Přeskočit na obsah

Rudolf Manoušek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Manoušek
Narození24. dubna 1881
Habrůvka
Úmrtí1. června 1951 (ve věku 70 let)
Brno
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Povolánízvonař
DětiRudolf Manoušek
PříbuzníPetr Rudolf Manoušek (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Reklama firmy Rudolf Matoušek, 1931

Rudolf Manoušek starší (24. dubna 1881 Habrůvka1. června 1951 Brno) byl český zvonař, zakladatel zvonařského rodu Manoušků.

Historie dílny

[editovat | editovat zdroj]

Dílo zakladatele

[editovat | editovat zdroj]

Zvony začal Rudolf Manoušek starší odlévat v r. 1900. Zpočátku spolupracoval Rudolf Manoušek s brněnskou zvonárnou rodu Hillerů, od r. 1913 vedl v České (okres Brno-venkov) vlastní podnik. Nejprve odléval zvony především pro Slovensko, ale postupně rozšiřoval svůj trh. V r. 1928 si Manoušek osvojil technologii restaurování puklých zvonů, takže už je nebylo nutné přelévat. Svařování puklin je snadnější a hlavně umožňuje zachovat historicky cenné zvony.[1]

Přesto se dílna ve 30. letech dostala do finančních problémů, a proto Manoušek její činnost dočasně pozastavil.[p 1] Mezitím, v r. 1934, už vlastní zvonárnu založil jeho syn Ing. Rudolf ml. (19091994). Za II. světové války dílnu Rudolfa st. převzal František Michera, jehož jméno pak firma nesla po válce (První moravská zvonárna Michera a spol.). V r. 1947 ji Rudolf st. definitivně opustil a šel pracovat do dílny svého syna. Obě zvonárny byly v r. 1948 znárodněny.

Dílna Manoušků byla včleněna do Závodů umělecké kovovýroby.

Po úmrtí Rudolfa Manouška staršího

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti otce v r. 1951 byl Ing. Rudolf Manoušek ml. přeložen do Prahy a nad odléváním zvonů v Brně mu byl svěřen pouze externí dohled; v 60. letech byla výroba zvonů zcela ukončena.

Nicméně Ing.Rudolf Manoušek ml. si v r. 1967 založil novou dílnu v Praze na Zbraslavi. S prací na zvonech mu pomáhala i jeho žena Květa a syn Petr Rudolf Manoušek. Ten se ujal vedení dílny v r. 1988 a firma funguje až dodnes. Do nečekaných potíží se dostala při povodních v r. 2002, kdy byla zvonárna zcela zatopena a její činnost na Zbraslavi se již nepodařilo obnovit. Petr Manoušek mezitím externě pracoval v několika jiných evropských zvonárnách, v r. 2006 se podílel na odlití největšího zvonu světa, který se pro zvonění rozhoupává. Japonský zvon o hmotnosti přes 36 tun, zavěšený u města Gotenba na ostrově Honšú, vyrobila nizozemská zvonárna Royal Eijsbouts v Astenu.

Dílna Manoušků za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mj. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo pořízení nového srdce pro největší český zvon Zikmund.

Pro město Praha v rámci projektu "Evropské město kultury" v roce 2000 sestavila Pražskou mobilní zvonohru s 57 zvony. Ta je v současné době přímo v jejich majetku poté, co město Praha odstoupilo od ústní dohody. Kvůli nutnosti vrátit vyplacené zálohy nakonec Manouškovi museli prodat svůj rodinný dům. Objekt zvonárny na Zbraslavi zůstává stále nefunkční z nepřekročitelných, čistě administrativních důvodů mimo možnosti vlastníka, nicméně je opraven a od září 2020 je v něm soukromé muzeum zvonařství rodu Manoušků.

Za života Rudolfa Manouška st.

[editovat | editovat zdroj]

Po úmrtí Rudolfa Manouška st.

[editovat | editovat zdroj]
  1. Tisková zpráva z konce roku 1939 ale hovoří o opravě zvonu, kterou provedl Rudolf Manoušek starší. [1]
  1. Svatopetrský kostel má opět zvon. Národní politika. 20. 12. 1939, s. 4. Dostupné online. 
  2. velehradští zvoníci. velehradsti-zvonici.webnode.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KONEČNÝ, Stanislav. Zvony v Poličce a na Poličsku. Polička: 1999.
  • MANOUŠEK, Rudolf. Studie k dějinám zvonů. IN: Slévárenství 1966 / 8, s. 305 – 310.
  • SUCHOPÁREK, Karel. Zvonaři Manouškové – tři generace. IN: Slévárenství 1978/8, s. 335-7, Praha.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]