Robert Schumann

Tento článek je o hudebním skladateli. O francouzském a evropském politikovi pojednává článek Robert Schuman.

Robert Schumann
Robert Schumann, daguerotypie z roku 1850
Narození	8. června 1810 Zwickau
Úmrtí	29. července 1856 (ve věku 46 let) Endenich
Místo odpočinku	Alter Friedhof Bonn (50° 44′ 8″ N 7° 5′ 26″ E)
Povolání	hudební skladatel, klavírista, hudební kritik, dirigent, spisovatel a muzikolog
Alma mater	Lipská univerzita
Manžel(ka)	Clara Schumannová
Děti	Felix Schumann Eugenie Schumann
Významná díla	Symfonie č. 1 Symfonie č. 2 Symfonie č. 3 Dětské scény
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Schumann

Robert Schumann (8. června 1810, Zwickau – 29. července 1856, Endenich) byl německý skladatel a hudební kritik. Patří mezi nejvýraznější představitele romantismu, skládal zejména klavírní hudbu.

Životopis

Mládí

Byl nejmladším synem Augusta Schumanna, plodného spisovatele, překladatele romantické literatury a „ctihodného občana a knihkupce“ ze saského městečka Cvikov (něm. Zwickau). Od dětství projevoval zájem o literaturu, četl díla klasiků a sám psal beletrii, ale i odborné texty, například příspěvek do sborníku, který vydal jeho otec. Kromě toho se od sedmi let učil hrát na klavír pod vedením Johanna Gottfrieda Kuntsche, středoškolského profesora a varhaníka. Již od počátku také skládal první hudební dílka. Otec podporoval jeho literární i hudební tvorbu, v roce 1826 chtěl domluvit, aby Roberta vyučoval hudbu Carl Maria von Weber, který působil v nedalekých Drážďanech. Na tyto plány však již nedošlo, protože ve stejném roce August Schumann náhle zemřel, pravděpodobně na infarkt. Smrt otce dolehla na rodinu o to více, že nedlouho předtím spáchala sebevraždu Robertova sestra Emilie (1796–1825).

Rodný dům Roberta Schumanna ve Cvikově

Počátky hudební kariéry

Ačkoliv otec jeho hudební talent podporoval, matka ho poslala studovat práva do Lipska. Když se však ukázalo, že jej studium práv naprosto nezajímá a že je šťasten jen tehdy, když skládá hudbu, matka souhlasila, aby se stal koncertním klavíristou. V roce 1830 začal studovat v Lipsku u Friedricha Wiecka, kterého poznal již o dva roky dříve. Wieck vyučoval také svou dceru Claru, která byla o devět let mladší než Schumann, nicméně byla již v té době vynikající klavíristkou.

Chronické zranění pravé ruky (zřejmě výsledek nošení dřevěné dlahy ke zlepšení prstokladu) učinilo v roce 1832 konec Schumannovým interpretačním ambicím, ale on sám byl v té době rozhodnut věnovat se plně komponování a začal studovat hudební teorii u skladatele Heinricha Dorna. První větší úspěchy slavil s programní skladbou Karneval (1834) a v průběhu následujících pěti let, kdy skládal téměř výhradně hudbu pro sólový klavír, vytvořil některá ze svých nejslavnějších děl, jako jsou Dětské scény, Fantazie v C dur či Kreisleriana.

V roce 1834 začal s několika společníky vydávat hudebně kritický časopis Neue Zeitschrift für Musik. Vedle klasiků zde propagoval i některé své současníky, jejichž hudbu obdivoval, například Chopina či Berlioze.

