Dnipro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dnipro
Дніпро
1201044 original (1).jpg
Dnipro – znak
znak
Dnipro – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška155 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastDněpropetrovská
Administrativní dělení8 rajónů
Dnipro
Dnipro
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha405,0 km²
Počet obyvatel1 004 105 (2017)
Hustota zalidnění2 479,3 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci, Rusové
Náboženské složenípravoslavné křesťanství, judaismus
Správa
StarostaBorys Filatov
Vznik1776, městem 1778
Oficiální webwww.gorod.dp.ua/eng/
Telefonní předvolba+380 562
PSČ49000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dnipro (ukrajinsky Дніпро, Dnipro; rusky Днипро, Dněpr; historicky Novorossijsk a po většinu své historie Jekatěrinoslav, v letech 1926–2016 Dněpropetrovsk, na cizojazyčných historických mapách z 19. století lze najít název Catharinoslav[1]) je s přibližně milionem obyvatel třetí největší město dnešní Ukrajiny,[2] důležité průmyslové centrum a středisko Dnipropetrovské oblasti. Bylo založeno ruským knížetem Grigorijem Potěmkinem na počest Kateřiny Veliké jako Jekatěrinoslav. Leží mírně na východ od středu země na obou březích řeky Dněpr. Dnipro je nový oficiální název města, jenž byl schválen 19. května 2016 v rámci zákona o dekomunizaci Ukrajiny, jímž Ukrajina vrací původní názvy měst a mění názvy spojené s komunizmem, jelikož "-petrovsk" byl název na počest komunisty Grigorie Petrovského.[3][4] Současný ukrajinský název města je shodný s ukrajinským názvem řeky Dněpr, tedy Dnipro.[5][6]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Úrodné oblasti v okolí Dněpru byly osídleny zemědělskými kulturami již ve 4. tisíciletí př. n. l. Ve starověku sem zasahovala oblast skytského a následně sarmatského osídlení.

V 9. století, za časů Kyjevské Rusi, byl na skalnatém ostrově na Dněpru založen byzantskými mnichy monastýr (odtud dnešní název Monastýrský ostrov); v roce 1240 jej však zničili Tataři.

Během kozácké éry náleželo území Záporožské Siči a bylo předmětem sporů a bojů Ruské říše s Polskem a Tureckem. Roku 1635 byla jižně od dnešního města zřízena polská obranná pevnost Kodak. Roku 1775 zde byla ustavena eparchie pravoslavné církve, jež postupně převzala církevní správu pro celou oblast východní Ukrajiny, včetně Krymu, osvobozeného od Osmanů v roce 1776. V roce 1787 sem z Poltavy přesídlil arcibiskup Ambrosij. Církevní organizace tak předešla výstavbu města.

Jekatěrinoslav, centrum města kolem roku 1850

Město bylo administrativně založeno ruským knížetem Potěmkinem roku 1776 v rámci osidlování nově získané Nové Rusi, ale vlastní výstavba se opožďovala. Město se stalo správním centrem nově dobytých území včetně těch, která Osmanská říše v roce 1774 postoupila smlouvou z Küçük Kaynarca. Dostalo název Jekatěrinoslav na počest tehdejší carevny Kateřiny II. Veliké. Ta zde plánovala vybudovat „jižní metropoli“ Ruského impéria, která by se vyrovnala Petrohradu a Moskvě; Nejdříve byla založena klasicistní katedrála, jež měla být velkolepější než Svatopetrská bazilika ve Vatikánu, ale původní projekt byl redukován a realzace o půl století opožděna.[7] Urbanistická koncepce a výstavba obytných domů byly po Kateřinině smrti také redukovány a z města se stalo řadové centrum gubernie. V letech 17961802 se město nazývalo Novorossijsk,[8] později se vrátilo ke starému jménu.

