Praotec Čech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Mathauser – Praotec Čech na hoře Říp

Praotec Čech je legendární prapředek, který podle českých pověstí o svém původu přivedl svůj lid do země, která po něm byla pojmenována Čechy. Pojmenování kmene či národa podle postavy řadí Čecha mezi takzvané eponymní hrdiny, jako je římský Romulus, řecký Hellén nebo francký Francion. V Kosmově kronice je nazýván jménem Boemus, které souvisí s latinským označením Čech Boemia, odvozeným od keltského kmene Bójů.[1] Jméno Čech se objevuje až v Dalimilově kronice. Titul, který je mu v různých pramenech přisuzován se liší. V Kosmově kronice je označován pouze jako stařešina (senior) a pán, Dalimilova kronika mu přisuzuje nejasný titul lech a Hájkova kronika titul knížete, zatímco ve Starých pověstech českých je označován jako vojvoda.[2]

V některých dílech je mu také přisuzován bratr jménem Lech. Tato postava se však nejdříve objevila v uherských a polských kronikách 13. a 14. století a to společně s postavou jménem Rus. V českých pramenech se poprvé objevuje až kronice Přibíka Pulkava z Radenína sepsané na konci 14. století. Postavu Lecha se poté objevovala i v pozdějších dílech, například Hájkově kronice či Starých pověstech českých.[3][4]

Někteří amatérští badatelé spojují postavu Čech s dřívějším keltským osídlením a považují tak za jeho předobraz například Segovese.[5][6][7]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Lech a Čech dřevoryt z Kroniky Matěje Miechowského

Kosmova kronika[editovat | editovat zdroj]

V latinsky psané Kosmově Kronice Čechů se vypráví o příchodu bezejmenného lidu do dnešních Čech, kde

(…) tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zařídil svá sídla, prvá založil obydlí a radostně na zemi postavil bůžky (penates), jež sebou na ramenou přinesl. Tehdy stařešina (senior), jehož ostatní jako pána provázeli, mezi jinými takto promluvil k své družině: ‚Druhové, kteří jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích, zastavte se a obětujte svým bůžkům, jejichž zázračnou pomocí jste konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem vám předurčené.' “[8]

Následuje Čechova oslavná řeč na zem do které dorazili a otázka jak by měla být pojmenován. Jeho lid mu odpověděl takto:

Poněvadž ty otče, se jmenuješ Čech (Boemus), kde najdeme lepší a vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy (Boemia) ?“[9]

Následně byl Čech dojat a pronesl další řeč k nové zemi.

Dalimilova kronika[editovat | editovat zdroj]

V česky psané veršované Kronice tak řečeného Dalimila z počátku 14. století se poprvé objevuje motiv Charvátské země, vraždy, výstup na Říp a titul lech:

Leží země v srbském kraji,

Charváty ji nazývají
a v ní kdysi vládl lech,
který nosil jméno Čech.
Neboť dopustil se vraždy,
zbaven domova byl navždy.[10]

Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína[editovat | editovat zdroj]

V Kronice české Přibíka Pulkavy z Radenína z druhé poloviny 14. století příběh vychází z Dalimilovy kroniky, ale Čech je líčen jak obyčejný člověk, nikoliv stařešina či lech. Objevuje se zde však postava jeho bratra Lecha, který osídlil Polsko.[11]

Hájkova kronika[editovat | editovat zdroj]

Kronika česká Václava Hájka z Libočan z první poloviny 16. století vychází z předchozích zpracování látky, ale zároveň přináší řadu nových motivů, zpravidla považovaných za autorovu literární invenci. Přesto právě toto dílo svojí velkou čteností zajistilo popularizaci příběhu o Čechovi a stalo se kanonickým až do dob Jiráskova zpracování. Příchod Čecha do nové vlasti je Hájkem datován do roku 644 a v charvátské zemi je mu přisouzen hrad Psáry, zatímco jeho bratru Lechovi Krapina. Taktéž je jmenován Čechův syn Kleň, zakladatel Klenče.[12]

V Hájkově kronice je Čechovi přisouzen hrob v obci Ctiněves na úpatí Řípu kde měl roku 661 skonat a být pochován. O tomto hrobu existuje řada pověstí.[13]

Literární zpracování[editovat | editovat zdroj]

Legenda o praotci Čechu[editovat | editovat zdroj]

Čech se také objevuje v díle Legenda o praotci Čechu Sofie Podlipské z roku 1888. Je zde představen jako charvátský válečník bojující proti Hunům a Markomanům. Navštěvuje také budoucí Čechy kde se objevuje řada keltských motivů jako korkonti „krkonošští obři“ a druidi, s kterými se přátelsky stýká. Také je zmíněn hrad Zvíkov, údajně vystavěný Římany bojujícími proti Markomanům.[14]

Staré pověsti české[editovat | editovat zdroj]

Ve Starých pověstech českých Aloise Jiráska je příběh o Čechovi již silně rozvinut a obsahuje řadu pozdních motivů. Zde následuje počátek vypravování z této knihy:

Za Tatrami, v rovinách při řece Visle rozkládala se od nepaměti charvátská země, část prvotní veliké vlasti slovanské.

