Peter Paul Rubens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Peter Paul Rubens
Sir Peter Paul Rubens - Portrait of the Artist - Google Art Project.jpg
Narození28. června 1577
Siegen
Úmrtí30. května 1640 (ve věku 62 let)
Antverpy
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníSt. James' Church, Antwerp
grave of Peter Paul Rubens
Alma materUniverzita v Cambridgi
Stará univerzita v Lovani
Povolánídiplomat, malíř, grafik, tiskař, stavební projektant a sochař
RodičeJan Rubens a Maria Pypelinckx
Manžel(ka)Isabella Brant (1609–1626)
Hélène Fourment (1630–1640)
DětiAlbert Ruben
Nicolaas Rubens, Lord of Rameyen
Peter Paul Rubens III
PříbuzníChristine von Dietz a Philip Rubens (sourozenci)
Významná dílaDer Höllensturz der Verdammten
La Chasse au tigre
Autoportrét s Isabellou Brantovou
The Three Graces
The Garden of Love
… více na Wikidatech
OvlivněnýPaolo Veronese
Pieter Bruegel
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Paul Rubens (28. června 1577 Siegen30. května 1640 Antverpy) byl vlámský malíř, jeden z největších světových malířů v historii, mistr barokního stylu a nejznámější vlámský malíř 17. století. Pokud se týká jeho majetku, patřil Rubens mezi nejzámožnější lidi ve Flandrech.

Smělé linie, diagonály, odvážné oblouky a spirály ve spojení s hrou opulentních sytých barev se staly typickými prvky Rubensových obrazů. Jeho malby představují nekonečný proud nápadů a odhalují jeho schopnost vybrat nejpůsobivější okamžik příběhu. Při vykreslení svých postav a barevnosti se inspiroval antickými obrazy a díly renesančních umělců jako jsou Michelangelo, Raffael nebo Tizian. V zobrazení lidské pleti, zejména ženské, zůstal Rubens nepřekonatelný. Bývá také někdy označován jako "malíř masa".[1]

V průběhu několika let se z něj stal malíř králů a "král malířů".
— [1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Peter Paul Rubens se narodil do rodiny úspěšného antverpského protestantského advokáta Jana Rubense. Kvůli svému kalvinistickému vyznání byla rodina nucena od roku 1568 žít v Kolíně nad Rýnem a Siegenu. Jan Rubens zde pracoval jako právní poradce Anny Saské, manželky Viléma I. Oranžského. V roce 1570 byla odhalena Janova nevěru s Annou, za což byl zavřen na hradě Dillenburg. Jeho manželka, Maria Pypelinck, nakonec svými přímluvami dosáhla jeho propuštění do domácího vězení v Siegenu. Zde se manželům Rubensovým narodil 28. června 1577 syn Peter Paul.[2] V roce 1589, dva roky po otcově smrti, se společně se svou matkou vrátil do Antverp, kde přestoupil ke katolické víře.[3]

Učení[editovat | editovat zdroj]

V Antverpách Peter Paul a jeho bratr Filip navštěvovali latinskou školu, kde získali nejen rozsáhlé jazykové znalosti, ale i vědomosti z oblasti klasické literatury. Po dvou letech byli nuceni studium ukončit a hledat si práci, neboť se jejich matka dostala do finančních potíží. Peter Paul sice získal místo pážete u dvora, ale už po roce jej opustil, rozhodnutý stát se malířem.[4] Jeho prvním mistrem se na krátkou dobu stal krajinář Tobias Verhaecht. Od něj Rubens přešel k Adamu van Noortovi a následně k Ottovi van Veenovi, přičemž s každým z těchto učitelů strávil čtyři roky.[5] V roce 1598 byl přijat jako malířský mistr do antverpského cechu sv. Lukáše.[6] Roku 1600 se vydal na studijní cestu do Itálie, kde v Mantově vstoupil do služeb vévody Vincenza I. Gonzagy.[7]

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Svatba s Isabellou Brantovou[editovat | editovat zdroj]

V besídce s růžemi z Jericha, dvojportrét Petera Paula a Isabelly pod keřem zimolezu (1609)

Po smrti své matky v roce 1608 se Rubens vrátil do Antverp. O rok později, 3. října 1609, se v kostele svatého Michaela oženil s Isabellou Brantovou, dcerou významného humanisty Jana Branta. Z tohoto manželství vzešli tři děti.[8]

Rubensovi se díky jeho malířskému a obchodní talentu začalo brzy dařit natolik dobře, že v Antverpách roku 1610 koupil dům ve čtvrti Wapper, který začal přestavovat a rozšiřovat.[9] Po několika letech se z Rubensova antverpského domu stalo věhlasné kulturní centrum města.

