Alban Berg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alban Berg
WP Alban Berg.jpg
Základní informace
Rodné jméno Alban Maria Johannes Berg
Narození 9. února 1885
Vídeň
Úmrtí 24. prosince 1935 (ve věku 50 let)
Vídeň
Žánry opera a dodekafonie
Povolání hudební skladatel a klavírista
Významná díla Trois pièces pour orchestre
Wozzeck
Lulu
Houslový koncert
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alban Berg (9. února 1885 Vídeň24. prosince 1935 Vídeň) byl rakouský hudební skladatel, klavírista a jeden z největších představitelů hudby 20. století, příslušník Druhé vídeňské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Alban Berg se narodil 9. února 1885 ve Vídni jako třetí dítě Johanny a Conrada Berg. V dětství se zajímal spíše o literaturu než o hudbu. Zabývat se důkladněji hudbou a komponováním začal až v patnácti letech. 4. prosince 1902 se stal otcem dcery Albíny. Matkou byla Marie Scheuchlová, která v rodině Bergových sloužila.

V říjnu roku 1904 se stal žákem Arnolda Schoenberga, který ho učil Kontrapunkt, hudební teorii a harmonii. Od roku 1906 se věnoval výhradně hudbě. Komponovat začal o rok později. Mezi jeho studentské práce patří 5 skic klavírních sonát a několik písní. Tři písně ze sbírky Sieben Frühe Lieder bylo veřejně provedeno na koncertě žáků Arnolda Schoenberga v roce 1907. První skladbou, které přidělil opusové číslo byla Klavírní sonáta, op. 1 dokončená v roce 1908. U Schoenberga studoval až do roku 1911. Berg jej obdivoval jak jako učitele, tak i jako skladatele. Zůstali celoživotními přáteli.

Základem Schoenbergova učení byl názor, že jednota hudební skladby závisí na postupném vývoji z jedné základní myšlenky. Tato idea byla později známa jako rozvíjející se variace.

První skandály[editovat | editovat zdroj]

Berg se stal součástí kulturní elity, která se ve Vídni vytvořila na přelomu století, v období tzv. Fin de siècle. Do jeho nejbližšího okruhu patřili hudebníci Alexander von Zemlinsky a Franz Schreker, malíř Gustav Klimt, spisovatel Karl Kraus, architekt Adolf Loos a básník Peter Altenberg. V roce 1906 se Berg seznámil se zpěvačkou Helenou Nahowskou, dcerou pocházející z bohaté rodiny. Údajně byla nelegitimní dcerou císaře Františka Josefa I.. Navzdory nesouhlasu její rodiny, uzavřeli 3. května 1911 sňatek.

V roce 1913 měly za Schoenbergova řízení premiéru Bergovy Dvě písně na texty z pohlednic. Slova napsal básník Peter Altenberg. Koncert měl skandální průběh, vyvolal vřavu a musel být přerušen. To těžce ranilo Bergovo sebevědomí. Tato skladba zůstala až do roku 1952 neprovedena a tiskem vyšla až v roce 1966.

Za První světové války sloužil v rakousko-uherské armádě. Během dovolené v roce 1917 urychlil práce na své opeře Vojcek. Po skončení války se vrátil do Vídně a živil se jako soukromý učitel hudby. Současně pomáhal Schoenbergovi v činnosti Společnosti pro soukromé provádění hudby (Verein für musikalische Privataufführungen), která se snažila vytvořit prostředí pro zkoumání a přijímání nové hudby prostřednictvím veřejných zkoušek, opakovaných provedení s vyloučením profesionálních kritiků.

Úspěch Vojcka a vznik Lulu (1925–1929)[editovat | editovat zdroj]

Notový záznam opery Vojcek (ukázka)

Tři scény z opery Vojcek byly v roce 1924 provedeny na koncertě Allgemeiner Deutscher Musikverein ve Frankfurtu nad Mohanem a znamenaly první Bergův životní úspěch. V Rakousku získal Cenu města Vídně. V období od 15. do 20 května 1925 byly provedeny na Mezinárodním hudebním festivalu v Praze za řízení Alexandra Zemlinského. Opera jako celek měla premiéru v Berlíně 14. prosince 1925 za řízení Ericha Kleibera. Druhým operním domem, kde byla opera uvedena bylo 11. listopadu 1926 Národní divadlo v Praze v hudebním nastudování Otakara Ostrčila a v režii Ferdinanda Pujmana. Druhé představení bylo kvůli bouřlivým protestům obecenstva předčasně ukončeno a další reprízy byly odvolány. Opera se vrátila na scénu Národního divadla až v roce 1959. Od té doby byla hrána na všech světových scénách a stala jednou z nejdůležitějších skladeb 20. století.

