Pogrom

Oběti, většinou židovské děti po pogromu v Jekatěrinoslavu (dnes Dnipro) v roce 1905

Pogrom (rusky погро́м) je označení pro násilné nepokoje s cílem zabít nebo vyhnat určitou etnickou nebo náboženskou menšinu. Dříve byl termín nejčastěji užíván v souvislosti s útoky na Židy. Termín se na začátku 20. století rozšířil z ruštiny a sloužil k označení dlouhodobě se opakujících antisemitských útoků v carském Rusku, respektivě v tzv. zóně osídlení. Krátce poté se termín vžil pro označení masových útoků na Židy i v dalších částech světa. Mezi nejznámější protižidovské pogromy patří tzv. křišťálová noc z listopadu 1938 provedená v nacistickém Německu.

V současnosti se termín používá k označení násilných protestů proti jakékoliv etnické nebo náboženské menšině.

Etymologie a definice

Termín byl přejat z ruštiny a vznikl ze slovesa „gromiť“, громить ve významu „pustošit, drtit“. V Evropě byl pravděpodobně přejat z jidiš. Ačkoliv se termín začal používat nejdříve na konci 19. století, jev, který popisoval byl v Evropě přítomný již postaletí.

Podle německého sociologa a odborníka na antisemitismus Wernera Bergmanna je pogrom charakterizován následovně: „Domnělou kolektivní hrozbou se pogrom odlišuje od jiných forem násilí, jako je například lynčování, které je namířené proti jednotlivým členům menšiny, zatímco nerovnováha moci ve prospěch výtržníků odlišuje pogromy od jiných forem nepokojů (hladové bouře, rasové nepokoje nebo komunitní nepokoje mezi vyrovnanými skupinami); a dále je nízká úroveň organizace odděluje od vigilantismu, terorismu, masakru a genocidy.“

Historie protižidovských pogromů

Prvním zdokumentovaným protižidovským pogromem jsou nepokoje v Alexandrii v roce 38 n. l., které vypukly poté, co se římský císař Caligula rozhodl umístit svou bustu do každé synagogy, což vojáci prosazovali násilím. Další pogrom se v Alexandrii konal v roce 66 n. l. krátce po vypuknutí první židovské války. Další záznamy pochází až ze středověku.

Pogromy ve středověké Evropě

Ve 12. století vyvolávaly protižidovské nálady křížové výpravy. Židé se dále stali obětními beránky v polovině 14. století, kdy Evropu ničily epidemie plicního moru zvaného „černá smrt“, které zahubily velké procento populace. Papež Klement VI. násilí odsoudil, ale přesto docházelo k pogromům po celé Evropě a bylo zničeno na 510 židovských komunit. Císař Karel IV. toleroval protižidovské pogromy v německých říšských městech, například roku 1349 udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a pro případný pogrom předem vyhlásil amnestii, ale v samotné Koruně české Židy z ekonomických důvodů chránil.

K nejhoršímu pogromu v českých zemích došlo o Velikonocích roku 1389, kdy pod (údajnou) záminkou, že židovským chlapcem byl znesvěcen kříž nesený křesťany v průvodu, došlo k vydrancování pražského ghetta a k vyvraždění téměř celé židovské komunity v Praze. Událost vešla ve známost jako Krvavé Velikonoce.

Během Chmelnického povstání na Ukrajině proti polsko-litevské nadvládě v letech 1648–1654 zahynuly desetitisíce polských Židů.

Pogromy v Rusku

Oběti pogromu v Kišiněvě (1903)

Pogromy se staly běžným jevem během masové vlny protižidovských bouří, které se přehnaly západními oblastmi Ruského impéria v roce 1881 poté, co byli židé nespravedlivě obviněni ze zavraždění cara Alexandra II. Bezprostředně po propuknutí pogromů byly ve 166 městech zničeny tisíce židovských domů, celé rodiny byly uvrženy do krajní bídy, docházelo ke znásilňování žen, mnoho mužů, žen i dětí bylo zabito nebo zraněno. K nejhoršímu pogromu došlo 26. dubna 1881 v Kyjevě, k dalším velkým pogromům došlo ve Varšavě a v Oděse.

Nový car Alexandr III. z nepokojů obvinil židy a vydal k jejich omezení soubor tvrdých nařízení. Pogromy pokračovaly za mlčenlivé nečinnosti úřadů až do roku 1884. Další, ještě krvavější vlna pogromů, která za sebou nechala přibližně 2000 mrtvých a mnoho zraněných Židů, propukla v letech 1903–1906. Během ruské občanské války (1917–1922) došlo na různých místech Ruska a Ukrajiny k 887 pogromům s počtem židovských obětí mezi 70–250 000. Přibližně 40 % z nich měli na svědomí ozbrojenci bojovníka za Ukrajinskou národní republiku Simona Petljury, 25 % Zelená armáda a různé nacionalistické a anarchistické bandy, 17 % bělogvardějci (zvláště oddíly Antona Děnikina) a 8,5 % Rudá armáda.

