Obrazárna Pražského hradu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vstup (dále) do Obrazárny Pražského hradu

Obrazárna Pražského hradu je nejstarší dosud existující expozice a sbírka obrazů nacházející se na území Česka.[zdroj?] Jsou zde vystavena díla starých mistrů německé, italské a nizozemské renesance i manýrismu, obrazy středoevropského a holandského baroka. Vznikla v Praze původně jako galerie císaře Rudolfa II. na konci 16. století, byla po jeho smrti opakovaně rozprodávána, vykrádána a doplňována. Těžištěm sbírek, které jen z části pochází veliké sbírky umění císaře, jsou dnes obrazy pocházející z období 15.18. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení[editovat | editovat zdroj]

Sbírky byly na Pražský hrad soustředěny koncem 16. století císařem Rudolfem II.[1] Nebyl však první panovník, kdo zde budoval uměleckou sbírku. Český místokrál Ferdinand Tyrolský v době svého působení v Praze (1548 – 1567) zde vybudoval uměleckou sbírku, kterou si při svém odchodu na zámek Ambras u Innsbrucku odvezl sebou.[2]

Nový císař Rudolf II. se rozhodl, že Praha bude v roce 1583 metropolí Svaté říše římské. Zůstal zde plných 29 let, až do své smrti. Nebyl sice umělec, ale měl v umění zálibu. Základem jeho sbírky byly předměty získané dědictvím od příbuzných ze Španělska (kde byl vychováván) i Rakouska. Součástí jeho velkého dvora bylo také mnoho malířů, podle soupisu dvorských osob z roku 1600 zde trvale působili jako dvorští malíři Hans von Aachen[3], Bartoloměj Spranger, Dětřich Raffensteiner, Joseph Heintz z Švýcarska, Pieter Stevens. Záznamy svědčí i o dalších, kteří byli u dvora dříve, či jen krátce - Giuseppe Arcimboldo, Roelant Savery, Hans Vredeman de Vries, Matthäus Gundelach, Jeremiáš Günther, Daniel Fröschl a další. Měl své antikváře a po Evropě i řadu nákupčích, kteří pro něj umělecká díla kupovali. Někteří z nich byli z okruhu jeho dvora. Zajímalo ho malířství italské, nizozemské, německé a shromažďoval i ukázky pražské školy.[4]

V roce 1585 byly sbírky natolik rozsáhlé (údajně největší v Evropě), že pro ně nechal stavět samostatné prostory přestavěné z někdejších koníren. Při západní hradbě vznikl během dalších let Severní palác[5] (též Dlouhá stavba či Chodbové stavení). Dlouhá proto, že její délka byla sto metrů. V přízemí měla sedlovnu, v prvním patře tzv. kunstkomoru a ve druhém patře byla hlavní část, tedy (Rudolfova) galerie. Na tyto prostory navázal roku 1598 dostavěný Španělský sál. Kolem roku 1600 obsahovala sbírka 1300 obrazů a tisíce dalších uměleckých předmětů.[6]Severní palác pak nechal propojit s ostatními částmi hradního komplexu u staré Bílé věže úzkým křídlem, spojujícím II. a III. hradní nádvoří.[7]

Postupný zánik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1611 se císařem místo nemocného Rudolfa II. stal novým panovníkem Matyáš Habsburský. Rok poté Rudolf zemřel a jeho sbírky byly zapečetěny. V roce 1612 byl proveden odhad ceny všech sbírek - 17 milionů zlatých.[8] Brzy poté nový císař první, menší část sbírek nechal odvést do Vídně, další část si odvezl na 1500 povozech po bitvě na Bílé hoře Maxmilián I. Bavorský[9], v roce 1630 následovalo ničení saským vojskem. V roce 1648 zbývající část sbírek vyrabovala švédská vojska[10] pro svou královnu Kristinu. Švédové tehdy část Prahy obsadili. Na hradě nezbylo ze sbírky Rudolfa II. téměř nic. Část uloupené sbírky podlehla roku 1697 při požáru královského zámku v Stockholmu a zbytek byl rozprodán po Evropě.[11]

Další z císařů Ferdinand III. Habsburský v roce 1650 koupil a do prázdných prostor umístil sbírku lorda Buckinghama, pak koupil a nechal instalovat další obrazy z Vídně. Ovšem další císař Karel VI. část získaných obrazů nechal odvést do Vídně zpátky. V letech 1742 a 1749 byly některé obrazy prodány do Drážďan.

