Maiselova synagoga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maiselova synagoga
Maisel Synagogue2.jpg
Místo
stát Česko Česko
kraj Praha
okres Praha 1
obec Praha 1
zeměpisné souřadnice 50°5′19″ s. š., 14°25′7″ v. d.
Základní informace
náboženství judaismus
Architektonický popis
architekti Josef Wahl, Juda Goldsmied de Herz
výstavba 15901592
Specifikace
Odkazy

Maiselova synagoga je je jednou z památek bývalého pražského židovského města. Byla postavena na sklonku 16. století na podnět významného mecenáše pražské židovské obce Mordechaje Maisela. Během své existence byla několikrát přestavěna a nyní je v novogotickém slohu. V současné době náleží pražské Židovské obci a je spravována Židovským muzeem v Praze.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik a prvotní podoba[editovat | editovat zdroj]

Pro svou soukromou synagogu získal významný finančník a mecenáš Židovské obce Mordechaj Maisel nejprve v roce 1590 pozemek a o rok později také zvláštní privilegium od císaře Rudolfa II., opravňující ho k její stavbě. Stavební plán zhotovil Juda Coref (Goldschmied, vlastně zlatník) de Herz a vedení stavby se ujal Josef Wahl. Již v roce 1592 byla synagoga hotova a o Simchat Tora (svátku Radosti z Tóry) zasvěcena. Na příštích sto let se Maiselova synagoga stala největší budovou pražského ghetta a díky bohaté výbavě také nejhonosnější. Po Maiselově smrti v roce 1601 měla synagoga připadnout pražské židovské obci, ale jelikož byla jeho pozůstalost (navzdory dříve udělenému císařskému privilegiu k pořízení závěti) konfiskována, stalo se tak až po několika desítkách let.

Pozdější úpravy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1689 Maiselovu synagogu výrazně poničil požár, který postihl celé ghetto.  Při následovné chvatné opravě pak budova ztratila asi třetinu své délky. Další úpravy ji čekaly v 19. století (1862–1864, podle návrhu J. W. Wertmüllera) a na přelomu 19. a 20. století, tentokrát v souvislosti s asanační přestavbou Josefova. Novogotickou podobu, jakou jí tehdy dal architekt Alfred Grotte, si synagoga podržela dodnes.

Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]

V době nacistické okupace byl v Maiselově synagoze uložen konfiskovaný židovský majetek. V roce 1955 ji získalo Židovské Muzeum v Praze pro svůj depozitář. V šedesátých letech byla synagoga rekonstruována a mezi léty 1965 a 1988 se v ní nacházela expozice synagogálního stříbra z českých a moravských synagog. Poté byla synagoga znovu uzavřena a veřejnosti se otevřela až v roce 1996 po další rekonstrukci. Od té doby se v ní návštěvníci mohou seznámit s historií českých Židů od počátků osídlení až po dobu osvícenství.[1] Tato tématika zůstala zachována i po poslední rekonstrukci, jen její podání je nyní modernější (včetně interaktivních prvků zprostředkovávajících staré hebrejské tisky, model Josefova před asanací, aj.).

Poslední rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce probíhala od dubna roku 2014 až do června roku následujícího. Oproti dřívějšímu jednolitému bílému nátěru je dnes v exteriéru i interiéru obnoven a zdůrazněn jejich vzhled z přelomu 19. a 20. století. Zároveň synagoga s rekonstrukcí získala nové technologické a návštěvnické zázemí i bezbariérový přístup. Kromě výše zmíněné expozice bude nyní její prostor sloužit také kulturním akcím komornějšího rázu (koncerty, předčítání, divadlo jednoho herce). 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAŘÍK, Arno; KLIMENT, Petr. Pražské synagogy = Prague Synagogues = Prager Synagogen. Praha : Židovské Muzeum v Praze. S. 63–71.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.  
  • CHRASTILOVÁ, Jiřina; PROKOP, Ivan. Devět židovských cest. Praha : Paseka, 2008. 400 s. ISBN 978-80-7185-905-5.  
  • OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno : Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.  
  • TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy : Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha : Končel, 1932. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]