Ve dvacátém století město velmi rychle rostlo, současně však prodělávalo dramatické změny a rány v obou světových válkách. Byly zbořeny čtyři velké chrámy (největší z nich byla kupolová Blagoveščenská bazilika) a některé veřejné budovy na Jekatěrinoslavském prospektu. V krátké době Ukrajinského státu (německý protektorát na území dnešní Ukrajiny) [9]neslo město neoficiálně název Sičeslav[10] (název odkazoval k Záporožské Siči, symbolu kozáctví, se kterým se snažili identifikovat ukrajinští nacionalisté z rakouské Volně a Haliče, ačkoliv historicky neměli s kozáky nic společného[11]). Název Dněpropetrovsk získalo r. 1926 podle významného bolševického revolucionáře Grigorije Petrovského[12] už jako součást Ukrajinské lidové republiky. V roce 2016 byl Dněpropetrovsk na základě rozhodnutí ukrajinské vlády k přejmenování města v rámci dekomunizace Ukrajiny přejmenován na Dnipro.[13]

Ve 30. letech probíhala ve městě industrializace, hlavně výstavba závodů těžkého průmyslu. Tehdy zde plnil různé stranické funkce Leonid Iljič Brežněv, pocházející z blízkého Dniprodzeržynska (dnes Kamjanske). Během druhé světové války byla po obsazení města německým Wehrmachtem téměř vyhlazena místní početná židovská komunita.

Obyvatelstvo a současný význam[editovat | editovat zdroj]

V Dnipru žije přes milion obyvatel a s nedalekým Kamjanským a dalšími městy tvoří tzv. Dniperskou aglomeraci s více než 1,8 milionem obyvatel. Město je střediskem Dnipropetrovské oblasti, která je druhá nejlidnatější v Ukrajině.

V roce 2001 se 72,6% obyvatel bývalého Sičeslava hlásilo k ukrajinské národnosti[14] a 23,5 % k ruské národnosti.[15] Přitom však v červnu 2017 udalo 63 % obyvatel města, že ve svém domově mluví ukrajinsko-ruským suržikem. Jen 9 % obyvatel mluví doma výhradně ukrajinsky a 25 % obyvatel používá obě tyto řeči.[15]

Dnipro je kulturním centrem. Místní muzeum vedl na počátku 20. století významný ukrajinský etnolog a historik Dmytro Javorynckyj. Rekreačními areály jsou Monastýrský ostrov či park Tarase Ševčenka.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Město je významným průmyslovým centrem, soustředěn je zde například zbrojní či hutnický průmysl, nacházejí se tu také továrny, které byly zapojeny do bývalého sovětského vesmírného programu. Do rozpadu SSSR nebyl do města vzhledem ke strategickému významu výroby zbraní povolen vjezd cizincům bez oficiálního povolení. Závod Južmaš byl s více než 100 tisíci zaměstnanci jedním z největších průmyslových závodů SSSR. Při rozpadu SSSR bylo město zároveň nejlidnatější ve své historii: žilo zde tehdy 1,203 milionu obyvatel.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní tepnou města je třída Karla Marxe. Je zde také důležitý říční přístav a letiště. Město má velmi rozvinutý dopravní systém MHD:

Dnipro je rovněž důležitým železničním uzlem: leží na trati vedoucí z Kyjeva a západní Ukrajiny přes Dnipro do stanice Synelnykove, kde se větví na tratě ve směru Charkiv - Moskva, Donbas a Záporoží - Krym; další tratě vedou do Krasnohradu, Pavlohradu a Apostolova. Od března 2007 má město jednou týdně přímé železniční spojení s Prahou.[16] Město je sídlem Podniperské dráhy, jedné z 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.[17]

Památky a kultura[editovat | editovat zdroj]

