Petr Rudolf Manoušek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr Rudolf Manoušek
Petr Rudolf Manoušek v roce 2010
Petr Rudolf Manoušek v roce 2010
Narození5. května 1957 (66 let)
Praha
Povolánízvonař a restaurátor
RodičeRudolf Manoušek mladší a Květa Manoušková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Rudolf Manoušek (* 5. května 1957 Praha) je český zvonař, restaurátor zvonů, od roku 1988 vedoucí dílny rodiny Manoušků (Zvonařství Manoušek), soudní znalec specializovaný na kampanologii.[1]

Narodil se ve zvonařské rodině, Rudolfovi (synu Rudolfa staršího) a Květě Manouškovým. V roce 1976 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a začínal v dílně svého otce na Zbraslavi, kterou v roce 1988 převzal. Do nečekaných potíží se dílna dostala při povodních v r. 2002, kdy byla zvonárna zcela zatopena a její činnost na Zbraslavi se již nepodařilo obnovit. Petr Manoušek mezitím externě pracuje v několika jiných evropských zvonárnách, zejména v holandské Royal Eijsbouts v Astenu. Zde se v r. 2006 se podílel na odlití největšího výkyvného zvonu světa. Japonský zvon o hmotnosti přes 36 tun, zavěšený u města Gotenba na ostrově Honšú vyzvání denně při západu slunce.

Dílna Manoušků na Zbraslavi za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mj. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo pořízení nového srdce pro největší český zvon Zikmund. V restaurovaném domě bude od září 2020 otevřeno soukromé muzeum zvonařství a historie rodiny Manoušků.

Nový zvon Josef z Manouškovy dílny, vystavený během Noci kostelů v červnu 2023 v poutním kostele Navštívení Panny Marie v Horní Polici

Pro město Praha v rámci projektu Evropské město kultury v roce 2000 sestavil Petr R. Manoušek Pražskou mobilní zvonohru s 57 zvony, aktuálně největší mobilní zvonohru na světě. Ta je v současné době přímo v jeho majetku poté, co město Praha odstoupilo od ústní dohody o jejím financování. Kvůli nutnosti vrátit vyplacené zálohy magistrátu nakonec Manouškovi museli prodat svůj rodinný dům.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.evidenceznalcu.cz [online]. [cit. 2015-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-23. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MANOUŠEK Petr Rudolf. In: Kdo je kdo. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. ISBN 80-902586-7-0. S. 398.
  • SUCHOPÁREK, Karel. Zvonaři Manouškové - tři generace. IN: Slévárenství 1978/8, s. 335-7, Praha.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Rudolf_Manoušek&oldid=23785032“