Schema hradu, obrazárna je vlevo nahoře pod číslem 25

V době panování císařovny Marie Terezie byl do Prahy povolán dvorní architekt Nicolo Pacassi, aby Pražský hrad přestavěl do barokní, více reprezentativní podoby. Zrušil obrazárnu, část obrazů nechal odvést do Vídně a zbytek ořezán podle jeho představ nechal instalovat do Nového paláce. Velikost pláten uzpůsobil dřevěným panelům na stěnách, zároveň je nechal odborně posoudit i zrestaurovat. Pacassi řadu vnitřních prostor hradu scelil.[12]

V reakci na postupnou likvidaci sbírek odvozy do Vídně byla založena několika českými aristokraty a vzdělanými měšťany roku 1796 Společnost vlasteneckých přátel umění v Praze. Roku 1797 se jejich jménem hrabě František Šternberk obrátil s žádostí na vídeňský dvůr i hradního správce a zapůjčení pláten pro Obrazárnu Společnosti. Bylo mu vyhověno a tak obrazy z depozit Pražského hradu a z bytu císařských úředníků na dlouhý čas získal. V roce 1797 prvních 67 obrazů, v roce 1802 dalších 32. Protože Obrazárna Společnosti měla prostory omezené, od roku 1836 začala s jejich postupným vracením. Část vrácených obrazů putovala obratem do Vídně. V roce 1918 měla Společnost 30 obrazů převzatých z hradu. Obrazárna Společnosti se stala základem dnešní Národní galerie.[13]

Císař Matyáš českým králem, maloval Hans Von Aachen roku 1612

Obnova obrazárny[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1918 Pražský hrad převzal nový vlastník, Československá republika. Byla zřízena Kancelář prezidenta republiky a postupně i několik odborných komisí k posouzení uměleckých sbírek státu. Komise v roce 1919 doporučila obrazy na hradu restaurovat, vyvěsit na reprezentativních místech a některé předat galerii v Rudolfinu, kde byla obrazárna Společnosti, základ Národní galerie. Posuzování obrazů na Pražském hradě však nebylo ještě v roce 1925 nijak pečlivé. V roce 1930 bylo reparační komisí jednáno v Paříži s Rakouskem o navrácení sbírek do Prahy. Rakousko nám nabídlo pouze obrazy druhořadé, které náš stát odmítl převzít. V roce 1930 byl z Masarykova fondu zahájen nákup obrazů pro hrad. Kupována byla díla českého baroka a starých mistrů z 19. a počátku 20. století. V letech okupace byly některé obrazy uloženy v Lánech, jiné na Hradu zůstaly. Německá správa považovala Prahu za svou a obrazy, jejichž hodnota nebyla známa, odvést nepřikázala.[14]

Až šest let po skončení války bylo započato s prvními inventarizacemi uměleckých sbírek Pražského hradu, nebyly však ani odborné, ani důsledné.

V letech 1960 a 1961 bylo prováděno na hradu množství stavebních prací. Národní kulturní komise nechala řadu obrazů převést do Národní galerie a Umělecko-průmyslového muzea. V roce 1961 byly mnohé obrazy předány orgánům státní památkové péče a uskladněny v depozitáři státního zámku Opočno. Během přestavby hradu koordinované Kanceláří prezidenta republiky byla provedena restaurace obrazů, které se později měly na Hrad vrátit.[14] Nová Obrazárna Pražského hradu byla vybudována v letech 1963 - 1965 podle projektu Františka Cubra a Josefa Hrubého. Celá výstavní expozice byla vytvořena prof. dr. Jaromírem Neumannem.[15] Zároveň s úpravami bylo provedeno odborné posouzení pravosti všech zachovalých obrazů a tyto z Opočna i Národní galérie vráceny zpět.

