Běs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kresba běsa v Puškinově rukopisu O popovi a jeho dělníku Baldovi, 1831

Běs je slovo používané po christianizaci Slovanů pro různé démony a božstva, křesťany vnímané výrazně negativně. Původně nemuselo mít označení záporný charakter.[1] Významově mu odpovídá staroslověnské divŭ „démon“, odvozené z praindoevropského *deiwós „bůh“.[2] Slovo běs může mít souvislost s litevským baisus „strašný“,[3] Václav Machek je považoval za náhradu za tabuizované sěbъ příbuzné chetitskému sepa, zipa „démon“.[4]


V písemných pramenech jsou běsové často zmiňováni v souvislosti s magií, především pak s věštěním, vizemi a extází. V Pověsti dávných let jsou ztotožněni s návi – zemřelými:

Nocí býval slyšet hřmot, nářek po ulici, běsi jako lidé uhánějíce; ... když někdo vyšel z domu, aby se podíval, ihned poraněn býval od běsu neviditelně ranou (holí) a díky tomu umřel, proto se nikdo neosmělil a nevycházel z domu. Potom se běsi začali zjevovati ve dne na koních, ale nebylo jich samých viděti, ale koní jich bylo vidět jen kopyta; a takto ranívali tidi Polocké i jeho okolí. A protože si lidé vyprávěli, že to mrtví umrlci (nav'i) zabíjejí obyvatele Polocku.[5]

Běs je také zmiňován v Slovu o pluku Igorově z konce 12. století kde se o Polovcích uvádí: „...děti Běsovy křikem pole přehradili.Karel Jaromír Erben vykládal Běsa jako božstvo totožné s polabským Černobohem a božstvo zmiňované v Knýtlingasáze jako Pizamar vykládal jako Běsomar – slunečního protivníka Černoboha a totožného s Bělbohem.[6]

Později běsové čímdál tím víc splývali s křesťanskými ďábly. Věřilo se například že běs může posednout člověka, od toho je odvozeno slovo „zběsilý“.[7] Ve standardním ruském synodálním překladu Bible je ve verši Marek 5:12 použit termín bjesy (ruský plurál pro běs) v místě, kde démoni (B21), resp. nečistí duchové (ČEP) vstupují do prasat.[8] V lidovém prostředí pak byla představa ďáblů ztotožněna čerty.

Anastasija Alexandrova běsa připodobňuje řeckému dáimonovi a pneumatu, a uvádí že se věřilo že způsobuje slepotu a byl představován jako stvoření pokryté chlupy, s křídly a ocasem, zahalené v temném plášti nebo smrdícího kouřem.[9]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bies na anglické Wikipedii.

  1. PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha : Libri, 47. ISBN 80-7277-219-8. S. 229.  
  2. WEST, M. L.. Indo-European Poetry and Myth. New York : Oxford University Press, 2007. ISBN 978–0–19–928075–9. S. 120.  
  3. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 105.  
  4. STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X. S. 28.  
  5. PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha : Libri, 48. ISBN 80-7277-219-8. S. 229.  
  6. Karel Jaromír Erben. Bájeslovná hesla z Riegrova slovníku naučného. In Karel Jaromír Erben. Slovanské bájesloví. Praha : Etnologický ústav AV ČR, 2009. ISBN 978-80-87112-25-0. S. 86.
  7. PEŁKA, L.J.. Polska demonologia ludowa. Warszawa : Iskry, 1987. (polsky)  
  8. Marek 5, Russian Synodal Version, [online]. [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ALEXANDROVA, Anastasija. Ruská mytologická encyklopedie [online]. REV. 2008, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. (rusky) 
  10. PUŠKIN, Alexandr. Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi [online]. Alexandr Puškin, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. (rusky) 
  11. KUTEK, Robert. Dobro a zlo a jeho aspekty v díle F.M. Dostojevského [online]. [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]