Hamburk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hamburk
Freie und Hansestadt Hamburg
Hamburk – znak
znak
Hamburk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 6 m n. m.
Stát Německo Německo
spolková země Hamburk
Hamburk
Hamburk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 755,22 km²
Počet obyvatel 1 746 342 [1] (2013)
Hustota zalidnění 2 312 obyv./km²
Správa
Starosta Olaf Scholz (SPD)
Oficiální web www.hamburg.de
Telefonní předvolba 040 a 04721
PSČ 20095–21149 a 22041–22769
Označení vozidel HH
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o německé spolkové zemi a městě. O zaniklé brněnské osadě pojednává článek Brno-Vinohrady.

Hamburk (německy Hamburg, dolnoněmecky Hamborg [ˈhaˑmbɔːχ]) je druhé největší město Německa, jeho největší přístav a jedna ze tří městských spolkových zemí Německa. Úplný název města je Svobodné a hanzovní město Hamburk (Freie und Hansestadt Hamburg).

Hamburk má 1,74 mil. obyvatel a rozkládá se na rozloze 755,22 km². Současné hranice získal Hamburk 1. dubna 1937 na základě zákona „o Velkém Hamburku a dalších územních úpravách“. Tehdy k němu byly připojeny některé sousední obce a města (například Altona), naopak ztratil svoje exklávy Geesthacht, Großhansdorf a Ritzebüttel s městem Cuxhavenem. Ve středověku patřil do spolku Hanza, sdružujícího významné přístavy a obchodní města v severním Německu, Pobaltí a okolí; dodnes je jedním z devíti německých měst, která se označují za hanzovní. Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván „Tor zur Welt“, tj. „Brána do světa“. Pro hospodářství města jsou kromě samotného přístavu důležité loděnice a četné jiné průmyslové podniky.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Hamburk leží na severu Německa na dolním toku řeky Labe při jeho ústí do Severního moře. Má 2428 mostů (2001) a tímto počtem se řadí na první místo v Evropě.

Městské okresy a obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Sedm okresů města Hamburk (Data z 31. prosince 2013) [2]
Pořadí Okres Počet obyvatel plocha
v km²
Část
v procentech
Obyvatel
na km²
1 Hamburk-střed 279.206 142,2 18,8 1.963
2 Altona 254.354 77,9 10,3 3.265
3 Eimsbüttel 249.239 49,8 6,6 5.005
4 Hamburk-sever 283.397 57,8 7,7 4.903
5 Wandsbek 409.176 147,5 19,5 2.774
6 Bergedorf 120.761 154,8 20,5 780
7 Harburg 150.209 125,2 16,6 1.200
celek svobodné a hanzovní město Hamburk 1.746.342 755,2 100,0 2.312

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hamburská radnice, stavba z let 1896-97, sídlo senátu

Patrně první zprávy o osídlení oblasti pocházejí ze 2. století našeho letopočtu od řeckého geografa Klaudia Ptolemaia, který zde zmiňuje osadu s názvem Treva. Sídlo později dostalo název podle tvrze Hammaburg, kterou v roce 808 dal postavit či rozšířit císař Karel Veliký na obranu nově založeného křesťanského baptisteria, při němž umístil misijní stanici. Hamburk však zůstal pohanský a v bojích následujících století byl několikrát okupován a také značně poničen. Roku 830 zde císař Ludvík Zbožný založil biskupství, prvním biskupem byl jmenován britský misionář Ansgar (Oskar¨). Biskupství zde v roce 845 zničili Vikingové. Roku 980 lokalitu napadli Polabští Slované z kmene Obodritů, kteří byli odvetou za to vyvražděni, a sídlo prvního arcibiskupství bylo usídleno v Brémách. V roce 1030 město napadl a vypálil polský král Měšek II. Lambert.

Hrabě Adolf I. ze Schauenburgu a Holštýna obdržel roku 1119 od císaře Lothara III. holštýnské núzemí, dobyté na Slovanech, a na západním břehu řeky Alster založil obchodní a tržní osadu. Té roku 1189 císař Friedrich Barbarossa propůjčil daňové privilegium a práva zakládání přístavů a obchodu na dolním toku Labe od Hamburku až k moři. Během vrcholného středověku se město rozvinulo v obchodní centrum a se svými 600 pivovary bylo nazýváno sladovnou hanzy. V letech 1201 a 1214 bylao město okupováno dánským králem Valdemarem II. Vítězným. Ve 14. století se Hamburk stal prvním členem obchodního spolku měst hanza. V roce 1350 60 % obyvatel zabil mor,černá smrt, která procházela celou Evropou a byla spojena také se židovským pogromem.

