Pogrom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oběti, většinou židovské děti po pogromu v Jekatěrinoslavu (dnes Dnipro) v roce 1905

Jako pogromy (z ruského „gromiť“, громить ve významu „pustošit, drtit“) byly v původním významu označovány rasové nepokoje zaměřené proti židům. V přeneseném významu může pojem označovat obecně krvavé masové pronásledování, vraždění skupiny obyvatel jiného náboženského přesvědčení nebo příslušníků jiné etnické skupiny a také se dá nazývat tzv. náhony (nadběhnutí více pogromských přívrženců proti židům).[1]

Pogromy ve středověké Evropě[editovat | editovat zdroj]

Židé se stali obětními beránky v polovině 14. století, kdy Evropu ničily epidemie plicního moru zvaného „černá smrt“, které zahubily velké procento populace. Papež Klement VI. násilí odsoudil, ale přesto docházelo k pogromům po celé Evropě a bylo zničeno na 510 židovských komunit.[2] Císař Karel IV. toleroval protižidovské pogromy v německých říšských městech, například roku 1349 udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a pro případný pogrom předem vyhlásil amnestii,[3] ale v samotné Koruně české Židy z ekonomických důvodů chránil.[4]

K nejhoršímu pogromu v Českých zemích došlo o Velikonocích roku 1389, kdy pod (údajnou) záminkou, že židovským chlapcem byl znesvěcen kříž nesený křesťany v průvodu, došlo k vydrancování pražského ghetta a k vyvraždění téměř celé židovské komunity v Praze.[5]

Během Chmelnického povstání na Ukrajině proti polsko-litevské nadvládě v letech 1648–1654 zahynuly desetitisíce polských Židů.[6]

Pogromy v Rusku[editovat | editovat zdroj]

Pogromy ve Lvově v červenci 1941 spáchané ukrajinskými nacionalisty ve spolupráci s Němci

Pogromy se staly běžným jevem během masové vlny protižidovských bouří, které se přehnaly západními oblastmi Ruského impéria v roce 1881 poté, co byli židé nespravedlivě obviněni ze zavraždění cara Alexandra II. Bezprostředně po propuknutí pogromů byly ve 166 městech zničeny tisíce židovských domů, celé rodiny byly uvrženy do krajní bídy, docházelo ke znásilňování žen, mnoho mužů, žen i dětí bylo zabito nebo zraněno. K nejhoršímu pogromu došlo 26. dubna 1881 v Kyjevě, k dalším velkým pogromům došlo ve Varšavě a v Oděse.[7]

Nový car Alexandr III. z nepokojů obvinil židy a vydal k jejich omezení soubor tvrdých nařízení. Pogromy pokračovaly za mlčenlivé nečinnosti úřadů až do roku 1884. Další, ještě krvavější vlna pogromů, která za sebou nechala přibližně 2000 mrtvých a mnoho zraněných Židů, propukla v letech 19031906. Během ruské občanské války (19171922) došlo na různých místech Ruska a Ukrajiny k 887 pogromům s počtem židovských obětí mezi 70–250 000. Přibližně 40 % z nich měli na svědomí ozbrojenci bojovníka za Ukrajinskou národní republiku Simona Petljury, 25 % Zelená armáda a různé nacionalistické a anarchistické bandy, 17 % bělogvardějci (zvláště oddíly Antona Děnikina) a 8,5 % Rudá armáda.

Od počátku do poloviny 20. století docházelo k pogromům také v Polsku, Argentině a v celém arabském světě. Krajně ničivé pogromy se objevily během druhé světové války, kdy došlo i k rumunskému pogromu v Iaşi, kde bylo zabito 14 000 židů, a k pogromu v Jedwabnem v Polsku s 380 – 1600 oběťmi. Poslední zaznamenaný velký pogrom v Evropě byl poválečný pogrom v Kielcích v Polsku, ke kterému došlo 4. července 1946.[8] Při pogromu na Slovensku 24. září 1945 byly desítky Židů těžce zraněny[9], v současnosti v Topoľčanech nežije ani jeden obyvatel židovského původu.[10]

Historie Pogromů[editovat | editovat zdroj]

