Myslivost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Myslivost je soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři, jako součást ekosystému, a spolková činnosti směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků, jako součást kulturního dědictví.

Historie myslivosti[editovat | editovat zdroj]

Myslivost v prehistorii[editovat | editovat zdroj]

Počátky myslivosti lze spatřovat v lovu v dobách paleolitu, kdy ještě znamenal pro člověka jeden z hlavních zdrojů obživy (kromě sběru byl důležitý ještě rybolov, ten ale pod myslivost nepatří). Lovila se převážně dnes už vyhynulá pravěká zvířata (například mamut), ale i mnohá dosud žijící: zubr, los, sob, jelen, bobr apod. V neolitu přestal být lov hlavním zdrojem potravy díky rozvoji pěstování zemědělských plodin a počátkům rolnictví. Z odchytu zvířat se vyvinulo pastevectví. Došlo k domestikaci mnoha druhů rostlin i zvířat.

Myslivost v předfeudální době[editovat | editovat zdroj]

Definitivně ztratil lov významu obživy s příchodem Keltů a později Slovanů na naše území. Lovcem bývá zpravidla jen jeden člověk. Rozvíjí se zbraně: luk a šíp, oštěp, sekera, nůž.

Myslivost v době feudalismu[editovat | editovat zdroj]

V dobách feudalismu se do čela společnosti dostal panovník, který kromě jiných výsad získal s vlastnictvím veškeré půdy také výhradní právo k lovu (tzv. regál). Panovník mohl právo k lovu propůjčovat feudálovi. S rozvojem feudalismu spojeným s růstem moci šlechty byl omezován také regál. V roce 1388 nařízení krále Václava IV. se ustavilo tzv. právo dominikální, které zavedlo lov jako výsadu vrchnosti. Pro panovníka byly určeny okrsky, kde mohl lovit. Lov se stal kratochvílí a sloužil spíše jako příležitost k reprezentaci. Rozvíjely se zbraně jako např. kuše, tesák, lovecký meč a od konce 17. století také lovecké ručnice. Rozvíjely se i techniky lovu do plachet, sítí, různé druhy štvanic a honů. Ve 13. a 14. století byly zakládány obory a bažantnice. V roce 1573 vyšlo Usnesení českého sněmu, které obsahovalo i nařízení o ochraně zvěře. Myslivost se tímto stala povoláním.

Myslivost v novověku[editovat | editovat zdroj]

Lovecký zámeček v Úsově ukrývá rozsáhlou sbírku trofejí, získaných Lichtenštejny, kteří ho vlastnili v letech 1597 až 1945, na jejich loveckých výpravách po Evropě, Africe a Asii

V 17.-18. století byly založeny první lovecké řády, při kterých se sdružovali lovci z řad šlechty. V roce 1695 vznikl Řád sv. Huberta, který založil František Antonín Sporck. V 18. století se díky řádům z let 1754 a 1756, které vydala Marie Terezie, bylo preferováno lesnictví před myslivostí. V roce 1786 vydal Josef II. všeobecný honební patent, který prohlásil právo myslivosti za právo státu, který jej mohl dále svěřovat.

Myslivost v 19. století[editovat | editovat zdroj]

V 19. století stále trval trend, podřizování myslivosti zájmům lesnictví. Došlo ke snížení stavu zvěře jelení a zvýšily se stavy srnčí zvěře. Nastal prudký rozvoj bažantnictví. Ve zbraních se prosadily brokovnice, které měly na českém území velmi dobrou tradici. Po roce 1848 vydal císař František Josef I. v Olomouci Říšský patent o myslivosti č. 154, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Honitby se začaly dělit na honitby vlastní a společenstevní. Zavedeny byly nové techniky lovu: šoulačka, čekaná, slídění, lov na újedi, vábení, společné hony, kruhová leč, ploužení, naháňky apod. V roce 1856 byl vydán zemský zákon o myslivosti v Čechách, v r. 1873 na Moravě a v r. 1877. Došlo k introdukci cizích druhů zvěře.

