Národopisné muzeum
| Národopisné muzeum | |
|---|---|
 Expozice lidových krojů | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Praha |
| Adresa | Kinského zahrada 98 |
| Založeno | 1895 |
| Zaměření | etnografie |
| Původní účel budovy | letohrádek |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národopisné muzeum je jednou ze součástí Národního muzea. Je zaměřeno na tradiční lidovou kulturu Čech, Moravy a Slezska. Jeho sídlem je od roku 1903 budova letohrádku Kinských, nazývaná také Musaion, v Praze na Smíchově v Kinského zahradě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1895 se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská. I díky jejímu úspěchu bylo rozhodnuto o založení Národopisného muzea českoslovanského. Po ukončení výstavy byly některé exponáty odkoupeny a umístěny do paláce v Praze v ulici Na příkopě, jehož majitelem byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca; ten prostory poskytl novému muzeu bezplatně na dobu 10 let.[1]
Když koncem 19. století přestala rodina Kinských svou letní smíchovskou rezidenci využívat, podařilo se městu Praze budovu i s okolním pozemkem v roce 1901 odkoupit. Zahrada byla zpřístupněna veřejnosti, prostory letohrádku byly upraveny (na návrhu úprav se podíleli např. Jože Plečnik, Václav Roštlapil a Jiří Stibral) a v roce 1903 tu bylo muzeum otevřeno. Vůdčí osobností muzea byl v té době archeolog Lubor Niederle.
Národopisné muzeum se v roce 1922 stalo součástí Národního muzea, do něhož bylo začleněno jako národopisné oddělení. Významně v něm v letech 1928–1940 a pak ještě 1947–1951 působila Drahomíra Stránská (z její iniciativy byl mimo jiné do areálu zahrady Kinských v roce 1929 převezen řeckokatolický kostel sv. Michala z Medvedovců na Podkarpatské Rusi, který pak byl majetkem Národního muzea až do roku 1969 a v roce 2020 vyhořel).
V roce 1964 bylo sídlo národopisného muzea vyhlášeno Národní kulturní památkou.[2] Významnou osobností muzea byla v té době Alena Plessingerová.[3] Sbírky zůstaly v letohrádku až do roku 1986, kdy byl kvůli havarijnímu stavu uzavřen a vyklizen. Po roce 1989 zůstal objekt majetkem hlavního města Prahy, na rekonstrukci ale chyběly potřebné finanční prostředky (trámy a krovy napadla dřevomorka, interiéry byly poškozeny plísní, do základů budovy pronikla spodní voda).
V roce 1999 byl letohrádek opět převeden do správy Národního muzea a v roce 2003 byla zahájena celková rekonstrukce stavby, která skončila v roce 2005. V souvislosti s novým otevřením dostal letohrádek i nový název Musaion (podle řeckého Museion – chrám múz). Nová národopisná expozice získala ocenění České národopisné společnosti za rok 2005 a v roce 2007 byla nominována na cenu Evropské muzeum roku.
Expozice[editovat | editovat zdroj]
Národopisné oddělení patří ke sbírkově nejrozsáhlejším celkům Národního muzea, jeho fondy obsahují na 200 000 sbírkových předmětů. Stálá expozice je věnována každodennímu životu i svátečním tradicím českého, moravského a slezského venkova v 18., 19. a první polovině 20. století: tradiční zemědělství, řemeslné výrobky, lidové kroje, bydlení, vybavení domácnosti i lidové umění. Část expozice si všímá obyčejů a zvyků spojených s jednotlivými ročními obdobími a událostmi (masopust, Velikonoce, letniční slavnosti a poutě, dožínky, mikulášské a adventní obchůzky, vánoční oslavy Štědrého dne). Doplňkem jsou tři řemeslné dílny, prezentující lidová řemesla a rukodělné činnosti: keramická, textilní a zvykoslovná (předměty související se zvyky, obřady a obyčeji).
Zvláštností muzea je expozice „Tradiční lidová kultura dotykem“, která některá témata spojená s životem na vesnici přibližuje slabozrakým a nevidomým návštěvníkům.
Během roku se v Musaionu konají i krátkodobé výstavy, folklorní koncerty, řemeslné a výtvarné workshopy. Příležitostně je objekt pronajímán i pro pořádání různých společenských akcí, např. svateb.[4]
Ze sbírek muzea[editovat | editovat zdroj]
-
Kosa s hrabicí -
Vidle na hnůj -
Tesařské nářadí -
Drátenictví -
Medomet -
Keramika -
Soška Madony -
Výšivka -
Hračky -
Vánoční ozdoby -
Skříňkový Betlém -
Hudební nástroje -
Kolébka -
Masopustní maškary
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Silva-Tarouca hrabě Arnošt, s. 434.
- ↑ letohrádek Kinských - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-05]. Dostupné online.
- ↑ ROBEK, Antonín. K VÝZNAMNÉMU ŽIVOTNÍMU JUBILEU PhDr. ALENY PLESSINGEROVÉ, CSc.. Český lid. 1988, roč. 75, čís. 4, s. 242–245. ISSN 0009-0794.
- ↑ MUZEUM, Národní. Národopisné muzeum Národního muzea. Národní muzeum [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národopisné muzeum Národního muzea na Wikimedia Commons - Národopisné muzeum Národního muzea: oficiální stránky
- GoOut: Národopisné muzeum Národního muzea
