Břetislav I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Břetislav I.
Český kníže
Břetislav I.
Břetislav I.
Doba vlády 10341055
Narození mezi 10021005
Úmrtí 10. ledna 1055
Chrudim
Pochován Katedrála svatého Víta , Václava a Vojtěcha
Předchůdce Oldřich
Nástupce Spytihněv II.
Manželky Jitka ze Svinibrodu (1021?–1055)
Potomci Spytihněv II.
Vratislav II.
Konrád I. Brněnský
Jaromír (biskup)
Ota I. Olomoucký
Dynastie Přemyslovci
Otec Oldřich
Matka Božena

Břetislav I., přezdívaný kronikářem Kosmou český Achilles, (mezi 1002100510. ledna 1055 Chrudim) byl český kníže z dynastie Přemyslovců, který vládl na Moravě asi od roku 1029, v Čechách v letech 10341055.

Život[editovat | editovat zdroj]

Břetislav byl nemanželský syn knížete Oldřicha a jeho družky (a později snad druhé ženy) Boženy. Kolem roku 1002, kdy se zřejmě Břetislav narodil, neměl Oldřich příliš šancí dostat se na knížecí stolec, a přestože už byl ženatý, vlastně mu nic příliš nebránilo zplodit levobočka[zdroj?].

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jitčin únos (středověká iluminace)

Břetislavův otec Oldřich zřejmě roku 1029 dobyl Moravu, když porazil polsko-moravské posádky.[1] Břetislav nemanželský Oldřichův syn pak unesl z kláštera ve Svinibrodu dceru bavorského velmože, markraběte z Nordgau Jindřicha, Jitku ze Svinibrodu (též Juditu, Gutu), se kterou se oženil a ihned odjeli na Moravu, kde z Oldřichovy vůle byl Břetislav údělným knížetem.[1]

Tedy Břetislav, z jinochů nejkrásnější a hrdina nejudatnější, slyše z mnohých vyprávění o neobyčejné kráse, ušlechtilosti a urozeném původu řečené dívky, nedovedl ovládnouti svého ducha a jal se v srdci přemýšleti, má-li se pokusiti unést ji mocí, či se o ni řádně ucházeti. Ale rozhodl se raději mužně jednati než schýliti k pokorné prosbě šíji.
— Kosmas

Břetislav s Jitkou žili v této době v Olomouci, kde se také roku 1031 narodil jejich první syn Spytihněv.

Císař Konrád II. si roku 1033 knížete Oldřicha předvolal (důvodem byla jeho neochota podporovat Konráda proti Polsku), obvinil jej z úkladů, sesadil a odsoudil do vyhnanství v Bavorsku. Českým knížetem se stal opět Oldřichův bratr a Břetislavův strýc Jaromír. Na jaře 1034 však císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že Jaromír získá v Čechách úděl a Břetislav Moravu. Jaromíra dal ale jeho bratr zajmout a oslepit a Břetislav utekl do ciziny. Spor mezi otcem a synem snad přiostřilo to, že Břetislav zřejmě Jaromíra podporoval.

Po smrti svého otce Oldřicha na podzim 1034 je kromě svého strýce Jaromíra jediným žijícím Přemyslovcem. Na trůn usedá Jaromír, ale vzápětí na to odstoupí v Břetislavův prospěch. Život mu to ovšem nezachránilo, o rok později byl, zřejmě Vršovci, zavražděn.

Výboje Břetislava I.[editovat | editovat zdroj]

Socha Břetislava I. na Žižkově náměstí v Chrudimi

Břetislav se brzy ukázal jako velice silný a sebevědomý panovník a poté, kdy si upevnil a pojistil svoji domácí pozici a získal prvního následníka, zahájil rozšiřování své moci směrem na polské území. V letech 10381039 obsadil Hnězdno, v hnězdenské katedrále nad hrobem sv. Vojtěcha vyhlásil vydání prvního známého českého zákoníku (tzv. Břetislavova dekreta). Vojtěchovy ostatky (i ostatky Svatého Radima) následně odvezl do Čech. Doufal zřejmě, že když pomohly zajistit arcibiskupství v Hnězdně, prokážou stejnou službu i Praze.

Jenže jeho protipolské tažení vzbudilo pozornost římského krále (a později císaře) Jindřicha III. Vzestup moci sousedního panovníka, navíc svého vazala, nemohl mladý Jindřich III. připustit stejně jako povznesení Čech zřízením arcibiskupství nebo dokonce povýšením na království.