V červnu roku 1626 Isabella nečekaně umírá a u truchlícího Rubense propuká dna, se kterou se bude potýkat do konce života a na jejíž následky v roce 1640 zemře.

Svatba s Helenou Fourmentovou[editovat | editovat zdroj]

Het Pelsken (Kožíšek), portrét Heleny Fourmentové (1638)

Rubens se čtyři roky po smrti své první ženy v roce 1630 opět oženil. Vzal si svou neteř teprve s šestnáctiletou Helenu Fourmentovou. Měl s ní pět dětí a nejmladší se narodilo osm měsíců po jeho smrti.

I druhé manželství bylo šťastné, neboť Helena vnesla do jeho života mladistvou energii a radost. Také svou druhou manželku často portrétoval. Nejznámější obraz se nazývá Kožíšek, kde je zobrazena nahá Helenu částečně zahalená v kožešině.

V roce 1635 se Rubens rozhodl koupit panství a zámek Steen nedaleko Antverp. Tam trávil zbytek svého života. Pod jeho vedením jeho ateliér stále produkoval kvalitní a oceňované obrazy.

Smrt a památka[editovat | editovat zdroj]

Rubens zemřel 30. května 1640 ve věku 63 let v důsledku onemocnění dnou. Byl pohřben v rodinné hrobce v jedné z kaplí Kostela sv. Jakuba. Jeho památku připomíná dodnes zachovaný nápis v podlaze této kaple.

Rubens vytvořil neobyčejně rozsáhlé malířské dílo, katalog jeho obrazů má 1400 položek. Je to výsledek zhruba 40 let jeho profesního života a práce spolupracovníků v jeho ateliéru. Měsíčně společně vytvořili až tři obrazy, často velkoformátové. Takovou produktivitu umožňoval rychlý, ale také kvalitní způsob práce a dobrá organizace. Jeho ateliér připomínal manufakturu na umění. Jeden z jeho žáků byl i Anthonis van Dyck.

Díla na cestách[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Během pobytu v Itálii Rubens pobýval v Mantově, navštívil Benátky, Řím a Janov. Studoval zde antické umění a učil se kopírováním děl italských mistrů. Jeho styl byl v té době silně ovlivněn Tizianem.

Mantova[editovat | editovat zdroj]

V roce 1600 odjel Rubens do Mantovy, kde pracoval jako dvorní malíř pro mantovského vévodu Vincenza Gonzaga. Pro svého zaměstnavatele Rubens vytvořil řadu obrazů, většinou kopií obrazů Correggiho nebo Tiziana. Pro rodinu Gonzagů také namaloval slavný obraz Nejsvětější Trojici trůnící na nebesích, kde jsou zobrazeni i členové rodiny.

Tady začal pracovat i na vlastních obrazech. Na témata z antické mytologie namaloval Bitvu Amazonek, na téma křesťanské obraz Ukládání Krista do hrobu. Za pozornost stojí i skupinový portrét Rubense v okruhu jeho mantovských přátel.

Řím a Janov[editovat | editovat zdroj]

Marie Medicejská

V letech 1606 až 1608 pobýval Rubens v Římě a často zajížděl do Janova. Portrétoval zdejší aristokracii, především rod Doriů a další spřízněné rodiny. Známá je podobizna markýzy Brigidy Spinola-Doria z roku 1606, která vynikajícím realistickým způsobem zobrazuje její tvář a oděv.