Pogromy v dalších zemích

Pogromy ve Lvově v červenci 1941 spáchané ukrajinskými nacionalisty ve spolupráci s Němci

V roce 1904 vypukl protižidovský pogrom v Irsku a v roce 1911 ve Walesu. Od počátku do poloviny 20. století docházelo k pogromům také v Polsku, Argentině a v celém arabském světě.

V roce 1929 napětí mezi palestinskými Araby a stále silnějšími imigračními vlnami evropských Židů do Palestiny, která byla po první světové válce spravována Brity jako mandátní území, vedlo k vzájemným násilným střetům. Mezi nejznámější zdejší útoky na Židy patří nepokoje v Palestině z roku 1929 a související Hebronský masakr. Roku 1934 se odehrál pogrom v turecké Východní Thrákii, při kterém bylo vyhnáno až 15 tisíc Židů. V témže roce tři stovky Alžířanů napadly židovskou čtvrť ve městě Constantine.

V nacistickém Německu se v roce 1938 uskutečnila tzv. křišťálová noc. Další krajně ničivé pogromy se objevily během druhé světové války, kdy došlo i k rumunskému pogromu v Iaşi, kde bylo zabito 14 000 židů, a k pogromu v Jedwabnem v Polsku s 380–1600 oběťmi. V červnu 1941, krátce po skončení anglo-irácké války, nacionalisté podnítili protižidovský pogrom v iráckém Bagdádu. Po celou druhou světovou válku nacistické jednotky Einsatzgruppen podněcovaly v okupovaných zemích protižidovské nepokoje. Takto v létě 1941 vyvolaly dva velké pogromy ve Lvově, které spáchaly jednotky Organizace ukrajinských nacionalistů a při nichž bylo zabito asi 6 tisíc Židů. Ve stejné době došlo ke kaunaskému pogromu v okupované Litvě. V listopadu 1945 došlo k pogromu v Tripolsku, při kterém bylo zabito přibližně 140 libyjských Židů.

Poslední zaznamenaný velký pogrom v Evropě byl poválečný pogrom v Kielcích v Polsku, ke kterému došlo 4. července 1946. Při pogromu na Slovensku 24. září 1945 byly desítky Židů těžce zraněny, v současnosti v Topoľčanech nežije ani jeden obyvatel židovského původu.

Další vlnu protižidovských útoků vyvolala na konci roku 1947 občanská válka v mandátní Palestině. V reakci na rozhodnutí o rozdělení Palestiny propukly například v britské Adenské kolonii (dnešní Jemen) nebo v syrském Aleppu.

Za pogrom byl označen také společný útok Hamásu a Palestinského islámského džihádu z Pásma Gazy na Izrael v říjnu 2023, který rozpoutal válku v Pásmu Gazy. Při útoku bylo zabito 1100 lidí, z nich nejméně 800 civilistů.

Pogromy proti jiným menšinám

Oběti po masakru v palestinském uprchlickém táboře Šatíla (1982)

V září 1955 se v tureckém Istanbulu odehrál pogrom proti řecké menšině. Pogrom urychlil řeckou emigraci z Turecka. Na konci sedmdesátých let 20. století Turci provedli několik pogromů proti Alevitům.

Mezi pogromy je řazen také izraelský masakr Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Šatíla v Libanonu v roce 1982, při kterém bylo zabito přes tisíc lidí. V roce 2008 se na palestinském Západním břehu Jordánu, okupovaném Izraelem, odehrály dva pogromy proti Palestincům. Za pogromy je označil i tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert. Od té doby tamní izraelští osadníci stupňují násilí proti Palestincům a zvláště od doby nacionální šesté vlády Benjamina Netanjahua a vypuknutí války v Pásmu Gazy (po roce 2023) docházelo k častým pogromům proti palestinským vesnicím, které byly tolerovány ze strany izraelské okupační správy. Došlo ke zničení celých vesnic, řadě zabití a vysídlení tisíců obyvatel.

Fotografie indického města Ahmadábád zachycuje kouř ze zapálených muslimských obchodů a domů (2002)

Roku 1984 se v Indii odehrál pogrom proti vyznavačům sikhismu, který stál život nejméně tři tisíce lidí. Vypukl v reakci na atentát na předsedkyni vlády Indiru Gándhíovou, který spáchali členové její ochranky, kteří vyznávali právě sikhismus. V roce 2002 se v indickém státě Gudžarát odehrál pogrom proti muslimské menšině. Protimuslimské násilí se dále stupňovalo za vlády Indické lidové strany, která zastávala ideologii hinduistického nacionalismu.

V roce 1998 se odehrál pogrom v Indonésii zaměřený proti tamní čínské menšině. Následoval po konci vlády Suharta. Čínská menšina byla za jeho vlády častým terčem represí.