V té charvátské zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života. I stalo se, že se strhly mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dědiny. Vstal rod na rod, příbuzní bojovali proti příbuzným a hubili se navzájem. V ten čas dva bratři mocného rodu, oba vojvodové, Čech a Lech, spolu se o to snesli, že opustí rodnou zemi bojem neblahou. Řekli si: „Vyhledejme sobě nových sídel, kdež by náš rod žil s pokojem a díla si hleděl.[15]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Na českém internetu lze nalézt pověst o dceři Čecha, která se zamilovala do muže, kterého její otec nesnášel. Proto se svým milým utekla na jih země, kde je po letech Čech potkal a usmířil se s nimi. Manželé se však odmítli odstěhovat zpět domů, protože si na tom místě, pozdějším Zvíkově, „již zvykli“.[16][17]

Výklad[editovat | editovat zdroj]

Většina historiků považovala příběh o Čechovi za ohlas, přinejmenším vzdálený, „pravé lidové“ pověsti, a hledala v ní určitý historický základ. Za autentické byly považovány již Pavlem Josefem Šafaříkem a Františkem Palackým, ale také badateli pozdějšími, motivy které se objevily až v Dalimilově kronice, například příchod Čechů z Charvátska (Charvátská země).[18]

Autenticitu Kosmova vyprávění, a jeho následovníků, odmítl v duchu pozitivismu Lubor Niederle a považoval jej za literární fikci, přinejlepším inspirovaný nějakou místní pověstí o Řípu.[19] V Kosmově líčení příchodu do Čech je nalézána řada shod s Vergiliovou Aeneidou,[20] a biblický příběh o příchodu Izraelitů vedených Mojžíšem do Kanaánu.(rozhlas), Dalimilův motiv odchodu z domova z důvodu spáchané vraždy zase připomíná Mojžíšův odchod z Egypta.[21]

Charvátsko[editovat | editovat zdroj]

V Dalimilově kronice je uváděna jako vlast Čecha a jeho lidu Charvátsko. V důsledku všeobecně přijímaného názoru o příchodu Čechů z východu nebyla tato země ztotožněna s jihoslovanským Chorvatskem, ale Bílým Charvátskem zmiňovaným Konstatinem Porfyrogenetem. Umístění české pravlasti na Balkán by tak bylo Dalimilovým omylem.[22]

Lubor Niederle v souvislosti s Dalimilovým přisouzením balkánské pravlasti Čechům upozornil na učenou teorii v ruské Pověsti dávných let o ilyrském či panonském původu Slovanů. Podle tohoto konceptu by po zmatení jazyků musely předci Čechů museli putovat z Šineáru do Čech přes Balkán. Problémem této hypotézy je však že na základě této geografické logicky, která ostatně nebyla středověkému myšlení vlastní, by musely hledat své předky na Balkáně všechny evropské národy, snad s výjimkou Rusů, u nichž měla právě tato teorie vzniknout.[23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VESELÝ, Josef. Český rozhlas - Staré pověsti české aneb Causa praotce Čecha [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  2. GRIČOVÁ, Andrea. Topos příchodu praotce Čecha. Praha, 2018. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav české literatury a komparatistiky. Vedoucí práce Petr A. Bílek. s. 29. [Dále jen Gričová (2018)]. Dostupné online.
  3. GRZESIK, Ryszard. Żywot św. Stefana króla Węgier, czyli Kronika Węgiersko-polska. Warszawa: Wydawnictwo „DiG”, 2003. ISBN 8371812760. 
  4. FAŁOWSKI, Adam. Biesiada słowiańska. Kraków: Universitas, 1992. S. 40. 
  5. Bratrstvo Keltů - Vliv Keltů v dějinách [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  6. Segovesus.net - Praotec Kelt [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  7. Boiohaemum - Staré pověsti keltské [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  8. Kosmas. Kosmova kronika česká. Praha: Paseka, 2005. ISBN 80-7185-515-4. S. 32. [Dále jen Kosmas]. 
  9. Kosmas, s. 34
  10. Gričová (2018), s. 29
  11. Gričová (2018), s. 30-31
  12. Gričová (2018), s. 32, 35
  13. Český rozhlas Sever - Přes Říp do Ctiněvsi k hrobu praotce Čecha [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  14. Gričová (2018), s. 44-53
  15. Staré pověsti české - O Čechovi [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  16. Záhadolog - Zvíkov: Tajemná věž Markomanka [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  17. Projekt záře - Jaké je skutečné stáří hradu Zvíkov [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  18. TŘEŠTÍK, Dušan. Mýty kmene Čechů. Praha: Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-646-X. S. 8-9. [Dále jen Třeštík (2003)]. 
  19. Třeštík (203), s. 60
  20. Kosmas, s. 218
  21. Gričová (2018), s. 27, 29
  22. Třeštík (203), s. 59
  23. Třeštík (203), s. 60

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Legendární stařešina/pán/lech/kníže/vojvoda Čechů
Čech
Nástupce:
Krok