Oltářní obraz Panna Marie s Ježíškem pro oratoriánský kostel Chiesa Nuova v Římě namaloval Rubens v letech 1606-1607. První verze nepůsobila tak, jak by si zadavatel přál, a proto namaloval druhou verzi. Marii s Ježíškem se skupinou andělů namaloval na břidlicové desce a okolní světce namaloval na samostatné obrazy po stranách hlavního oltáře. Obraz patří mezi významná díla raného baroka v Římě.

Inspirován stavbami v Janově vydal všestranně nadaný Rubens v roce 1622 knihu s názvem Janovské paláce. Tato publikace ovlivnila tvorbu některých současných architektů a také spíše ojedinělou Rubensovu architektonickou tvorbu.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Mnoho zakázek obdržel Rubens od francouzského královského dvora. Mezi nimi vyniká série alegorických obrazů ze života Marie Medicejské. Medicejský cyklus je soubor obrazů, který představuje výjevy ze života Marie Medicejské a jejího manžela Jindřicha IV. Původně zdobil sál Lucemburského paláce v Paříži, kde Marie Medicejská sídlila. Dnes se nachází v pařížském Louvru v samostatné místnosti.

Díla v Antverpách[editovat | editovat zdroj]

Vztyčení kříže

V roce 1608 Rubens opouští Itálii a spěchá za svou nemocnou matkou do Antverp. I po její smrti zde zůstává a tak začíná jeho kariéra spjatá s tímto městem. V roce 1609 byl jmenován dvorním malířem místodržitelského páru arcivévody Albrechta a infantky Isabely Kláry, kteří vládli v této katolické části Nizozemí - ve Flandrách. Dostává stálý plat a prestižní zakázky.

Katedrála Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější zakázkou Rubense v Antverpách je vytvoření bočních oltářních obrazů, triptychů pro antverpskou Katedrálu Panny Marie. Tyto obrazy jej zařadily mezi nejuznávanější vlámské malíře.

  • Vztyčení kříže, první oltář z roku 1610 zachycuje Kristovo ukřižování v okamžiku, kdy je kříž diagonálně vztyčován a umísťován do země skupinou vojáků. Na bočních křídlech triptychu vidíme blízké, kteří Krista doprovázeli, a římské vojáky.
  • Snímání z kříže, druhý obraz je z roku 1611 - 1614. Obrazu opět dominuje diagonála již mrtvého Kristova těla, které je snímáno z kříže. Na bočních křídlech můžeme vidět další výjevy z Kristova života, především z jeho dětství.
  • Zmrtvýchvstání Krista, z let 1611 až 1612, je to nejmenší obraz této série, vysoký pouze 140 cm.
  • Nanebevzetí Panny Marie, mnohem později v polovině dvacátých let vytvoří obraz i pro hlavní oltář chrámu s výjevem Nanebevzetí Panny Marie.

Kostel sv. Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského[editovat | editovat zdroj]

Jednou z velmi prestižních zakázek od roku 1617 bylo vytvoření rozsáhlého cyklu maleb pro jezuitský kostel svatých Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského. Celý cyklus původně tvořilo 40 pláten různého formátu, většina shořela v roce 1718 při požáru kostela. Naštěstí se zachovala dvě stěžejní díla pro hlavní oltář. Protože měl kostel dvojí zasvěcení Ignácovi z Loyoly a Františkovi Xaverskému, Rubens namaloval pro oba světce vlastní obrazy. Podle liturgického kalendáře se pak obrazy střídaly na hlavním oltáři antverpského kostela.

Rubens diplomat[editovat | editovat zdroj]

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Nanebevzetí Panny Marie

V roce 1603 se Rubens poprvé vydal na diplomatickou cestu. Vévoda Gonzaga z Mantovy jej vyslal ke španělskému dvoru, aby doručil dary královské rodině a vévodovi z Lermy Franciscu Gómezovi. Při této příležitosti Rubens vytvořil několik prací. Velmi známý je Jezdecký portrét vévody z Lermy, který vznikl v roce 1603. Dnes je v muzeu Prado v Madridu.

V letech 16211633 se aktivně účastnil mnoha dalších diplomatických jednání. Španělský král Filip IV. ho pověřil úkolem dosáhnout sblížení Španělska s Anglií. Rubensovou zásluhou byla skutečně 15. listopadu 1630 podepsána mírová smlouva mezi Anglií a Španělskem. Anglický král Karel I. ho za toto úsilí pasoval na rytíře a bohatě obdaroval. Později to samé učinil i španělský král Filip IV.