Městu se nevyhnuly ani další epidemie a přírodní pohromy: velká část obyvatel zahynula při požárech v roce 1284 a 1842 a během epidemie cholery roku 1892. Po nich bylyzlikvidovány hygienicky nevyhovující hrázděnédomy v přístavu (Speicherstadt) a město se až do 2. světové války prudce rozvíjelo včetně okresních sídel v okolí.

Roku 1510 byl Hamburk vyhlášen svobodným říšským městem. V roce 1558 byla v Hamburku založena první německá burza cenných papírů a v 17. století město díky vynikajícímu opevnění přežilo bez újmy třicetiletou válku. Roku 1678 bylo na Husím trhu otevřeno první operní divadlo na území Německa pod názvem Opern-Theatrum. Lutherova reformace znamenalo pro celé město změnu konfese. Kulturním vrcholem bylo 17. a 18. století, roku 1767 bylo založeno první Národní divadlo.

Jako součást Svaté říše římské byl Hamburk hlavním městem provincie Elbmündung a během francouzské okupace za císaře Napoleona I. Département des Bouches de l’Elbe. V letech 1813–1814 město obsadilo ruské vojsko pod vedením generála Bennigsena. Svobodné město bylo obnoveno a osamostatnilo se opět jako člen německé konferedace usnesením Vídeňského kongresu roku 1815. Roku 1867 kancléř Otto von Bismarck inicioval Severoněmecký spolek, trvající až do roku 1871.

V roce 1842 město zasáhl nejničivější požár v historii a většina hrázděných domů byla nenávratně zničena. Proto je většina dochovaných staveb novějšího data. Hamburk byl poničen také v průběhu druhé světové války, kdy byl již roku 1943 bombardován, zejména přístav byl jasným cílem spojeneckých vojsk. V roce 1949 se stal součástí Spolkové republiky Německo.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Slavnou kapitolou hamburské kultury bylo období baroka a klasicismu, stejně jako Hamburská secese na počátku 20. století.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Tradici založila roku 1767 Patriotická společnost ustavením Akademie výtvarných umění, na níž se poslavili například malíř období klasicismu a romantismu Philipp Otto Runge, nebo architekt a designér dánského původu Christian Frederik Hansen (1756–1845). Na zdejší střední odborné výtvrané škole začínal slavný představitel secese a pozdějí příslušník Wiener Werkstätte Carl Otto Czeschka (1878–1960).

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Ředitelem všech pěti chrámových kůru byl varhaník Buxtehude, z hudebních skladatelů chrámové i divadelní hudby se proslavil Georg Philipp Telemann, který zde byl i pohřben.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Hlavní budova hamburské univerzity

V Hamburku sídlí 19 vysokých škol. Nejstarší je Akademie výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste), která byl založena již roku 1767. K největším německým univerzitám patří Universität Hamburg, na které ve školním roce 2017/18 studovalo 43.326 studentů; sídlí ve čtvrti Rotherbaum a má osm fakult. K významným pedagogům zde patřili filosof Ernst Cassirer, nebo fyzikové Wolfgang Paul a Wolfgang Pauli (oba držitelé Nobelovy ceny).

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Průmysl a služby[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Zásobování města a jeho zpracovatelského průmyslu potřebným zbožím a surovinami, vývoz hotových výrobků a přeprava osob jsou obstarávány zejména lodní a silniční dopravou. Stejně významná je železniční a letecká přeprava.

Lodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Hamburk patří mezi přístavní města, která mají velmi rozvinutou jak námořní, tak říční lodní dopravu. Ve městě je druhý největší kontejnerový přístav v Evropě (po Rotterdamu).

