Vladimírův panteon

Vladimír uděluje nařízení pod modlou Peruna, 15. století

Vladimírův panteon nebo kyjevský panteon je označení pro božstva jejichž modly postavil kníže Vladimír I. Svjatoslavič v Kyjevě roku 980. Zprávy o panteonu jsou důležitým pramenem o slovanském náboženství. Pověst dávných let referuje o modlách následovně:

„

A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.

“

Na kopci nad Kyjevem byly tedy vztyčeny modly celkem pěti bohů:

1. Perun – nejvyšší bůh a hromovládce
2. Chors Dažbog – bůh slunce, vykládán jako spojení bohů slovanského a původem íránského
3. Mokoš – bohyně země, matka
4. Stribog – zpravidla vykládaný jako bůh větru nebo války
5. Simargl – bůh nejasné funkce, zřejmě mytický pták Simurg oblíbený hlavně u příslušníků ruské nobility

Veles – bůh podsvětí, stád (bohatství) a magie nebyl součástí panteonu, ale jeho kult byl v Kyjevě již přítomen na jiném místě nebo se nacházel v jeho blízkosti. Naďa Profantová a Martin Profant uvádějí text, který neklade idol přímo do Kyjeva, ale tvrdí, že stál „na nesmírném pastvišti, řečeném blaní, kde byl později vystaven chrám sv. Blažeje“.

Reforma pohanství a konsolidace Rusi

Související informace naleznete také v článku Slovanské náboženství.

Křesťanská propaganda ze 17. století démonizující a karikující božstva panteonu Peruna, Mokoš, Chorse a Striboga

Vytvoření panteonu v Kyjevě je zpravidla chápáno jako státotvorný čin navazující na expanzi kyjevského státu a potřebu jeho vnitřní konsolidace, jak v organizační tak ideologické rovině. V tomto smyslu je chápáno jako náboženská reforma. Nejčastějším vysvětlením jejího smyslu je zařazení božstev podmaněných území a etnik vedle kyjevského Peruna.

K zániku božiště došlo po přijetí křesťanství Vladimírem v 80. letech 10. století. Také christianizace Rusi iniciovaná Vladimírem je chápána jako krok státotvorný a konsolidační, ke kterému ho mohly vést stejné pohnutky jako předtím, když se reformní panteon po deseti letech mohl jevit jako neúčinný. Po svém návratu do Kyjeva pak nechal zlikvidovat pohanská kultovní místa včetně centrálního, kterého sám přikázal před několika lety vytvořit, jak o tom informuje Pověst dávných let.

Pozadí a hypotézy

Podle Igora Frojanova došlo k narušení dominance Peruna již za Svjatoslava, což vyvozuje ze smluv s Byzantskou říší, kde je jmenován i Veles. K dalšímu rozvoji kultu lokálních božstev podle něj však došlo už za Igora a následovalo především za Vladimíra.

Igor přísahá Perunovi

Michail Chlenov přisuzuje Polanům Peruna, Drevljanům Dažboga, Novgorodu Chorse, Polocku Striboga a Smolensku Mokoš, ovšem bez jakýchkoliv argumentů. Účelem panteonu bylo tedy sjednotit slovanské kmeny žijící na území Kyjevské Rusi. Tuto teorii odmítá Michal Téra s tím, že složení panteonů v archaických náboženstvích se odvíjí od jiných okolností než jsou politické zájmy, což dokazují jiné indoevropské tradice. Představa lokálních kmenových božstev, jakou známe z polabského prostředí, nemůže obstát v tom smyslu, že různá jména se můžou vztahovat na jedno božstvo. V takovém případě by se v panteonu měli logicky objevit i bohové germánští, ugrofinští a baltští, protože tato etnika žila na území kyjevského státu, zatímco Íránci, ač božstva s pravděpodobně íránskými jmény se v tomto panteonu objevují, součástí Rusi nebyli.

Vedle této hypotézy se nabízí další, odlišné vysvětlení, že Vladimír vytvořil panteon v takovém složení, aby reprezentoval podobu jeho státu. Tak se vedle Peruna objevuje božstvo slunce, větru, země a prostředník mezi světem bohů a lidí.

Popření existence panteonu

Složení údajného panteonu, konkrétně některá jména božstev, jsou velmi zvláštní a nabízí se otázka, zda ho Vladimír vůbec vytvořil. Podle Henryka Łowmiańského si tento seznam vymyslel v 80. letech 11. století Nikon, redaktor Pověsti dávných let, který do něj zařadil íránské bohy, s kterými se seznámil během svého působení v Tmutarakaňi. Łowmiański však obhajoval už překonanou teorii slovanského prototeismu, ač Slované byly stejně jako ostatní Indoevropané polyteisty a o božstvech ve výčtu v Pověsti dávných let jsou zmínky i v jiných pramenech. Kromě nich už neexistují žádné další důkazy, které by potvrzovaly, že by vedle Peruna stály v Kyjevě idoly právě těchto božstev. Během archeologického výzkumu nebyly nenalezly ani žádné základy svatyně nebo stopy po obětinách.

Vladimír zavrhl pohanské bohy a přijal křesťanství

Podle jiných badatelů, Jana Blahoslava Láška a Lea Klejna, však Vladimír panteon nevytvořil, ale pouze znovu vztyčil, idoly starší, podle této hypotézy svržených Jaropolkem. V tom případě všechny modly stály na kyjevském božišti již dříve, jen nebyly na rozdíl od Peruna zmiňovaný v písemných pramenech, podobně jako menší božstva v polabských chrámech. Zmínka o nich by tak byla výsledkem zájmu o Vladimírův křest, ne o ně samotná, a snad také zakrytím možné skutečnosti, že už před Vladimírem vládl v Kyjevě jiný křesťanský kníže.

Literatura

• TÉRA, Michal. Perun: bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5.