Anglie[editovat | editovat zdroj]

Anglii Rubens navštěvuje opakovaně v závěru 20. let. I zde se mu dostává uznání a v roce 1629 je v Cambridgi jmenován magistrem umění. O rok později opět pobývá v Londýně, nyní jako diplomat dojednává možnou koalici s anglickým královstvím.

Z diplomatických cest si Rubens přináší i zakázky. Pro anglického krále Karla I. vytvoří sérii pláten, která budou zavěšena do stropu Banqueting House ve Whitehallu v Londýně. Tyto malby jsou oslavou krále Jakuba I., který byl otcem Karla I.

Rubensova díla v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Vyhnání Adama a Evy z ráje

Z neuvěřitelného množství triumfálních Rubensových děl se jich na konci 19. století nacházelo nejvíce v galeriích ve Vídni, Mnichově a Madridu. V Praze visel ve sbírkách v Nosticově galerii (Podobizna vojevůdce Ambroggia Spinoly), Strahovské galerii,[10] ve Valdštejnském paláci, od Rubense byly též korunovační gobelíny ve Vladislavském sále na Pražském hradě a dva oltářní obrazy v kostele sv. Tomáše.

V roce 1637 dostal Rubens zakázku z českých zemí pro hlavní oltář augustiniánského kostela sv. Tomáše na Malé Straně v Praze. Převor kláštera Jan Svitavský objednal dva obrazy Umučení sv. Tomáše a obraz Svatého Augustina, patrona celého řádu.

Rubensovy práce jsou v České republice mimo Obrazárnu Pražského Hradu i v Národní galerii a některých církevních, šlechtických a dalších sbírkách.[15]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Shromáždění olympských bohů (kolem 1602) – Obrazárna Pražského hradu
  • Jezdecký portrét vévody z Lermy (1603) – Museo del Prado Madrid, Španělsko
  • Klanění se tří králů (1609) – Museo del Prado Madrid, Španělsko
  • Autoportrét s Isabellou Brantovou (1609–10) – Alte Pinakothek Mnichov, Německo
  • Vztyčení kříže (1610–1611) – Katedrála Panny Marie Antverpy, Belgie
  • Snímání z kříže (1611–1614) – Katedrála Panny Marie Antverpy, Belgie
  • Venuše před zrcadlem (1613–1615) – Sammlungen des Regiereden Fürsten von Leiechtenstein Vaduz, Lichtenštejnsko
  • Nanebevzetí Panny Marie (1614) – Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique Brusel, Belgie
  • Velký poslední soud (1615–1616) – Alte Pinakothek Mnichov, Německo
  • Únos Leukippových dcer (1615–1616) – Alte Pinakothek Mnichov, Německo
  • Bohyně zdraví Hygieia (1615) – Národní galerie Praha
  • Bitva Amazonek (1616–1618) – Alte Pinakothek Mnichov, Německo
  • Mars a Rhea Silvia (1616/1617) – Lichtenštejnské muzeum, Vídeň
  • Ztracený syn (1617–1618) – Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antverpy, Belgie
  • Vyhnání z ráje (1620) – Národní galerie Praha
  • Vylodění Marie Medicejské (1622–1625) – Musée National du Louvre Paříž, Francie
  • Klanění se tří králů (1624) – Musées Royaux des Beaux–Arts de Belgique Brusel, Belgie
  • Nanebevzetí Panny Marie (1625–1626) – Katedrála Panny Marie Antverpy, Belgie
  • Podobizna vojevůdce Ambroggia Spinoly (1628) – Národní galerie Praha
  • Zahrada lásky (1632) – Museo del Prado Madrid, Španělsko
  • Klanění Tří králů (The Adoration of the Magi) (1634) – King's College Chapel, Cambridge, Anglie
  • Krajina s duhou (1635) – Alte Pinakothek Mnichov, Německo
  • Podzimní krajina se zámkem Steen (1636) – National Gallery Londýn, Anglie
  • Vraždění neviňátek v Betlémě (1636–1638) – Alte Pinakothek Mnichov, Německo
  • Kožíšek (Helene Fourment) (1636–1639) – Kunsthistorisches Museum Vídeň, Rakousko
  • Venuše a Adonis (1637–1638) – The Metropolitan Museum of Art New York City, USA
  • Umučení sv. Tomáše (1637–1638) – Národní galerie Praha
  • Sv. Augustin (1637–1638) – Národní galerie Praha
  • Tři Grácie (1636–1638) – Museo del Prado Madrid, Španělsko
  • Madona se světci (1639) – Kostel sv. Jakuba Antverpy, Belgie
  • Clara-Serena Rubens (1616) – Vaduz, galerie Liechtenstein

