Seznam mytických panovníků Čech a Moravy

Seznam mytických panovníků českého státu a Moravy obsahuje jména vládců, o kterých vyprávějí staré české a moravské pověsti, ale jejichž existence není doložena historickými prameny. Většina je kladena do období před formováním historického českého státu a Velké Moravy, tedy před konec 9. století. Některé pověsti zmiňují nedoložené panovníky i v pozdějších obdobích, např. Bruncvík a Ječmínek.
Přehled respektuje i existenci tzv. českých kmenů, které dnes považujeme spíše za jednotlivá knížectví později sjednocená pod pražskými Přemyslovci.[1] Včetně zlických a luckých knížat uvádí různé kroniky dohromady 18 historicky nedoložených českých knížat, z Moravy je známo 13 takových panovníků.
Mýtičtí panovníci Čech[editovat | editovat zdroj]
České knížectví[editovat | editovat zdroj]
Základní vyprávění o nejstarších panovnících je známo z Kosmovy kroniky.[2] Tito legendární panovníci měli podle pověstí žít mezi 7. až 9. století.
- Čech – praotec, který přivedl Čechy do země, kterou jim zasvětil na hoře Říp a podle kterého se Češi a Čechy nazývají; podle některých verzí bratr Lecha, praotce Poláků a Rusa, praotce Rusů;
- Krok – soudce, praotcův nástupce, měl tři dcery a žádného mužského potomka;
- Libuše – věštkyně, ujala se vlády po smrti svého otce Kroka; Češi nebyli s vládou ženy spokojeni a požadovali mužského vládce.
Kosmova kronika se podrobně věnuje Přemyslu Oráči a jeho ženě Libuši.[3] Ostatní bájní Přemyslovci jsou pouze vyjmenováni v uvedeném pořadí a Kosmas výslovně uvádí, že o nich není nic bližšího známo,[4] i když následně vkládá pověst o lucké válce za Neklana.[5]
- Přemysl Oráč – manžel Libuše, která jej povolala od pluhu na přání lidu, mytický zakladatel rodu Přemyslovců, sídlil na Vyšehradě, až posléze na základě Libušiny věštby byla založena Praha;
- Nezamysl – syn Přemysla a Libuše, odchován ve zlaté kolébce;
- Mnata;
- Vojen;
- Vnislav;
- Křesomysl;
- Neklan – vedl tzv. luckou válku proti Vlastislavovi v čele Lučanů;
- Hostivít – údajný otec prvního historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje (Bořivoj žil mezi 852/853 – 888/890[6]);
Další nedoležená knížata Českého knížectví přichází až v období vrcholného středověku. Pověst o českém knížeti Bruncvíkovi je časově zařazena asi do 12. století, přičemž nijak nezapadá do linie doložených vládců. Některé prameny uvádějí také jeho otce a syna jako knížata.
- Žibřid či Štylfrýd – bájný otec Bruncvíka, měl za své skutky získat do znaku červený kotel;[7]
- Bruncvík či Brunclík – měl svými hrdinskými skutky získat lva do znaku Čech;
- Ladislav – údajný Bruncvíkův nástupce na českém trůně.[8]
Zlické knížectví[editovat | editovat zdroj]
Podle pověsti založil před odchodem do Polska Čechův bratr Lech kouřimské či zličské knížectví.
- Lech – Čechův bratr, zakladatel Kouřimi;
- Bořislav – dle Hájka kníže ustanovený zde jako vládce po Lechově odchodu.
Zlické knížectví, kde později vládli Slavníkovci a údajně je založil již Čechův bratr Lech, měl získat Neklanův druhý syn Děpolt, bájný zakladatel Děpolticů, vedlejší přemyslovské větve.
