Robert Schumann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hudebním skladateli. O francouzském a evropském politikovi pojednává článek Robert Schuman.
Robert Schumann
Narození 8. června 1810
Zwickau
Úmrtí 29. července 1856 (ve věku 46 let)
Endenich
Povolání hudební skladatel, klavírista, hudební kritik, dirigent, spisovatel a muzikolog
Vzdělání Lipská univerzita
Manžel/ka Clara Schumannová
Příbuzní otec August Schumann
Významná díla Symfonie č. 1
Symfonie č. 2
Symfonie č. 3
Dětské scény
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Schumann (8. června 1810, Zwickau29. července 1856, Endenich) byl německý skladatel a hudební kritik. Patří mezi nejvýraznější představitele romantismu, skládal zejména klavírní hudbu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladším synem Augusta Schumanna, plodného spisovatele, překladatele romantické literatury a „ctihodného občana a knihkupce“ ze saského městečka Cvikov (něm. Zwickau). Od dětství projevoval zájem o literaturu, četl díla klasiků a sám psal beletrii, ale i odborné texty, například příspěvek do sborníku, který vydal jeho otec.[1] Kromě toho se od sedmi let učil hrát na klavír pod vedením Johanna Gottfrieda Kuntsche, středoškolského profesora a varhaníka. Již od počátku také skládal první hudební dílka. Otec podporoval jeho literární i hudební tvorbu, v roce 1826 chtěl domluvit, aby Roberta vyučoval hudbu Carl Maria von Weber, který působil v nedalekých Drážďanech. Na tyto plány však již nedošlo, protože ve stejném roce August Schumann náhle zemřel, pravděpodobně na infarkt.[2] Smrt otce dolehla na rodinu o to více, že nedlouho předtím spáchala sebevraždu Robertova sestra Emilie (1796–1825).

Rodný dům Roberta Schumanna ve Cvikově

Počátky hudební kariéry[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv otec jeho hudební talent podporoval, matka ho poslala studovat práva do Lipska. Když se však ukázalo, že jej studium práv naprosto nezajímá a že je šťasten jen tehdy, když skládá hudbu, matka souhlasila, aby se stal koncertním klavíristou. V roce 1830 začal studovat v Lipsku u Friedricha Wiecka, kterého poznal již o dva roky dříve. Wieck vyučoval také svou dceru Claru, která byla o devět let mladší než Schumann, nicméně byla již v té době vynikající klavíristkou.

Chronické zranění pravé ruky (zřejmě výsledek nošení dřevěné dlahy ke zlepšení prstokladu[3]) učinilo v roce 1832 konec Schumannovým interpretačním ambicím, ale on sám byl v té době rozhodnut věnovat se plně komponování a začal studovat hudební teorii u skladatale Heinricha Dorna. První větší úspěchy slavil s programní skladbou Karneval (1834) a v průběhu následujících pěti let, kdy skládal téměř výhradně hudbu pro sólový klavír, vytvořil některá ze svých nejslavnějších děl, jako jsou Dětské scény, Fantazie v C dur či Kreisleriana.

V roce 1834 začal s několika společníky vydávat hudebně kritický časopis Neue Zeitschrift für Musik. Vedle klasiků zde propagoval i některé své současníky, jejichž hudbu obdivoval, například Chopina či Berlioze.

Sňatek s Clarou Wieckovou[editovat | editovat zdroj]

V roce 1835 začal romantický vztah s tehdy patnáctiletou Clarou Wieckovou. Jakmile to zjistil její otec, oběma zakázal se spolu dál stýkat a nařídil spálit veškerou jejich vzájemnou korespondenci. Vztah přesto tajně pokračoval a Schumann v roce 1837 požádal Wiecka o ruku jeho dcery. Po rázném odmítnutí se rozhodl získat povolení k sňatku soudně, což trvalo několik let a v září 1840 se s Clarou konečně vzali. Friedrich Wieck se s nimi usmířil až dva roky po svatbě.

Měli spolu osm dětí:[4]

  • Marie (1841–1929) - i v dospělosti zůstala se svou matkou a pomáhala s péčí o mladší děti a s organizací matčiných koncertů, po její smrti se stala správkyní pozůstalosti
  • Elise (1843–1928) - byla učitelkou klavíru, provdala se za obchodníka Louise Sommerhoffa, se kterým měla čtyři děti
  • Julie (1845–1872) - kvůli svému nalomenému zdraví vyrůstala u přátel Schumannových na jihu, provdala se za italského šlechtice se kterým měla dvě děti, brzy však zemřela na tuberkulózu
  • Emil (1846–1847) - první syn zemřel, když mu bylo teprve 16 měsíců
  • Ludwig (1848–1899) - již v dětství se choval problematicky, ve 22 letech se u něj rozvinula nervová choroba, kvůli které byl umístěn do ústavu pro duševně choré, kde strávil zbytek života
  • Ferdinand (1849–1891) - vyučil se obchodníkem a měl se svou ženou šest dětí, ale po návratu z prusko-francouzské války se stal závislý na morfiu a nedokázal uživit svou rodinu, o kterou se musela postarat Clara
  • Eugenie (1851–1938) - byla klavíristkou a učitelkou klavíru, sepsala několik vzpomínkových knih o své rodině
  • Felix (1854–1879) - zdědil po otci literární i hudební nadání, avšak zemřel v mladém věku na tuberkulózu

V roce 1840 Schumann také rozšířil svůj skladatelský rejstřík a složil přes 130 písní (zpěv s doprovodem klavíru). Odrážejí se v nich emoce, které v něm vyvolával vztah ke Claře a jeho nejistá budoucnost, a poté vytoužený sňatek. V následujících letech se věnoval tvorbě symfonií a komorní hudby.