Poslal do Polska vyhnaného piastovského knížete Kazimíra I. s oddílem svých bojovníků a zároveň žádal na Břetislavovi, aby vrátil polskou kořist a aby se jeho vojáci stáhli ze Slezska, které český kníže předtím téměř bez odporu dobyl. Tímto ultimátem se snažil vyprovokovat knížete k boji, na nějž se dobře připravil. Břetislav se snažil konflikt odvrátit a poslal jako rukojmí svého syna Spytihněva.

Konflikt s císařem Jindřichem III.[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Brůdku (středověká iluminace)

Roku 1040 vytáhl Jindřich III. s říšským vojskem do Čech. Byla to již jeho druhá česká výprava (poprvé sem přitáhl z vůle svého otce roku 1033 a porazil knížete Oldřicha). Nyní postupovala Jindřichova vojska ve dvou proudech, ale jejich vpád byl odražen v bitvě u Brůdku na Šumavě. Jindřich musel uznat daný stav. Břetislavovým spojencem byl uherský král Petr Orseolo, který obsadil jižní pomezí českého souseda a dovolil mu tak vyslat moravskou vojenskou hotovost k obraně Čech.[2] Spytihněv byl propuštěn. Břetislav nabídl Jindřichovi, že s ním bude jednat osobně, ale král se toužil pomstít za vojenskou porážku. V následujícím roce se vyhnul pohraničním zásekům, pronikl celkem bez problémů do nitra země a oblehl Břetislava na Pražském hradě.

Když se ukázalo, že biskup Šebíř i mnozí velmoži jsou přístupni kompromisům, kníže se Jindřichu III. podrobil, aby zabránil dalšímu pustošení své země. Poté se Břetislav I. dostavil na říšský sněm do Řezna, kde byla přítomna přední knížata. 15. října v Řezně musel Břetislav bosý a v rouše kajícníka padnout Jindřichovi k nohám, vzdát se vlády a žádat o odpuštění. Byla mu udělena milost, složil lenní hold a přísahu věrnosti.[3] Údajně přijal Čechy a další dvě území (soudí se, že šlo o slezské Vratislavsko a Hlohovsko) v léno. Jednalo se ovšem hlavně o formální podrobení. Jindřich III. potřeboval Břetislava jako významného spojence. V následujících letech byl Břetislav již pevným a vysoce ceněným spojencem Jindřicha, kterého podporoval zejména při tažení do Uher.

Břetislavův opukový náhrobek v katedrále sv. Víta

Císař roku 1042 vytáhl spolu s Břetislavem do Uher, kde měli v úmyslu sesadit z trůnu Samuela Abu a dosadit zpět Petra Orseola pobývajícího od roku 1041 v bavorském exilu. Výprava byla neúspěšná.[4] Stejně tak výprava roku 1043 nepřinesla změnu na uherském trůně. Až 5. července 1044 v bitvě u Menfö Samuela Abu porazili na hlavu a uherští velmoži začali opět masivně přebíhat k Petrovi Benátčanovi. Petr Orseolo byl v Székesfehérváru znovu uveden na uherský trůn a Samuel Aba byl uvězněn a posléze popraven.[4]

V roce 1054 vyřešil Břetislav komplikovanou otázku nástupnictví na knížecí stolec prosazením seniorátu (stařešinského řádu), zavázal svých pět synů a zemské předáky, aby

...vždy nejstarší držel moc a stolec v knížectví a aby všichni jeho bratři nebo ti, kteří pocházejí z knížecího rodu, byli pod jeho panstvím.
— Kosmas[5]

Dalším členům dynastie pak měly náležet menší úděly na Moravě. Krátce poté Břetislav zemřel na hradě Chrudim při tažení do Uher.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Ikona zvuku Poslechnout si článek · info
Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 1. 4. 2007, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článkůNápověda

S manželkou Jitkou ze Svinibrodu (1003? – 1058) měl Břetislav pět synů:

Ida Wettinská
∞ N.N.
1057 Adléta Uherská
1062 Svatava Polská
1054 Virpirka z Tenglingu
Eufemie Uherská

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Wihoda, Martin: Morava v době knížecí 906–1197, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2010, ISBN 978-80-7106-563-0, s. 104–113
  2. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí : (1034-1198). Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-905-8. S. 59.  
  3. Žemlička, str. 63.
  4. a b Žemlička, str. 64.
  5. Žemlička, str. 73.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Oldřich
Znak z doby nástupu Český kníže
Břetislav I.
10341055
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Spytihněv II.