Čert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vyobrazení čerta v Kodexu Gigas.
Tento článek pojednává o pohádkové bytosti z pekla. Další významy jsou uvedeny v článku Čert (rozcestník).

Čert (čort v jiných slovanských jazycích, staročesky črt, psáno jako czrt, czrrt či czirt - srovnej "čírtě") je démon pocházející z předkřesťanské slovanské mytologie. Po příchodu křesťanství byl u Slovanů jednak ztotožňován s ďáblem jako vládcem pekla a jednak to byla mytologicko-pohádková polymorfní (ale nejčastěji tvarem Panovi podobná) postava zastupující různé staré slovanské démony a bůžky v křesťanském folklóru, fungující jako ztělesnění zla a obyčejně bydlící v pekle (tedy obvykle ne přímo jako vládce pekla).

Předobraz čerta[editovat | editovat zdroj]

Podoba čerta zřejmě vychází z mnoha různých bytostí, především z antické mytologie. Vzhledem i povahou se nejvíce podobá satyrům a Panovi (Faunovi), bohu pastvin. Pokud je čert andělem, svrženým z nebes, můžeme jeho původ odvozovat i od Titánů, kteří byli poraženi ve válce s řeckými bohy, a také od Héfaista, jehož Zeus svrhl z Olympu - Hefaistos byl rovněž nevzhledný a kulhal.

Ve slovanské mytologii se objevovaly podobné bytosti, nazývané ďas nebo také běs.

Český folklór[editovat | editovat zdroj]

V českém folklóru je čert pohádková bytost žijící v pekle. Má rohy (spíše nenápadné růžky, skryté v kudrnatých vlasech, navíc často pod kloboukem), ocas, kopyto a je „přičmoudlá“. Peklo opouští, aby získala duše hříšníků. Většinou se je snaží získat formou úpisu. Nabídne člověku na určitou dobu služby nebo výhody, ale ten mu musí vlastní krví upsat svou duši. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí, kde budou duše na věky věků trýzněny. V pekle jsou podle pohádkových tradic duše váženy. To jen pro jistotu, aby nedošlo k nějaké chybě; tu ovšem nelze spolehlivě vyloučit. Řada pohádek je na záměně zlé duše za dobrou založena. A čistým duším se opustit peklo, i přes odpor pekelných mocností, vždy podaří. Další oblíbená pohádková zápletka je, jak Honza (nebo třeba krejčí) čerta ošidí, či spíše napálí. Podle těchto pohádek jsou čerti bytosti mdlého rozumu. Ale nikdy se nevyplatí podceňovat je. Čert je schopen letu a okamžitého přemísťování se z místa na místo. Kvalita čertových kouzel je závislá na úrovni čerta — například v českém pekle panuje určitá hierarchie. Na nejnižším postu jsou plesniví čerti a pak to stoupá vzhůru až k Luciferovi.

S čerty se můžeme v Čechách setkat hlavně v pohádkách; dále v pověsti o Faustově domě v Praze; v lidové tradici sv. Mikuláše atd. Synonymem pro výraz čert je slovo ďábel, v českém kulturním prostředí jde však o významově poněkud odlišný pojem, pod kterým si lidé často představí jinou bytost.

Není jisté, zdali je český čert záporná bytost (na rozdíl od ďábla). Zlé lidi trestá, avšak ty dobré odměňuje zlatem či kouzelnými předměty. V některých pohádkách je čert spíš komický a přihlouplý než děsivý.

Čerti v křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ďábel.

Čert se v křesťanské teologii nevyskytuje. Podle křesťanských principů jsou ale reálně existující duchovní netělesné bytosti ďábli, jejich působením se zvětšuje a prohlubuje zlo jako takové a mohou být původci i mnoha chorob. Člověk přivolává působení ďábla tím, že sám zlo páchá, neplatí zde však přímá úměra. Tyto principy jsou v této formě přijímány jen některými církvemi. Například římskokatolická církev má i v současnosti pro vyhánění zlých duchů a ďábelského vlivu oficiálně ustanoven institut exorcisty. Upisování duše ďáblu patří spíše do folklóru. Pro ďábla se používá i označení démon, ale démon nemusí existovat reálně, jeho existence může být jen odvozena od lidské mysli.

Slovanská mytologie[editovat | editovat zdroj]

Čort neboli čert, je stvoření ze slovanské mytologie nebo přesněji démonologie. Čort je považován ze vrcholně zlého démona s rohy, kopyty, ocasem a prasečím obličejem. Podle mytologie je synem Černoboga a Mary (v tomto případě nejspíše litevská bohyně).

Na Ukrajině je znám jako haspyda, didko, irod a kutsyi.

Přirovnání v řeči[editovat | editovat zdroj]

  • Tysjača čertej – Tisíce čertů.
  • Čort poberi! – "Čert to vem!", používá se jako nadávka ve východní Evropě.
  • Čort poputal – Poblázněný čertem.
  • K čertjam – K čertům, míněno do pekel.

Čert v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Čerti v divadle, filmu a televizi[editovat | editovat zdroj]

Čerti v lidové slovesnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. (pořekadlo)
  • Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění! (přísloví)
  • Tumáš čerte kropáč! (frazeologizmus)
  • Berou mě všichni čerti (frazeologismus)
  • Vem tě čert! Táhni k čertu! (frazeologismus)
  • Je to po čertech ...(nějaké - pěkné, drahé...) (frazeologismus)
  • Čert ví proč (frazeologismus)
  • Šijou s ní(m) všichni čerti (frazeologismus)
  • To mi byl čert dlužen (frazeologismus)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chort na anglické Wikipedii.

  1. http://www.csfd.cz/film/26281-cert-vi-proc/
  2. http://www.csfd.cz/film/137688-certuv-svagr/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Stejskal:Labyrintem míst klatých, Praha, Eminent 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]