Kostel svatého Jana Křtitele (Slavoňov)
| Kostel svatého Jana Křtitele | |
|---|---|
 Kostel svatého Jana Křtitele | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Královéhradecký kraj |
| Obec | Slavoňov |
| Souřadnice | 50°20′34,8″ s. š., 16°11′51″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolický |
| Diecéze | královéhradecká |
| Vikariát | Náchod |
| Farnost | Římskokatolická farnost Slavoňov |
| Zasvěcení | Jan Křtitel |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | dřevo |
| Další informace | |
| Kód památky | 16867/6-1880 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Jana Křtitele je římskokatolický dřevěný kostel ve Slavoňově. Je chráněn jako národní kulturní památka České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původní gotický kostel je zmiňován již v roce 1350. Tento dřevěný kostel zanikl patrně za husitských válek. Jeho podoba je známa z pečetidla ze sbírek Národního muzea v Praze. Současný kostel byl vystavěn v roce 1553 za přispění Jana Kotlačky a jeho syna Jana z Blažkova. Areál kostela dotváří kromě hřbitova dále hranolová zvonice z roku 1555 a roubená márnice čtvercového půdorysu z osmnáctého století. Původně byl kostel zasvěcen sv. Martinovi. Ke změně došlo za rekatolizace roku 1683 z podnětu dobrušského děkana Jiřího Sidurga. V té době byl kostel filiálním kostelem ke kostelu v Dobrušce. V roce 1786 byla v kostele lokálie, pod kterou patřily obce Slavoňov, Blažkov, osada Bradle, Mezilesí, Libchyně, Jestřebí, Sendraž, (zemanský dvůr) Studýnka, Vanovka, Bohdašín, Zákraví. Farním se kostel stal v roce 1806.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Do areálu se vchází skrze hranolovou zvonici. Ve spodní části je zděná a je začleněna do kamenné ohradní zdi. Spolu s ní plnila i obrannou funkci. Do dřevěného patra se vstupuje strmým venkovním schodištěm postaveném směrem ke kostelu. Zvonovou stolici tvoří vzpěradlo s třemi zavěšenými zvony - Janem Křtitelem (1773, 11q). Janem Nepomuckým (1562, 6q) a svatým Václavem (1950, 320 kg). Vzorem pro výstavbu zvonice byla snad zvonice v Krčíně[2].
Půdorys kostela má tvar nepravidelného obdélníka s kněžištěm orientovaným na východ. Proti kněžišti je kůr s varhanami. Předsíň se sníženým stropem byla přistavěna v roce 1705. Střecha je valbová, krytá šindelem. Ke kněžišti je přistavěna malá sakristie. Trámoví na stavbu kostela je postupně zdola z dubových, jedlových a smrkových kmenů. Spáry byly utěsněny mechem a maltou a zvenku obíleny. Později byly z venkovní strany doplněny svislé trámy, které podpírají střechu.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl původně utrakvistický. Na příčném trámu stropu mezi lodí a kněžištěm je vyobrazený kalich, postavy dvanácti apoštolů a Ježíš klesající pod křížem. Stěny i kazetový strop jsou malovány s rostlinou výzdobou. Malby se prováděly v rozmezí 16. a 18. století, největší část vznikla v roce 1705. V 19. století byly však malby na stěnách zabíleny. V roce 1934 proběhla jejich obnova a v letech 1970-1974 byly původní nástěnné malby restaurovány.
Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]
Bohoslužby se konají denně.
Do interiéru kostela lze nahlédnout přes uzamčenou mříž, návštěvu je také možné domluvit na tamní faře.
Aktuální informace a domluva návštěvy na telefonním kontaktu farnosti Slavoňov: +420 499 399 743.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel -
Kostel -
Výmalba stropu kostela svatého Jana Křtitele -
Pamětní deska na budově fary
_1.jpg)
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-03-30]. Identifikátor záznamu 127460 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Jaroslav Duchoň: Zvonice (12): Slavoňov, MF Dnes, 9.6.2001, str.6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jana Křtitele na Wikimedia Commons - www.slavonov.cz
- Hrady-
- Turisti.cz
- Královéhradecká diecéze Archivováno 31. 5. 2019 na Wayback Machine.
