Joseph Duplessis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Joseph Duplessis
Joseph Duplessis, self portrait.jpg
Narození 22. září 1725
Carpentras
Úmrtí 1. dubna 1802 (ve věku 76 let)
Versailles
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph-Siffred Duplessis (22. září 1725, Carpentras poblíž Avignonu1. dubna 1802, Versailles) byl francouzský malíř, který se proslavil jasností a bezprostředností svých portrétů.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Jelikož se Duplessis narodil do rodiny s uměleckým sklonem, byla mu dráha umělce předurčena. První znalosti získal od svého otce, chirurga a nadaného amatéra, později od Joseph-Gabriela Imberta (1666 – 1749), který byl žákem Charlese Le Bruna. Od roku 1744 do roku 1747, možná o něco později, působil Duplessis v Římě, v ateliéru Pierra Subleyrase, který pocházel také z jižní Francie a zemřel v roce 1749. V Itálii se Duplessis seznámil s několika významnými osobnostmi, včetně Josepha Verneta, dalšího Francouze.

V roce 1747 se vrátil do svého rodného města, strávil krátký čas v Lyonu a v roce 1752 odešel do Paříže, kde byl přijat na Académie de Saint-Luc a kde od roku 1764 začal vystavovat několik ze svých portrétů, které se staly nyní jeho specialitou. Zde však nesklidil nijak velký úspěch a uznání si získal až po vystavení několika portrétů v Pařížském salónu v roce 1769, kde jeho portréty zapůsobily i na Denise Diderota. V Pařížském salónu vystavoval své portréty až do roku 1791, možná i až do roku 1801.

Portrét Benjamina Franklina (cca 1785)

V roce 1771 namaloval úchvatný portrét Marie Antoinetty, který mu pomohl k oficiálními titulu "královského malíře" (peintre du Roi) a upevnil jeho slávu: většina z jeho zachovaných portrétů se datuje mezi lety 1770 až 1780. Tento portrét mu zajistil i prestižní možnost vystavovat v Galeries du Louvre. Špatné období přišlo spolu s francouzskou revolucí, konkrétně se začátkem tzv. Velkého teroru, kdy se musel spolu s rodinou skrývat v Carpentrasu, ale v roce 1796 začal již pracovat jako správce nově otevřeného muzea ve Versailles. V tomto muzeu je k vidění i jeho neústupný Autoportrét.

Duplessis musel po revoluci přizpůsobit svůj styl sociálním podmínkám: portrét Charlese-Claudeho, hraběte d'Angiviller a ředitele Bâtiments du Roi je stejně zdánlivý a konvenční jako portrét francouzského krále Ludvíka XVI. zobrazeného v korunovačních šatech. Přesným opakem je realistický a důvěrný portrét operního skladatele Christopha Willibald Glucka (Kunsthistorisches Museum, Vídeň), zobrazující umělce sedícího u klávesnice v momentě inspirace. Podobný je i pronikavý portrét sochaře Christophe Gabriel Allegraina (Louvre), který jej zobrazuje jak právě pokládá dláto; tento portrét mu zajistil velký úspěch a přijetí na Académii.

Velice významný je i jeho portrét Benjamina Franklina zřejmě z roku 1785, který opravuje více jak jiný portrét od Duplessise představu o Franklinovi pro jeho potomstvo.

Jeho portrét státníka Jacquese Neckera je nyní k vidění v Château de Versailles (Versaillském zámku). U tohoto portrétu bylo uděláno několik redukovaných verzí, jedna z nich je vystavena v Louvru.

Mnoho z jeho portrétů dostalo širší popularitu jako rytiny.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Duplessis na anglické Wikipedii.