve svém souhrnu tak podává celistvý obraz o životě a historii Židů v regionu Čech a Moravy a je nositelem jejich kulturní a duchovní paměti. Muzeum sídlí v pražských synagogách a dalších židovských památkách.

Od roku 1996 v Praze a od roku 2006 i v Brně slouží k rozvíjení osvětové a vzdělávací činnosti Židovského muzea v Praze samostatné oddělení.[4]  

V únoru 2014 muzeum otevřelo v Maiselově ulici Informační a rezervační centrum s multimediálním informačním prostorem a nabídkou doplňujících služeb.[5] 

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

S návštěvností mezi 550 000–600 000 návštěvníků ročně se jedná o jednu z nejvíce vyhledávaných památek v České republice.[6].  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2013/05/navstevnost_muzei_2012.pdf [online]. .  
  2. VESELSKÁ, Magda. Archa paměti. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 978-80-200-2200-4.  
  3. http://www.jewishmuseum.cz/informace/o-nas/historie/
  4. http://www.jewishmuseum.cz/program-a-vzdelavani/vzdelavani/
  5. http://www.jewishmuseum.cz/informace/navstivte-nas-rozcestnik/informacni-a-rezervacni-centrum/
  6. http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2013/05/navstevnost_muzei_2012.pdf [online]. .  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]