Camille Saint-Saëns

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charles Camille Saint-Saëns

Charles Camille Saint-Saëns [ʃaʁl ka.mij sɛ̃.sɑ̃s] IPA (* 9. října 1835, Paříž, Francie - † 16. prosince 1921 Alžír) byl francouzský hudební skladatel, dirigent, klavírista, varhaník a hudební kritik období romantismu. Jeho snad nejvýznamnější dílo je Karneval zvířat (fr. Le Carnaval des Animaux), Tanec kostlivců (Danse macabre) a jeho symfonie č. 3 c-mol.

Život[editovat | editovat zdroj]

Camille Charles Saint-Saëns se narodil v roce 1835 v Paříži. Už od dětství se projevoval jeho výjimečný talent, měl také skvělý hudební sluch, a tak se jeho teta rozhodla, že mu bude dávat klavírní lekce už od jeho dvou a půl roku. Ve svých třech letech složil svou první skladbičku, jejíž rukopis se dochoval dodnes, a v pěti letech měl svůj první veřejný koncert, na kterém okouzloval hrou Beethovenových sonát. V sedmi letech už studoval kompozici u Pierra Maledina a v deseti letech měl svůj velký koncert, kde hrál mimo jiné Klavírní koncert č. 15 od Mozarta. Byla to tak výjimečná událost, o které vyšel článek dokonce i v amerických novinách.

V roce 1848 nastoupil na pařížskou konzervatoř, kde studoval kompozici a hru na varhany. Během chvíle se z něj stal varhanní virtuóz a později pravděpodobně nejlepší varhaník Evropy. Do roku 1876 zastával post hlavního organisty v pařížském chrámu Église de la Madeleine. V letech 18611865 pak vyučoval na Ecolé Niedermayer, kde byl jeho nejvýznamnějším žákem skladatel Gabriel Fauré.

V roce 1870 byl povolaný do francouzsko-pruské války, kde strávil na frontě několik těžkých měsíců a na citlivé skladatelově duši to zanechalo hluboké stopy. Dalším poměrně šťastným rokem byl rok 1871, kdy založil spolu s Romainem Bussinem Národní hudební společnost (Société Nationale de Musique). Tato významná společnost měla velký význam pro podporu francouzským skladatelů. Bez Saint-Saënsa by nevzniklo a nebylo uvedených veřejnosti mnoho děl Francka, Faurého a dalších, což znovu poukazuje na skladatelovu významnost. Brzy se stal vedoucí osobností a významným členem nejen francouzského hudebního života.

Saint-Saëns v roce 1919

V roce 1875 se oženil s Gabrielle Truffotovou, se kterou měl dvě děti, které velmi brzy zemřely, a jedno dokonce tragicky: pádem z okna. Saint-Saëns ukončil toto těžké období až v roce 1881, kdy se s manželkou rozešli. Do konce života žili odděleně, ačkoliv nebyli nikdy rozvedeni.

V roce 1888 přišla další rodinná rána: zemřela Saint-Saënsova matka, kterou velmi miloval a na které byl velmi závislý. Saint-Saënsa to dokonce tak ranilo, že po její smrti uvažoval o sebevraždě. Smutek se snažil zahnat cestováním po Egyptě a po Alžírsku. Po návratu do Francie se mu dostalo vyznamenání Čestné legie (Légion d'honneur), ale po této události začal jeho hudební úspěch příkře upadat. Na špici se spíše dostávala nová vlna skladatelů, jako byl Debussy a Ravel, a Saint-Saëns začal být považován za příliš konzervativního. Přesto v Anglii a ve Spojených státech amerických ho považovali za nejvýznamnějšího žijícího francouzského skladatele. Zde (v USA) podnikl také v roce 1915 triumfální koncertní turné. V pozdějších letech svého života už nezkomponoval žádné významné dílo, věnoval se hlavně svým zálibám a svým psům. Dožil se vysokého věku a zemřel v roce 1921 v Alžírsku. Tělesné pozůstatky byly převezeny do Paříže, kde proběhl pohřeb se státními poctami. Je pochovaný na hřbitově Cimetière du Montparnasse.