Prostory vyčleněné pro Obrazárnu tvořily 6 místností, sálů. Do první byla soustředěna díla rudolfinských umělců, v druhé obrazy novější získané po smrti císaře. Třetí místnost byla někdejší Ferdinandova konírna s italskými obrazy 16. a 17. století. Čtvrtou místností o patro výš byla Rudolfova konírna, později nazývaná Rudolfova galerie. Zde byly soustředěny nejvýznamnější obrazy – Tizian, Rubens, Veronese, Tintorett. Do páté místnosti byly soustředěny obrazy německé, flámské a českého baroka - Brandl, Kupecký. V šesté místnosti byly fotografie a dokumenty přibližující historii sbírky, restaurátorství, to vše doplněno několika originály.[16]

V dubnu 1993 Kancelář prezidenta republiky ustavila organizaci Správa Pražského hradu. Správa Pražského hradu dokončila v roce 1998 úpravy výstavních prostor a podařilo se jí zakoupit několik obrazů z původní Rudolfovy sbírky. Poté nově upravenou Obrazárnu otevřela veřejnosti.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Vchod z 2. nádvoří zblízka

Obrazárna je součástí Pražského hradu ve čtvrti Praha 1, Hradčany. Z Hradčanského náměstí lze projít branou Gigantů na I. nádvoří, odtud průchodem na II. nádvoří. Obrazárna je na tomto II. nádvoří vlevo.

Skvosty ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Obraz Maria Maxmiliana od Hanse von Aachena z Obrazárny

Jsou zde obrazy Tiziana, Aachena, Rubense, Veronese, Bassana, Brandla, Kupeckého a mnoha dalších umělců. Proslulá jsou tato plátna:

  • RubensShromáždění olympských bohů
  • TizianToaleta mladé ženy, z období 1513 – 1515
  • TintorettoBičování[17]
  • Hans von AachenHlava dívky z roku 1600, Podobizna císaře Matyáše jako českého krále z let 1612–1613[18]

Další známé, zde vystavené obrazy:

Výstavní akce[editovat | editovat zdroj]

Obrazárna pořádá příležitostné výstavy k různým výročím a spojuje je s komentovanými prohlídkami. Např. v prosinci 2010 byla otevřena v rámci komorního cyklu výstav ke stálé expozici výstava s názvem Marie Magdalena Josepha Heintze. Hlavním exponátem je obraz Kající se Marie Magdalena od dvorního malíře císaře Rudolfa II. Josepha Heintze ze Švýcarska.

Provozní údaje[editovat | editovat zdroj]

Veřejnost má vstup zpřístupněn denně, v létě 9 až 18, v zimě 9 až 16 hodin. V pondělí od 16 do 18 hodin bývá vstup volný.

Odrazy ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Obrazy na známkách[editovat | editovat zdroj]

Československá pošta vydala v rámci sérií Pražský hrad několik poštovních známek, kde předlohou byly obrazy z Pražského hradu. Několik příkladů:

  • Tizian – Toaleta mladé ženy, vydáno 12. srpna 1965
  • Paolo Veronese – Svatá Kateřina, vydáno 28. září 1988
  • V. V. Rainer – Autoportrét, vydáno 9. května 1989

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEUMANN, Jaromír. Obrazárna Pražského hradu. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Povaha a historie, s. 14.  
  2. MATHESIUS, Vilém. Co daly naše země Evropě a lidstvu. Praha : Sfinx, 1940. Kapitola Dvůr Rudolfův, s. 143.  
  3. KREJČÍ, Milan; NEUBERT, Karel. Praha Setkání věků. Praha : Odeon, 1986. Kapitola Praha renesanční, s. 25.  
  4. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.15
  5. DUDÁK; VLADISLAV. Pražský hrad - Hradčany. Praha : Baset, 1998. ISBN 80-901891-3-X. Kapitola Pražským hradem v procházce staletími, s. 38.  
  6. Co daly naše země lidstvu, str. 144
  7. Pražský hrad - Hradčany, str. 38
  8. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezku – Praha a okolí. Praha : Svoboda, 1988. Kapitola Pražský hrad, s. 75.  
  9. Praha, Setkání věků, str. 37
  10. Pražský hrad - Hradčany, str. 39
  11. Co daly naše země lidstvu, str. 145
  12. Praha, Setkání věků, str. 28
  13. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.39
  14. a b Obrazárna Pražského hradu 1964, str.50
  15. a b Praha, Setkání věků, str. 56
  16. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.53
  17. Praha, Setkání věků, str. 38
  18. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.58

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]