Pozdní období[editovat | editovat zdroj]

V roce 1844 se přestěhoval do Drážďan. Skládání v té době omezil, trpěl těžkými depresemi a neurózami. Postupně se opět uzdravil, v roce 1846 doprovázel svou manželku na koncertním turné po Evropě a v roce 1848 složil svou jedinou operu Jenovéfa (Genoveva).

V roce 1850 přijal místo hudebního ředitele v Düsseldorfu, kde ale působil pouze krátce, protože nebyl příliš dobrým dirigentem a nedokázal efektivně řídit orchestr.

V roce 1853 Schumannovi poznali tehdy dvacetiletého Johannese Brahmse, jehož hudba je okouzlila a spřátelili se s ním. Později Brahms pomáhal Claře s propagací Schumannova díla.

V roce 1854 se opět vrátily těžké psychické problémy a koncem února se Schumann pokusil o sebevraždu skokem do Rýna. Byl zachráněn, avšak po návratu domů sám požádal o umístění do psychiatrické léčebny. V sanatoriu v Endenichu poblíž Bonnu strávil zbytek života a 29. července 1856 zde ve věku 46 let zemřel.

Pomník Roberta Schumanna ve Cvikově

Schumann a Čechy[editovat | editovat zdroj]

V devíti letech byl se svojí matkou v Karlových Varech na koncertu pražského virtuóza Ignáce Moschelese. V roce 1842 se léčil v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Na svém prvním turné po Čechách koncertoval v Brně a v Praze v roce 1846 a v roce 1847 měl společný koncert s manželkou v Praze, kde se seznámil s Bedřichem Smetanou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo je velice rozsáhlé. Složil přinejmenším 183 písní, 4 symfonie, mnohé nástrojové koncerty, řadu písňových cyklů, kantáty, oratoria, sbory a řadu vynikajících komorních děl... Jeho pozdní tvorba byla v souvislosti s jeho duševní chorobou považována za méněcennou, což bylo v posledních desetiletích muzikology opakovaně vyvráceno.[5]

  • 4 symfonie
  • Karneval
  • Motýlek
  • Dětské scény
  • Eusebius
  • Davidův spolek
  • Dichterliebe
  • Liederkreis
  • Frauenliebe und Leben

Vztah tvorby k dědičnému zatížení[editovat | editovat zdroj]

Robert Schumann trpěl maniodepresivní psychózou. V následující tabulce jsou uvedeny roky aktivní tvorby a za nimi vždy opusová čísla skladeb, které byly v příslušném roce napsány.
Z tabulky vyplývá, že Schumann komponoval nejvíce ve stavu hypománie a nejméně v těžké depresi, která byla provázená dvěma pokusy o sebevraždu.

Dvě řady vynikají intenzivní tvorbou v době mánie. První z nich je datována rokem 1840, kdy si Schumann přes krajní odpor Ferdinanda Wiecka, svého učitele a zároveň otce své snoubenky Kláry, vybojoval sňatek soudní cestou. Tento rok byl věnován především písni. Druhý rok vysoké aktivity 1849 odráží Schumannovo přestěhování z Drážďan do Düsseldorfu, tedy de facto pokusu začít nový život. Z tvorby tohoto roku je znám například klavírní cyklus Lesní scény.

Oba jeho rodiče trpěli depresemi. I jeden ze skladatelových synů strávil přes třicet let v ústavu pro duševně nemocné.[6]

     Rok    Opusová čísla skladeb [7]

  • 1829 - 007
  • 1830 - 001
  • 1831 - 008 Allegro Op. 8
  • 1832 - 002 003 004 124
  • 1833 - Pokus o sebevraždu - 005 010
  • 1834 - 099
  • 1835 - 009 011 022
  • 1836 - 013 014 017
  • 1837 - 006 012
  • 1838 - 015 016 018 021 032
  • 1839 - 019 020 023 028
  • 1840 - Hypománie - 024 025 026 027 029 030 031 033 034 035 036 039 040 042 043 045 048 049 051 053 057 077 127 142
  • 1841 - 037 038 052 054 064 120
  • 1842 - 041 044 047
  • 1843 - 046 050
  • 1844 - Těžká deprese
  • 1845 - 055 056 058 060 072
  • 1846 - 059 061
  • 1847 - 062 063 065 080 084
  • 1848 - 066 068 071 081 115
  • 1849 - Hypománie - 067 069 070 073 074 075 076 078 079 082 085 086 091 092 093 094 095 098 101 102 106 108 137 138 141 145 146
  • 1850 - 083 087 088 089 090 096 097 125 129 130 144
  • 1851 - 100 103 104 105 107 109 110 111 112 113 117 119 121 128 136
  • 1852 - 122 135 139 140 147 148
  • 1853 - 114 118 123 126 131 132 133 134 143
  • 1854 - Pokus o sebevraždu.
  • 1855
  • 1856 - Zemřel v psychiatrické léčebně.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Po Robertu Schumannovi je též (k roku 2016) pojmenován pár dálkových vlaků společností České dráhy a Deutsche Bahn v trase Praha - Dresden - Berlin - Hamburg-Altona a zpět.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JENSEN, Eric Frederick. Schumann. [s.l.] : Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-19-513566-0. S. 9. [Dále jen Jensen (2001)]. 
  2. Jensen (2001), s. 10
  3. Jensen (2001), s. 69 - 71
  4. Familie und Kinder [online]. Robert-und-Clara-Schumann-Verein-Leipzig-Inselstraße-18 e. V., [cit. 2015-07-26]. Dostupné online.  
  5. Dlask, Vojtěch, Schumann, Diotima a rozdělení sfér, Opus musicum 2008/1.
  6. Scientific American, February 1995, s. 50
  7. Vesmír 76, 1997/3, s.128

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]