Osobnost[editovat | editovat zdroj]

Saint-Saëns byl muž malé silnější postavy a ani jeho chování nepatřilo k nejlepším. Byl zlostný, často nervózní a v mnoha případech intrikánský. Napříč těmto nelichotivým charakteristikám mu však jedno upřít nemůžeme: byl to muž, který se zlatým písmem zapsal do dějin světové hudby, a výjimečný člověk - to dokládá i fakt, že ve třech letech psal, četl a zanedlouho překládal z latiny. Byl skvělým v matematice, patřil spolu s Lisztem k pravděpodobně nejlepším klavíristům své doby a byl ve své době bezkonkurenční ve hře na varhany. Měl talent na jazyky, kterých se několik naučil, zajímal se mimo jiné i o geologii a astronomii. Udržoval i vědeckou korespondenci, byl členem Národní astronomické společnosti a měl svůj vlastní teleskop, s kterým po večerech rád pozoroval oblohu. Psal ale i poezii a vydal filozofický spis; v době svého dlouhého života patřil mezi vůdčí osobnosti francouzského kulturního života. Díky svým interpretačním a organizačním činnostem byl jeden z nejkomplexnějších hudebních skladatelů Evropy a jedním z prvních hudebních kritiků v dnešním slova smyslu. Z evropských skladatelů se nejlépe znal a přátelil s Ferencem Lisztem. Pokud se jedná o jeho osobní život, v něm moc štěstí neměl - často trpěl depresemi a po smrti své matky (což už bylo zmíněno výše) uvažoval dokonce o sebevraždě a po tragédiích ve své rodině už se nikdy neoženil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Saint-Saëns je tvůrcem díla, které si už jen svým rozsahem zaslouží uznání - 5 symfonií (první dvě bez pořadového čísla), 5 klavírních koncertů, 3 houslové, 2 violoncellové, k tomu několik oper a množství komorní hudby. Na veřejnost se jich však ukázalo několikanásobně méně, a některé byly publikem vyřazeny už při prvních premiérách. Často se hrává symfonie č. 3, z koncertů je nejcennější violoncellový koncert č. 1, který patří do základního violoncellového repertoáru. Klavírní koncerty jsou uváděny jen zřídka, napříč tomu, že jsou to krásná díla. Nejčastěji se objevuje klavírní koncert č. 2, méně klavírní koncert č. 5 a klavírní koncert č. 4. Z operní hudby se udržela Samson a Dalila, ale i zde je její uvedení spíše výjimkou. Velmi známá je však Introdukce a Rondo capriccioso, která je oblíbenou skladbou houslových sólistů.Mezi nejpopulárnější Saint-Saënsova díla patří symfonická báseň Tanec kostlivců a suita Karneval zvířat obsahující čtrnáct krátkých skladeb z nichž nejznámější jsou Aquarium a Labuť.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Saint-Saënsa je možno zařadit mezi skladatele, jejichž dílo představuje jakousi syntézu předcházejících období. Neexperimentoval a nepatřil k revolucionářům v hudbě, přesto však uznával i takové pokrokové skladatele, jakými byli v té době Liszt a Wagner. Saint-Saëns jako zázračné dítě a virtuóz se přirozeně orientoval ve formě a technice děl. Forma se tak stala silnou i slabou stránkou jeho děl. Dnes se na něj pohlíží spíše jako na skladatele vícebraných, uhlazených, technicky dokonalých a interpretačně náročných děl, kterým ale chybí hlubší obsah. Jeho díla jsou podle mnohých neinspirující a fádní. Další slabší stránkou skladatele je omezený tvořivý fond. Jak to o něm trochu zlomyslně pověděl jistý kritik: „Saint-Saëns jakoby hovořil velkým skladatelům: máte nejlepší melodie - chceme je.“ Přesto však velká část jeho děl je v repertoáru dodnes, i když nejsou uváděné tak často. Může to však nasvědčovat tomu, že je Saint-Saëns lepší skladatel, než je jeho pověst. Názory na něj jsou dodnes rozdílné. Jeho díla si ale každopádně zaslouží pozornost interpretů i publika.

Nejvýznamnější dílo[editovat | editovat zdroj]

Symfonie[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 3 c-mol "Varhaní", Op. 78

Koncerty[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní koncert č. 2 g moll, Op. 22
  • Klavírní koncert č. 4 c moll, Op. 44
  • Klavírní koncert č. 5 F dur "Egyptský", Op. 103
  • Violoncellový koncert č. 1 a moll, Op. 33
  • Houslový koncert č. 3, Op. 61

Jiná orchestrální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Introdukce a Rondo capriccisio pro housle a orchestr, Op. 28
  • Tanec kostlivců (Danse macabre), Op. 40
  • Allegro apassionato pro violoncello a orchestr, Op. 43

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Karneval zvířat
  • Hobojová sonáta
  • Klarinetová sonáta
  • Fagotová sonáta, Op. 168

Opery[editovat | editovat zdroj]

Zvukové ukázky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Camille Saint-Saëns na slovenské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]