Myslivost ve 20. století[editovat | editovat zdroj]

Výskyt a techniky lovu zvěře se nezměnily. Došlo k modernizaci střelných zbraní. V roce 1923 byla založena Československá myslivecká jednota, která slučovala řadu tehdejších spolků. Dva roky na to vyšel tzv. malý honební zákon, který upravoval doby lovu a hájení. Po sladění zájmů zemědělství a myslivosti dochází k intenzivnímu chovu pernaté zvěře a odklonu od chovu zvěře spárkaté (s výjimkou zvěře srnčí). V roce 1941 vyšlo vládní nařízení o myslivosti 127/1941, které mimo jiné změnilo výměru nově vzniklých honiteb a zavedlo povinné členství v České myslivecké jednotě. V roce 1947 byl vydán zákon o myslivosti č. 225, který sjednotil právo myslivosti pro celý stát. V roce 1961 došlo k sjednocení Československé myslivecké jednoty a Zväzu poľovníckych ochranných sdružení na Slovensku v Československý myslivecký svaz. Následkem zákona o myslivosti č. 23/1962 bylo právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku a stalo se doménou organizací jako byly státní lesy, státní statky a JZD. Ty právo myslivosti poskytovaly za úplatu mysliveckým sdružením. Následkem násilného scelení pozemků, mechanizace a chemizace v zemědělství, průmyslovým exhalacím a necitlivým změnám krajiny došlo k radikálním úbytkům některých druhů zejména drobné zvěře (koroptev, zajíc). V roce 1992 byl vydán Zákon o myslivosti č. 270/1992, který opět přiznal právo myslivosti majitelům půdy ale v důsledku dalších ustanovení je toto právo velmi slabé, zejména pro majitele malých pozemků[1]. Nejnovějším zákonem je zákon č. 449/2001.

Právní předpisy o myslivosti[editovat | editovat zdroj]

Historický vývoj legislativy myslivosti[editovat | editovat zdroj]

První zákon týkající se myslivosti spadá do poloviny 10. století, kdy kníže Boleslav I. stanovil tzv. vysokou honbu, tedy právo lovu bylo doménou pouze panovníka. Dalším významným letopočtem byl rok 1573, kdy český sněm vydal nařízení, které pojednávalo o ochraně zvěře a tím také stanovovalo podmínky jejího lovu. Další úpravy lovectví vydal Karel VI. roku 1728 vydáním loveckého řádu (Jägerordung), který zůstal nezměněn až do vlády Marie Terezie, která v roce 1743 vydala řád nový. Za vlády Habsburků vyšlo mnoho patentů, které přímo či nepřímo ovlivňovaly myslivost. Zajistit rovnováhu mezi využíváním zvěře na jedné straně a ochranou zájmů těch, kdo na zemědělské půdě hospodařili, na straně druhé, měl za cíl patent císaře Josefa II. z roku 1786. Po zrušení poddanství byl vydán císařem Františkem Josefem I. v roce 1849 nový zákon o myslivosti, který platil pro celou Rakouskou říši a tedy i České země. Rok 1866 byl významný pro českou myslivost, neboť byl přijat první samostatný zákon o myslivosti pro Království české. Významný byl zákon č. 98 z roku 1929, tzv. Malý honební zákon, který mimo jiné stanoval doby lovu a doby, kdy je zvěř hájena. Po nástupu Komunistické strany byl v roce 1947 vydán zákon, který rozšířil myslivost veřejnosti, tím ale došlo často k přílivu laiků a lidí nerespektujících mysliveckou etiku. Bylo také stanoveno povinné členství v jednotné myslivecké organizaci. Zákon č. 23/1962 stanovil plány lovu zvěře a jejího chovu. Po převratu byl roku 1990 vydán zákon č. 83, který zrušil povinné členství v mysliveckých organizacích. Novela zákona 23/1962 č. 270 umožňovala správu honitby nejen mysliveckým organizacím a také zrušila na nátlak ochránců zvířat termín „škodná zvěř“. Novela č. 512 ze stejného roku poté zavedla přechodný myslivecký zákon. V současné době je v platnosti zákon č. 449/2001.

Současné právní předpisy o myslivosti[editovat | editovat zdroj]

Obory myslivosti[editovat | editovat zdroj]

Myslivost se dotýká mnoha oborů a věd. Velká část zasahuje také do biologie, ovšem patří sem také nauka o zbraních (střelectví) a podobné technické disciplíny.

Chov zvěře[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Chov zvěře.

