Galleria degli Uffizi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dvůr paláce, v němž Galleria degli Uffizi sídlí

Galleria degli Uffizi je jedna ze dvou galerií, obsahujících průřez výtvarného umění v italské Florencii (vedle galerie Pitti). Jedná se o jednu z nejznámějších galerií na světě. Je to nejnavštěvovanější galerie ve Florencii. Leží hned u Arna a fronta u vstupu může zabrat i několik hodin.

V Gallerii degli Uffizi zachycuje průřezově výtvarnou tvorbu od antického Říma po baroko. Mezi slavnými autory, jejichž díla lze v této galerii spatřit, jsou: Giotto, Beato Angelico, Masaccio, Piero della Francesca, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Lucas Cranach, Albrecht Dürer, Michelangelo Buonarroti, Giambattista Pittoni, Raffaelo Sanzio, Tizian, Paolo Veronese, Peter Paul Rubens, Caravaggio, Rembrandt aj.

Galerie začíná v nejvyšším patře antickými sochami a renesančními portréty tehdejších současníků. Pro návštěvníka může být uspořádání velice zmatečné, protože se v horním patře s antikou dále míchá gotické umění quattrocenta, renesanční umění italských mistrů, tzv. „německou školu“ a pokračuje do nižších pater barokním uměním. Sbírka je menší než sbírka paláce Pitti, avšak obsahuje slavné obrazy jako např. Leonardovo Klanění tří králů nebo Michelangelovu Svatou rodinu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Noční pohled ze dvora galerie na palác Vecchio

Stavbu paláce započal pro toskánského velkovévodu Cosima I. Medicejského v roce 1560 slavný italský architekt, dvorní malíř Medicejských a životopisec florentských umělců Giorgio Vasari. Měly v něm být umístěny kanceláře florentského soudu, proto tedy Uffizi, t.j. kanceláře. Po Vasarim pokračoval ve stavbě Alfonso Parigi starší a po něm Bernardo Buontalenti. Palác byl dokončen v roce 1581. Je to stavba ve tvaru písmene U sestávající z kanceláří, z nichž každá byla pro 13 administrativních pracovníků. Vnitřní nádvoří je úzké a dlouhé a na konci se otvírá k řece Arno stěnou v dórském stylu, která člení prostor, aniž jej omezuje. Vasari zvýraznil perspektivu dlouhého prostoru použitím průběžných říms mezi patry a pod střechou. Výklenky mezi sloupy a pilíři byly v 19. století vyplněny sochami slavných umělců.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]