Svjato-Preobraženskyj katedralnyj sobor
Sídlo Dniprovské a Pavlogradské eparchie
  • Spaso-preobraženský katedrální chrám – významná neoklasicistní cihlová stavba na půdorysu latinského kříže, se třemi sloupovými portiky a kupolí v křížení. Projekt vypracoval petrohradský architekt Andrejan Dmitrovič Zacharov, základní kámen položila roku 1786 carevna Kateřina II. společně s rakouským císařem Josefem II. K realizaci redukovaného rozsahu stavby došlo až v letech 1830–1835; v letech 1930–1988 byl chrám zrušen, v 70. letech byla stavba opravena a od roku 1975 začala sloužit jako muzeum ateismu. Roku 1990 se stal opět sídlem eparchie moskevského episkopátu, v roce 1992 byla zahájena jeho generální rekonstrukce. Bylo obnoveno také vnitřní zařízení a fresková výzdoba kupole.
  • Eparchie pravoslavné církve, moderní stavba nahradila původní sídlo z 19. století
  • Synagoga Zolotaja roza
  • Monastýrský ostrov, zábavní centrum, mj. zde sídlí akvárium
  • Dniprovské akademické divadlo dramatu a komedie - klasicistní stavba; nejstarší ze 17 městských divadelních scén
  • Dům varhanní a komorní hudby - novobarokní kupolová bazilika z let 1913-1915, odsvěcený Brjanský chrám sv. Mikuláše divotvůrce
  • Filharmonie Leonida Kogana
  • Národní technická univerzita - založena roku 1899

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Kamenskoje - městské historické muzeum
  • Historické muzeum D. I. Javornického - regionální historické muzeum
  • Galuškovka - kozácký dům, etnografické muzeum
  • Dioráma bitvy o Dněpr - velkoformátový panoramatický obraz s kulisami bitvy Velké vlastenecké války, dílo socialistického realismu

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Žil zde i anarchistický politik Pjotr Aršinov.

V letech 1906–1909 zde na Hudebním učilišti působili čeští hudební skladatelé Fran Lhotka a Jaroslav Křička.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.arhivtime.ru/karta/karta_arhiv/image_arhiv/01/1820.jpg
  2. www.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 03-10-2006]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-01-2006. 
  3. Декомунізація: Дніпропетровськ став Дніпром Deutsche Welle, 19. května 2016.
  4. Russian State Media Decries Ukraine for Renaming Its Own Cities. POLYGRAPH.info [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Рада перейменувала Дніпропетровськ [online]. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  6. Проект Постанови про перейменування міста Дніпропетровська Дніпропетровської області [online]. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  7. webová stráka města, přístup 23.10.2021
  8. Верховная рада переименовала Днепропетровск в Днепр [online]. TASS, 19. 5. 2016. Dostupné online. (rusky) 
  9. Inhalt. Bielefeld: transcript Verlag Dostupné online. ISBN 978-3-8394-0326-6. 
  10. ZHUK, S. I. (SERGEĬ IVANOVICH). Rock and roll in the Rocket City : the West, identity, and ideology in Soviet Dniepropetrovsk, 1960-1985. Washington, D.C.: Woodrow Wilson Center Press xvii, 440 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-9550-0, ISBN 0-8018-9550-2. OCLC 468972516 
  11. BOARD, editorial. TRAFO – Blog for Transregional Research [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (německy) 
  12. Верховная рада переименовала Днепропетровск в Днепр [online]. weacom.ru, 20. 5. 2016. Dostupné online. (rusky) 
  13. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Apoštol ani bolševik, jen Dnipro. Ruská jména měst mizí z map [online]. Lidovky.cz, 2016-05-22 [cit. 2018-05-19]. Dostupné online. 
  14. Романцов, В.О.: „Населення України і його рідна мова за часів радянської влади та незалежності“.
  15. a b Public Opinion Survey of Residents of Ukraine June 9 – July 7, 2017, [1] Archivováno 22. 8. 2017 na Wayback Machine, 80 stran, 22. srpna 2017.
  16. http://www.cd.cz/index.php?action=article&id=43049
  17. http://uz.gov.ua/?m=all.road.prdnipro&lng=uk uz.gov.ua – Придніпровська залізниця

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]