  • městská říční doprava - má 5 linek (označených 61, 62, 68, 72, 75); jízdenky jsou zahrnuty do integrovaného systému městské dopravy
  • Část přístavu Moldauhafen má Česká republika pronajatou od Německa do roku 2028. Pronájem je důsledkem postavení [Československo|Československa]] na straně vítězů první světové války. Z právního hlediska bylo Československo s Německem ve válečném stavu od 28. října 1918 (vznik Československé republiky) až do jeho kapitulace 11. listopadu 1918. V této krátké době došlo i k bojům německé armády s československými legiemi na západní frontě ve Francii u Terronu a Vouziers. Německo v rámci mírové smlouvy z Versailles (podepsána dne 28. června 1919) uznalo Československo v jeho historických hranicích. Uznalo tak i příslušnost pohraničních útvarů Německé Čechy, Šumavská župa, Sudetsko a Německá jižní Morava a vnitřních enkláv Jihlava, Brno a Olomouc, které usilovaly o separaci a připojení k Německu nebo Rakousku, k Československu. Dále odstoupilo Československu dne 10. ledna 1920 ze svého území Hlučínsko a pronajalo část svých přístavů Štětín a Hamburk v roce 1920 Československu na 99 let od okamžiku realizace smlouvy. V rámci téže smlouvy byly v Německu internacionalizovány vodní toky vedoucí k těmto přístavům. Německo nesmělo zasahovat do provozu plavidel a mohlo zasáhnout pouze v případě ohrožení svých práv. V rámci Versailleské smlouvy bylo navíc podepsáno, že každých 10 let komise složená ze zástupců Československa, Velké Británie a Německa budou prostory vhodné pro pronájem Československu vytyčovat a že Německo již v den podpisu Versailleské smlouvy dopředu souhlasí se všemi rozhodnutími a závěry této komise. K realizaci Versailleské smlouvy došlo v Hamburku až v roce 1929, kdy město Hamburk pronajalo vhodné prostory Československu. Při rozdělení Československa dne 31. prosince 1992 připadla celá československá část hamburského přístavu České republice. Část Hamburku dlouhodobě pronajatá Česku se nachází ve středu města a přístavu. Je tvořena molem s přilehlým prostorem, administrativními a skladovými budovami. Nad českou částí Hamburku Česká republika vykonává svrchovanou moc, jako na kterémkoliv svém území.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Hamburk je napojen na celoněmeckou dálniční síť. Zahnuje dálkovou dopravu dálniční a silniční, stejně jako městskou autobusovou dopravu. Městské linky autobusů jsou součástí městského integrovaného systému dopravy, na displayi mají trojmístné číselné označení a vyznačení trasy. Podle dopravní situace se toto značení může náhle změnit.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Po lodní dopravě začala od poloviny 19. století bojovat o své místo s dopravou koňskou. Od 90.let 19. století se zařadila na druhé místo. Největším nádražím ve městě je

  • Hamburg Hauptbahnhof, křižovatka a největší z nádraží ve městě; odbaví denně kolem 450 000 cestujících.
  • Hamburg Altona - druhé největší nádraží a hlavová stanice, jeho kapacita dosahuje přes 150 000 cestujících denně, je výchozí a cílovou stanicí většiny linií vlaků ICE, EuroCity, InterCity a EuroNight spojujících Hamburk s mnoha německými a evropskými městy včetně Prahy a Brna.[3].
  • Podzemní dráha - U-Bahn - hustá síť tří linek pokrývá území všech 7 hamburských okresů, místy je dráhou nadzemní
  • Rychlodráha - S-Bahn - hustá síť tří linek (S1, S2, S3) a jejích větví (značených S21, S31,..)
  • Příměstská (regionální) dráha - RB prodlužuje trasy U-Bahnu a S-Bahnu, neplatí v ní jzdenkyměstské dopravy

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Asi osm kilometrů severovýchodně od města se nachází Letiště Hamburk (IATA kód: HAM), díky němuž má město spojení do celého světa. Letiště je nejstarší v Německu, bylo otevřeno v roce 1911 ve čtvrti Hamburg-Fuhlsbüttel. Působí na něm přibližně 60 leteckých společností, které v roce 2016 obsluhovaly 120 cílových letišť. Oficiální název letiště je Hamburg Airport. Od roku 2009 je letiště spojeno linkou rychlodráhy (S-Bahn) S1 se středem města, na hlavní železniční nádraží lze dojet za 30 minut.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Panorama z věže kostela sv. Michaela
Panorama z věže kostela sv. Michaela
Barokní kostel sv. Michaela z jihu
Alsterské arkády a jižní jezero

Chrámy[editovat | editovat zdroj]