Lucké knížectví[editovat | editovat zdroj]
Český kníže Vnislav měl své knížectví rozdělit mezi své syny Křesomysla a Vlastislava. Křesomysl obdržel knížectví české, Vlastislav knížectví lucké. Vlastislav se později, v rámci tzv. lucké války (údajně 1. polovina 9. století), snažil neúspěšně dobýt i české knížectví, kde již vládl Křesomyslův syn Neklan. Neklan tak nakonec pod svou vládou sjednotil obě části dědova knížectví. Vlastislavovi potomci (Zbislav, Vladislav a Leva[9]) se jen marně snažili obnovit samostatné Lucko.
- Vlastislav – lucký kníže, syn Vnislava.
Mytičtí vládci Moravy[editovat | editovat zdroj]
Moravské knížectví[editovat | editovat zdroj]
Barokní kronikáři Gelasius Dobner a Tomáš Pešina z Čechorodu podávají výčet knížat vládnoucích na Moravě mezi Sámovou smrtí a založením Velké Moravy.[10] Pravděpodobně jde o seznam vymyšlený podle staršího výčtu mytických českých knížat.
- Moravod či Moravan, Marut – syn knížete Sáma, praotec Moravanů, který přišel z Panonie
- Vladuc
- Suanthos či Suatben – založil moravské sídlo Veligrad
- Samoslav – zavedl na Moravě křesťanství
- Hormidor – definitivně porazil Avary
- Mojmír I. či Mojmar I. – údajný otec Mojmíra I. resp. II.[11]
S příchodem uherských Ludaniců na chropyňské panství se na Moravě rozšířila pověst o moravském králi Ječmínkovi, který přijde v nejhorším zemi na pomoc. Ječmínek má pocházet z rodu hrdinného Chropina a jeho ledabyle vládnoucího syna, který Ječmínka zavrhl. Tato trojice se měla na trůně vystřídat po smrti Svatopluka, rovněž jako pověst o českém Brunclíkovi nezapadá do doloženého sledu historických panovníků.[8]
- Chropin – údajný Ječmínkův děd, osvobodil svou sestru z maďarského zajetí, za co byl jmenován moravským knížetem
- bájný vladař neznámého jména – Chropinův syn, nevěnoval se správě Moravy
- Ječmínek – narozen v ječmeni, bájný ochránce Moravanů
Některé prameny zmiňují jména Mojmír a Svatopluk i po pádu Velké Moravy a smrti Svatoplukových synů. Může se jednat o syny Mojmíra II. a Svatopluka II., kteří udrželi lokálně moc i po skonu říše. Dále je uváděn potomek Rjurikovců nazývaný Olgus, který měl vládnout na Moravě v tzv. temném období.
- Mojmír IV.
- Svatopluk III.
- Olgus či Volcus, Holcus.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ TŘEŠTÍK, DUŠAN,. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin, 530-935. Praha: Lidové noviny 658 s. Dostupné online. ISBN 80-7106-138-7, ISBN 978-80-7106-138-0. OCLC 37720348
- ↑ Kosmova kronika, kniha I, kapitola 2–6
- ↑ Kosmova Kronika I/6–9
- ↑ Kosmova kronika I/9
- ↑ Kosmova kronika I/10–13
- ↑ TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců: Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Lidové Noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7.. S. 194–195. [dále jen Počátky].
- ↑ BERGER, Růžena; PETIŠKA, Eduard. Čekám na tebe. Books Abroad. 1963, roč. 37, čís. 3, s. 348. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40118027.
- ↑ a b DYČKA, Lukáš. ŘEHKA, Karel. Informační válka. Praha: Academia, 2017. 1. vyd.. Obrana a strategie (Defence and Strategy). 2017-12-15, roč. 17, čís. 2, s. 117–119. Dostupné online [cit. 2020-12-16]. ISSN 1214-6463. DOI 10.3849/1802-7199.17.2017.02.117-119.
- ↑ MM - rodokmen - 2. Mytičtí panovníci. www.moraviamagna.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ MM – rodokmen – Pozdní tradice. www.moraviamagna.cz [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Bílý Jiří, Moravští panovníci. Nitra: Spolok Moravanov na Slovensku, 1997.