Jeruzalémská synagoga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeruzalémská synagoga
Pohled na průčelí Jeruzalémské synagogy
Pohled na průčelí Jeruzalémské synagogy
Místo
Stát Česko Česko
Obec Praha
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství judaismus
Ritus ortodoxní judaismus
Dnešní židovská obec ŽO v Praze
Datum posvěcení 16. září 1906
Užívání činná synagoga, bohoslužby
Architektonický popis
Stavební sloh maurský sloh
Výstavba 1905-1906
Specifikace
Kapacita 850 míst
Odkazy
Adresa Jeruzalémská 7, Praha
Oficiální web www.synagogue.cz/Jerusalem
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jeruzalémská synagoga, též Jubilejní synagoga, je největší a nejmladší synagogaPraze. Nachází se v Jeruzalémské ulici na Novém Městě a byla postavena v letech 1905 až 1906 v maurském a secesním slohu, jako náhrada za Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které byly zbořeny během asanace pražského židovského ghetta.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Detail průčelí s nápisem „Toto je brána Hospodinova, skrze ni vcházejí spravedliví“

Pro synagogu se používají dva názvy, a to Jubilejní a Jeruzalémská. První a zároveň původní označení, Jubilejní synagoga císaře Františka Josefa I., budova získala na počest 50. výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn. Druhý název, který se ujal více, vychází z názvu ulice, v níž se synagoga nachází.[2] V minulosti se též používal název Velká synagoga.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dobová pohlednice, cca 1900

Po rozhodnutí o asanaci židovského ghetta vznikl v roce 1896 Israelitischer Synagogenverein in Prag (Israelitský synagogální spolek v Praze)[4], neboť bylo třeba postavit novou synagogu, jako náhradu ze Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které měly být zbourány. V roce 1899 zakoupil spolek starý dům v Jeruzalémské ulici na Novém Městě, jakožto pozemek pro novou stavbu. První projekt na stavbu v novorománském duchu byl předložen ještě tentýž rok architektem Aloisem Richterem, druhý návrh od stavitele Josefa Linharta, v novogotickém slohu, roku 1901 a konečně v roce 1903 předložil zkušený vídeňský architekt mnoha synagog v Rakousko-Uhersku, Wilhelm Stiassny, návrh v maurském slohu, který byl roku následujícího schválen a tak se mohlo započít se stavbou.

K jedné z nejkurióznějších překážek ve výstavbě synagogy patří námitka vznesená pražským obecním starším Václavem Březnovským na IX. schůzi sboru obecních starších královského hlavního města Prahy, konané 3. září 1900, že "Zpěv z jednoho kostela bude rušiti zpěv v druhém chrámu“[5]. Stavba byla na náklady spolku zbudována stavitelem Aloisem Richterem mezi 26. červnem 1905 a 16. zářím 1906, kdy byla na svátek Simchat Tóra slavnostně zasvěcena. O rok později přešla z majetku spolku, který oficiálně zanikl, na pražskou židovskou obec.[3]

Do začátku druhé světové války sloužila Jeruzalémská k bohoslužbám neologického charakteru. V r. 1931 v ní proběhlo první synagogální kázání v češtině a převládajícím jazykem kongregantů se od té odby stala čeština. Ještě v dubnu 1941 se v synagoze pořádala poslední židovská svatba. Nařízením zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla synagoga v září 1941 uzavřena pro bohoslužebné účely a následně sloužila jako skladiště konfiskovaného židovského majetku. Původní synagogální nábytek byl ze synagogy vystěhován nejprve do Španělské synagogy a poté pravděpodobně zničen. Bezprostředně po válce byla její činnost obnovena. Bohoslužby se zde pravidelně konají dodnes.

V rámci nedávné rekonstrukce byla objevena a obnovena původní výzdoba, sestávající z bohatě malovaných ornamentů ve stylu vídeňské secese.

Popis objektu[editovat | editovat zdroj]

Interiér synagogy

Synagoga je příkladem secesní stylizace tzv. maurského slohu.[6] Půdorys stavby tvoří trojlodí bazilikálního typu se dvěma příčnými křídly. Průčelí zdobí mohutný islámský obloukrosetovým oknem s Davidovou hvězdou a hebrejským nápisem okolo: זה השער ליי צדיקים יבאו בו‎‎, což znamená „Toto je brána Hospodinova, skrze ni vcházejí spravedliví“ (Žalm 118:20).[7] Štít průčelí vrcholí mramorovými deskami Desatera a dvěma věžičkami. Střední arkádu vstupního portiku lemuje biblický verš v hebrejštině: הלוא אב אחד לכלנו הלוא אל אחד בראנו‎‎, což je v češtině „Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh?“ (Malachiáš 2:10).[8][3] Tentýž verš se původně nacházel na obou krajních arkádách portika v češtině a v němčině. Za nacistické okupace byl nejprve stržen německý nápis a český byl rozdělen tak, aby pokrýval pravou i levou arkádu. Od r. 1941 byl stržen i český nápis. Ani jeden z překladů nebyl později obnoven.

Dlouhý vnitřní prostor synagogy je rozdělen dvěma řadami sedmi islámských oblouků, nesoucích ženskou galerii. Předprseň galerie je zdobena biblickými citáty v hebrejštině. Nalevo od vstupu v hlavní lodi je umístěna nápisová deska, která sem byla přenesena z Cikánovy synagogy. Přízemí hlavní lodi i galerie jsou osvětleny velkými okny s vitrážemi. Bylo otázkou cti věnovat Spolku finanční dar, proto i některá okna mají nápisy v němčině či češtině, že byla věnována tou či onou rodinou. Vysoký svatostánek (aron ha-kodeš) je ozdoben reliéfem vinného keře a deskami Desatera.

Na západní empoře jsou umístěny rozměrné varhany a interiér doplňují četné tepané lustry.

Kromě hlavního vchodu se do synagogy vchází bočním vchodem, který vede na schodiště k ženské galerii. Tam se také nachází vstup do malé modlitebny, ve které se dnes konají bohoslužby. Dnes se v synagoze konají bohoslužby v ortodoxním ritu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 133.  
  2. VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 19-20.  
  3. a b c Jubilejní synagoga [online]. Atlas Česka.cz, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online.  
  4. Archiv hlavního města Prahy, Spolkový katastr, sig. XXII/0156.
  5. Českožidovské listy. Praha: Českožidovské družstvo vydavatelské v Praze, 15. 9. 1900, VI, č. 18. ISSN 1801-0008.
  6. ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno : Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 323.  
  7. Ž 118, 20 (Kral, ČEP)
  8. Mal 2, 10 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHRASTILOVÁ, Jiřina; PROKOP, Ivan. Devět židovských cest. Praha : Paseka, 2008. 400 s. ISBN 978-80-7185-905-5.  
  • OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno : Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]