  • kostel sv. Michaela - významná barokní architektura, dominanta starého města, má dvoje varhany
  • Kostel sv. Kateřiny - gotický chrám, hostí také výstavy současného umění
  • Kostel sv. Petra - interiér upraven jako galerie starého umění, v přilehlé předsíni je kavárna
  • kostel sv. Mikuláše - ruina vybombardovaného kostela gotického původu, jediná vyhlídková věž v centru města
  • Mariánský dóm - hlavní římsko-katolický chrám v Hamburku, založený benediktiny ve středověku, znovupostavený v 19. století a po bombardování z roku 1943
  • Flusschifferkirche - kostel umístěný do lodi, kotvící v přístavu
  • Kostel sv. Josefa - římsko-katolický kostel ve čtvrti St. Pauli, významná vídeňská architektura z doby kolem roku 1750

Profánní architektura[editovat | editovat zdroj]

  • Radnice - neorenesanční budova s věží z roku 1897, sídlo městské správy a senátu, hlavní sály slouží jako prohlídkový okruh pro turisty.
  • Speicherstadt - historické obchodní sklady, chráněné jako světové dědictví UNESCO
  • Schauspielhaus - divadelní budova od architektů Fellnera a Helmera, podobná divadlu v Karlových Varech
  • Landungsbrücke - křižovatka a centrum rekreační lodní dopravy s desítkami stánků rychlého občerstvení
  • Alsterské arkády a jezero - slouží rekreačním plavbám říčních lodí a jachtám, rezervoár pitné vody pro město
  • Televizní věž Heinricha Hertze - donedávna nejvyšší stavba Hamburku, s přilehlou veletržní halou
  • Krämer-Witwen-Häuser (Domky vdov po kramářích) -blok domů s hrázděnou konstrukcí ze 17. století, unikátní památka lidové architektury baroka
  • Budova rybí tržnice Altona-Fischmarkt - ocelová konstrukce z počátku 20. stoletía přilehlé náměstí jsou každou sobotu mezi 6.-9. hodinou velkým rybím trhem, gastronomické aj. trhy trvají do odpoledne
  • Labská filharmonie - projekt architektů firmy Herzog & Meuron vytvořil na břehu Labe novou 110 metrů vysokou dominantu Hamburku, moderní kulturní a společenské středisko bylo otevřeno 11. ledna 2017 a obsahuje 2 sály se zkušebnami Labské filharmonie (7.-8.patro, v 8. patře je denně zdarma přístupný vyhlídkový ochoz zvaný Plaza. Ve vyšších patrech je luxusní hotel s restaurací, dole 2 patra podzemních garáží.

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Pomník kancléře Otty Bismarka v podobě stojící postavy opřené o meč je složený ze žulových kvádrů a tvarovek, navrhl a postavil jej sochař Hugo Lederer v leteh 1903–1906 na návrší nad přístavem, roku 1908 a 1945 byl poškozen požárem. Přiléhá k němu park.
  • Pomník Martina Luthera, bronzový, před kostelem sv. Petra

Kuriozity a atrakce[editovat | editovat zdroj]

  • čtvrť Sankt Pauli proslula ulicemi červených luceren kolem Reeperbahn, která nabízí různé možnosti erotické, zábavy, bary, muzikály a obchody.
  • Dungeon – skladiště přestavěné na Dům hrůzy,
  • Kontorhaus postavený roku 1922 ve tvaru lodě
  • Panoptikum - jedno z nejstarších evropských muzeí voskových figurín

Muzea a památníky[editovat | editovat zdroj]

  • Mezinárodní námořní muzeum - největší privátní sbírka námořních památek, umístěna na lodi
  • Muzeum pro dějiny Hamburku -
  • Muzeum umění a řemesel Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg - rozsáhlá sbírka památek od starověkých egyptských a římských antických soch přes středověké příklady řemesel a hanzovního obchodu, až po příklady židovské kultury
  • Koncentrační tábor Neuengamme - památník obětem 2. světové války z let 1943–1945; byl zde vězněn např. český básník, herec a režisér Emil František Burian.

Galerie současného umění[editovat | editovat zdroj]

Příroda[editovat | editovat zdroj]

  • jezero Alster – největší ze tří jezer ve městě o rozloze více než 160 ha.
  • zoologická zahrada, kde žije téměř 3000 druhů zvířat.[4]


Osobnosti spojené s městem[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.statistik-portal.de/Statistik-Portal/de_zs01_hh.asp
  2. Šablona:Internetquelle
  3. IDOS – Vyhledávač vlakových spojů
  4. Hamburk, aletenky.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]