Chov zvěře je rozsáhlá činnost myslivce. Chovem zvěře se snaží dosáhnout na jemu svěřené honitbě zlepšení životních podmínek a zároveň udržovat stavy zvěře (aby byly v rozmezí mezi kmenovými a normovanými stavy) tedy v případě přemnožení přikročit i k regulaci těchto stavů.

Cíle chovu jsou jednak konzumní, směřují také k dosažení chovu jedinců s vysokou plodností a vysokou živou hmotností a také trofejové, zaměřené na dosažení co nejmohutnější a nekvalitnější trofeje.

Pro dosažení co nejlepších chovných výsledků je potřeba zajistit pro srstnatou zvěř dostatek potravy, dostatek krytů proti nepříznivým podmínkám, ale také vybírat zdravé a geneticky dobře založené jedince, případně regulovat poměr pohlaví. Pro pernatou zvěř je potřeba navíc zajistit v době toku, hnízdění a období péče o mláďata naprostý klid v honitbě.

Lovectví[editovat | editovat zdroj]

Lovecký roh
Související informace naleznete také v článku Lovectví.

Lovectví bylo odpradávna součástí myslivosti. Je to nástroj k redukci početních stavů zvěře. Aby byl udržován ekosystém honitby je potřeba k lovu vyčlenit jedince, kteří již nejsou v honitbě nezbytní (nemocné, poraněné, přestárlé). Tomuto se říká průběžný odstřel neboli selekce. Dále je nutno vzít v potaz, že k udržení rovnováhy je potřeba určit k odlovu 1/3 mladých jedinců, 1/3 samičí kusy a 1/3 samčí kusy.

Lovectví se dále dělí na 2 disciplíny :

odchyt - Odchyt zvěře je ze zákona zakázán, ale myslivost a ornitologie tvoří výjimku, neboť tato činnost je přímo nezbytná k výkonu této činnosti. Odchytová zařízení musí být v souladu se Zákonem na ochranu zvířat před týráním, z tohoto zákonu jsou zakázány dřívější odchytová zařízení jako např. železa nebo tlučky. Odchyt je důležitý např. při převozu zvěře, ale dnes je běžnější použití narkotik.
odstřel - Za účelem odstřelu bylo vyvinuto mnoho technik lovu, jejichž zvládnutí by mělo lovci zajistit optimální podmínky k odstřelu zvěře. Při odstřelu je důležité, aby byla zvěř usmrcena na místě (tzv. „zůstala v ohni“) z hlediska dodržení Zákona na ochranu zvířat před týráním.

Myslivecká zoologie a kynologie[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska chovu zvěře je nutno znát obecnou zoologii – je nutno znát vnitřní a vnější stavbu těla zvěře např. kvůli lovu a rozpoznání nejlepších míst zásahu. Další důležitou částí je etologie. Velmi specifickou části zoologie je znalost plemen a skupin loveckých psů, jejich chovu, výchově a výcviku, vedení a použití – tedy myslivecká kynologie.

Myslivecké organizace[editovat | editovat zdroj]

Organizace v Česku[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní organizace[editovat | editovat zdroj]

Tradice myslivosti[editovat | editovat zdroj]

Vztah ke kultuře[editovat | editovat zdroj]

Už od pradávna byla myslivost (a předtím lov) vděčným námětem pro uměleckou tvorbu. Díky myslivosti vzniklo mnoho tradic a obyčejů, které jsou v mysliveckých spolcích udržovány dodnes. Postava myslivce se objevovala v různý pohádkách, např. postava čerta bývá často zobrazována v mysliveckém stejnokroji. S myslivostí byl také spojen vznik různých hudebních děl, která tvoří nedílnou součást mysliveckých ceremonií.

Kromě lidové tvorby myslivost poskytovala a dodnes poskytuje suroviny pro výrobu mnoha předmětů. Příklady můžeme vidět například v masném průmyslu, konzervárenství, kožešnictví, kloboučnictví, koželužství, obuvnictví, rukavičkářství, brašnářství, oděvnictví, řezbářství, výroba střelných zbraní, výroba střeliva, lovecké výstroje, doplňkových předmětů (např. vábniček na zvěř) klenotů, apod.

