Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského
Průčelí kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského z Karmelitské ulice
Průčelí kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského z Karmelitské ulice
Místo
stát Česko Praha
zeměpisné souřadnice 50°5′8″ s. š., 14°24′12″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
provincie Česká církevní provincie
diecéze Arcidiecéze pražská
vikariát První pražský
farnost Do roku 2004 spadala správa kostela pod Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše Praha-Malá Strana, od roku 2004 je kostel spravován jako klášterní
status klášterní kostel
Architektonický popis
stavební sloh Baroko
výstavba 1729
Specifikace
Odkazy

Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského s přilehlým klášterem bosých karmelitánů[1] se nachází v Praze pod Petřínem v Karmelitské ulici na Malé Straně. Proslul soškou Pražského Jezulátka, kvůli které se často přezdívá U Pražského Jezulátka.[2] Kostel je významnou stavební památkou raného baroka, interiér má hodnotný mobiliář pocházející většinou ze 17. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oltář Pražského Jezulátka

Základem kostela je pozdně renesanční luteránský kostel Nejsvětější Trojice od Giovanniho Maria Filippiho z let 16111613. Kostel byl orientovaný, oltář směrem do ulice a vchod od petřínské stráně.

Po bitvě na Bílé hoře byl kostel uzavřen a na přímluvu Dominika à Jesu Maria jej získal řád bosých karmelitánů, který jej roku 1625 na přání císaře Ferdinanda II. zasvětil Panně Marii Vítězné a sv. Antonínu Paduánskému. Mariánské patrocinium bylo zvoleno s ohledem na milostný obraz Panny Marie Vítězné ze Štěnovic, jehož zázračné moci bylo připisováno vítězství katolického vojska v bělohorské bitvě. Jeho barokní kopie se dodnes nachází ve vrcholovém oblouku hlavního oltáře. Spolupatrocinium sv. Antonína bylo císařovým osobním holdem k jeho osobnímu patronu a jmenovci.[3]

V letech 1625–1644 proběhla rozsáhlá adaptace celého kostela pro potřeby karmelitánů, během níž byla změněna orientace chrámové lodi směrem k západu, vystavěn nový presbytář a průčelí po vzoru římského karmelitánského kostela Santa Maria della Scala, do něhož byla osazena pamětní deska s rokem 1644.

Výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Obraz Antonína Stevense pro hlavní oltář kostela (1641)

V někdejším mnišském chóru za hlavním oltářem visí monumentální obraz Císař Ferdinand II.Dominikem à Jesu Maria se modlí k Panně Marii za vítězství v bitvě Bílé hoře, namalovaný Antonínem Stevensem ze Steinfelsu, který je pozůstatkem výzdoby původního oltářního retabula z roku 1641. Na bočních oltářích jsou vlevo obrazy svaté Terezy, sv. Jan od Kříže (Matěje Zimprechta) a svatého Šimona od Petra Brandla. Na pravé straně je uprostřed oltář Jezulátka, na předním oltáři Vidění svatého Jáchyma a Anny, vrcholné dílo Brandlovo,[4] a vlevo od Jezulátka oltář sv. Josefa taktéž s obrazem od Brandla.

Kromě milostné sošky Pražského Jezulátka a obrazu Panny Marie Vítězné se v chrámu nacházejí i jiné kultovní obrazy: obraz Panny Marie Mantuánské, v uzavřené Talmberské kapli u vstupu socha Panny Marie, nejnověji na oltáři sv. Josefa kopie sošky Panny Marie z brazilského poutního města Aparecida.

Pod kostelem jsou rozsáhlé podzemní prostory (krypta), v nichž jsou uloženy rakve mumifikovaných řeholníků a příznivců chrámu.

Pražské Jezulátko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pražské Jezulátko.
Pražské Jezulátko v kostele

Mezi nejvýznamnější artefakty kostela patří bezesporu soška Pražského Jezulátka, které je velmi oblíbené mezi turisty zejména z románských zemí, především pak ze Španělska, země svého původu. Soška pochází asi ze 16. století, do Prahy ji přivezla španělská dvorní dáma Marie Manrique de Lara a kostelu ji věnovala její dcera Polyxena z Lobkovic. Jezulátko je umístěno ve zlatnicky provedené prosklené stříbrné skřínce na vlastním bočním oltáři. Soška je opatřena korunou a během církevního roku oblékáno do různě barevných šatů, jejichž rozsáhlý soubor je zde uchováván.

Návštěva papeže[editovat | editovat zdroj]

26. září 2009 prohlásil papež Benedikt XVI. kostel a Pražské Jezulátko za první zastávku při své apoštolské cestě v Česku. Svatý Otec také daroval zlatou korunu zdobenou perlami a granáty, kterou je soška korunována.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Vedle kostela se nachází klášter bosých karmelitánů, za ním je bývalá poustevna z roku 1659, dnes sloužící jako byt kostelníka. Ke klášteru patřila i přilehlá Seminářská zahrada.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. oficiální stránky Kláštera bosých karmelitánů v Praze
  2. Eduard Škoda: Pražské svatyně, Praha : Libri 2002, ISBN 80-7277-098-5, str. 164-165.
  3. Sv. Antonín Paduánský měl laické (křestní) jméno Ferdinand.
  4. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Academia, Praha 1999. ISBN 80-200-0771-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]