Leonid Kogan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leonid Kogan
Мария Каллас, А.Л. Лесс, Л.Б.Коган.jpg
Základní informace
Narození 14. listopadu 1924
Dněpropetrovsk
Úmrtí 17. prosince 1982 (ve věku 58 let)
Mytišči
Žánry klasická hudba
Povolání houslista
Nástroje housle
Ocenění Leninův řád
národní umělec RSFSR
zasloužilý umělec RSFSR
Řád rudého praporu práce
národní umělec SSSR
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Borisovič Kogan (rusky Леони́д Бори́сович Ко́ган, ukrajinsky Леонід Борисович Коган, 14. listopadu 1924 Dněpropetrovsk17. prosince 1982 Mytišči[1]) byl sovětský houslista, jeden z nejvýznamnějších představitelů sovětské houslové školy.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Kogan se narodil v Dnipropetrovsku na Ukrajině jako syn fotografa a zároveň amatérského houslisty. Už v dětství projevil ke hře na housle zájem i nadání, a tak se rodina přestěhovala do Moskvy, kde mohl pokračovat ve svých studiích. Od jeho deseti let ho zde učil Abram Jampolskij. V roce 1934 vystupoval v Moskvě Jascha Heifetz a na svých koncertech mladého Kogana velmi ovlivnil. „Navštívil jsem je všechny,“ vzpomínal později Kogan, „a pamatuji si dodnes každou notu, kterou hrál. Stal se mým uměleckým vzorem.“ O dva roky později slyšel dvanáctiletého Kogana hrát v Moskvě francouzský virtuóz Jacques Thibaud a předpověděl mu velkou budoucnost.

Kogan absolvoval moskevskou ústřední hudební školu (1934–1943) a pak moskevskou konzervatoř (1943–1948, postgraduální studium 1948–1951).

Ještě jako sedmnáctiletý student vystupoval po celém Sovětském svazu. Vyhrál soutěž Pražského jara v Praze a v roce 1951 se stal laureátem první ceny na soutěži královny Alžběty v Bruselu, kde hrál Paganiniho první houslový koncert včetně vynikající interpretace Sauretovy kadence.

Oficiální koncertní debut absolvoval v roce 1941 ve velkém sále moskevské konzervatoře, kde hrál Brahmsův koncert.

Často jezdil i na zájezdy do zahraničí, např. do Paříže a Londýna v roce 1955 a následně třeba do USA. Ve svém repertoáru měl více než 18 houslových koncertů a některá díla soudobých autorů mu byla věnována.

V roce 1952 začal Kogan vyučovat na moskevské univerzitě a v roce 1980 pokračoval na pozvání na Accademii Musicale Chigiana v Sieně.

Kogan zemřel po srdečním záchvatu v Mytišči, když cestoval z Moskvy do Jaroslavli, kde měl koncertovat se svým synem, a dva dny poté, co vystupoval ve Vídni.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Koganova kariéra probíhala ve stínu Davida Oistracha, kterého protežovaly sovětské úřady. Přesto se Koganovi dostalo nejprestižnějších ocenění: byl jmenován zasloužilým umělcem SSSR v roce 1955, národním umělcem SSSR v roce 1964 a o rok později obdržel Leninovu cenu.

Rodina a soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Kogan se oženil s houslistkou Jelizavetou Gilelsovou, sestrou klavíristy Emila Gilelse. Jejich děti pokračovaly ve stopách svých rodičů. Syn Pavel Kogan se stal známým houslistou a dirigentem, dcera Nina Koganová je koncertní klavíristkou, která od mladého věku doprovázela svého otce při přednesu houslových sonát.[2]

Nástroje[editovat | editovat zdroj]

Kogan hrál na dvoje housle Guarneriho „del Gesú“ z let 1726 (dříve Colinovy) a 1733 (dříve Burmesterovy). Tyto nástroje přitom nikdy nevlastnil, ale měl je zapůjčené od sovětské vlády.

Historici i posluchači spekulovali a spekulují na základě hodnocení kvality jeho tónu o tom, zda Kogan hrál na ocelové struny. Jeho blízcí spolupracovníci tvrdí, že hrál na struny ze střev s výjimkou struny e, pravděpodobně ale v průběhu svého života vystřídal různé kombinace.

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Kogan pořídil velké množství nahrávek koncertního i komorního repertoáru. Významné jsou výsledky jeho spolupráce s klavíristou Emilem Gilelsem a cellistou Mstislavem Rostropovičem. Nahrávky jejich tria zahrnují Beethovenovo Arcivévodské trio, Schumannovo Trio d moll, Čajkovského trio, Saint-Saënsovo trio, Brahmsovo trio s lesním rohem (hornový part v podání Jakova Šapira) a Faurého Kvartet c  moll s Rudolfem Barshaiem na violu. 

Kogan byl prvním sovětským houslistou, který hrál a nahrál houslový koncert Albana Berga. Ve Spojených státech se proslavil svou první americkou nahrávkou houslového koncertu Arama Chačaturjana s dirigentem Pierrem Monteuxem a Bostonským symfonickým orchestrem pro label RCA Victor. Nahrál také houslové koncerty dalších sovětských skladatelů, např. dva koncerty Tichona Chrennikova. S klavíristou Karlem Richterem nahrál Šest houslových sonát Johanna Sebastiana Bacha. Více než 30 alb s Leonidem Koganem vyšlo pod hlavičkou labelu Arlecchino. V roce 2006 vyšel ve vydavatelství EMI France čtyřdiskový komplet Les Introuvables de Leonid Kogan s digitálně upravenými dřívějšími Koganovými nahrávkami.

Koganovy nahrávky z 50. a 60. let před tím patřily gramofonové společnosti Columbia. Ta vydala přibližně pět gramodesek: Beethovenův houslový koncert (SAX 2386), Brahmsův houslový koncert (SAX 2307), Čajkovského houslový koncert (SAX 2323), Lalovu Symphonie espagnole (SAX 2329) a sonáty pro dvoje housle Leclaira, Telemanna, Locatelliho a Ysaÿe (SAX 2531). Dnes tyto nahrávky patří mezi nejvyhledávanější mezi sběrateli vinylových desek. V aukcích na eBay se gramodeska s Beethovenovým koncertem (SAX2386) prodává za ceny kolem deseti tisíc dolarů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonid Kogan na anglické Wikipedii.

  1. SCHWARZ, Boris; CAMPBELL, Margaret. Kogan, Leonid [online]. Grove Music Online. Oxford Music Online. Oxford University Press.  
  2. The World: The Harsh Plight of the Soviet Jews. The Time [online]. 1971-01-25 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. Záznam o aukci na webu Popsike.com

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROTH, Henry. Violin Virtuosos: From Paganini to the 21st Century. Los Angeles, CA : California Classics Books, 1997. ISBN 1-879395-15-0.  
  • GRINBERG, М; PRONIN, V. V klasse P. S. Stoljarskogo. In Muzykalnoe ispolnitělstvo. [s. l.] : [s. n.], 1970. Svazek 6, s. 162—193.
  • Baker's Biographical Dictionary of Musicians. Centennial Edition. vyd. [s.l.] : Schirmer, 2001. Kapitola Leonid Borisovich Kogan.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]