Petr Brandl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Petr Brandl
Petr Jan Brandl – autoportrét s motivem počítání na prstech (1722-25)
Petr Jan Brandl – autoportrét s motivem počítání na prstech (1722-25)
Rodné jménoPetr Jan Brandl
Narození24. října 1668
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí24. září 1735 (ve věku 66 let)
Kutná Hora
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníKutná Hora
NárodnostČech
VzděláníMalostranské jezuitské gymnázium u sv. Mikuláše
ateliér Kristiána Schrödera
Povolánímalíř
Hnutívrcholné baroko
Významná dílaZvěstování (1697)
Křest Kristův (1715-16)
Simeon s Ježíškem (po 1725)
Klanění tří Králů (1727)
MecenášiFrantišek Josef Černín, Václav Vojtěch že Šternberka
Lažanští, Otmar Daniel Zinke
OvlivněnýKarel Škréta, Jan Kryštof Liška, Michael Václav Halbax
Vliv naVáclav Vavřinec Reiner, Christian Philipp Bentum
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Petra Brandla v kostele Panny Marie Na Náměti. Kutná Hora

Petr Jan Brandl, německy Peter Johann Brandl, on sám se psal Petrus Brandl (24. října 1668 Praha[1]24. září 1735 Kutná Hora[2]), byl český malíř, figuralista a portrétista, jeden z hlavních představitelů vrcholného baroka v Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem venkovských rodičů, původem ze selského prostředí. Jeho otec byl německý krejčí Michal Brandl, matka Alžběta rozená Hrbková byla z české rolnické rodiny z jihočeských Přestanic a její bratr Marek Hrbek byl slavným pražským zlatníkem, pracoval mj. pro katedrálu sv. Víta. Finanční situace rodiny se výrazně zlepšila poté, co se Petrův otec začal věnovat výčepnictví. Petr získal vzdělání na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše na Malé Straně. Poté se vyučil malířem u Kristiána Schrödera .

V roce 1693 se oženil s Františkou Helenou Klossovou, se kterou postupně zplodil tři děti, dvě dcery a syna. Rok nato byl přijat do staroměstského malířského cechu. Usedlé rodinné prostředí zřejmě bohémskému a pracovně vytíženému malíři příliš nevyhovovalo, a tak se brzy po sňatku začínají množit stížnosti manželky, že s ní nesdílí vydělané peníze. Podobné problémy měl i s cechem, kterému byl povinen odvádět poplatky. Za svá díla byl sice poměrně dobře placen, ale peníze většinou prohýřil a byl tak často zadlužen. Ocitl se dokonce několikrát ve vězení. Bezúspěšně doufal v konsolidaci finančních poměrů koupí podílu zlatého dolu v Jílovém a později taky v Kutné Hoře. Zemřel v chudobě, v Kutné Hoře, kde je pohřben v kostele P. Marie Na Náměti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V 15 letech Brandl nastoupil do učení do dílny pražského malíře Kristiána Schrödera, který se v roce 1694 stal správcem obrazárny Pražského hradu. Schröder se zabýval převážně restaurováním či kopírováním obrazů z obrazárny, nemohl Brandla naučit víc, než základy malířské techniky a kompozice. Zprostředkoval mu také vstup do galerie a studium vystavených obrazů starých mistrů, např. Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, Guida Reniho nebo Rubense. Není doložena žádná z Brandlových -tehdy obvyklých- tovaryšských cest do zahraničí, kde mohl začínající malíř získat potřebné zkušenosti, ale není ani vyloučená. Z domácích malířů byl ovlivněn hlavně díly o generaci staršího Karla Škréty a ze svých současníků poté Michaelem Leopoldem Willmannem, jeho chráněncem Janem Kryštofem Liškou nebo Michaelem Václavem Halbaxem, a z dalších pak Janem Rudolfem Bysem nebo Abrahamem Godynem. Přátelství ho pojilo také se sochařem Matyášem Bernardem Braunem, který pravděpodobně využil jeho kresbu pro návrh slavné sochy sv. Luitgardy určené pro Karlův most.

Ve svém díle dospěl Brandl k vlastní syntéze těchto malířských podnětů. Rané období jeho tvorby je poplatné běžným dobovým přístupem k barokní malbě. Využívá dynamické a elegantní kompozice. S uměleckou vyzrálostí nabývá jeho tvorba charakteristických rysů. Malby se vyznačují mnohdy až prostorovým efektem, kterého dosahuje tahy tlustou pastou barvy. Bravurně zvládá práci se světlem, využívá také metodu šerosvitu. Jeho dílo je však značně nevyrovnané, s velmi kolísavou kvalitou. To je patrné především v jeho pozdním období. Věnuje se převážně malbě náboženských témat, ale významně je v jeho práci zastoupena i portrétní tvorba a nevyhýbá se i profánním motivům. Objednavateli jeho děl byly velké klášterní domy, např. benediktini, cisterciáci nebo karmelitáni a významné šlechtické rody. Maloval např. na panstvích ve službách Šternberků, Lažanských, Černínů nebo Lobkoviců. Petr Brandl patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru a ve svých nejlepších pracích dosahuje tehdejší nejvyšší úrovně.[3]

Významné obrazy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam o křtu v matrice farnosti Sv. Mikuláše; zapsán jako "syn jmenem Petr, pana Michala Prantle"
  2. Záznam o úmrtí v matrice farnosti Kutná Hora; zapsán jako "Pan Petr Prandl"
  3. Petr Brandl - online katalog děl, literatury a archiválií. petrbrandl.eu [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. 
  4. Petr Brandl - Petr Brandl. petrbrandl.eu [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAM, Jan. Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 69–70. 
  • HUMBERGER, Jaroslav. Petr Brandl. Praha: Obelisk, 1971. 217 s. 
  • HONZÁK, František. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 48–49. 
  • KOL. AUTORŮ. Baroko v Čechách : průvodce stálou expozicí Národní galerie v Praze. 1. vyd. Praha: Národní galerie, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7035-527-5. 
  • NEUMANN, Jaromír. Český Barok. Praha: Odeon, 1969. 237 s. Kapitola Malířství, s. 61–65. 
  • NEUMANN, Jaromír. Petr Brandl : 1668-1735 : výstava k 200. výročí umělcovy smrti : Národní galerie v Praze, Jízdárna Pražského hradu duben - červen 1969. Praha: Národní galerie, 1968. 209 s. 
  • NEUMANN, Jaromír; STECKEROVÁ, Andrea. Petr Brandl. 1. vyd. Praha: Národní galerie v Praze, 2016. 2 svazky (927 s.). ISBN 978-80-7035-631-9. 
  • PROKOP, Jaroslav. Petr Brandl: Životní a umělecký epilog : 1725–1735. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 335 s. 
  • ROUSOVÁ, Andrea; KLOUZA, Radomil. Petr Brandl - mistr barokní malby. Praha: Národní galerie, 2013. 155 s. ISBN 978-80-7035-537-4. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 132–133. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]