Roku 2005 se v australském předměstí Cronulla u Sydney odehrály rasové nepokoje zaměřené proti muslimům, o kterých se také hovořilo jako o pogromu.

Historie pogromů

• 387 – pogrom v Římě
• 516 – pogrom v Clermon
• 519 – pogrom v Ravenně
• 1013 – pogrom v Korgově
• 1016 – pogrom ve Vormse
• 1096 – pogrom v Mainzu
• 1108 – pogrom v Toledu
• 1113 – pogrom v Kyjevě
• 1113 – vyhnání z Kyjevské Rusi
• 1146 – pogrom v Německu
• 1147 – vyhnaní z Francie
• 1171 – pogrom v Bluji
• 1171 – vyhnání z Itálie
• 1188 – vyhnání z Anglie
• 1189 – pogrom v Londýně
• 1198 – vyhnání z Anglicka
• 1212 – pogrom v Toledu
• 1235 – pogrom ve Fuldě
• 1236 – pogrom v Puagi
• 1262 – pogrom v Londýně
• 1265 – pogrom v Koblenzi
• 1283 – pogrom v Mainzu
• 1285 – pogrom v Mnichově
• 1287 – pogrom v Anglii
• 1290 – vyhnání z Anglie
• 1292 – pogrom v Kolumare
• 1298 – vyhnání ze Švýcarska
• 1301 – pogrom v Magdeburgu
• 1306 – vyhnaní z Francie
• 1328 – pogrom v Naparre
• 1336 – pogrom v Toledu
• 1349 – pogrom v Savojsku
• 1351 – pogrom v Königsbergu
• 1355 – pogrom v Toledě
• 1360 – vyhnání z Uherska
• 1380 – pogrom v Paříži
• 1391 – pogrom v Barceloně
• 1391 – pogrom v Toledě
• 1391 – vyhnání ze Španělska
• 1394 – vyhnání z Francie
• 1407 – pogrom v Krakově
• 1407 – vyhnání z Polska
• 1411 – pogrom ve Španělsku
• 1421 – pogrom ve Vídni
• 1449 – pogrom v Lisabonu
• 1464 – pogrom v Krakově
• 1467 – pogrom v Toledě
• 1467 – pogrom v Norimberku
• 1469 – pogrom v Poznani
• 1486 – pogrom v Toledě
• 1492 – vyhnání ze Španělska
• 1492 – vyhnaní ze Sicílie
• 1494 – pogrom v Neapoli
• 1495 – vyhnání z Florencie
• 1495 – vyhnání z Litvy a Kijeva
• 1496 – vyhnání z Portugalska
• 1506 – pogrom v Lisabonu
• 1510 – vyhnání z Anglie
• 1516 – vyhnání z Portugalska
• 1516 – zákaz usazení se v Benátkach
• 1541 – vyhnání z Rakouska
• 1555 – vyhnání z Portugalska
• 1555 – zákaz usazení se v Římě
• 1567 – vyhnání z Itálie
• 1570 – vyhnání z Německa
• 1580 – vyhnání z Novgorodu (Ivan Hrozný)
• 1591 – vyhnání z Francie
• 1592 – pogrom ve Vilniusu
• 1614 – pogrom ve Frankfurtu
• 1616 – vyhnání ze Švýcarska
• 1629 – vyhnání ze Španělska
• 1629 – vyhnání z Portugalska
• 1634 – vyhnání ze Švýcarska
• 1655 – vyhnání ze Švýcarska
• 1658 – pogrom ve Velkopolsku
• 1680 – pogrom v Madridu
• 1686 – pogrom v Budapešti
• 1701 – vyhnání ze Švýcarska
• 1660 – vyhnání z Kijeva
• 1716 – pogrom v Poznani
• 1761 – pogrom v Jemenu
• 1806 – „ultimátum“ od Napoleona
• 1828 – vyhnání z Kijeva
• 1911 – předpogromový stav v Rusku ve spojitosti se zavraždením Petra Stolypina Židem Mordekajem Herškovicem
• 1939-1944 – vyhnání a genocída Židů v Evropě
• 1946 – pogrom v Kielcích

Odkazy

Literatura

• PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1993. 430 s. ISBN 80-900895-4-2. 
• TUMIS, Stanislav. Pogroms in Ukraine 1919. Prague Papers on the History of International Relations. 2004, roč. 8, s. 171–227. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-093-1. 

Související články

• Antisemitismus
• Holokaust
• Pogrom v Jedwabném
• Pogrom v Holešově (1918)
• Pogrom v Kielcích
• Pogromy ve Lvově
• Rasismus
• Seznam lidí, kteří pomáhali Židům za druhé světové války
• Topoľčanský pogrom

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pogrom na Wikimedia Commons
• Téma Pogrom ve Wikicitátech

Autoritní data	NKC: ph210126 GND: 4137649-3 IEU: P\O\Pogrom LCCN: sh94001957 NLI: 987007566031505171

Portály: Hebraistika