Berg začal v roce 1928 pracovat na své druhé opeře, Lulu. Libreto napsal sám skladatel podle dramat německého dramatika Franka Wedekinda (1864-1918), Duch země (Erdgeist, 1895) a Pandořina skříňka (Die Büchse der Pandora, 1904). Následujícího roku práci na opeře přerušil a zkomponoval koncertní árii Der Wein. Tato árie se stala předpodobou opery Lulu jak vokálním stylem, instrumentací, tak i textem.

Závěrečná léta 1930–1935[editovat | editovat zdroj]

Ve třicátých letech začal být hudební život v Německu i ve Vídni obtížným vzhledem k vzrůstající moci nacismu, jehož kulturní ideologie odporovala všem principům moderního umění. V nemenší míře sílil v Německu vášnivý antisemitismus. Bergovým zločinem bylo i to, že studoval u židovského skladatele Arnolda Schoenberga. Možnosti veřejně provozovat svou hudbu byly pro Berga stále vzácnější, až konečně byl nacisty dán na seznam autorů „degenerované“ hudby.

V roce 1932 získali manželé Bergovi chatu na samotě u jezera Wörthersee, blízko Schiefling am See v Korutanech. Tam mohl Berg v klidu pracovat na opeře Lulu a na svém houslovém koncertu. V roce 1935 přerušil práci na instrumentaci opery, neboť obdržel finanční příspěvek od rusko-amerického houslisty Louise Krasnera na dokončení houslového koncertu. Houslový koncert byl věnován "památce anděla", Manon Gropiusové, dceři zesnulého architekta Waltra Gropiuse a Almy Mahlerové. Koncert se stal nejznámější Bergovou skladbou a je trvalou součástí repertoáru světových houslistů.

Berg zemřel ve Vídni na Štědrý den roku 1935 ve věku 50 let. Příčinou smrti byla otrava krve. Je pohřben na vídeňském hřbitově Hietzinger Friedhof.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Před svou smrtí Berg dokončil instrumentaci pouze prvních dvou jednání opery Lulu. První dva akty měly úspěšnou premiéru v Curychu v roce 1937. Z osobních důvodů vdova po Bergovi zakázala jakýkoliv pokus o dokončení opery. Instrumentací byl proto pověřen v tajnosti skladatel Friedrich Cerha a kompletní opera měla premiéru v Paříži (za řízení Pierra Bouleze) až v roce 1979, krátce po smrti Heleny Bergové.

Berg měl ve zvláštní oblibě číslo 23 a použil je ve struktuře několika svých děl. Důvodem mohlo být to, že akceptoval teorii Wilhelma Fliesse o 23 denním biorytmu člověka nebo to, že první závažný záchvat astmy měl 23. dne v měsíci.

Největší úspěch měla v počátcích svého uvádění opera Vojcek při své třetí premiéře roku 1927 v Petrohradě, kdy byla sovětskými kritiky prohlášena za bolševické dílo.

V roce 1971 byl založen Alban Berg Quartet, který patřil až do svého rozpuštění v roce 2008 k předním světovým smyčcovým kvartetům.

Jeho jménem byla pojmenována planetka č. 4528.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bergova busta v rakouském Schiefling am See v Korutanech
  • Jugendlieder (1903–1908). Ed.. Christopher Hailey, Universal Edition Wien 1985/1987
  • Sieben frühe Lieder für eine Singstimme mit Klavier nach Gedichten von Johannes Schlaf, Theodor Storm, Otto Erich Hartleben, Rainer Maria Rilke, Paul Hohenberg, Carl Hauptmann und Nikolaus Lenau (1905–1908, revize a instrumentace 1928)
  • op. 1 Klaviersonate (1907/1908, revidiert 1920)
  • op. 2 Vier Lieder für eine Singstimme mit Klavier aus „Dem Schmerz sein Recht“ von Friedrich Hebbel und aus „Der Glühende“ von Alfred Mombert (1908/1909, revize 1920)
  • op. 3 Streichquartett (1910, revize 1924)
  • op. 4 Orchesterlieder nach Ansichtskarten von Peter Altenberg (1912)
  • op. 5 Vier Stücke für Klarinette und Klavier (1913)
  • op. 6 Drei Orchesterstücke (1914)
  • op. 7 Wozzeck, opera podle dramatu Georga Büchnera (1917–1922)
  • Kammerkonzert für Klavier, Geige mit dreizehn Bläsern (1923–1925)
  • Schließe mir die Augen beide, zwei Vertonungen eines Gedichtes von Theodor Storm für eine Singstimme und Klavier (1907 a 1925)
  • Lyrische Suite für Streichquartett (1925–1926, přepracování pro smyčcový orchestr 1928)
  • Der Wein (koncertní árie s orchestrem podle stejnojmenného cyklu básní Les fleurs du mal Charlesa Baudelaira, 1929)
  • Lulu (opera podle dramatu Erdgeist und Die Büchse der Pandora Franka Wedekinda (1929–1935)
  • Symphonische Stücke aus der Oper „Lulu“ (Rondo, Ostinato, Lied der Lulu, Variationen, Adagio) (1934)
  • Houslový koncert („Dem Andenken eines Engels“) (1935)