Sňatek s Clarou Wieckovou

Robert u Clara Schumannovi v roce 1847

V roce 1835 začal romantický vztah s tehdy patnáctiletou Clarou Wieckovou. Jakmile to zjistil její otec, oběma zakázal se spolu dál stýkat a nařídil spálit veškerou jejich vzájemnou korespondenci. Vztah přesto tajně pokračoval a Schumann v roce 1837 požádal Wiecka o ruku jeho dcery. Po rázném odmítnutí se rozhodl získat povolení k sňatku soudně, což trvalo několik let a v září 1840 se s Clarou konečně vzali. Friedrich Wieck se s nimi usmířil až dva roky po svatbě.

Měli spolu osm dětí:

• Marie (1841–1929) - i v dospělosti zůstala se svou matkou a pomáhala s péčí o mladší děti a s organizací matčiných koncertů, po její smrti se stala správkyní pozůstalosti
• Elise (1843–1928) - byla učitelkou klavíru, provdala se za obchodníka Louise Sommerhoffa, se kterým měla čtyři děti
• Julie (1845–1872) - kvůli svému nalomenému zdraví vyrůstala u přátel Schumannových na jihu, provdala se za italského šlechtice se kterým měla dvě děti, brzy však zemřela na tuberkulózu
• Emil (1846–1847) - první syn zemřel, když mu bylo teprve 16 měsíců
• Ludwig (1848–1899) - již v dětství se choval problematicky, ve 22 letech se u něj rozvinula nervová choroba, kvůli které byl umístěn do ústavu pro duševně choré, kde strávil zbytek života
• Ferdinand (1849–1891) - vyučil se obchodníkem a měl se svou ženou šest dětí, ale po návratu z prusko-francouzské války se stal závislý na morfiu a nedokázal uživit svou rodinu, o kterou se musela postarat Clara
• Eugenie (1851–1938) - byla klavíristkou a učitelkou klavíru, sepsala několik vzpomínkových knih o své rodině
• Felix (1854–1879) - zdědil po otci literární i hudební nadání, avšak zemřel v mladém věku na tuberkulózu

V roce 1840 Schumann také rozšířil svůj skladatelský rejstřík a složil přes 130 písní (zpěv s doprovodem klavíru). Odrážejí se v nich emoce, které v něm vyvolával vztah ke Claře a jeho nejistá budoucnost, a poté vytoužený sňatek. V následujících letech se věnoval tvorbě symfonií a komorní hudby.

Pozdní období

V roce 1844 se přestěhoval do Drážďan. Skládání v té době omezil, trpěl těžkými depresemi a neurózami. Postupně se opět uzdravil, v roce 1846 doprovázel svou manželku na koncertním turné po Evropě a v roce 1848 složil svou jedinou operu Jenovéfa (Genoveva).

V roce 1850 přijal místo hudebního ředitele v Düsseldorfu, kde ale působil pouze krátce, protože nebyl příliš dobrým dirigentem a nedokázal efektivně řídit orchestr.

V roce 1853 Schumannovi poznali tehdy dvacetiletého Johannese Brahmse, jehož hudba je okouzlila a spřátelili se s ním. Později Brahms pomáhal Claře s propagací Schumannova díla.

V roce 1854 se opět vrátily těžké psychické problémy a koncem února se Schumann pokusil o sebevraždu skokem do Rýna. Byl zachráněn, avšak po návratu domů sám požádal o umístění do psychiatrické léčebny. V sanatoriu v Endenichu poblíž Bonnu strávil zbytek života a 29. července 1856 zde ve věku 46 let zemřel.

Pomník Roberta Schumanna ve Cvikově

Schumann a Čechy

V devíti letech byl se svojí matkou v Karlových Varech na koncertu pražského virtuóza Ignáce Moschelese. V roce 1842 se léčil v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Na svém prvním turné po Čechách koncertoval v Brně a v Praze v roce 1846 a v roce 1847 měl společný koncert s manželkou v Praze, kde se seznámil s Bedřichem Smetanou.

