Lel a Polel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Moderní rekonstrukce blíženeckého idolu z Tollensesee

Lel a Polel jsou podle raně novověkých polských kronik božští blíženci ztotožnění s římskými Castorem a Polluxem.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Poprvé jsou zmiňováni Matějem z Miechova v Chronica Polonorum z roku 1519:

Ctili Léthé, matku Castora a Poluxe, a blížence Castora a Polluxe narozené z jednoho plodu oslavují do dnešního dne starými písněmi zpívajíce: ‚Lada, Lada, Ileli Ileli Poleli' a přitom tleskají a hlomozí rukama. Ladou (jak říkají očití svědkové) nazývají Léthé [aby to nebylo stejné jako jméno Martovo], Kastora Leli, Poluxe Poleli,[1]

Další zmínka pochází z Kroniky Polska, Litvy, Žmudě a celé Rusi Matěje Stryjkowského z roku 1582:

Kastora a Poluxe, římské bůžky, oslavovali a nazývali je Lel a Polel. To ještě můžeme slyšet v dnešní době mezi Mazury a Poláky, když se napijí, pak vykřikují ‚Lelum po Lelum'...Oslavovali i matku Lela a Polela Ledu. [2]

Idol jménem Leli je také zmiňován v polských pověstech o Lysé hoře společně s idoly zvanými Ládá a Bodá.[3]

Hypotézy[editovat | editovat zdroj]

Podle Lubora Niederleho a Aleksandera Brücknera byla tato dvě božstva produktem přesvědčení křesťanských kněží že refrény lidových písní obsahují odkazy na předkřesťanské náboženství, takto tedy z refrénu „ileli ileli poleli“ a jemu podobných vznikla představa o tom že v Polsku byla ctěna božstva jménem Lel a Polel.[4]

Szymon Matusiak ztotožnil Lela s Jessou a Polela s Ladou.[5] Jméno Lel může souviset s ruským lelek označujícím zdravého, silného mladíka.[6]

Blíženci[editovat | editovat zdroj]

Lel a Polel můžou být také spojeni s kultem blíženců, jehož existenci u Slovanů předpokládal například Aleksander Gieysztor nebo Zdeněk Váňa. Blíženecká božstva jako védští Ašvinové, řečtí Dioskúrové[pozn. 1] a lotyští Dieva dēli byla v indoevropských náboženstvích vzývána jako ochránci a zachránci před nebezpečím a něštěstím.[7]

Na kult podobných božstev u Slovanů ukazuje například nález dřevěného idolu postav lidské velikosti spojených hlavami a boky na ostrově na meklenburském jezeru Tollensesee pocházející z 11. - 13. století. Slovanští blíženci by mohly mít souvislost s plodností jak ukazují některé vegetační konotace výkřiků podobných jménem Lel a Polel v ruských písních, na které upozornil již Karol Potkański. Jiří Dynda také spekuluje kvůli spojení těchto postav s pijáckými písněmi o souvislosti Lela a Polela s nedochovaným mýtem o vzniku nápoje nesmrtelnosti či alkoholu.[8] S kultem blíženců by mohl souviset východoslovanský Simargl, podle některých badatelů ve skutečnosti dvě božstva. Aleksander Brückner je vykládal prvního jako ochránce rodu a druhého jako boha vegetace, především obilí, nebo alkoholu, vzniklého kvašením obilí, Vittore Pisani zase jako boha dobytka a boha obilí.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. tedy Kastór a Polydeukés, předlohy římského Castora a Polluxe zmiňovaných Matějem z Miechova a Matějem Stryjkowským.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 73. 
  2. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 75. 
  3. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 169. Díl II., svazek I.. 
  4. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 171. Díl II., svazek I.. 
  5. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 175. Díl II., svazek I.. 
  6. KEMPIŃSKI, Andrzej. Encyklopedia mitologii ludów indoeuropejskich. Warszawa: Iskry, 2001. ISBN 83-207-1629-2. S. 255. 
  7. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 186-193. 
  8. DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 38. Dostupné online.
  9. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 68.