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOFFMANN, Thomas R. Jak je poznáme? – umění baroka. Příprava vydání Jiří Barbaš; redakce Alena Jakoubková, David Dvořák; překlad Ivana Vízdalová. 2006. vyd. [s.l.]: Euromedia Group, 2006. 128 s. ISBN 80-242-1585-3. S. 66–69. 
  2. ŠEDIVÁ, Nella. Rubensova osobní válka. Praha, 2015 [cit. 2021-03-23]. 69 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Lubomír Konečný. s. 8. [dále jen Šedivá]. Dostupné online.
  3. Šedivá, s. 9.
  4. Šedivá, s. 9–10.
  5. KNACKFUSS, Hermann. Rubens. Překlad Luise Marie Schwaab Richter. Bielefeld, Leipzig: Velhagen & Klasing, 1904. 168 s. (Monographs on Artists; sv. IX). Dostupné online. OCLC 4541951 S. 11. (anglicky) [dále jen Knackfuss]. 
  6. Knackfuss, s. 12.
  7. Knackfuss, s. 13.
  8. BELKIN, Kristin Lohse. Rubens. 1. vyd. London: Phaidon, 1998. 351 s. Dostupné online. ISBN 0-7148-3412-2. OCLC 40392738 S. 95–98. (anglicky) [dále jen Belkin]. 
  9. Šedivá, s. 20.
  10. MATĚJČEK, Antonín. Dějepis umění, Díl pátý: Umění Nového věku III. Praha: Jan Štenc, 1932. s. [1u].
  11. Vlnas, Vít: Úlomky úlomků II. In: Obrazárna v Čechách 1796 – 1918, katalog výstavy uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, Národní galerie v Praze, Praha 1996, str. 92.
  12. Rubensovy obrazy. Národní listy. 11.4.1897, 37(101). s. 3. Dostupné online. 
  13. Umění, Svazek 42, Nakl. Československé akademie věd., 1994, s. 157: Z příkazu Ferdinanda Augusta knížete z Lobkowicz převezen po 1. květnu 1681 z Vídně na rodinné sídlo na zámku v Roudnici nad Labem.
  14. PRAMENY K UMĚLECKÝM ZTRÁTÁM NA ČESKOSLOVENSKÉM ÚZEMÍ V LETECH 1939-194 (Regesta fondu B 323 Spolkového archivu v Koblenci): A4) Restituce uměleckého majetku roudnických Lobkowiczů: Pieter Bruegel, Senoseč; Jan I. Brueghel, Sv. Martin; Antonio Canale zv. Canaletto, Pohled na Londýn s Temží; Lucas Cranach st., Panna Maria se světci; Peeter Pauwel Rubens, Hygieia {Kleopatra); Giovanni Battista Zelotti, David. - Obrazy zajištěné pražským gestapem na Roudnici, převzal v Drážďanech od zmocněnce pražského gestapa Heinricha Baudische Hitlerův zplnomocněnec, ředitel drážďanské obrazárny Hans Posse dne 12. prosince 1941. V dubnu 1945 byla díla identifikována v depozitáři v Alt Ausee a zajištěna pro CCP Mnichov.
  15. Pof. 808 – Pražský Hrad – Rubensovo Shromáždění olympských bohů – JUDr. Ing. František Beneš, CSc [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠEBOROVÁ, Silvie. Mistr, který znal svou cenu. Živá historie. Říjen 2009, s. 72–73. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]