Dílo

Jeho dílo je velice rozsáhlé. Složil přinejmenším 183 písní, 4 symfonie, mnohé nástrojové koncerty, řadu písňových cyklů, kantáty, oratoria, sbory a řadu vynikajících komorních děl... Jeho pozdní tvorba byla v souvislosti s jeho duševní chorobou považována za méněcennou, což bylo v posledních desetiletích muzikology opakovaně vyvráceno.

• 4 symfonie
• Karneval
• Motýlek
• Dětské scény
• Eusebius
• Davidův spolek
• Dichterliebe
• Liederkreis
• Frauenliebe und Leben
• oratorium Ráj a Peri (Das Paradies und die Peri) op. 50, 1843, text: Emil Flechsig na motivy eposu Lalla Rookh z roku 1817 od Thomase Moora.

Vztah tvorby k dědičnému zatížení

Robert Schumann trpěl maniodepresivní psychózou. V následující tabulce jsou uvedeny roky aktivní tvorby a za nimi vždy opusová čísla skladeb, které byly v příslušném roce napsány.
Z tabulky vyplývá, že Schumann komponoval nejvíce ve stavu hypománie a nejméně v těžké depresi, která byla provázená dvěma pokusy o sebevraždu.

Dvě řady vynikají intenzivní tvorbou v době mánie. První z nich je datována rokem 1840, kdy si Schumann přes krajní odpor Ferdinanda Wiecka, svého učitele a zároveň otce své snoubenky Kláry, vybojoval sňatek soudní cestou. Tento rok byl věnován především písni. Druhý rok vysoké aktivity 1849 odráží Schumannovo přestěhování z Drážďan do Düsseldorfu, tedy de facto pokusu začít nový život. Z tvorby tohoto roku je znám například klavírní cyklus Lesní scény.

Oba jeho rodiče trpěli depresemi. I jeden ze skladatelových synů strávil přes třicet let v ústavu pro duševně nemocné.

     Rok    Opusová čísla skladeb

• 1829 - 007
• 1830 - 001
• 1831 - 008 Allegro Op. 8
• 1832 - 002 003 004 124
• 1833 - Pokus o sebevraždu - 005 010
• 1834 - 099
• 1835 - 009 011 022
• 1836 - 013 014 017
• 1837 - 006 012
• 1838 - 015 016 018 021 032
• 1839 - 019 020 023 028
• 1840 - Hypománie - 024 025 026 027 029 030 031 033 034 035 036 039 040 042 043 045 048 049 051 053 057 077 127 142
• 1841 - 037 038 052 054 064 120
• 1842 - 041 044 047
• 1843 - 046 050
• 1844 - Těžká deprese
• 1845 - 055 056 058 060 072
• 1846 - 059 061
• 1847 - 062 063 065 080 084
• 1848 - 066 068 071 081 115
• 1849 - Hypománie - 067 069 070 073 074 075 076 078 079 082 085 086 091 092 093 094 095 098 101 102 106 108 137 138 141 145 146
• 1850 - 083 087 088 089 090 096 097 125 129 130 144
• 1851 - 100 103 104 105 107 109 110 111 112 113 117 119 121 128 136
• 1852 - 122 135 139 140 147 148
• 1853 - 114 118 123 126 131 132 133 134 143
• 1854 - Pokus o sebevraždu.
• 1855
• 1856 - Zemřel v psychiatrické léčebně.

Zajímavosti

Po Robertu Schumannovi je též (k roku 2017) pojmenován pár dálkových vlaků společností České dráhy a Deutsche Bahn v trase Praha - Dresden - Berlin - Hamburg-Altona a zpět.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Schumann ve Wikimedia Commons
• Osoba Robert Schumann ve Wikicitátech
• Robert Schumann na projektu Musopen
• Volně přístupné partitury děl od R. Schumanna v projektu IMSLP

Autoritní data: AUT: jn19990007863 | GND: 118611666 | ISNI: 0000 0001 2095 5419 | LCCN: n50000565 | VIAF: 7575259 | WorldcatID: lccn-n50000565