Kostel svatého Tomáše (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Tomáše
na Malé Straně v Praze
Kostel svatého Tomáše na Malé Straně
Kostel svatého Tomáše na Malé Straně
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťMalá Strana
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
DiecézeArcidiecéze pražská
SdruženíAugustiniáni
FarnostŘímskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše Praha-Malá Strana
Statusfarní kostel
Současný majitelČeská provincie Řádu sv. Augustina
Datum posvěcení17. dubna 1379
Světitelkardinál Pileus de ̥Prata
Architektonický popis
ArchitektKilián Ignác Dientzenhofer
Stavební slohbaroko
Typ stavbytrojlodní bazilika
Výstavbapřed 1315–1379, 15841592, 17271731[1]
Specifikace
Délka62
Šířka21
Stavební materiálkámen a cihly
Další informace
AdresaJosefská 28/8, 118 00 Praha-Malá Strana
UliceLetenská
Oficiální webhttp://www.augustiniani.cz
Kód památky38929/1-494 (PkMISSezObrWD) (součást památky Klášter augustiniánů)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Tomáše na Malé Straně je Římskokatolický farní kostel při augustiniánském klášteřePraze 1 na Malé Straně. Kostel zasvěcený sv. apoštolu Tomášovi byl založen již ve 13. století, jeho současná, vrcholně barokní podoba pochází z doby po přestavbě v 1. polovině 18. století.

Kostel má bohatou uměleckou výzdobu, mistrovská díla významných evropských malířů (P. P. Rubens, B. Spranger, K. Škréta) sochařů i řezbářů. Společně s přilehlým klášterem augustiniánů je chráněn jako kulturní památka.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář s kopiemi Rubensových obrazů, zlacenou sochařskou výzdobou J. A. Quitainera a menšími postříbřenými sochami od F. M. Brokofa a jeho žáka
Boční pohled na kostel od Josefské ulice

Kostel byl vybudován v letech 12851379 na místě stejnojmenného staršího kostela, připomínaného již k roku 1228, který byl nejspíš současně s výstavbou nového chrámu postupně bořen. Výstavba probíhala v rámci budování nového kláštera řádu augustiniánů, které v roce 1285 pozval do Prahy český král Václav II. Presbytář s hlavním oltářem byl vysvěcen roku 1315. Z této stavby se dochovaly jen úseky zdiva po severnní straně, sakristie s fragmenty gotických fresek a kaple sv. Doroty na jižní straně. Teprve po dostavbě trojlodí 17. dubna 1379 vysvětil papežský legát a kardinál Pileus de Prata celou baziliku a stavební práce pokračovaly ještě do roku 1405.

červnu 1420 byl kostel husity vypálen, v roce 1503 jej zasáhl požár domů z Malostranského rynku a zásadně vyhořel v roce 1541 při velkém požáru Malé Strany a Hradčan. Zhruba v polovině 16. století začaly opravy stavby v renesančním slohu za účasti italského stavitele Bernarda di Alberto († 1590) a po jeho smrti pravděpodobně architekta Dominika de Barifis. 29. prosince 1593 se uskutečnilo jeho znovuvysvěcení, práce byly ukončeny až roku 1613. V letech 17271731 proběhla přestavba kostela bez zásahu do jeho dispozičního řešení, v hlavní lodi byly původní klenby nahrazeny tzv. českými plackami, zazděna okna pětibokého chóru a v lodi původní velká okna nahrazena menšími kasulového tvaru, takže interiér potemněl.

Poslední generální oprava kostela proběhla v letech 19601971, další opravy včetně výměny krovu byly provedeny po roce 1990. Od 1. července 2004 je jediným farním kostelem na Malé Straně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

V jádru gotický trojlodní chrám stojí v jihozápadním nároží komplexu budov kláštera. Při severní lodí má štíhlou hranolovou věž krytou jehlancovou střechou, osová věž nad jižní lodí nikdy nebyla postavena, není objasněno proč. Původní zdivo chrámu je překryto bohatě bohatě členěnou štukovou kulisou architektury Kiliána Ignáce Dientzenhofera s kupolí nad chórem. Mezilodní arkády mají segmentové záklenky, stejně jako empory, dvě oratoře v chóru jsou zasklené. Hlavní průčelí kostela navrhl roku 1854 Jan Ripota.

Malířská výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Nástropní malby od Václava Vavřince Reinera na kupoli a v kněžišti se týkají života sv. Tomáše, v lodi sv. Augustina.

U jednoho z nejvýznamnějších malířů té doby, Petra Paula Rubense, nechal Antverpách roku 1637 zhotovit obrazy hlavního oltáře Umučení sv. Tomáše a menší Sv. Augustin převor kláštera Jan Svitavský. Originály jsou v Národní galerii. Před hlavním oltářem vlevo je oltář s renesančním obrazem sv. Šebestiána od Bartoloměje Sprangra. Na protějším oltáři je barokní vyobrazení sv. Rocha od Františka Xavera Palka.