387 – pogrom v Římě

516 – pogrom v Clermon

519 – pogrom v Ravenně

1013 – pogrom v Korgově

1016 – pogrom ve Vormse

1096 – pogrom v Mainzu

1108 – pogrom v Toledu

1113 – pogrom v Kyjevě

1113 – vyhnání z Kyjevské Rusi

1146 – pogrom v Německu

1147 – vyhnaní z Francie

1171 – pogrom v Bluji

1171 – vyhnání z Itálie

1188 – vyhnání z Anglie

1189 – pogrom v Londýně

1198 – vyhnání z Anglicka

1212 – pogrom v Toledu

1235 – pogrom ve Fuldě

1236 – pogrom v Puagi

1262 – pogrom v Londýně

1265 – pogrom v Koblenzi

1283 – pogrom v Mainzu

1285 – pogrom v Mnichově

1287 – pogrom v Anglii

1290 – vyhnání z Anglie

1292 – pogrom v Kolumare

1298 – vyhnání ze Švýcarska

1301 – pogrom v Magdeburgu

1306 – vyhnaní z Francie

1328 – pogrom v Naparre

1336 – pogrom v Toledu

1349 – pogrom v Savojsku

1351 – pogrom v Königsbergu

1355 – pogrom v Toledě

1360 – vyhnání z Uherska

1380 – pogrom v Paříži

1391 – pogrom v Barceloně

1391 – pogrom v Toledě

1391 – vyhnání ze Španělska

1394 – vyhnání z Francie

1407 – pogrom v Krakově

1407 – vyhnání z Polska

1411 – pogrom ve Španělsku

1421 – pogrom ve Vídni

1449 – pogrom v Lisabonu

1464 – pogrom v Krakově

1467 – pogrom v Toledě

1467 – pogrom v Norimberku

1469 – pogrom v Poznani

1486 – pogrom v Toledě

1492 – vyhnání ze Španělska

1492 – vyhnaní ze Sicílie

1494 – pogrom v Neapoli

1495 – vyhnání z Florencie

1495 – vyhnání z Litvy a Kijeva

1496 – vyhnání z Portugalska

1506 – pogrom v Lisabonu

1510 – vyhnání z Anglie

1516 – vyhnání z Portugalska

1516 – zákaz usazení se v Benátkach

1541 – vyhnání z Rakouska

1555 – vyhnání z Portugalska

1555 – zákaz usazení se v Římě

1567 – vyhnání z Itálie

1570 – vyhnání z Německa

1580 – vyhnání z Novgorodu (Ivan Hrozný)

1591 – vyhnání z Francie

1592 – pogrom ve Vilniusu

1614 – pogrom ve Frankfurtu

1616 – vyhnání ze Švýcarska

1629 – vyhnání ze Španělska

1629 – vyhnání z Portugalska

1634 – vyhnání ze Švýcarska

1655 – vyhnání ze Švýcarska

1658 – pogrom ve Velkopolsku

1680 – pogrom v Madridu

1686 – pogrom v Budapešti

1701 – vyhnání ze Švýcarska

1660 – vyhnání z Kijeva

1716 – pogrom v Poznani

1761 – pogrom v Jemenu

1806 – „ultimátum“ od Napoleona

1828 – vyhnání z Kijeva

1911 – předpogromový stav v Rusku ve spojitosti se zavraždením Petra Stolypina Židem Mordekajem Herškovicem

1939-1944 – vyhnání a genocída Židů v Evropě

1946 – pogrom v Kielcích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/pogrom
  2. Durant, Will. The Renaissance, Simon and Schuster (1953), st. 730–731, ISBN 0-671-61600-5
  3. "Karel IV., jaký byl". Respekt. 28. listopadu 2010.
  4. PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Sefer, 2001. ISBN 80-85924-33-1. S. 28–38. 
  5. Krvavé Velikonoce. Před 630 lety došlo k nejhoršímu středověkému českému pogromu. Dotyk [online]. 2019-04-18 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  6. "Kozácké masakry zrodily židovského Mesiáše, dožil v zajetí jako muslim". iDNES. 17. dubna 2016.
  7. http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/pogroms.html
  8. "Pogromy v poválečném Polsku". holocaust.cz
  9. "Pogromy na Slovensku 1945-1948". holocaust.cz
  10. "Topoľčanský protižidovský pogrom 24. září 1945". 7.12.2015

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]