Současný stav a problémy myslivosti v Česku[editovat | editovat zdroj]

Strom se stopami okusu vysoké (Jelen evropský)
Rys ostrovid Jeden z neuralgických bodů současné české myslivosti

Současný stav myslivosti v Česku sebou obnáší znaky veškerých neduhů současné společnosti. Pokusíme se je v rychlosti vyjmenovat:

  • Zákon o myslivosti hřeší na neúctu k vlastnictví - často se stává, že majitelé půdy, na které je myslivost provozována, nemají možnost se připojit nebo myslivecké hospodaření jinak ovlivnit.
  • Velmi spornou otázkou je určení množství zvěře (kmenové stavy), které lze trvale chovat v jednotlivých honitbách. Často proti sobě stojí zájmy majitelů zemědělských a lesních pozemků a myslivců pečujících o zvěř. Majitelé pozemků, na kterých mnohdy přemnožená spárkatá zvěř páchá významné škody, mají omezené možnosti k její regulaci.[2][3] Některé plodiny pěstované na velkých plochách mohou zvěři způsobovat nebezpečné zažívací potíže.[4]
  • Problematické jsou také vztahy myslivecké veřejnosti a státních orgánů nebo neziskových organizací zabývajících se ochranou přírody.[5] Živě diskutovanou otázkou je například návrat velkých šelem (rys, vlk, medvěd) nebo některých chráněných ptáků (krkavec, sokol, orli) do naší přírody. Část myslivců v nich vidí predátory významně redukující stavy nejen lovné zvěře.[6]

Problémy vážných škod zejména v lesích (o kterých se zmiňuje vládou schválený Národní lesnický program) se od roku 2009 pokouší řešit také expertní skupina ustanovená ministerstvy zemědělství a životního prostředí. Proti jejich doporučením se ale Českomoravská myslivecká jednota v čele se svým předsedou - moravskoslezským hejtmanem Jaroslavem Palasem velmi tvrdě brání[7].

Největším problémem je však nedůsledná státní kontrola myslivosti, za kterou mají být zodpovědné odbory životního prostředí při okresních úřadech. Díky tomu dochází k nedodržování litery zákona ve všech myslitelných bodech, bez jakýchkoliv postihů[zdroj?].

Americký výzkum konstatoval, že rybáři a lovci kontaminují životní prostředí tisíci tunami olova ročně vinou používání olověných broků a olůvek.[8]

Současně však desetitisíce myslivců každoročně investuji ze svých vlastních kapes stovky milionů korun a miliony dobrovolných pracovních hodin, aby se mohla Česká republika chlubit překrásnou přírodou i zvěří.[9][zdroj?] Myslivost je v našich podmínkách otázkou tradice, služby a posláním, která je také dotována z kapes myslivců.[zdroj?]

Myslivost a pytláctví[editovat | editovat zdroj]

Jedním z klasických nešvarů myslivosti je okolnost, že řada pytláků se rekrutuje přímo z řad myslivecké veřejnosti. Statut oficiálního lovce a možnost volného pohybu se zbraní umožňuje jedincům snáze porušovat zákony a v konečném důsledku jsou velké škody na zvěři páchány přímo myslivci.[1][2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.svazvlastnikupudy.cz/myslivost.html
  2. http://lesnickeforum.silvarium.cz/index.php/frantiek-moravek/37-pispvky/46-problem-vysokych-stav-sparkate-zve-a-jejich-kody
  3. http://www.silvarium.cz/content/view/17878/26/
  4. http://www.silvarium.cz/content/view/17814/26/
  5. Vyhnal, M.: Dva odstíny zelené. Sedmá generace. 2011, č. 5. Článek vycházející z diplomové práce o konfliktech myslivosti a ochrany přírody, obhájené na Katedře environmentálních studií FSS MU
  6. http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=172
  7. http://www.agris.cz/detail.php?iSub=518&id=165587
  8. Jaroslav Petr: Lovci, rybáři - náboje a olůvka, EKO - ekologie a společnost. 4/2009
  9. http://www.silvarium.cz/content/view/18317/26/

    Literatura[editovat | editovat zdroj]

    • Pascal Durantel a kolektiv: Myslivost, Fragment, Havlíčkův Brod 2004
    • Kolektiv autorů: Penzum VII - základy znalostí z myslivosti, Druckvo, Praha 2006
    • Robert Wolf: Československá myslivost, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1983

    Související články[editovat | editovat zdroj]

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]