Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kunsthistorisches Museum Wien
Hlavní budova muzea
Hlavní budova muzea
Údaje o muzeu
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Město [[Vídeň]]
Adresa Maria-Theresien-Platz, 1010 Wien
Zakladatel František Josef I.
Založeno 17. říjen 1891
Zaměření Evropské malířství 15. – 18. století
Původní účel budovy Muzeum
Další budovy Hofburg, Neuburg, Lobkovický palác (Vídeň), Schönbrunn, Theseův chrám, zámek v Ambras (zámek)
Vyhledávané exponáty Raffael Santi: Madona v zeleni; Pieter Brueghel: Stavba Babylonské věže; Tizian: Nymfa a ovčák
Počet návštěvníků 840 000 (v roce 2015)
Vstupné 15 Euro základní; 11 Euro snížené
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky

Uměleckohistorické muzeum (německy Kunsthistorisches Museum, zkráceně také KHM) ve Vídni patří mezi nejvýznamnější muzea umění v Evropě.

Struktura muzea[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze sálů zámku v Ambrasu

V hlavní budově v Hofburgu jsou umístěna následující oddělení: obrazová galerie (Gemäldegalerie), egyptsko-orientální sbírka (Ägyptisch-Orientalische Sammlung), antická sbírka (Antikensammlung), sbírka uměleckých předmětů města Vídně (Kunstkammer Wien), kabinet mincí (Münzkabinett), Císařská klenotnice ve Vídni (Kaiserliche Schatzkammer) a knihovna.

V části Hofburgu zvané Neue Burg sídlí Efezské muzeum (Ephesos Museum), sbírka starých hudebních nástrojů (Sammlung alter Musikinstrumente), dvorní lovecká sbírka a zbrojnice (Hofjagd- und Rüstkammer) a archiv muzea.

Organizačně jsou k muzeu přičleněny i následující instituce: Rakouské muzeum divadla v Lobkovickém paláci (Österreichische Theatermuseum im Palais Lobkowitz), Muzeum světa ve Vídni (Das Weltmuseum Wien, do roku 2017 v rekonstrukci), Theseův chrám ve Volksgarten u Hofburgu a Muzeum kočárů (Wagenburg) v Schönbrunnu. Mimo Vídeň patří k muzeu rovněž habsburské sbírky na zámku Ambras u Innsbrucku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Schodiště v hlavní budově muzea

Podnět k vybudování instituce dal císař František Josef I. V rámci sanace městských hradeb Vídně vznikala na jejich místě ve 2. polovině 19. století výstavná okružní třída Ringstraße. Budova Uměleckohistorického musea s protilehlým Přírodovědným muzeem (Naturhistorisches museum Wien) měly vytvářet jednotný komplex v rámci rozšířeného císařského paláce Hofburgu. Návrhem byl pověřen v té době již renomovaný německý architekt Gottfried Semper, asistoval mu Karl von Hasenauer. Stavba probíhala v letech 18721891. Obě muzea, od jejichž přímého propojení s císařským palácem bylo nakonec upuštěno, byla slavnostně otevřena 17. října 1891. Budovy byly vystavěny v neorenesančním stylu inspirovaném italskou renesancí. Uměleckohistorické muzeum má obdélníkový půdorys o délce 60 metrů. Fasáda byla zhotovena z pískovce. Interiér budovy je bohatě zdobený, vykládaný mramorem, zdobený štuky, zlatem a dekorativní výmalbou interiérů.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Obrazová galerie (Gemäldegalerie)[editovat | editovat zdroj]