Od roku 1984 připravuje Nadace Albana Berga (Alban-Berg-Stiftung) souborné kritické vydání Bergova díla.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Matthias Schmidt: Berg, Alban Maria Johannes. In: Oesterreichisches Musiklexikon. Online-Ausgabe, Wien 2002 ff., ISBN 3-7001-3077-5; Druckausgabe: Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2002, ISBN 3-7001-3043-0.
  • Hans-Heinz Dräger: Berg, Alban. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 2, Duncker & Humblot, Berlin 1955, ISBN 3-428-00183-4, S. 73 (Digitalisat).
  • Alban Berg. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 71 f. (Direktlinks auf S. 71, S. 72).
  • Willi Reich: Alban Berg – Leben und Werk, Erstausgabe: Atlantis Verlag AG, Zürich 1963; Neuauflage: Piper, München 1985.
  • Theodor W. Adorno: Berg. Der Meister des kleinsten Übergangs, 1968; Neuausgabe: Suhrkamp, Frankfurt am Main 1982, ISBN 3-518-01575-3.
  • Werner König: Tonalitätsstrukturen in Alban Bergs Oper „Wozzeck“. Schneider, Tutzing 1974, ISBN 3-7952-0131-4.
  • Erich Alban Berg: Alban Berg – Leben und Werk in Daten und Bildern. Insel Verlag Frankfurt am Main 1976, ISBN 3-458-01894-8.
  • Alban Berg Kammermusik I.. Ed. Heinz-Klaus Metzger a Rainer Riehn. Edition Text + Kritik, München 1978, ISBN 3-921402-66-2.
  • Alban Berg Kammermusik II. Ed Heinz-Klaus Metzger a Rainer Riehn. Edition Text + Kritik, München 1979, ISBN 3-88377-015-9.
  • Alban Berg Studien Band 2. Universal Edition, Wien 1981, ISBN 3-7024-0158-X.
  • Anton Fuchs: Auf ihren Spuren in Kärnten – Alban Berg, Gustav Mahler, Johannes Brahms, Hugo Wolf, Anton Webern. Verlag Carinthia, Klagenfurt 1982, ISBN 3-85378-601-4.
  • Peter Petersen: Wozzeck. Ed. Heinz-Klaus Metzger und Rainer Riehn. Edition Text + Kritik, München 1985, ISBN 3-88377-214-3.
  • Siglind Bruhn: Die musikalische Darstellung psychologischer Wirklichkeit in Alban Bergs Wozzeck. Peter Lang, Frankfurt 1986, ISBN 3-8204-8951-7.
  • Constantin Floros: Alban Berg – Musik als Autobiographie. 1992, ISBN 3-7651-0290-3, ISBN 978-3-7651-0290-5.
  • Melchior von Borries: Alban Bergs "Drei orchesterstücke op.6" als ein meisterwerk atonaler Symphonik, Verlag und Datenbank für Geisteswissenschaften, Weimar 1996, ISBN 3-929742-91-8
  • Soma Morgenstern: Alban Berg und seine Idole. Aufbau, Berlin 1999, ISBN 3-7466-1455-4.
  • Cordula Knaus: Gezähmte Lulu: Alban Bergs Wedekind-Vertonung im Spannungsfeld von literarischer Ambition, Opernkonvention und „absoluter Musik“. Freiburg i. Br. 2004.
  • Ingo Müller: Einflüsse der Kinematographie auf die Dramaturgie von Alban Bergs „Lulu“. In: Nils Grosch (ed.): Aspekte des modernen Musiktheaters in der Weimarer Republik. Münster 2004, S. 335–369.
  • Armin Lücke (ed.): Franz Grundheber und Wozzeck. Verlag Matergloriosa, Trier 2008, ISBN 978-3-940760-05-0.
  • Brian R. Simms: Alban Berg: a research and information guide. Routledge, New York u. a. 2009, ISBN 978-0-415-99462-0.
  • Herwig Knaus, Wilhelm Sinkovicz: Alban Berg. Zeitumstände – Lebenslinien. Residenz-Verlag, Salzburg 2009.
  • Christopher Hailey (Hrsg.): Alban Berg and his world. Princeton Univ. Press, Princeton, NJ u. a. 2010, ISBN 978-0-691-14856-4.
  • Ingo Müller: Lulu. Literaturbearbeitung und Operndramaturgie: Eine vergleichende Analyse von Frank Wedekinds Lulu-Dramen und Alban Bergs Oper Lulu im Lichte gattungstheoretischer Reflexionen. Freiburg i. Br. 2010.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]