Karneval zvířat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Karneval zvířat (francouzsky: Le Carnaval des Animaux) je hudební suita o čtrnácti větách. Složil ji francouzský skladatel Camille Saint-Saëns v roce 1886 a dal jí podtitul Velká zoologická fantazie pro dva klavíry a komorní soubor.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V době jejího komponování, v roce 1886, pobýval Saint-Saëns také v Praze.[1] Původně byla instrumentována pro komorní soubor složený z flétny, klarinetu, dvou klavírů, skleněné harmoniky, xylofonu, dvou houslí, violy, violoncella a kontrabasu. Nyní se ale nejčastěji hraje v obsazení orchestru se smyčci a se zvonkohrou místo nyní nezvyklé skleněné harmoniky.

Z obav, že mu populární skladba pokazí reputaci seriózního skladatele, se Saint-Saëns snažil bránit provozování skladby. Pouze u jedné části - Labutě - dovolil, aby vyšla za jeho života tiskem. Jako celek se hrála jen výjimečně v úzkém kruhu skladatelových přátel, např. před Ferencem Lisztem.

Zároveň ale osobně svolil, aby byla skladba vydána po jeho smrti a od té doby se stala jednou z jeho nejoblíbenějších skladeb. Spolu s Prokofjevovým Péťou a vlkem a Brittenovým Průvodcem mladého člověka orchestrem je často využívána jako instruktivní poslechová skladba.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Délka provedení skladby je obvykle zhruba 20-23 minut.

I. Úvod a Lví pochod (Introduction et marche royale du Lion). Smyčce a dva klavíry. Úvod začíná silným tremolem klavírů, do něhož smyčce vstupují majestátným tématem. Na konci první části úvodní věty klavíry přednášejí dvě stupnice v protipohybu a pak přinášejí hlavní pochodové téma, jehož melodii později přebírají smyčce. Věta končí závěrečným akordem ve fortissimu.

II. Kohout a slepice (Poules et Coqs). Smyčce bez kontrabasu, dva klavíry a klarinet. Věta se rozvíjí od ústředního tématu v klavírech a smyčcích, které připomíná obraz slepic klovajících zrní. Klarinet vstupuje krátkými sóly nad hrou ostatních nástrojů.

III. Antilopy (Hémiones - animaux véloces). Dva klavíry. Rychlost antilop znázorňují trvale rychlé běhy stupnic nahoru a dolů v oktávách.

IV. Želvy (Tortues). Smyčce a klavír. Lehce satirická věta začíná triolovou figurou ve vyšší poloze klavíru. Smyčce pak hrají enormně zpomalenou citaci slavného kankánu z Offenbachovy operety Orfeus v podsvětí.

V. Slon (L'Éléphant). Kontrabas a klavír. Tento oddíl je označen Allegro pomposo (Rychle a okázale), což je přesnou karikaturou slona. Klavír hraje valčíkové triolové figury, zatímco kontrabas bručí melodii, jejíž tematický materiál je převzatý z Mendelssohnova Snu noci svatojánské a Berliozova Tance víl. Obě témata jsou ale v originálu instrumentována do partů vysokých nástrojů (flétny, resp. houslí).

VI. Klokani (Kangourous). Dva klavíry. Skákání zde znázorňují sekundy.

VII. Akvárium (Aquarium). Smyčce bez kontrabasu, dva klavíry, flétna a skleněná harmonika. Hudebně bohatší věta. Melodie zní ve flétně podporované smyčci a doprovázené lehkými, téměř glissandovými běhy klavírů a skleněné harmoniky, někdy nahrazované celestou nebo zvonkohrou.

VIII. Zvířata s dlouhýma ušima (Personnages à longues oreilles). Smyčce, housle nepříjemně "pískají" a violoncella hrají melodii.

IX. Kukačka v hlubokém lese (Le coucou au fond des bois). Dva klavíry a klarinet. Nad širokou harmonií klavíru opakuje klarinet dvoutónový motiv kukačky (c-as).

X. Voliéra (Volière). Smyčce, klavír a flétna. Vysoké smyčce ustupují do pozadí, jejich bzukot má snad připomínat zvuk džungle. Violoncella a kontrabasy hrají předtaktí ke všem taktům. Roli ptáka přebírá flétna s trylkovaným nápěvem, který pokrývá její celý rozsah, který občasnými trylky doplňují klavíry.

XI. Klavíristé (Pianistes). Smyčce a dva klavíry. Věta přináší do koncertního sálu před posluchače to, co zde jindy sotva uslyší - klavíristu, který cvičí stupnice C dur, Des dur, D dur a Es dur. Každá začíná trylkem na primě, pak následují stupnice se změnami rytmu. Po čtyřech stupnicích ve čtyřech tóninách se skladba vrací do C dur, kde pokračují zdánlivá prstová cvičení. Zvláštností věty je bezprostřední akordické propojení s XII. větou, podobné akordům použitým Rachmaninovem k propojení druhé a třetí věty jeho třetího klavírního koncertu. Začíná klavír, smyčce se vždy přidávají jen na změnu tóniny. Po stupnicích zní celý orchestr. Není "ukončená", po konci posluchač vyžaduje tóniku, která je v následujícím díle - Zkameněliny. Jednoduše řečeno - plynule přechází do dalšího dílu.

XII. Zkameněliny (Fossiles). Smyčce, dva klavíry, klarinet a xylofon. Saint-Säens tentokrát napodobuje svou vlastní skladbu Danse Macabre, v níž je použit xylofon k napodobení zvuku chřestění kostí. Citován je ale i hudební obsah, většinu melodie přednáší právě xylofon, střídající se s klavírem a klarinetem.

XIII. Labuť (Le Cygne). Klavíry a violoncello. Nejslavnější věta celé suity, často provozovaná samostatně, např. jako přídavek k vystoupením violoncellistů. Romantické cellové sólo doprovází šestnáctiny v jednom klavíru a rozložené akordy ve druhém.

XIV. Finále (Finale). Celý orchestr. Finále se otevírá stejným postupem jako úvod, brzy zesíleným hlasy dechů, skleněné harmoniky a xylofonu. Smyčce pak zesílí napětí před sérií klavírních glissand a pauzou, po níž je uvedeno živé hlavní téma. Přestože je melodie poměrně jednoduchá, doprovodná harmonie a její instrumentace je typická pro Saint-Saënsovy klavírní kompozice. Citovány jsou předchozí věty.

Karneval zvířat v kultuře a umění[editovat | editovat zdroj]

Balet Umírající labuť byl vytvořen na větu Labuť, proslavila ho ruská primabalerína Anna Pavlovová.

Básník Ogden Nash doprovodil každou část skladby krátkými humoristickými verši, které bývají recitovány i při provedení skladby.

V roce 1976 uvedla společnost Warner Brothers televizní animovanou grotesku Karneval zvířat, v níž na klavír hrají postavičky Bugs Bunny a kačer Daffy. Poslední věta Finále je použita ve filmu Fantasia 2000 z produkce studií Walta Disneyho.

Režisérka Michaela Pavlátová vyrobila v roce 2006 animovaný film Karneval zvířat, který získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu animovaného filmu AniFest v Třeboni.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Hudební návraty do dětství, průvodní slovo ke koncertu Janáčkovy filharmonie na festivalu Bezručova Opava. Bulletin BO, září 2006, s. 53
  2. Karneval zvířat Archivováno 12. 9. 2007 na Wayback Machine, informace o filmu M. Pavlátové v internetovém katalogu Artfilmu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Carnival of the Animals na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]