Nejvýznamnější český malíř raného baroka, Karel Škréta, je autorem dvou obrazů Nanebevzetí Panny Marie a Nejsvětější Trojice (kolem roku 1644). Ty jsou umístěné na dalších dvou proti sobě v kněžišti stojících oltářích, v místě pod kupolí. Ze stejného Škrétova období je i obraz Očišťování Panny Marie (kolem roku 1645) umístěný v sakristii, zatímco jeho zdejší asi nejvýznamnější dílo, sv. Tomáš z Villanovy (1671) na prvním oltáři vpravo po vstupu do chrámu pochází již z umělcova pozdního období.

V kostele je umístěna jedna z nejlepších[3] prací malíře Antonína Stevense ze Steinfelsu, Ukřižování na oltáři Svatého kříže u středního pravého pilíře. Stevens je dále autorem kvalitního díla Svatý Mikuláš Tolentinský u vedlejšího pilíře směrem k oltáři a obrazů Svaté rodiny se sv. Annou a Janem Křtitelem a Narození Páně na oltářích u protějších pilířů.

Sochařská výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Sochy nad hlavním (sv. Augustin) a bočním (sv. Tomáš) vchodem do kostela jsou dílem Jeronýma Kohla z roku 1728.

Ondřej Filip Quitainer (a dílna) vytvořil podle návrhu Jana Jiřího Heinsche sochy sv. Augustina, Vojtěcha, Víta a Václava na oltářích sv. Rodiny a sv. Jana Nepomuckého v levé boční lodi.[4] Ty původně sloužili jako modely pro ze stříbra odlévané sochy pro hlavní oltář. Díky materiálu velmi drahé sochy byly o několik let později roztaveny a nahrazeny levnějšími postříbřenými dřevěnými, díly Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa (sv. Augustin, Monika a Ludmila) a jeho žáka Ignáce Millera (Vojtěch, Vít a Václav). Ostatní řezbářské práce na hl. oltáři jsou dílem Quitainerova syna Jana Antonína, který je autorem bohatě zdobené kazatelny. Z jeho dílny pochází i další sochy na oltářích sv. Rocha a sv. Mikuláše Tolentinského.

Na oltáři Všech svatých vlevo při vstupu do kostela jsou dvě raně barokní sochy, sv. Rocha a Šebestiána, od Jana Jiřího Bendla.

V kapli sv. Doroty vpravo vedle chóru je instalován dřevěný gotický krucifix.

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • Významné řezbářské práceː 17 oltářních architektur (z nich hlavní oltář navrhl Dientzenhofer), kazatelna, čela a postranice chrámových lavic mají vrcholně barokní rostlinné reliéfy ze 20. let 18. století, jednoduché vysoké lavice z roku 1616 patřily laickému bratrstvu Božího Těla; jsou umístěné na zpěvácké kruchtě.
  • V podlaze kostela jsou dvě desítky náhrobních desek, vesměs významných představitelů dvorské šlechty (Lobkovicové, Martinicové, Vitanovští z Vlčkovic, Stubickové z Königsteinu, zaměstnanců císaře Rudolfa II. (osobní lékař Godfried Steeghius, španělský vyslanec Guillen de San Clemente, milánský vicekonzul Ferdinand Visconti-Sforza, a další), umělců (Aegidius Sadeler),[5], v presbytáři je společná hrobka španělských grandů.
  • Ve dvou sakristiích jsou uložena barokní roucha a různé liturgické předměty (monstrance, kalichy, relikviáře).
  • Zvonyː Augustin od pražského zvonaře Leonharda Löwa z roku 1652 (jediný z původních čtyř), tři zvony nově odlil Petr Manoušek roku 1981.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vlček (1999), s. 100
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-10-01]. Identifikátor záznamu 150938 : klášter augustiniánů eremitů. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. Vlček (1999), s. 107
  4. Poche (1958); Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995
  5. Faix, William Stanislav a Mareš, Karel, Kostel a klášter sv. Tomáše, augustiniáni na Malé Straně v Praze. Praha Onyx, 2003, s. 31-60, ISBN 80-85228-97-1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. m. Prahy. Praha: Dědictví svatojanské, 1883. 478 s. S. 223–259. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. Praha: Orbis, 1958. 268 s. S. 159–161. 
  • ŠPERLING, Ivan. Obnova interiéru kostela sv. Tomáše v Praze. In: BUŘÍVAL, Zdislav. Staletá Praha IV : sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Praha: Orbis, 1969. S. 75–84.
  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 100–110. 
  • VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 782 s. ISBN 80-85983-17-6. S. 461–466. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]