Joseph Duplessis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Joseph-Siffred Duplessis (22. září 1725, Carpentras poblíž Avignonu1. dubna 1802, Versailles) byl francouzský malíř, populární pro jasnost a bezprostřednost svých portrétů.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Jelikož se Duplessis narodil do rodiny s uměleckým sklonem, byla mu dráha umělce předem předurčena. První znalosti získal od svého otce, chirurga a nadaného amatéra, později od Joseph-Gabriela Imberta (1666 – 1749), který byl žákem Charlese Le Bruna. Od roku 1744 do roku 1747, možná o něco později působil Duplessis v Římě, v ateliéru Pierra Subleyrase, který pocházel také z jižní Francie a který zemřel v roce 1749. V Itálii se Duplessis seznámil s několika významnými osobnostmi, včetně Josepha Verneta, dalšího francouze.

V roce 1747 se vrátil do svého rodného města, strávil krátký čas v Lyonu a v roce 1752 odešel do Paříže, kde byl přijmut na Académii de Saint-Luc a kde od roku 1764 začal vystavovat několik ze svých portrétů, které se stali nyní jeho specialitou. Zde však nesklidil nijak velký úspěch a uznání si získal až po vystavení několika portrétů v Pařížském salónu v roce 1769, kde jeho portréty zapůsobili i na Denise Diderota. V Pařížském salónu vytsavoval své portréty až do roku 1791, možná i až do roku 1801.

Portrét Benjamina Franklina (cca. 1785)

V roce 1771 namaloval úchvatný portrét Marie Antoanety, který mu napomohl k oficiálními tytulu "královského malíře" (peintre du Roi) a upevnil mu slávu: většina z jeho přežívajících portrétů se datují mezi lety 1770s až 1780s. Tento portrét mu zajistil i prestižní možnost vystavovat v Galeries du Louvre. Špatné období přišlo spolu s francouzskou revolucí, konkrtétně se začátkem tzv. Velkého teroru, kdy se musel spolu s rodinou skrývat v Carpentrasu, ale v roce 1796 začal již pracovat jako správce nově otevřeného muzea ve Versailles. V tomto muzeu je k vidění i jeho neústupný Autoportrét.

Duplessis musel po revoluci přizpůsobit svůj styl sociálním podmínkám: portrét Charlese-Claudeho, hraběte d'Angiviller a ředitele Bâtiments du Roi je stejně zdánlivý a konvenční jako portrét francouzského krále Ludvíka XVI. zobrazeného v korunovačních šatech. Přesným opakem je realistický a důvěrný portrét operního skladatele Christopha Willibald Glucka (Kunsthistorischeské muzeum, Vídeň), zobrazující umělce sedícího u klávesnice v momentě inspirace. Podobný je i pronikavý portrét sochaře Christophe Gabriel Allegraina (Louvre Muzeum), který jej zobrazuje jak právě pokládá dláto; tento portrét mu zajistil velký úspěch a přijmutí na Académii.

Velice významný je i jeho portrét Benjamina Franklina zřejmě z roku 1785, který opravuje více jak jiný portrét od Duplessise představu o Franklinovi pro jeho potomstvo.

Jeho portrét státníka Jacquese Neckera je nyní k vidění na Château de Versailles (Versaillském zámku). U tohoto portrétu bylo uděláno několik redukovaných verzí, jedna z nich je vystavena v Louvre.

Mnoho z jeho portrétů přijalo širší popularitu jako rytiny.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Duplessis na anglické Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu