Stará škola (synagoga)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stará škola
Stará škola na plánu Prahy, 1769
Stará škola na plánu Prahy, 1769
Místo
Místo Praha, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Základní informace
Ritus ortodoxní judaismus, reformní judaismus
Užívání zbořena 1867
Architektonický popis
Sloh gotika, renesance, baroko, novogotika
Výstavba ? 11. - 12. století
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synagoga Stará škola (Altschul) v Praze byla nejstarší synagogou na pražském Josefově. Její vznik se datuje do přelomu 11. a 12. století, nejstarší informace o ní existuje z roku 1142. V průběhu staletí byla několikrát přestavována, pobořena, vypálena a poškozena velkými požáry (např. z let 1541 a 1689). Stála na místě nynější Španělské synagogy až do roku 1867, kdy byla zbořena. Podle dochovaných písemných pramenů byla jedinou starší synagogou v Praze již pouze synagoga, která se nacházela na Újezdě v pražském podhradí. Tato synagoga byla zničena pravděpodobně v 11. století.

Interiér synagogy kol. r. 1850

Stará škola sloužila v závěru své existence jako synagoga pro pražské německy mluvící reformní židy. Z důvodu špatného stavu Staré školy i neadekvátní rekonstrukce v novogotickém slohu bylo rozhodnuto o demolici synagogy a nahrazení novou budovou, která by lépe odpovídala potřebám moderní doby a jasněji zdůrazňovala reformní charakter synagogy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stará škola měla být údajně synagogou, kterou postavili a využívali Židé z byzantského kulturního prostředí, kteří se s místní židovskou komunitou nikdy zcela nesžili, čímž se vysvětlovala její poloha poněkud stranou od vlastního jádra bývalého pražského ghetta. Při velikonočním pogromu r. 1389 byla vypálena a pobořena. Roku 1516 vyhořela a 1536 byla opět opravena. Mezi lety 1604 – 1622 byla prováděna rekonstrukce, při které byla prodloužena. Při velkém požáru Prahy roku 1689 byla poškozena, ale již následujícího roku opět obnovena. V letech 1693 až 1704 však byla z rozkazu císaře uzavřena, poté otevřena, díky představenému Samuelu Taussigovi.

V roce 1744 vypověděla císařovna Marie Terezie Židy z Prahy a Čech – toto nařízení bylo sice zrušeno o 2 roky později, ale mezi lety 17451748 byla Stará škola zpustošena. V roce 1750 pak obnovena na náklad primase židovského ghetta Israela Frankla Spira. V roce 1754 vyhořela a následně byla rekonstruována. Od roku 1837 se v synagoze sloužila reformovaná bohoslužba a uplatnila se i doprovodná synagogální hudba. Stalo se tak zejména zásluhou orientalisty a hebraisty Leopolda Zunze, kazatele Michaela Sachse a překladatele prof. Saula Isaaca Kaempfa. Ve čtyřicátých letech 19. století došlo k novogotické přestavbě interiéru. Tato přestavba však nebyla hodnocena jako nejšťastnější. Synagoga nedostačuje a proto je 1867 zbořena a na jejím místě od roku 1868 vyrůstá synagoga Španělská.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Dnes synagogu připomíná název ulice, která obchází blok budov kolem Španělské synagogy – U staré školy.