Jeden z výstavních sálů

Sbírku postupně vytvářeli příslušníci habsburského rodu. Jedním z prvních sběratelů byl Ferdinand II. Tyrolský, syn císaře Ferdinanda I. Jeho sbírka více než tisíce portrétních miniatur je vystavena v numismatickém oddělení muzea. Velkou sbírku obrazů shromáždil v Praze císař Rudolf II. Do Vídně se jí však dostala jen malá část, protože velké množství artefaktů a obrazů si odvezli jako válečnou kořist v roce 1648 Švédové. Větší část sbírky je rozptýlena po celé Evropě. Vlastním zakladatelem dnešní obrazové sbírky je arcivévoda Leopold I. Vilém (1614–1662). Její hlavní část, která na konci arcivévodova života čítala kolem 1400 obrazů, nakoupil v době, kdy byl místodržícím španělského krále Filipa IV. v Nizozemsku. Leopold také nechal ke sbírce vypracovat tištěný inventář. V omezené míře rozšiřoval obrazovou sbírku císař Leopold I. V jeho době se do Vídně dostaly zejména díla florentského renesančního malířství (mj. Raffaelova Madona v zeleni) nebo portréty od Diega Velázqueze.[1]

Až do doby císaře Karla VI. byla habsburská obrazová sbírka rozptýlena na více místech. Karel VI. nechal pro potřeby obrazárny upravit prostory vídeňského paláce Stallburgu a sbírku soustředil v něm. Za Josefa II. byla obrazárna přestěhována do zámku Belveder. Roku 1783 byl vydán katalog sbírky v němčině a francouzštině, obrazy byly rozděleny podle jednotlivých uměleckých škol a v duchu josefinismu opatřeny jednotnými rámy. Galerie byla třikrát týdně přístupná veřejnosti. V roce 1891 byla galerie otevřena ve stávajících prostorách. Zároveň začala vycházet ročenka, ve které byly publikovány vědecké studie týkající se nejen obrazového fondu muzea (v současnosti pod názvem Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums).

Výběr obrazů[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Arcimboldo: Voda, 1566
  • Leonhard Beck: Svatý Jiří bojuje s drakem, kolem 1515
  • Bernardo Bellotto zvaný Canaletto: Trh ve Vídni, pohled z jihovýchodu, kolem 1760
  • Pieter Brueghel:
    • Zápas masopustu s půstem, 1559
    • Obrácení sv. Pavla, 1567
    • Stavba Babylonské věže, 1563
    • Návrat stáda (Podzim), 1565
    • Lovci ve sněhu (Zima), 1565
    • Selská svatba, kolem 1568
    • Selský tanec, kolem 1568
  • Caravaggio:
    • Růžencová madona, kolem 1604/1605
    • Korunování trním, kolem 1602/1604
  • Lucas Cranach starší: Ukřižování, kolem 1500/1501
  • Joseph Duplessis: Christoph Willibald Gluck u spinetu, 1775
  • Albrecht Dürer: Portrét mladé Benátčanky, 1505
  • Anthonis van Dyck: Portrét Jacoma de Cachiopina, kolem 1628/1629
  • Jan van Eyck: Kardinál Niccolò Albergati, kolem 1435
  • Luca Giordano: Archanděl Michael sráží padlé anděly do propasti, kolem 1666
  • Giorgione: Portrét mladé ženy (Laura), 1506
  • Lorenzo Lotto: Portrét mladíka před bílým závěsem, kolem 1508
  • Frans van Mieris st.: Kavalír v obchodě, 1660
  • Palma il Giovane: Portrét sochaře, kolem 1600
  • Joachim Patinir: Křest Krista, kolem 1515
  • Raffael Santi: Madona v zeleni, 1505 nebo 1506
  • Rembrandt: Umělcova matka jako věštkyně Hannah, 1639
  • Hyacinthe Rigaud: Portrét Filipa Ludvíka Václava hraběte Sinzendorfa, 1728
  • Peter Paul Rubens:
    • Oltář sv. Ildefonsa, 1630–32
    • Venušina slavnost, kolem 1635/1637
    • Kožíšek, kolem 1635/1640
  • Andrea del Sarto: Oplakávání Krista, kolem 1519/1520
  • Diego Velázquez:
    • Infantka Markéta Tereza v růžových šatech, kolem 1653/1654
    • Infantka Markéta Tereza v modrých šatech, 1659
  • Johannes Vermeer: Malíř ve svém ateliéru (Alegorie Malířství), kolem 1666/1668

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROHASKA, Wolfgang. Kunsthistorisches Museum Wien. Die Gemäldegalerie. München : C. H. Beck, 2014. 128 s. ISBN 978-3-406-66626-1. S. 8–15.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]